Dodge Viper: Lék na bruselský syndrom

Také si tak živě jako já představujete stávající situaci v Bruselu, kde na nástěnce visí v červeném rámečku fotka Viperu s velkým nápisem "Takhle rozhodně NE, soudruzi!" ?

Za uplynulé čtvrtstoletí  jen velmi málo kamenů zůstalo na kameni.  Některá ročníková vína pomalu dozrála do patřičné chuti, Karel Gott stále vyhrává zlaté slavíky a Mercedes třídy G taktéž přečkal v nezměněné podobě. No a pak tady máme zámořskou představu o teorii maximální síly, která se za necelé čtvrtstoletí taky pramálo změnila. Pro nezasvěcené je možná nejvýraznější změnou to, že už líbezná pusinka dále nenese značku Chrysler nebo Dodge, ale je zkrátka označena jen SRT Viper! A to je určitě dobře.

Upřímně řečeno jsem byl lehce překvapen, že skoronáklaďákový motor zůstal přítomen i ve druhé generaci Viperu, a ani v nejšílenějších snech mě nenapadlo, že by snad mohl přežít do roku 2012. Tím spíš, když se od Chrysleru, zmítajícím se na vrcholu krize a ekopopulistické vlny, ozývaly hlášky o absolutní nepotřebnosti auta jako Viper, pro budoucí léta. Jenže zmije přežila a nedá se říct nic jiného, než že se vrací v plné síle.

Lehce překvapivá je pro mě i finální podoba. Samozřejmě, dle autíčka od HotWheels už o ní nějakou dobu máme představu, ale já teď mám na mysli silnou tvarovou příbuznost s prvním Viperem. Řekněte mi že to je původní GTS přebouchané kladivem a trochu napudrované bruskou, LEDkama a já tomu uvěřím.  Signifikantní prvky zůstaly. Kříž v otvoru předního nárazníku, výfuky pekelné vyvedené v prazích, obrovské výdechy v blatnících jimiž mohou propadávat kočičky a další nebohá havěť, jež neunikla plazivé bestii anebo monstrózní C sloupky a typicky zakulacený tvar zádě.  Známe prvky pokračují i v interiéru -také na středovém tunelu aktuální generace se dá hrát stolní fotbal a řadíčka má stále tvar páky hydrauliky v bagru. Celková kvalita interiéru ale naštěstí bude na hony vzdálená současné výstavce levných plastů. Tedy alespoň z fotek to tak vypadá. O lehoučkých sedadlech Sparco, stejně jako o použité technice už jste si určitě přečetli v kvalitnějších představovačkách na zaběhlých autowebech.

Takže jen to nejdůležitější. 650 atmosférických koní při 6150 otáčkách (V10 už přestává být tím nízkootáčkovým "lenochem"), přímo řazená převodovka Tremec, 813 Nm - dovedete si představit jak pekelně tuhá bude spojka? Není divu, že přenos výkonu bude zajišťovat 35 centimetrů tvrzené pryže na každém zadním kole.  Tímto vás prosím, zda-li znáte nějaké auto, které obouvá širší papuče, nechť mi ho vyjmenujete v diskuzi, ale já o žádném nevím.  Díky hmotnostním úsporám (především na motoru a sedadlech) se mezigeneračně snížila pohotovostní hmotnost a Viper i s řidičem a nacucanou nádrží by neměl na váze ukázat víc, než 1,5 tuny. Superleggera WHO?

Ale víte co je na tom všem nejlepší? Ten punk! Skoro devět tupláků objemu, žádný doping stlačeným vzduchem, takhle si představuji kladivo na čarodějnice, eeeee, teda na všechny litrové eco-boosty a poctivě downsizovaná biturba a triturba. Díky Chrysleru si nikdo nemůže stěžovat, že nám snad hromadně vyměkla i produkce těch nejvýkonnějších sporťáků. A kdyby snad někdo namítal, že Viper je přece ta (sice) strašně výkoná, ale především nemotorná a přetáčivá věc, která s nějakou rychlou jízdou nemá nic společného, odkážu jej na seznam nejrychlejších kol jakéhosi starého okruhu v Německu, kterému říkají Nordschleife nebo tak nějak…