Fiat 124 Spider Lusso: Auto, které si pořídím, až budu mladší

Naučím se hrát na bluesovou kytaru
Budu jezdit rychlým italským autem
Vyskočím z letadla a poletím
…
Až budu mlád… mladší.

Když Gary Burr psal text k písni Younger pro Joe Cockera, byl o hodně starší než já. A mám podezření, že psal z vlastní zkušenosti. Stesky nad tím, co bychom chtěli udělat a snad to uděláme, až jednou budeme mladší, jsou pánům středního věku docela blízké. Ale může k vám stejně dobře promlouvat, i když ještě “mladší” jste. Zvláště po třicítce, kdy začínáte přemýšlet o tom, jestli všechno to, co jste zatím stihli, bylo dost. A možná ještě spíš, co byste všechno měli stihnout před tím, než zestárnete. Asi proto mi Younger poslední dobou tak často zněla v hlavě i z rádií testovaných aut.

A myslím, že za to do značné míry může druhý verš. Vím totiž, že k hraní na bluesovou kytaru potřebuji hudební sluch (který nemám) a ne mládí, že skákat z funkčního letadla je pro šílence a že naučit se zpaměti Dylanovu píseň, po čemž Cocker touží v další sloce, už se mi asi podařilo. Ale i když mou garáží prošlo za posledních patnáct let nesčetně aut, žádné nebylo rychlé a italské. A člověk by měl jezdit rychlým italským autem. A měl by s ním jezdit, dokud je mladý – protože stárnoucí, šedivy pán v červeném Ferrari není obrázek romantické touhy po svobodě, ale spíše zoufalé snahy zachytit ztracené mládí.

Někdy v době, kdy jsem se pro tuhle píseň i album Fire It Up, ze kterého pochází, tak nadchnul, se objevily informace, že Fiat bude opět vyrábět klasický roadster. Retro sporťák, postavený na mé oblíbené Mazdě MX-5, a poháněný přeplňovaným motorem. O kousek větší, o kousek komfortnější, o kousek více stylový a méně syrově petrolheadský. A já si nemohl pomoci, abych od té chvíle u každého začátku téhle písničky neviděl sám sebe za volantem 124 Spider.

Jasně, je tu ten drobný problém, že Joe Cocker zpívá o rychlém autě a 124 Spider má pod kapotou čtrnáctistovku o 140 koních. Gary Burr měl při psaní testu nejspíš na mysli něco jako Ferrari Daytona. Ale berme to jako uměleckou licenci. Spider rozhodně není pomalý a přinejmenším je placatý, sportovní a vypadá jako auto, které vám umožní užívat si života a mládí. A o tom ten text je, ne? 

Postupem času se začaly objevovat první zahraniční testy, které mluvily o 124 Spider jako o dospělejší, byť trochu nudnější a ne tak hezky sladěné Miatě. Hltal jsem všechny a čekal, až se dostanu k testovacímu exempláři u nás. Mezitím se mi dostaly do ruky dva exemlpáře MX-5. Nejdříve 1.5 Roadster, která mě nadchla svou živočišností na okreskách, ale trochu zklamala nepoužitelností kdekoliv jinde, a potom 2.0 RF, která potěšila použitelností, ale trochu zklamala jistou “gumovostí” na okreskách. U obou jsem si říkal, že mají vlastně skoro všechno, co bych od malého roadsteru chtěl, ale stále tak docela nezapadaly do mojí představy, že roadsterem se má jezdit každý den a ne jen o víkendech. (To je tím, že sis nevyzkoušel roadster s dvoulitrem a podvozkem Bilstein. – Fernie)

Mezi tím jsem četl o 124 Spider a tom, čím se liší od obou MX-5. Jasný byl retro vzhled, který lahodil mé staromilské duši. Spider díky němu dělá méně dojem sportovního náčiní a více vyvolává představy bohémského života s otevřeným vozem. Lákal mě i přeplňovaný motor, protože točivé atmosféry SkyActiv od Mazdy jsou sice okouzlující, ale v každodenním provozu občas přeci jen oceníte taky nějaký ten točivý moment. Přidejte k tomu dvojitě čalouněnou střechu u modelu Lusso a možná se, díky tiššímu motoru, bude dát v autě na dálnici i mluvit, místo chytání se za hlavu bolavou z dunění motoru.

