Extravagantní a okouzlující. DS4 je velmi povedený prémiový hatchback

O značce DS, prémiovém brandu skupiny Stellantis, si můžete myslet leccos. Některým imponuje její extravagance a originalita, jiní jsou přesvědčeni, že designové kudrlinky samy o sobě nemohou ospravedlnit vyšší ceny vozů postavených na vcelku obyčejném základu. Rozhodně se ale marketérům povedl avizovaný záměr vytvořit v rámci francouzského koncernu značku, která bude budit emoce a nenechá nikoho chladným. 

Původně jsem si myslel, že nová DS4 bude pokračovat v nastaveném trendu spousty ozdob, kvalitní kůže, ale celkem citelně levného základu. Nijak takový systém nekritizuji, naprosto chápu, že pro spoustu lidí je pěkný interiér a pohodlné sedadlo s masáží mnohem důležitější, než počet válců v motoru nebo údaj zrychlení z nuly na stovku. Po týdnu soužití se zlatým hatchbackem ale musím konstatovat, že DS4 je víc než jen ozdobený eurokompakt. Ale popořadě – nejprve se podíváme na ty povrchní věci.

Vůz sdílí platformu s novým Peugeotem 308 a Opelem Astra, jejich tvary v něm ale na první pohled rozhodně nepoznáte. Obzvláště v testované výbavě Rivoli Cross s velkými koly a výrazným oplastováním totiž působí skoro jako kompaktní crossover, i když to jsou jen módní mimikry. Designový jazyk kombinující ostré křivky a svalnaté proporce vozu dle mého názoru opravdu sluší, zamlová se mi i zajímavé zakončení linie střechy, které trochu rozbíjí typické tvary hatchbacku a určitá komiksová přehnanost. 

Pozornost si zaslouží i celá řada propracovaných detailů. Kola se zajímavým hvězdovitým designem, skryté kliky, grafika předních i zadních světlometů připomínající šperky, design zrcátek, přední maska s výrazným 3D efektem, nebo výrazné prolisy na bocích. Určitě to dalo spoustu práce a stálo hromadu peněz a jediným účelem toho všeho je, aby DS4 vypadalo extravagantně, elegantně a unikátně. A podařilo se to, mohu-li soudit, na jedničku. Ve stylově bronzové barvě vypadá vůz opravdu skvěle a vždycky jsem se za ním při parkování zálibně ohlížel. 

Vnějším vzhledem to ale teprve všechno začíná. Skutečné okouzlení přišlo, alespoň pro mě, až uvnitř. Kvalitní kůži, hliník a ozdoby jsem tak nějak očekával, nebylo to první DS, ve kterém jsem seděl, Dostalo mě ale množství digitální palubní výbavy, její technická úroveň a skutečnost, jak spolehlivě fungovala. Na to jsem u francouzů nebyl příliš zvyklý. Dá se to schovat za eufemismy o mile francouzském stylu, ale předchozí verze infotainmentu ještě z dílen PSA byla zkrátka i přes soustavné inovace už značně za zenitem.

Nově tu nemáme jeden, ani dva, dokonce ani tři, ale hned čtyři displeje. Z toho dva dotykové. Konzervám se hádám už kroutí nehty na nohou. Ale ono to fakt funguje a vůbec ne špatně. Začneme třeba zleva. Máme tu velký editovatelný head-up displej, který kromě jiného zvládne zobrazovat i navigační pokyny z Android auto, dále displej přístrojovky, který úplně zahodil budíky a vydal se cestou přehledných segmentů s číslicemi. Pak je tu středový dotykový desetipalec s fyzickým tlačítkem “home” a konečně úplná novinka – čtyř a půl palcový displej před voličem převodovky. Ten má řidič příhodně pod prsty ruky položené na loketní opěrce a slouží jako ovladač infotainmentu. 

