načítám data...

Bugatti EB110: Příběhy neobyčejného šílenství

Stavíte-li nové auto a zjistíte-li, že váš šéfkonstruktér Paolo Stanzani staví auto tak, jak se naučil u Lamborghini, co uděláte? Stavíte-li Bugatti, musíte ho vyhodit, takové zpátečnictví si prostě nemůžete dovolit.

zobrazit celou galeriiZobrazit galerii

Mezi nadšenci v automobilové branži se vždy těšili úctě ti, kdo se rozhodli dělat věci po svém a lépe, než všichni ostatní. Snaha držet si svou osobitost a odlišit se od průměru vedla čas od času ke vzniku fantastických strojů, mnohdy však stála i na počátku konce slibné automobilky. Splnit úkol udělat vše jinak a lépe než ostatní není nic jednoduchého. Když se však někdo rozhodne takto vymanit z šedého průměru na té nejvyšší úrovni automobilového průmyslu, kde onen šedý průměr představují vozy značek Ferrari, Lamborghini či Porsche, nelze se ubránit dojmu, že onen člověk zešílel. A když vám k tomu jen tak mimo řečí řekne, že on sám vlastně nikdy žádné auto nestavěl a automobilka, jejíž emblém se má objevit na kapotě nového superstroje, vyrobila poslední vůz před čtyřiceti lety, je myslím nesmělý úsměv plný soucitu a obav na místě. Ale tohle je Bugatti, vítejte ve světě, kde je možné cokoli.

Automobilka Bugatti vznikla v roce 1909 coby projekt automobilového konstruktéra italského původu jménem Ettore Bugatti. Svou firmu si založil v Molsheimu v dnešní Francii. I proto je pro vozy této značky typická modrá jako odkaz na francouzskou závodní barvu. Ettore a později jeho syn Jean se odmítali spokojit s průměrem a brány firmy tak opouštěly vozy, které neměly mnoho přímé konkurence. Posedlost dělat věci jinak a lépe šla až tak daleko, že si Bugatti vyráběl vlastní atypické šrouby. Ostatně o vychytávkách legendárního modelu Bugatti Type 57 Atlantic bychom si mohli povídat hodiny.

Vraťme se však do roku 1987. Značka v této době patřla už jen na stránky automobilové historie, poslední vůz Bugatti vznikl v roce 1952. To se však mělo již brzy změnit. Ital Romano Artioli, prodejce vozů Ferrari a sběratel starých Bugatti, se rozhodl automobilku vzkřísit. Koupil práva na značku a nedaleko Modeny (kde jinde?) postavil zbrusu novou továrnu na výrobu supersportu Bugatti EB110. Vůz svým jménem odkazuje na výročí 110 let od narození zakladatele značky. A je třeba mu přiznat, že na původní filozofii Bugatti navázal dokonale.

Malých výrobců supersportů vznikla po světě již celá řada, recept na úspěch je poměrně jasný. Motor dodá zavedená firma (Toyota, Volvo, Ford či třeba AMG), výrobce si jej náležitě vyladí a případně osadí i nějakým tím turbem a zakomponuje ho do vlastní placaté karoserie. Jenže takto to u Bugatti nelze udělat. Tady musí být všechno jinak. Použít motor od obyčejného AMG by celý projekt snížilo na úroveň průměrných vozů, jaké vyrábí třeba Pagani. To by nešlo. Bugatti musí mít svůj vlastní motor, žádný oturbený Ford jako obyčejný Noble. Artioli najal tým špičkových konstruktérů a šlo se na věc. Motor? Dvanáctiválec, pochopitelně, ale nemůže to přeci být jen tak nějaký dvanáctiválec, že… Šedesátiventilový dvanáctiválec 3,5l, čtyři turbodmychadla, osm katalyzátorů, 12 škrtících klapek a 600 koňských sil? Ano, to už zní jako práce Bugatti. A v podobném duchu byl vytvářen i zbytek auta. EB110 dostala stálý a poměrně sofistikovaný systém pohonu všech kol či aktivní aerodynamiku. Celohliníková karoserie, jejíž tvary navrhl Marcello Gandini, byla připevněna k monokoku z uhlíkových vláken.

