Citroën C3 AirCross 1.2 Pure Tech: Ve vlastním světě

Pokud s námi sdílíte nadšení pro malý Citroën, nabízí se pochopitelně možnost sáhnout po některém z prostornějších modelů. Nabízí se třeba modernizovaný Cactus s novým systémem odpružení, který nabízí oproti C3 znatelně více místa na zadních sedačkách. A nebo je tu AirCross. Celým jménem Citroën C3 AirCross.

AirCross je crossover. Je přímo definicí crossoveru. Na základech hatchbacku C3 konstruktéři postavili prostorný rodinný automobil. Tváří se sice outdoorově, má uvnitř dokonce kolečko na přepínání režimů podle druhu zdolávaného terénu se symboly od Mexika po sníh, ale nechápejte to špatně – toto není offroad. Všechny tyto úpravy jsou pouhým stylistickým cvičením. Je to špatně? Je to ostuda?

Ne, není. Během týdne testu jsem si nejednou vyslechl, jak je to až trapné, když Citroën osadí automobil rádoby ochrannými plasty a jakýmsi offroad kroutítkem, když reálně by se AirCross zahrabal hned v první louži bláta. Jenže víte co? Mně je to jedno. Já s auty do louží bláta totiž nejezdím. Nevím, proč bych to dělal. AirCross je rodinné auto, slouží k dopravě malých lidí do škol a velkých lidí do supermarketů a kanceláří. A o víkendu k babičce. A protože i k babičkám většinou vede alespoň trochu zpevněná cesta, připadala by mi skutečně terénní úprava AirCrossu opravdu hodně nesmyslná.

Takže teď už víme, co AirCross není. A teď tedy co AirCross je. Na základech mého oblíbeného Citroënu C3 tu vznikl rodinný automobil. Na první pohled je to veselé auto, je své a velmi citroënovské. Mám malá francouzská rodinná auta rád, mají styl. Nedávno testovaný Renault Scénic je dynamický, AirCross zase naopak sází na barvy a oblé tvary. Ještě chce někdo tvrdit, že všechna dnešní auta vypadají stejně?

Příď s velkými světly, výraznou maskou a proužky denního svícení je dle mého soudu pohledná, i na bocích se designérům podařilo vyplnit velkou boční plochu auta, maličké rozpaky ve mě vzbuzuje záď, která je snad až příliš strohá. Všechno je však sladěné, zaoblené čtverce se objevují úplně všude, jsou z nich světla, kola, různá tlačítka – zkrátka všechno, co jen trochu jde. A testované auto v hasičské barevné kombinaci se dětem prostě musí líbit.

Uvnitř design pokračuje. Materiály možná nepatří k těm nejhodnotnějším, ale to jsem ochotný AirCrossu odpustit. I z nich je tu totiž vytvořena velmi útulná kabina. Oranžové detaily barevně oživují prosvětlený interiér AirCrossu, místa je tu ve všech směrech dostatek. Čeho však dostatek není jsou odkládací prostory. Tady má u mě Citroën velké mínus. Rodinné auto musí být v tomto ohledu praktické, je potřeba někam umístit balíčky papírových kapesníků, nabíječky na všechny telefony a tablety, bez kterých se malí lidé vzadu neobejdou, brýle, krémy na ruce a tisíce dalších drobností. V AirCrossu se však schránek zoufale nedostává. Jistě, nějaké tu jsou a třeba malá polička před sedadlem spolujezdce je skutečně vynikající nápad, jenže já chci víc!

Testované auto má na palubě téměř veškerou dostupnou výbavu, takže mi v něm skutečně nic nechybí. Velké střešní okno ještě více prosvětluje interiér. Mám skleněnou střechu v autech rád. Vím, že je to zbytečnost a nebývá právě levné, ale je to hezké. Radiomapa stále nepatří k nejrychlejším, což je škoda, protože jinak se jedná o jeden z nejpřehlednějších systémů a mohli jsme být klidně kamarádi. Jakmile se však konečně probudí a všechno se načte, funguje bezchybně.

Pod kapotou testovanéhu AirCrossu mám zážehovou dvanáctistovku PureTech spřaženou s šestistupňovou automatickou převodovkou. Výkon 110 koní z charakterního motoru je dostatečný a převodovka s ním umí velmi dobře pracovat. Ale co, stejně jako toto není žádný offroad, není to ani závoďák. Pro běžnou jízdu je pohonné ústrojí naprosto dostatečné, ovládání vozu je snadné a motor je stále takový, jaký ho máme rádi.

Vyšší stavba karoserie se pochopitelně projevila v jízdních vlastnostech AirCrossu. Oproti C3 je jeho podvozek tužší, aby lépe odolával náklonům. Není to však nic dramatického, konstruktérům se podařilo najít rozumný kompromis mezi jistými jízdními vlastnostmi na otevřené silnici a komfortem v místech, kde toho ze silnice zbylo už jen málo. Jistě, maličká mrštná C3 zvládá městskou dlažbu ještě o řád lépe, ale jako daň za prostor je toto více než akceptovatelné.

Zkrátka C3 AirCross je přesně tím, čím by měl být. Prostornou verzí povedeného městského hatchbacku. Citroën má v nabídce ještě model Cactus, i ten nabízí o něco více prostoru a přidává i inovativní konstrukci odpružení, přesto si nejsem jistý, zda to není spíše právě AirCross, který mladé rodiny zaujme a přesvědčí.

Verdikt

Nabídka Citroënu na poli malých aut je dnes poměrně široká. Nápaditá auta sjednocuje veselý designový jazyk. Nejinak je tomu i u modelu C3 AirCross. Ten je určený rodinám do městské džungle. Testovaná konfigurace se zážehovým motorem a šestistupňovým automatem se zdá být prakticky ideální, motor je zkrátka povedený a automat si s ním rozumí. Spotřeba okolo sedmi litrů nezatíží rodinný rozpočet a snadné ovládání a dobrý výhled potěší i začínající či méně zkušené řidiče. Jediná Autíčkářova dobře míněná rada konstruktérům se tak týká odkládacích prostor – chceme jich v AirCrossu víc! Pokud však jako já máte rádi veselý design Citroënů a hledáte dostupný malý rodinný vůz, s AirCrossem chybu neuděláte.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný tříválec 1199 cm3
Výkon: 81 kW (110 koní) / 5500 ot./min
Točivý moment: 205 Nm / 1500 ot./min
Převodovka: automatická šestistupňová
Maximální rychlost: 183 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 10,6 s 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,1 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 7,5 l/100 km kombinovaná
Cena (C3 AirCross 1.2 PureTech 6AT Shine) : 489 900 Kč