EMW Wartburg: Nikdy nenalezený směr

Kdysi dávno, ještě snaz za vlády Strany si můj otec pořídil Wartburg 353 s řazením pod volantem, zpátečkou k nenalezení a v krásné barvě hnijícího listí. Užili jsme si s ním spoustu srandy, v létě vařil, v zimě nestartoval, pak ho nějak někdo snad přetřel na tmavě hnědou, pak ještě jednou zavařil a pak byl pryč. 

Pamatuji si ale dodnes, jak jsem na svém bicyklu jako malý trouba imitoval drnčivě řezavý zvuk vytočeného dvoutaktního tříválce. Auto mělo fakt osobitý zvuk včetně typického poprdlávání na volnoběh. Dlouhá koncovka výfuku byla oblemcaná olejem a auto krásně vonělo. Otec si liboval, že má sice sedan, ale obří kufr, utahoval si z Žáby svého bratra (Škoda 105) a semtam odhrabal z křižovatky, aby mi udělal radost. "Jó, Warťas, to je auto!" padlo sarkasticky vždy, když se stroj podivné barvy odmítl podřídit nárokům osobní přepravy. 

A úplně nejvíc byly dveře, protože těma se muselo fakt třísknout, jinak se nedovřely. Nevím, jestli to bylo schválně, ale holt jsme tím mlátili jak vzteklí a dobré. 

Jenže to byl dojetý kus konce reálného socialismu, který si prošel dlouholetou kůrou levných oprav. Kořeny automobilky sahají až do roku 1898, ale ve výsledku se bavme asi jen o poválečném období, kdy se v bývalém závodě BMW v Eisenachu napřed začala vyrábět IFA F9 následovaná legendárním modelem 311. Tohle auto nejen, že bylo krásně vyrobené, protože BMW, ale také bylo svým způsobem luxusní. Jistě, tříválec měl jen 900 kubíků a moc nejel, ale mohli jste mít kupé, kabriolet, kombík, kůži, dřevo… 

Auto dokonce sbíralo úspěchy i v zahraničí. Trefilo se dokonce i v USA. Ostatně za náhledy brožurek okolo musím poděkovat právě nadšencům ze Země Svobodných. Wartburg 311 byla však jen hezká karoserie na rámu a mechanice v podstatě předválečného modelu IFA 9. Prošel však několika modifikacemi u kterých často není jasné, jaké mají modelové číslo a vše se uzavřelo finálním modelem s litrovým motorem. Bez příčných listových per. Údajně se servisním intervalem 30 000 km. Nemodifikovali karoserii, ale jinak vše.

Já sám nehodlám raději moc řešit, jestli je ten poslední kulatý model 313, 312, nebo 312/1, protože v tom nemaj jasno ani mnohem větší entuziasti a jen dodám, že číslovku 1000 jsem viděl jak na hranatém, tak kulatém modelu a tím bych to uzavřel. A tímto šikovným oslím můstkem se dostáváme k roku 1967. V tomto roce, kdy u nás sjížděly z pásu Škody 1000 MB teprve třetím rokem, tak v tomto roce přichází model 353. Hranatý a na svou dobu hodně pokrokový. Kdybyste mi tvrdili, že přišel na trh v roce 1976, uvěřil bych vám.

Wartburg 353 měl možná pokrokový vnější design, ale konstrukcí to pořád bylo staré auto. Podkově podobný rám, na něm karoserie, vepředu motor podél s chladičem za blokem a to celé hnalo přední nápravu skrz čtyřstupňovou převodovku s volnoběžkou. Zadní náprava byla jednoduchá, nezávislá, odpružená vinutými pery. Otcův automobil byl vybaven tou volnoběžkou, která by snad měla jít vypínat táhlem v kabině, ale pochybuju, že to fungovalo a taky už z výroby byly za předním grilem lamely, aby se dal regulovat proud vzduchu kolem chladiče. Když byla zima, lamely se zavřely a apartní dečky před chladičem nebylo potřeba.

A to bylo z komfortní výbavy asi vše, pokud nepočítáme topení a madlo před spolujezdcem. Model 353 však byl také několikrát modernizován, chladič se dokonce časem přesunul až dopředu za gril a auto dostalo třeba řazení na podlaze, české kotoučové brzdy, české karburátory Jikov, nebo pětistupňovou převodovku. Vozy označované postupně jako 353 W a 353S (neptejte se mě na ten systém fakt…) byly oblíbené i u nás zejména pro svou prostornost a relativní nenáročnost. 

Vrcholné fáze dosáhl dvoutaktní tříválec z Eisenachu po roce 1985, kdy – schován za osmdesátkovou maskou – produkoval nějakých 55 koní, dodrnčel na stovku za 12 sekund a uměl celý ten hranatý vůz roztlačit až na nějakých 155 km/h.

Pak přišla krátká aféra se čtyřtaktkní třináctistovkou od VW, ale po pádu železné opony už prostě nikdo tato auta nechtěl, výroba byla zastavena v roce 1991 a část zaměstnanců se přesunula do nové továrny Opel. Ale to už je jiná pohádka a upřímně: Pro mne je Wartburg vždy takovou podivnou směsicí starosvětského šarmu, pověsti druhého nejhoršího auta na cestě a pak také ten fakt, že v jeho motoru se hýbe jen sedm věcí. Tři písty, tři ojnice a jedna klikovka. 

A tak to já mám rád… Co vy?