Po tomhle autě jsem si sáhnul. Zajímalo mě, jak jezdí, a jestli je to pořád jen o kompromisu a levné ceně, nebo se nám Sandero, vyšlechtěné všemi cingrlátky, může měřit i s vozy, u kterých cena nehraje prim.
Auto jsem si přebíral v momentě, kdy v Praze bylo takové to sibiřské jaro. Vítr o rychlosti uragánu, sníh, tvrdá kluzká voda a pocitová teplota "nikam nejdu". Nebyl vůbec čas o voze debatovat, počasí nám usilovalo o život, tak jsem tu věc přebral, zavřel jsem se v tom a začal se rozehřívat. Nastavil jsem si všechna zrcátka a vyrazil.
Už při rozjezdu mi připadal projev motoru nějaký divný. Pak na křižovatce už jsem si jen říkal "to má CVT?". Ano, toto není obyčejný automat nebo dvouspojka, Dacia se rozhodla sem namontovat CVT. Jenže se také snažila nenaštvat řidiče zvyklé na normální převodovky, takže ten CVT projev se mísí s umělými kvalty. Nebo s kvalty… Otáčky se pořád houpou alespoň +- 500, ale auto semtam jakoby přeřadí. Nejvíc se blíží projevu starého amerického automatu, kde se většina řazení odehrává v měniči a převodovka je tam tak nějak navíc a druhotná.
Celý projev je usedlý, nerušivý. Jen si prostě musíte zvyknout, že převodovka si tak nějak žije vlastním životem, a nesahat na to. Celé soustrojí pak následuje plynový pedál celkem předvídatelně a jen novodobá letargie při rozjezdech nebo prudkých změnách pokynů plynem vám připomene, že za tím – pouze pocitově – čvachtošaltrem není lankem ovládaný karburátorový motor. Ale to bychom omílali starou písničku, holt máme zakázáno do motoru lejt benzín jen proto, aby se ho víc spálilo a my měli radost.
Celé soustrojí tedy působí jako imitace starých dobrých časů. A ač mi přijde princip přenosu výkonu pomocí tlačného řemenu asi stejně přirozený, jako koně tlačící kočár, musím říct, že ani na zakroucené okresce, při blbnutí na limitu, jsem nebažil po manuálu. Sandero si nějak řadí, plyn je stejně skoro pořád na podlaze a vy můžete v klidu obdivovat krásy uhánějící krajiny.
"Moje" Sandero bylo Stepway. Nedopátral jsem se, nakolik je podvozek zvýšený nebo nezvýšený, ale pro ty moje cesty za radostí se hodí. Je poddajný, spíše přetlumený než uskákaný, a dokonce se z něj neozvala žádná rána, když jsem s ním zaplul asi osmdesátkou na svůj testovací tankodrom, kterému se ve Středočeském kraji říká obslužná komunikace. Je vidět, že v domovině tohoto auta se s nějakými výmoly spíše počítá, než že by se jen tolerovaly, a s ohledem na současný trend budování zpomalovacích prahů snad i na schodech do divadla budou podobné podvozky oblíbenější a oblíbenější.
Je však potřeba dodat, že testované Sandero je naladěno spotřebitelsky. Za každou cenu se snaží být neutrální a nějaké utahování stopy nebo liftoff oversteer nejsou na pořadu dne. Jasně, jde zhoupnout tak, aby se to svezlo, ale je vidět, jak se tomu poslušný rumunský dostavníček brání. Jako by se bál, aby se nerozkutálela vajíčka, která jistě vezete od babičky. Stačí ale nastavit tempomat, rozvalit se na křesílku a používat otáčkoměr jako inklinoměr. V ten moment oceníte, že i takto na cenu stavěný vůz není jen snůškou levně vypadajících smradlavých plastů.
Osobně moc nechápu, jak se mohlo podařit, že když jsme tohle auto postavili vedle zcela nové Fabie… Že když vedle sebe stál etalon Simply Clever motorismu a produkt malé značky s lokálními ambicemi… Že to bude vypadat, jako by se na ty chytré detaily v Mladé Boleslavi tak nějak zapomělo. Sandero má kupříkladu držák na telefon už z výroby, je polohovatelný, dobře provedený a kupte si jej. Také je vedle něj USB zásuvka. Škoda dodává zásuvku i třeba k vnitřnímu zrcátku, ale za příplatek.
Navíc už z interieru nečiší dobře maskovaná snaha o levné zpracování. Budíky jsou sice černobílé a displej mezi nimi maličký, ale naprosto komicky jednoduše se ovládá, je přehledný a mezi námi – víc fakt nepotřebujete.
Jenže tím kompromisy tak trošku končí. Dotyková placka sice trčí z palubky, ale působí solidně, má v sobě Android Auto a Apple Car Play, navigaci, couvací kameru, reaguje tak nějak dostatečně rychle a je opět až komicky jednoduchá. A nic mi v ní nechybělo.
Pak je tu textilní potah palubky, který je příjemný jak na dotyk, tak na pohled, a dodává interieru dostatek života. Ovládání klimatizace z Clia a klasická kulisa řazení s plně haptickou odezvou pak jen dokazují, že se nad autem někdo zamyslel. Anebo pokud ne, pak se alespoň nesnažil být nesmyslně inovativní. Jo a sedadla sice nedosahují kvalit vyšších tříd, ale jsou vesele barevná, a až se vám do nich pořádně otiskne vaše ctěné pozadí, budou bezva.
No a pak jsou tu příčníky na střeše, které jdou pomocí jednoduše dostupných šroubů přestavět na hagusy a naopak. Sériová výbava. A když jsme otevřeli motor, všechny tlumicí hmoty nanášené na nelakovanou karoserii vypadaly hezky uhlazeně. Nebyla to přehlídka rozmáchlých tahů širokým štětcem jako u tuzemského konkurenta…
Verdikt
Sandero Stepway s automatem není nejlevnější auto na trhu, ale svou cenu si jistě obhájí. Už v něm nenajdete do očí bijící kompromisy a techniku, kterou Renault nepotřeboval. Najdete v něm to, čím byla Škoda proslulá v minulých létech. Jednoduchá, levná, chytrá a funkční řešení. CVT převodovka dělá z jízdy zenový zážitek a i trošky rozmařilých hezkých detailů vám bude dopřáno.
Načančané Sandero je dobrý vůz, nebojte se jeho koupí ušetřit.
Technické údaje
- Motor: Benzínový nepřímovstřikový litrový tříválec, turbo, 67 Kw, 160 Nm
- Převodovka: Bezestupňová (CVT, variátor) s uměle simulovaným řazením
- Spotřeba: Udávaná 6,2 – 6,4, v testu za absurdních podmínek 9,1 l / 100 km
- Maximální rychlost: Udávaná 163, v testu 175 km/h
- Zrychlení 0 – 100 km/h: Udávané 14,2, pocitově je auto rychlejší
- Pohotovostní hmotnost: 1122 kg
- Délka: 4099 mm
- Cena: od 395 900 Kč, testovaný kus cca 426 900 Kč