Zkrátka jsem docela rychle nabyl pocitu, že by 124 Spider mohlo být přesně to auto, které bych potřeboval. Miata, kterou někdo udělal trošku použitelnější na každý den, trošku elegantnější, trošku více se hodící k saku, polobotkám a zálibě ve staré hudbě. Takže když konečně přišel den vyzvednutí testovacího exemláře, byl jsem zvědavý o dost víc, než obvykle při přebírání testovacích aut bývá. Tohle by mohlo být to jedno auto, které bych si doopravdy chtěl koupit.

První zjištění? Nevím, proč někdo objednal do novinářské flotily šedivý roadster, ale tahle barva nedovolí tvarům Spideru vyniknout naplno. Ideální kombinace? Modrá s hnědým interiérem, ve které vypadá Spider opravdu skvěle. Ano, je na něm trochu vidět, že to není od základu italské auto a že navléknout na základ Miaty karoserii odkazující na starý Fiat byl nápad vzniklý až později (původně měla na bázi MX-5 vzniknout Alfa), ale přesto se podařilo zachytit ducha roadsteru určeného pro poflakování se po italské riviéře.

Druhé zjištění? Interiér vypadá italsky ještě o něco méně. Což patrně bude tím, že je úplně stejný jako ten v Miatě. Což ale také znamená, že je skvěle vyrobený a má výbornou radiomapu od Mazdy namísto občas trochu zmateného systému UConnect od Fiatu. Zůstávají výhrady k nedostatku odkládacích prostor, ale jinak mu téměř není co vytknout.

Třetí a další zjištění, v náhodném sledu: Když nastartujete, nedočkáte se italského ryku, ale trochu utlumeného hučení turbomotoru. Na jednu stranu trochu škoda, na druhou stranu brzy zjistíte, že v každodenním použití je vlastně docela příjemné, že o sobě motor nedává tolik vědět. S tím souvisí i jeho charakter. Evropské verzi Spideru (americká má 160 koní místo 140 a ostřejší výkonovou špičku, což z ní nejspíše udělá o řidičsky o dost zajímavější auto) mnoho lidí vyčítá trochu tupý projev motoru a plochou křivku výkonu. Jenomže to jsou věci, kterých si všimnete zejména při okreskovém řádění – zkuste používat 124 Spider v pražském provozu, na dálnici nebo při svižném tempu po státovkách a zjistíte, že je v reálném světě mnohem rychlejší než Miata s dvoulitrem, o patnáctistovce nemluvě.

Stejně tak na okresce dokáže být Spider stejně rychlý Miata, ale nemusíte se tolik snažit. Ano, chybí mi těch 20 koní a ostřejší špička americké verze – ta by totiž Spider změnila z relaxovaného roadsteru pro svižné vyjížďky v opravdu rychlé auto. Ale pokud váš typický jízdní styl nezahrnuje točení motoru do omezovače a neustálé hledání správného kvaltu, abyste se udrželi v oblasti maximálního výkonu (což platí o většině řidičů, kteří nejsou motorističtí novináři), je Spider zkrátka rychlejší.

V kontextu celkově uvolněnějšího charakteru je ale poněkud překvapivé, že Spider má tužší podvozek než kterákoliv z MX-5, kterými jsme testovali. Neřídil jsem zatím ani jedno auto na tlumičích Bilstein (montují se do nejvyšší výbavy MX-5 a do Spideru Abarth), ale ve srovnání se standardním Roadsterem i rozměklejším RF je Spider stabilnější a mnohem méně se naklání. Mám podezření, že i to bude většině běžných řidičů vyhovovat mnohem více, tedy alespoň do chvíle, kdy najedou na opravdu rozbitou okresku plnou krátkých, vysokofrekvenčních nerovností. Tam se totiž Spider nepříjemně rozvibruje a ztratí svou vyrovnanost.

