Dvanáct do tuctu aneb kupujeme auto s V12

Minulý týden se rozepsal Vavris o tom, že touží zahynout epickou smrtí za volantem čtyřkolové šílenosti. I já mám své sny. Jsou ovšem přesně opačné, než jaké má Vavris. A přesto jsou svým způsobem úchylné. Znáte ten pocit, kdy se svezete v něčem neobyčejném, a pak celé večery sedíte u inzerce a hledáte nějakou podobně obskurní hračku? Tak přesně tohle se mi stalo minulý týden. Krátce jsem se svezl Mercedesem S600 minulé generace a okamžitě propadl kouzlu vidlicového dvanáctiválce. Ani vlastně nevím proč, zvukově i celkovým projevem mám radši osmiválce. Tak jak je možné, že už týden sedím u automobilové inzerce a hledám cokoli, co má pod kapotou V12 a je jen za trochu rozumné peníze? Že by za to mohl ten sametový chod velkého motoru? Nebo snad naprosto nenucená síla, která dokáže i tak těžký vůz, jakým třída S bezpochyby je, doslova katapultovat dopředu při každém sešlápnutí plynového pedálu? Vážně nevím, ale chci to. Co tedy nabízí český inzertní rybníček, pokud toužíte po dvanácti válcích? Vskutku zajímavé kousky. 

Volkswagen Phaeton W12 

Tohle je pravděpodobně aktuálně nejlevnější vstupenka do světa V12. Respektive W12 v tomto případě. Bývalý šéf VW, známý Ferdinand Piëch, toužil na přelomu milénia po luxusním Volkswagenu. Ponechme nyní stranou, jestli mělo smysl vyrábět luxusní "lidový vůz." Nicméně Piëchův sen se zhmotnil v roce 2002 a nutno podotknout, že se jednalo vpravdě výjimečný vůz. Pod slupkou vzhledově nudného sedanu, který byl nápadně podobný menšímu Passatu, se ukrývala špičková technika, za kterou by se nemusela stydět ani limuzína věhlasnějších značek. Však také platformu největšímu Volkswagenu poskytl koncernový sourozenec Bentley Flying Spur. A motorizace zase Phaeton převzal ze sesterské Audi A8. Pokud vám to rozpočet dovolil, mohl Phaeton disponovat vzduchovým podvozkem, radarovým tempomatem a spoustou dalších uživatelsky příjemných hraček. Dnes se to zdá jako takový běžný standard, ale před 16 lety to opravdu nebylo úplně obvyklé. Nám ovšem jde dnes především o motor. A tam se Phaeton nemá dodnes za co stydět. Vrcholem byl šestilitrový W12, který nabízel celých 450 koní. Tohle stádo dokáže bez problému rozpohybovat i takový kolos jakým Volkswagen Pheaton je. Pohotovostní hmotnost dosahuje vcelku masivních 2,5 tuny. To ale není pro dvanáctiválec vůbec žádný problém. Z nuly na sto za 6 sekund, maximálka činí elektronicky omezených 250 km/h. To jsou i v dnešní době naprosto dostatečné hodnoty. V naší inzerci se aktuálně nachází jeden moc pěkný kousek s W12. Prodloužená verze, čtyřmístná konfigurace a vkusný interiér z programu Individual. To jsou hlavní atributy nabízeného vozu. A cenovka lehce pod čtvrt milionu také nezní špatně, že? Pokud vám nezaleží na značce a hledáte extrémně pohodlnou limuzínu, mohla by to být zajímavá alternativa. 