Může to působit sice trochu složitě, ale opak je pravdou. Dotyková plocha podporuje gesta (můžete si je editovat k obrazu svému) a tak je díky ní možné ovládat základní funkce vozu bez toho, aby řidič spouštěl oči ze silnice. Kromě toho na něm jde například zapisovat adresu do navigace, listovat seznamem stop a podobně. Je to zkrátka taková lepší evoluce obyčejných touchpadů a koleček, které do těchto míst umísťuje konkurence. 

No ale dost bylo digitálních technologií. Tohle je DS a tak je na čase se vrátit zpátky ke krásným věcem. K detailům, které tvoří onen designově vybroušený celek. Podívejte se třeba na schránku v přední části středového tunelu, respektive na její víko, které se otevírá posuvnou přezkou připomínající drahou aktovku. Na skryté výdechy klimatizace, jejichž směr foukání se nastavuje trojůhelníkovými posuvníky (ty mají mimochodem obzvláště uspokojivý chod) v chromové liště pod displejem. Nebo na design ovladacích knoflíků elektrických okének. Ty horní jsou zastavěné v dřevěném pásu, takže jsou (přirozeně) vyvedeny v jiném materiálu a barvě, než jejich zrcadlová dvojice, která je umístěna v lesklé dekorační liště pod nimi. Všechno je tu prostě tak, jak to má být. 

A pak tu jsou ty sedačky. Odvětrávané, masážní s režimy pojmenovanými třeba had nebo kočka, což je trochu legrační, ale hlavně fakt pohodlné. Už dlouho jsem si v autě tak hezky neposeděl. To tedy platí pro ty dvě přední. Vzadu už je to méně veselé. Svébytné tvarování a spousta luxusu vpředu si tu vybraly daň a místa tu není nazbyt. Samotné sedáky jsou dlouhé dost, ale dlouháni budou mít trochu problém vymyslet, kam s koleny. Pro dospělé to zkrátka vzadu moc není, rozhodně ne na nějaké dlouhé cesty. Ale v konfigurace dva dospělí a dvě menší děti to bude fungovat bez problémů. 

Jízda v DS4 není příliš důležitá. Tohle auto si budete kupovat kvůli jeho eleganci a luxusní výbavě. Tím ale nechci říct, že by byla špatná. Oproti předchozí generaci je DS4 mnohem pohodlnější, může za to hlavně systém Active Scan Suspension, který pomocí přední kamery a lidaru skenuje silnici a v reálném čase upravuje nastavení tlumičů. Nečekejte houpavé pohodlí velkých korábů, díry v autě cítíte, ale jako by byly mnohem mělčí, než ve skutečnosti jsou. Díky tomu je vůz pěkně čitelný a lze se s ním svézt i ostřeji. Ne snad, že by k tomu jakkoli sváděl, ale jde to. Dokonce i s testovaným naftovým motorem spřaženým s hydroměničovým osmikvaltem. 

Verdikt

Trochu extravagantní, mnohem méně kýčovité, než předchůdci. Našlapané moderními technologiemi. Pohodlné, tak akorát velké. DS4 se mi trefilo do vkusu jako už dlouho žádné jiné auto. Naprosto si mě omotalo kolem prstu a s klidem mu odpouštím i cenu ve výši rovného milionu. Tohle je totiž i přes menší rozměry a takzvaně plebejský základ opravdu luxusní vůz. Alespoň pro ty z nás, kteří jako luxus vnímají to, že se někdo při vývoji pověnoval každému jednomu detailu a pokusil se ho udělat lepší, hezčí, originálnější, nebo vše z výše jmenovaných dohromady. 

Jednou si ho, i když možná už jen jako ojetinu, fakt koupím. A pak si do něj budu chodit odpočinout.

Technické údaje

Motor: vznětový čtyřválec 1,5 litru
Výkon soustavy: 96 kW (130 koní) 
Točivý moment: 300 Nm 
Převodovka: hydroměničová automatická 8st
Maximální rychlost: 203 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 10,9 s 
Průměrná spotřeba v testu: 5,2 l/100 km
Základní cena testované verze: 1 000 000,- Kč