Na to ale potřebujete opravdu špatnou okresku. Na mém standardním testovacím okruhu v Železných horách, v redakci přezdívaném “Sečring”, jsou však okresky rozbité jen tak nějak standardně a Fiata tam funguje výborně. Ano, možná trošku poznáte, že je o zhruba metrák těžší než Miata a že má větší podíl hmotnosti nad předními koly. Ale jen v případě, že jste, jako já, nedávno předtím řídili i Miatu. Sám o sobě je Spider pořád úžasně lehké a obratné auto.

Jestli vás bude při ostřejší jízdě něco doopravdy štvát, je to protáčení vnitřního kola v zatáčkách. Stejně jako nižší výbavy MX-5 nemá ani 124 Spider samosvorný diferenciál a navíc tu je už zmiňovaná větší porce točivého momentu. Takže zatímco Miata 1.5 je schopná přenést všechen výkon a zadkem zavrtí až když jí k tomu přimějete rychlostí a ne plynem, a dvoulitrová Miata se samosvorem přejde čitelně a plynule do přetáčivého smyku, Spider začne protáčet jedno kolo. Království a půl princezny za samosvor!

Pro mnoho řidičů ale možná bude nejzásadnějším rozdílem to, na co jsem přišel, když jsem se Spiderem vracel z Brna v doprovodu své ženy. Abyste totiž věděli – moje žena není zrovna nadšeným příznivcem agresivní jízdy nebo nedejbože jízdy za limitem přilnavosti. Když jsem se s ní vydal do svého oblíbeného hostince v Železných horách (který vůbec není oblíbeným proto, že leží na mých oblíbených okreskách, fakt ne!) s nejpomalejší Miatou Roadster, byl jsem za styl jízdy hluboce vyplísněn. Mám pocit, že to mělo něco společného s jekotem patnáctistovky vytáčené na konec otáčkoměru, meziplyny, občasným vrtěním zadku auta a všemi těmi projevy, které my nadšení řidiči tak milujeme.

Většinu cesty z Brna jsem Fiatou absolvoval v podobném tempu, které však pro Spider znamená spíše “svižný přesun” než “jízdu na hraně”. A potom jsem kousek za Trhovou Kamenicí najel na své oblíbené okresky. Najednou jsem přesně věděl, jak vypadá další zatáčka, co bude za horizontem a kde je která díra v silnici. A můj mozek se přepnul do trochu jiného režimu. Jako bych měl na zátylku přepínač DNA z Alfy Romeo.

Poklidný rytmus střídání zatáček se zrychlil a já přestal držet motor někde ve středních otáčkách, kde je nejefektivnější. Najednou se i Fiat občas zarážel o omezovač, já přestal konverzovat a cele jsem se soustředil na hledání apexů a ladění perfektní stopy. Začaly se ozývat zvuky tu od zadních, tu, když se úplně nezadařila práce s hmotností, i od předních kol. Asi jsem si to pořád neužíval tak, jako bych si užil maximální tempo s jednou z Miat. Jenomže v maximálním tempu s MX-5 bych si pravděpodobně vykoledoval žádost o zastavení a žena by se vracela domů s prvním motoristou, kterého si stopla.

Ve Spideru se mi dostalo jen naprosto klidné poznámky: “Ty to tady docela znáš, co? Je vidět, že jsi zrychlil.”