BMW 760i 

Skalní příznivci BMW se mnou nejspíš nebudou souhlasit, ale já si nemohu pomoct. Mám rád auta z éry Chrise Banglea. Byť se v době jejich vzniku jednalo o velmi kontroverzní design, čas ukázal, že to byla správná cesta. Celá modelová řada vypadá ještě dnes vcelku svěže a moderně. A protože ústředním tématem jsou dvanáctiválce, nemohu tady opomenout BMW řady 7. S generací E65 jsem měl tu čest již několikrát. Pamatuji si, že základní 730d mě velmi příjemně překvapila, benzínová 750i nadchla a naftový vrchol v podobě 745d vyloženě okouzlil. Na E65 se mi líbí skloubení cestovního komfortu a zároveň jistých jízdních vlastností. Na dálnici vás ohromí skvělá směrová stabilita a nadpozemský komfort, na okreskách převapí hbitost, kterou byste na první dobrou od velké luxusní limuzíny jistě nečekali. Tohle auto je prostě a jednoduše dobré. A vůbec nejlepší bude s největším možným motorem. Šestilitrový dvanáctiválec s kódovým označením N73 má 445 koní, 600 Nm točivého momentu a pyšní se celohliníkovou konstrukcí a přímým vstřikováním. Byl to první přímovstřikový dvanáctiválec na světě. Není se tak čemu divit, že takový motor dokáže velkou a těžkou sedmičku vcelku snadno rozpohybovat. Z klidu na stokilometrovou rychlost dosprintuje za 5,3 sekundy. Spotřeba se dá udržet na rozumných číslech, většina majitelů se shoduje, že průměrně vysaje z nádrže každých 100 kilometrů přibližně 16 litrů vysokooktanového paliva. To není tak špatné vzhledem k poskytovaným výkonům. My jsme pro vás našli jeden kus z roku 2003, vylepšený paketem Individual. Světlý interiér vypadá na pohled celkem zachovale, stejně tak karoserie nevykazuje podle fotek žádné velké poškození. Cena za tento vůz pak atakuje hranici 300 tisíc. Jestli je to hodně nebo málo, to už necháme na vás.  

Mercedes-Benz S600  

Arogance, nabubřelost a nadřazenost. A teď to nemyslím nijak zle. Tohle jsou charakteristické znaky jednoho z nejklasičtějších Mercedesů vůbec. Legendární W140 alias mamut. Jednoduché, až geometricky rovné linie, mohutná maska chladiče, která vypadá, že žere malé děti na potkání. Mercedes, jak má být. Uchopte masivní kliku, otevřete těžké dveře a pohodlně se rozvalte do těch obrovských a pohodlných křesel. Stačí krátký pohled na dlouhou kapotu, na jejímž konci ční pověstný zaměřovač a pochopíte, že tady je všechno správně. Žádné jiné auto neumí navodit pocit bezpečí a naprosté izolace od vnějšího okolí tak, jak to dělá právě W140. Z každého, byť sebemenšího detailu cítíte, jak předimenzovaný vůz to je. Pokud se někdy naplní vize pochmurné budoucnosti, ve které se změní svět ve stylu filmového "Šíleného Maxe," pak budete jistě chtít jako dopravní prostředek právě tento Mercedes. Nejlepší možnou volbou bude samozřejmě vidlicový dvanáctiválec o výkonu 410 koní. Jeden takový jsme pro vás v inzerci našli. Za 270 tisíc máte možnost pořídit si kousek v černé barvě z roku 1991. Vůz započal svou kariéru coby vládní vůz, prvním majitelem bylo Ministerstvo vnitra. Dá se tedy u něj předpokládat, že po servisní stránce dostávalo auto přesně to, co potřebovalo. Pokud máte zalíbení v klasických Mercedesech, je tohle jasná volba. 

Audi Q7 V12 TDi 

Ptáte se, co dělá mezi automobilovou aristokracií zemědělská technika v podobě turbodieselu? Ještě k tomu zabalená v nevzhledné karosérii obludného SUV? Naftový dvanáctiválec pod kapotou Audi Q7 je natolik výjimečný, že jej nemohu nezmínit. Je to totiž jediný V12 v osobním voze, který spaluje naftu. V roce 2008 se Audi rozhodlo marketingově využít své úspěchy v LeMans. Závodní prototyp R10 deklasoval v roce 2006 svou konkurenci v nejslavnějším vytrvalostním závodě a započal vítěznou éru naftových motorů. Dieselový dvanáctiválec v Q7 vychází konstrukčně ze závodního prototypu. A jeho výkony jsou vskutku impozantní. Šest litrů zdvihového objemu, 500 koní a především 1000 Nm točivého momentu. Není se čemu divit, že takové hodnoty dokážou poskytnout nepochopitelnou dynamiku i takovému autobusu jakým je Q7. Neřešte, jestli má taková věc smysl (nemá) a užívejte si tuhle technickou výjimečnost plnými doušky. Vybrali jsme pro vás kus z roku 2012. Maximální možná výbava asi v takovém voze nepřekvapí. Stejně jako musíte počítat s extrémními provozními náklady a poměrně vysokou pořizovací cenou. Pokud však potřebujete přestěhovat rodinný dům do jiného města aniž byste ho zbourali, nebo musíte často tahat přívěs s vaším osobním Boeingem 737, pak je tohle auto pro vás jako stvořené.