Výsledek byl impozantní. EB110 bylo schopno zrychlit z nuly na sto za pouhé 3,2 vteřiny a s maximální rychlostí těsně pod hranicí 350 km/h se stalo nejrychlejším produkčním vozem planety. A ani toto konstruktérům Bugatti nebylo dost. Nestačilo konkurenci jen předjet, bylo třeba ji deklasovat. Proto EB110 ukrývalo ještě jedno překvapení – interiér plný kůže, dřeva a luxusní výbavy. Zatímco Ferrari zbavilo své F40 i koberečků, aby zbytečná váha nekazila dynamiku, v Bugatti bylo všechno. Elektricky nastavitelné sedačky, audioaparatura, automatická klimatizace, kožená křesla – nic nechybí. Žádné kompromisy. V klidu a pohodlí ujedete všem a všemu – to je Bugatti. Stále je vám to málo? Nevadí, pokračujeme. Bugatti musí být rychlé nejen v přímce, musí umět i zatáčet. Artioli proto trval na krátkém rozvoru, prý aby si vůz vedl dobře v horských serpentinách. To samozřejmě znamenalo udělat celý stroj maximálně kompaktní – což není u dvanáctiválcového monstra s pohonem všech kol právě snadné zadání. Nakonec se však podařilo, díky konstrukci relativně malého (a díky použití hliníku a hořčíku i lehkého) motoru, který přímo v sobě ukrýval i šestistupňovou převodovku, se vše vměstnalo na poměrně malý půdorys. Naladění pohonu všech kol přidávalo řidiči jistotu, aniž by ho však připravilo o zábavu za volantem. S EB110 jste mohli stejně dobře lámat rekordy na závodních okruzích jako v klidu hltat kilometry silnic cestou za povinnostmi. Vůz byl rychlý, obratný, ale též nezáludný a snadno se ovládal.

Celkem vzniklo mezi lety 1991 a 1995 asi 140 kusů EB110, z toho asi 40 sportovněji založených verzí SS, zbytek jsou komfortnější GT. Jak mnozí z vás asi vědí, celý projekt skončil krachem. Na vině nebylo EB110, společnost finančně vykrvácela, když ihned po uvedení EB110 do výroby začaly práce na dalších dvou modelech. Ani nákup britského Lotusu k finanční stabilitě nepřispěl. Avšak to, co v Modeně na počátku devadesátých let vzniklo, si přesto zaslouží obdiv. V nejkrásnější továrně světa vznikalo nejdokonalejší auto světa. Jak rychle se objevilo, tak rychle i zmizelo. EB110 bylo jako zjevení – s pohonem všech kol, který v supersportu ani slavné Ferrari v té době nedotáhlo dále než k prototypu a který umožnil používat tento vůz za jakéhokoli počasí, a s kabinou, která ponechává řidiči veškerý komfort luxusního vozu, bylo EB110 jen tak mimochodem tím nejrychlejším vozem, jaký jste si mohli pořídit. Jistě, v zápětí přišel McLaren F1, ale to už je zase jiný příběh.

A abychom nekončili takovými pochmurnými řečmi o konci dobrých časů – dnes je sláva Bugatti opět zpátky a auta slavné značky stále neopouští filozofii nastolenou Ettorem Bugatti. Výkon na hranici technologických možností člověka je i v současných modelech zakomponován do překrásně zpracovaných komfortních vozů, jaké nemají konkurenci. A pod křídly koncernu VW se zdá se Bugatti konečně dostalo i k financím potřebným pro své orgie technologického šílenství. Modely Veyron a Chiron se vám mohou i nemusí líbit, jejich technika však je bez jakýchkoli pochyb fantastická.

 

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Irwinek
19. května 2017, 11:19
1

Jojo, krásnej auťáček, ale ona ta 112 taky nevypadala špatně, zadek připomíná trošku panameru, a samozřejmě v duchu článku v autě jen to nejlepší. Záď na posledním obrázku měla patřit " sedanu ". Na rozdíl od 110 a 112 jsem sedan nikdy neviděl na vlastní oči :-(

reagovat
Skipper
19. května 2017, 21:00
0

Sedan je EB218, kde 18 v názvu odkazuje na počet válců... Čirá šílenost a podle mné jeden z nejkrásnéjších konceptů vůbec. Model v 1/43 od AutoARTU už léta zdobí mojí vitrínu.

Vo
Vorlosup
22. května 2017, 14:45
0

Byly to krásný a technicky zajímavý auta. Trošku mě mrzí, že měli chlapci trošku velký oči... Pod rukou VW je Bugatti takové německy chladné

Franz Kafka
22. května 2017, 15:07
0

Ono bez VW a jejich prodaných Golfů by nebylo už vůbec.

Vo
Vorlosup
22. května 2017, 15:12
0

Máš naprostou pravdu, ale možná mohlo VW koupit i původní továrnu, protože je to prostě umělecké dílo. Chápu, že by se na dnešní výrobu asi úplně nehodila, ale proč tam třeba jenom nepředávat vozy zákazníkům, když na to mohou mít ve WOBu dvě sila...

