Dacia Duster je tu s námi už nějaký ten pátek. První generace se na našich silnicích objevila v roce 2010 a vcelku rychle si získala věrné zákazníky díky své jednoduchosti, prostupnosti terénem a kompaktním rozměrům. Není se čemu divit – při uvedení do prodeje se jednalo v podstatě o nejlevnější čtyřkolku na našem trhu, kdy s atmosférickou 1.6 začínala okolo 300 tisíc korun.
Aktuální generace Dustera je již druhá, po druhém faceliftu. Z dálky neuvidíte mezi jednotlivými generacemi a facelifty žádné rozdíly, ty najdete hlavně v detailech. Omlazení, které proběhlo minulý rok, přineslo do Dustera elektricky sklopná zrcátka, nový design interiéru (volant, tvar výdechů klimatizace) a hlavně nové logo spojené se změnou identity značky. Myslím, že se Dacii celkem nové logo povedlo a obecně přinesla modernizace značku do současnosti. Novou barvou značky je Dusty zelená, ve které byl nalakován i můj kousek.
Tím asi moje chvála vzhledu a ergonomie skončí. Po nasednutí dovnitř na vás čekají látkové sedačky, ze kterých jsem nadšený nebyl. Nemohl jsem najít příjemnou pozici za volantem a bederní opěrka byla na můj vkus příliš vysoko. Nejsou ani příliš tvrdé, ale nemají žádné boční vedení a je poznat, že tady se prostě šetřilo. To je očividně poznat v celém interiéru, ve kterém nenajdete snad jediný měkčený plast. Cokoliv, čeho jsem se dotkl, bylo tvrdé. Některé věci jsem vysloveně nepochopil, třeba v madle zadních dveří naleznete odhalený vrut. Na druhou stranu jsem za celý týden neslyšel jediné vrznutí, a to jsem s Dusterem nejezdil po žádných hladkých okreskách, dokonce ani slícování plastů nebylo vůbec špatné. O takovém zpracování interiéru se může jiným, prémiovějším značkám jen zdát. Jen je škoda, že chybí držák na mobil známý z jiných modelů značky.
Na zadních sedačkách cestující trpět nebudou. K dispozici jsou dva USB porty a pasažéři mají dostatek místa i na nohy. V rámci testování jsem dozadu posadil dvoumetrového kamaráda větších rozměrů a nestěžoval si ani jednou na nedostatek místa. Kufr je dostatečně velký, naleznete v něm dokonce i háčky, a po sklopení sedaček vznikne rovná podlaha pro převoz čehokoliv.
Infotainment je jednoduchý. Není nejrychlejší, ale je přehledný a intuitivní. Obsahuje dokonce i navigaci, ale tu jsem jen otevřel a zase zavřel. Umí jak Android Auto, tak Apple Carplay, ale jak již zmiňoval Lukáš ve svém testu Joggeru, je drátový, což mně osobně nevadí, ale ani spojení s jablkem není ideální a často vypadává, zejména v první půlhodině jízdy. Není to úplně příjemné řešit ve složité dopravní situaci, že vám vypadla navigace. Šest reproduktorů sice audiofily úplně neosloví, ale běžnému zájemci to vadit tolik nebude. Pochvalu si však zaslouží kamerový systém Multiview, který má na svou třídu kvalitní obraz, a i když neumí poskládat 360° pohled, zas tolik to nevadí a na pohled ze zrcátka si jednoduše překliknete. Pouze mě tedy mírně zaskočila absence předních senzorů, když vzadu jsou. Potkávací světla LED svítí dobře, pouze v dnešní době překvapí halogenové dálky, ale ani ty nesvítí špatně.
Benzínový čtyřválec 1.3 TCe je dobře známý z ostatních modelů koncernu Renault-Nissan. Tady je naladěný na 150 koní, což už slibuje celkem solidní dynamiku, přinejmenším na papíře. V reálu mi ve městě nijak rychlý nepřišel, ale na dálnici a okreskách už se jednalo o příjemného společníka, který nenechá ve štychu ani při předjíždění. Jednička je dost krátká, supluje zde funkci redukční převodovky, takže rozjezdy na dvojku se mi po pár dnech vryly pod kůži dostatečně a řadil jsem jí jen v terénu. Ostatně i trojka a čtyřka jsou zde celkem krátké, kdežto poslední dva stupně jsou dostatečně dlouhé, aby netrpělo osazenstvo hlukem na dálnici.
Čtyřkolka je zde řešena elektromagnetickou spojkou. Na voliči uprostřed mezi sedačkami si lze zvolit režim předokolky či automatiku. Režim předokolky zde v podstatě spotřebu nemění, takže jsem do fungování nijak nezasahoval a pouze jednou využil, pro klid na duši, režim Lock, který rozděluje výkon 50:50 pro použití v těžším terénu. I když bylo auto na celoročních pneumatikách, tak vyjelo vše, co jsem před něj postavil. Ať už se jednalo o prudký namrzlý svah, zasněženou louku se stoupáním či bahnitou cestu lesem, Duster ani jednou nezaváhal a vše projel bez ztráty kytičky.
A když byl čas vrátit se domů, Duster nezklamal ani na silnici. Podvozek je zde zkrátka pohodlný. Dost tomu pomáhají i vysokoprofilové pneumatiky, které obouvají sedmnáctky, ale houpavý francouzský základ se zkrátka nenechá zapřít. Jasně, není to úplně nejlepší náčiní na řezání okresek, Duster se celkem naklání, ale to od něj snad nikdo ani nečeká. Důležitý je komfort a světlá výška, a to mu jde skvěle. Odhlučnění sice není příkladné, aerodynamický hluk i ten od pneumatik tu s vámi budou trávit každou cestu vyšší než městskou rychlostí, ale auto na nerovnostech nepřenáší rány do karoserie a tím pádem není práce podvozku tolik slyšet.
Verdikt
Duster je stále i přes své nedostatky povedené auto. Pokud hledáte auto, které projede zablácenou polňačku a přitom bude pohodlné i na silnici, je tou správnou volbou. Mohl by mít lepší sedačky, infotainment by také mohl fungovat lépe a spolehlivěji, ale jinak v podstatě nemám žádnou výtku. Pohled do ceníku sice není tak příjemný jako před lety, ale v dnešní době těžko najdete levnější schopnou čtyřkolku, se kterou není jízda za trest. Snad i další generace, která by měla být představena příští rok, zachová to, proč mají zákazníci Dustera tak rádi, a nestane se z něj pouze módní crossover.
Motor: čtyřválec, 1 332 ccm, turbo, 150 koní (110 kW), 250 Nm
Převodovka: šestistupňová manuální s krátkou jedničkou
Pohon: 4x4 s elektromagnetickou spojkou mezi nápravami
Zrychlení 0 – 100 km/h: 10,4 s
Pohotovostní hmotnost: 1 399 kg
Délka: 4 341 mm
Spotřeba (tabulková / v testu): 6,8 / 7,9 l / 100 km
Cena již od dané motorizace: od 480 900 Kč
Cena tohoto kusu: 600 700 Kč