Vím, že z hlediska čistokrevné řidičské zábavy je Spider horší než Miata. Nedá vám tolik vzrušení, některé věci vás na něm budou štvát a pokud ho budete brát jen na sólo vyjížďky ve volné dny, nejspíš budete trochu litovat, že jste si nepořídili Mazdu. A právě to je asi důvodem, proč většina mých novinářských kolegů tvrdí, že je 124 Spider horší volbou než Mazda. Že byste si měli koupit originál, protože je zábavnější.

Jenomže to vychází z představy, že roadster je auto použitelné jen jako hračka na víkendy. Je pravda, že jsem si týden s Roadsterem i s RF řidičsky užil o něco víc. Ale chtěl bych jet s Roadsterem do Brna? To už si nejsem úplně jistý. Chtěl bych být postaven před situaci, že musím s Roadsterem absolvovat 100 kilometrů po dálnici? Ani náhodou – zatímco ve Spideru můžete při 180 km/h ještě mluvit do handsfree (ano, vím, není to chytrý nápad), v Roadsteru začíná být nesnesitelný hluk už ve 130 km/h.

Ale co když jste staromilec, který si chce, ještě dřív než na to bude muset být mladší, užít používání romantického, nesmyslného a nepraktického auta pořád? Jezdit s ním do práce, vyrážet s ním na dovolenou (když se naučíte balit, půjde to), vozit v něm na výlety lidi, kteří nesdílejí naše nadšení v ostré jízdě? Používat ho i za počasí, kdy musíte jezdit s nataženou střechou? V tom případě hraje zásadní roli to, že – abych použil staré klišé – je 124 Spider sice o dost horší Miata, ale také o dost lepší auto.

Mohl by být ještě lepší? Rozhodně mohl. Stačily by k tomu dvě nebo tři věci. Už zmiňovaný samosvorný diferenciál, výkonnější motor z americké verze a možná nepatrně hlučnější výfuk. A možná tlumiče Bilstein. Ano, vím, právě jsem vymyslel Abarth 124 Spider, který už je v nabídce a který snad na jaře otestujeme také. Jen kdyby tak existovala verze, která by vynechala poněkud ambiciózní cenovku Abarthu a jeho možná až příliš agresivní vzhled.

Verdikt

Stalo se zažitým tvrzením, že Fiat 124 Spider není nic jiného než horší Mazda MX-5 v retro kabátku. Jenomže tento názor vychází z pohledu na roadster jako hračku nadšeného řidiče a víkendového závodníka, u které je použitelnost v jakémkoliv jiném režimu zbytečností. Pokud máte mít takové auto půjčené na týden (jako novinářské testy), udělá vám MX-5 rozhodně větší radost – a kompromisy, které dělá kvůli každodenní použitelnosti, vám možná přijdou zbytečné. Ale zkuste si představit, že s takovým autem budete jezdit denně, po celý rok nebo třeba jen jeho část. Nebo že vaše idea příjemného víkendu s roadsterem zahrnuje výlet s manželkou, nerušený hádkami o to, jestli nejezdíte moc rychle. Najednou vám začne připadat rozumné udělat nějaký ten kompromis. A zcela upřímně si myslím, že pro naprostou většinu řidičů bude ve skutečnosti 124 Spider lepším a použitelnějším vozem než jeho japonská sestra. Já osobně bych mu dal přednost – a toužebně bych čekal, až se v nabídce objeví tuningové díly od Abarthu, které by moje modré Lusso s hnědou kůží uvnitř posunuly někam na půl cesty k Abarthu.

A doufám, že si ho stihnu koupit dřív, než na to budu muset být mladší…

Technické údaje

Motor: zážehový čtyřválec 1 368 cm3
Výkon: 140 koní (103 kW) v 5 000 ot./min
Točivý moment: 240 Nm ve 2 250 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Provozní hmotnost: 1 050 kg 
Maximální rychlost: 215 km/h
0-100 km/h: 7,5 s 
Kombinovaný spotřeba (udávaná): 6,4 l/100 km
Cena (124 Spider Lusso): 769 900,- Kč