Den ruské techniky: Terénní monstra v akci

Na pozvání firmy AMC, dovozce automobilů nejen z Ruské federace, jsme se zúčastnili prezentace dovážených modelů a představení několika novinek v sortimentu nákladních automobilů. Na místě byly vystaveny především vozy značek KamAZ, GAZ, UAZ, Lada a jen co skončil přivítací proslov, vrhl jsem se do kabin, aniž bych se obtěžoval shánět přiděleného otroka-fotografa (Jsi zlý! – pozn. Jeniik). Nejprve byly zpřístupněny nákladní vozy KamAZ, a pokud jste pravidelnými čtenáři mých článků, jistě chápete, s jakou chutí jsem se škrábal do kabiny a skláněl pod podvozek. Ačkoliv ZiLů a GaZů se na našem území dochovaly z poslední návštěvy Ruska desítky, potkat KamAZ zase tak obvyklé není. A tady jsem seděl já, přímo v kabině jednoho z nich a všechny ty  čudlíky tolik sváděly ke stisknutí. Ještě že někdo prozíravě ukryl klíčky.

Na ploše stály úplně nové exempláře a tak jsem se alespoň pustil do zkoumání, kam se vývoj těchto úctyhodných terénních monster za posledních pár desetiletí posunul. Nákladní vozy již dávno nepohání užrané jednotky YaMZ (anglický přepis ЯМЗ), nýbrž naftové motory Cummins spřažené s převodovkami ZF a na palivové soustavě se skví nápisy Bosch. Západní zákazníci prý lépe slyší na západní značky a už kvůli servisu a spolehlivosti pohání ruské náklaďáky americká a německá technologie. Všechno to poctivé železo je však ruské a tak jsem se mohl kochat pohledem na ověřené odolné rámy, diferenciály a nápravy. KamAZ se na našem trhu rozhodl bojovat atraktivní cenou, spolehlivostí a nabídkou terénních podvozků na úkor pohodlí řidiče a přítomnosti nejnovějších technologií na palubě. Vzhledem k atraktivním číslům užitečné hmotnosti, cenovek a spotřeby věřím, že se s ruskou technikou na našich silnicích začneme setkávat častěji, především ve stavebnictví a u záchranných sborů.

Druhá část programu byla věnována osobním a lehkým užitkovým vozům. Vedle sebe parkovaly rozličné verze Lady Niva, která se nabízí jako off-road se zvýšenou průchodností terénem, klasická třídveřová varianta, pětidvéřová verze, pickup… Kdo by to byl řekl, že jich vyrábějí tolik? Dodávky značky GAZelle dávaly najevo, že se řídí stejnými poučkami jako KamAZ. Účelové interiéry, mohutné nápravy a diferenciály i světlá výška mě přímo lákaly k navštívení přilehlého terénního polygonu. Nakonec se mi podařilo vecpat se do nastartované buchanky, která se zrovna rozhodla poměřit své schopnosti s šestikolovým terénním speciálem. Jeden ze spolujezdců se vyptával, zda má tento vůz uzávěru zadního diferenciálu. Odpovědí byla demonstrace výjezdu na štěrkový svah se 100% převýšením a řidičovo suché „nepotřebuje“. Pak se na chvíli zamyslel a dodal, že kdyžtak se dá přiobjednat.

Zážitek z jízdy UAZem je zezačátku trochu děsivý. Deformační zónou jsou řidičova chodidla, motor vrčí v kabině mezi předními sedadly a umístění předních kol pod první řadou sedaček posílá vůz do oblouku jako autobus. Na druhou stranu je pohon uprostřed, auto má minimální převisy a díky rámu má i velmi nízko těžiště. To se náš průvodce rozhodl dokázat snahou nás překotit při šikmém sjezdu ze svahu. Na chování auta bylo znát, že tohle je jen další čtvrtek a nenuceně pokračovalo vytyčeným směrem. Prudší vyjetí kopce odlepilo přední nápravu od země a já instinktivně čekal odskakování přední tuhé nápravy na listových perech, ale vše proběhlo až podezřele klidně až komfortně. Vlastně míra komfortu byla skutečně na výši oproti mým představám a když jsem na asfaltovém úseku uháněli stovkou, ušní bubínky nehrozily prasknutím a vůz se pohyboval i přes primitivní podvozek vyloženě sebejistě. Když splašená okurka zastavovala v řadě ostatních UAZů, vůbec se mi z ní nechtělo. Holé plechy se za svoji prostotu nestydí, sedačky se vyndávají pomocí stranového klíče a topení buď topí, nebo netopí, ale terénní schopnosti jsou pořád daleko před vším ostatním.

Mlsně jsem pokukoval po přistavených Hunterech, Patriotech a dokonce jsem na chvilku zalezl i do Lady XRay. Být po mém, tak se tam s jedním KamAZem s cisternou plnou benzínu zabarikáduju a dva až tři měsíce o mě nikdo neuslyší. Tolik teréňáků a tak málo času k vyzkoušení! Odpoledne mezi ruskými vozy uteklo ani nevím jak. V jednu chvíli jsem přijížděl a v druhou se musel vrátit ke svým všedním povinnostem. Popsat zážitky do jednoho článku snad ani nelze, ale nezoufejte. Parta kolem ruských vozidel je plná skutečně zapálených lidí a tak se snad brzy na našich stránkách seznámíte se UAZy, GAZy a všemy odstíny Nivy detailně. Už jen proto, že ani celá ruská armáda, by mi nedokázala zabránit se za jejich volanty vnutit.