Franz Kafka
22. května 2017, 16:31
0

Tak to máš pravdu. Je to škoda ono to převzetí vůbec mohlo být více v duchu tradice. Bohužel dnešní heslo je hlavně vydělat a potom přežívají společnosti jen pod křídlem takových žraloků jako je VW. Nicméně za řekněme udržení značky vděčí zatím Němcům a ať se nám to líbí, nebo ne v nové době se zatím ta chladná prušáckost vyplácí více než kdysi Italský důraz na krásu. Osobně se mě však taky líbí více éra EB110 to auto je umělecké dílo...

Honza Hamster Křeček
22. května 2017, 18:21
0

Jen dodám, že VW vrátil výrobu zpět do Molsheimu, kde auta stavěl Ettore Bugatti, přesun do Modeny se vlastně týkal jen EB110. Takže s tou "původní továrnou" bych byl opatrnější...

Franz Kafka
22. května 2017, 18:31
0

On to myslel asi tak, že ta továrna na EB110 je skvostná a to rozhodně je. Tak je škoda, že ji opustili alespoň tak to chápu já. Mimochodem on Molsheim je historicky stejně spíše Německo.

Honza Hamster Křeček
22. května 2017, 19:12
0

Nikoli, Molsheim připadl Francii podpisem tzv. vestfálského míru, kterým skončila třicetiletá válka (1648). Okupován Němci byl dvakrát, poprvé po prusko-francouzské válce (1871) a podruhé za Hitlera. Výsledek obou světových válek pokaždé znamenal navrácení Alsaska-Lotrinska vč. Molsheimu zpět Francii. Ettore Bugatti byl původem Ital z Milána, značka ale vždycky byla brána jako francouzská, její typická barva (a to i u EB110) je modrá.

Franz Kafka
22. května 2017, 20:02
0

1648 :) Ona ta oblast je celá sporná. Jinak ostatní co píšeš je samozřejmě ok. Výsledek první války hlavně tuto zajímavou oblast uvrhl do nesmyslného chaosu, kdy se naopak zase Fr. armáda přesunula na tu nesprávnou stranu dnešní hranice. Příčinou těchto přesunů a historických veletočů je to, že se třeba ve Štrasburku mísí Německé a Francouzské vlivy včetně schopnosti obyvatel domluvit se, ale to je už na jinou debatu na server cestujeme.cz.

Ta
Takenek
19. května 2017, 13:01
0

Děkuji za super článek, víc takových.
Jen jsem se chtěl zeptat, nepoužívá náhodou Noble motory od volva? Díky

reagovat
Honza Hamster Křeček
19. května 2017, 14:17
0

Aktuální M600 má skutečně osmiválec Volvo, nicméně když Noble začínal, používal šestiválce od Fordu. A jak Pagani tak Noble začali výrobu až po představení EB110, takže tu pasáž neberte úplně doslova. Podstatné je, že Bugatti šlo cestou čistého listu papíru, takže nemuselo brát ohledy na rozměry a parametry převodovky či motoru, všechno vznikalo přímo u Bugatti společně s autem. Nebýt toho, nikdy by nemohla vzniknout tak kompaktní pohonná jednotka obsahující v jednom celku i převodovku a rozvodovku - což je onen fígl, jak může mít auto pohon všech kol při zachování nízkého těžiště. Celé EB110 bylo také i se vší tou luxusní výbavou stále lehčí, než třeba konkurenční Lamborghini Diablo, přestože to mělo pohon pouze zadní nápravy.

Skipper
19. května 2017, 21:01
0

Bugatti jsou prostě úžasná. Jednoduše o level výš, než cokoliv jiného. Moc dík za článek!

reagovat
bitner
19. května 2017, 21:05
0

EB 110 jsem ridil. Bylo to moje nejoblibenejsi auto...ve Forze Horizon na xbox360 :-)

reagovat
Vo
Vorlosup
20. května 2017, 10:11
0

Doporučuji prozkoumat kanál jednoho Itala, který si říká Davide Cironi. Jeho videa jsou boží a ty o Bugatti, zejména toto


reagovat
Polar Bear
20. května 2017, 11:33
1

Hele nečeká tu náhodou někdo, že zase budu pyskovat o nutnosti dvojnásobného výkonu a počtu válců, že ne? :D

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Buick Skylark GS 1972
Buick Skylark GS

1972 rok výroby
250 koní výkon
5 700 ccm objem

Ford Mustang V8 289 CUI, automat 1966
Ford Mustang V8 289 CUI, automat

1966 rok výroby
220 koní výkon
4 700 ccm objem

Chevrolet Aveo LPG,KLIMA 2008
Chevrolet Aveo LPG,KLIMA

2008 rok výroby
92 koní výkon
1 400 ccm objem

Chevrolet Blazer K5 1981
Chevrolet Blazer K5

1981 rok výroby
100 koní výkon
6 200 ccm objem