Evropa couvá od zákazu spalovacích motorů. Tentokrát už poměrně výrazně

Žijeme v turbulentní době. Jenže na druhou stranu, když jde o politiku, kdy tomu tak nebylo? To, co platilo včera, není zárukou, že platí dnes, a už vůbec nikdo neví, co bude zítra. Ale co nás, Autíčkáře, zajímá nejvíc? Nepřekvapivě témata kolem aut, samozřejmě. A tím vůbec nejžhavějším poslední doby je zákaz prodeje spalovacích aut v EU po roce 2035. Nyní zde máme novinky, ale pojďme si raději nejprve probrat fakta, která platila do teď a vzbudila tolik vášní.

Březen 2023

V březnu 2023 EU schválila nařízení, podle kterého mají od roku 2035 nová osobní auta a lehké užitkové vozy dosahovat nulových emisí CO₂ z výfuku. V praxi to znamená stoprocentní snížení průměrných emisí nově registrovaných vozidel oproti referenčnímu roku 2021. Důležité – nejde o zákaz provozu spalovacích automobilů ani o zákaz prodeje ojetin. Pravidla se týkají nových vozidel a emisního průměru výrobců. Také nejde doslovně o zákaz spalovacích motorů jako technologie. Jde ale o emisní požadavek, který klasický benzinový a naftový motor za současných podmínek prakticky vylučuje.

Současně ale byl schválený také průběžný cíl, kterým je snížení průměrných emisí nových osobních aut o 55 % do roku 2030. Dodávkové vozy mají cíl lehce mírnější, a to na 50 procentech. Právě tohle jsou ty megalomanské a vizionářské cíle, o kterých každý ví a které tu velká část motoristů vnímá tak negativně.

Prosinec 2025

A motoristická veřejnost není sama. Od začátku se totiž ozývají i samotné automobilky, které prostě od stolu stanovené cíle vidí jako nereálné, ať už z technického, ale i tržního hlediska. A Evropská komise je slyší a poprvé ustupuje. Pod tlakem automobilek a některých členských států v prosinci 2025 představila takzvaný Automotive Package, tedy balíček opatření pro evropský automobilový průmysl. Jednou z jeho nejdůležitějších součástí byla revize emisních cílů pro rok 2035.

Komise navrhla snížit původně stoprocentní požadavek na 90 %. Zbývajících 10 % by automobilky mohly kompenzovat například používáním nízkouhlíkové oceli vyrobené v EU, využíváním syntetických paliv nebo využíváním biopaliv. To je poměrně zásadní změna. Krok podle EK nadále vysílal silný signál trhu s vozidly s nulovými emisemi, zároveň prý ale poskytoval odvětví větší flexibilitu při dosahování cílů v oblasti CO2 a podporuje vozidla a baterie vyrobené v Evropské unii. Unijní exekutiva rovněž navrhla určitá zjednodušení v oblasti autoprůmyslu, která by měla ušetřit přibližně 706 milionů eur (17,2 miliardy korun) ročně a snížit byrokracii a administrativní zátěž.

„Inovace. Čistá mobilita. Konkurenceschopnost. To byly letos hlavní priority v našich intenzivních dialozích s automobilovým sektorem, organizacemi občanské společnosti a dalšími stranami,“ uvedla předsedkyně EK Ursula von der Leyenová. Balíček opatření by podle ní měl vyjít vstříc všem těmto skupinám. Nově se také více otevřel prostor pro pokračování prodeje některých plug-in hybridů, vozů s prodlužovačem dojezdu i klasických spalovacích automobilů. Neznamená to ale, že by automobilky mohly jednoduše pokračovat ve výrobě spalovacích aut v dosavadním rozsahu. Stále by musely splnit velmi přísné flotilové emisní cíle.

Listopad 2026

A právě tady se dostávám k aktuálním událostem. Výbor ENVI Evropského parlamentu 4. listopadu schválil další zmírnění pravidel. Pro návrh hlasovalo 48 poslanců, proti bylo 30 a dva se zdrželi. A jak tedy aktualizovaný návrh zní? Europoslanci ve výboru pro životní prostředí (ENVI) podpořili zmírnění emisních cílů pro nová osobní auta a dodávky. V roce 2035 tak výrobci musejí snížit emise CO2 u osobních aut o 87,5 procenta a u dodávek o 80 procent oproti referenční hodnotě z roku 2021. Dalších 7,5 procenta ale automobilky dál mají kompenzovat využitím kreditů za nízkouhlíkovou ocel vyrobenou v EU.

Nejedná se však o finální zákon, nýbrž o vyjednávací pozici parlamentu před finální dohodou s vládami zemí EU. Teprve po dosažení kompromisní dohody bude možné pravidla definitivně schválit.

„Dekarbonizace neznamená prosazování jediné technologie,“ uvedl zpravodaj návrhu, italský europoslanec Massimiliano Salini z frakce Evropské lidové strany (EPP). Dohodu označil za zlomovou pro evropský automobilový průmysl. Podle něj umožní pokračovat v registraci automobilů se spalovacími motory a zachová technologickou svobodu výrobců. Za bezemisní vozidla by se nově mohla považovat také auta poháněná výhradně obnovitelnými palivy, která splňují požadavky unijní směrnice. Europoslanci nově také chtějí mimo jiné zavést novou kategorii malých elektromobilů vyráběných v EU, podpořit jejich prodej a snížit administrativní zátěž výrobců.

A budoucnost?

Takže co nám z toho plyne? Reálně zatím nic, ale je dost pravděpodobné, že tento další zmírňující návrh projde i schválením v parlamentu EU a bude nově platným pro rok 2035. Za devět let tak teoreticky bude ze 100 prodaných vozů 87,5 bezemisních (pravděpodobně bateriových elektromobilů, ale třeba i vozů s pohonem na vodík), 8,5 na syntetická paliva a 5 možná čistě spalovacích. Jde pro mě o poměrně zajímavý posun a možná lehký paradox.

Automobilky dlouhodobě kritizují rychlost elektrifikace a upozorňují na nedostatečnou poptávku po elektromobilech, vysoké výrobní náklady a konkurenci z Číny. Uvolnění pravidel jim může dát více prostoru. Jenže zároveň zvyšuje nejistotu, do jakých technologií mají investovat. Vývoj spalovacího motoru nové generace stojí obrovské peníze. Stejně tak vývoj baterií, elektromotorů a nové elektrické platformy. Pokud se pravidla budou každých pár let měnit, bude pro automobilky složitější plánovat investice na desetiletí dopředu.

Sám jsem velmi zvědavý na další vývoj, protože legislativa je jedna strana mince a vývoj trhu ta druhá. Evropa nežije v bublině a okolní svět má také své předpisy i velké hráče. Zdá se, že Čína je v elektromobilitě ještě ambicióznější, ale třeba Spojené státy za aktuální vlády Donalda Trumpa zas naopak skeptičtější. A právě to bude pro evropské automobilky možná ještě větší výzva než samotné emisní limity. Musí totiž nejen plnit evropské požadavky, ale také obstát na globálním trhu, kde se pravidla, technologie i zákaznické preference poměrně výrazně liší. Nakonec tak možná nebude rozhodující, co si politici naplánují na rok 2035, ale jaká auta budou lidé skutečně chtít kupovat a co jim za jejich peníze dokážou výrobci nabídnout. A to je něco, co zatím nedokáže s jistotou předpovědět nikdo.

Dál už je diskuse vaše. Jak myslíte, že to nakonec v roce 2035 dopadne?