BMW 540i xDrive: Jeden vládne všem

Blíží se konec týdne a já sedím za volantem nové pětky. Zanedlouho jí budu muset vrátit, takže si užívám poslední desítky kilometrů v její společnosti. Právě se nacházím v přirozeném prostředí středně velkého bavoráku. To znamená prázdný Autobahn a ručičku rychloměru pevně usazenou daleko za dvousetkilometrovou rychlostí. V hlavě mám jedinou myšlenku. Je tohle nejlepší univerzální auto, které si dnes můžete koupit? Pořád nevím a už mi zbývá jen málo času, abych tuto otázku mohl zodpovědět. Tahle cesta domů bude příliš krátká…

Nikdy jsem nepatřil mezi nekritické fanoušky bavorských zázraků na kolech, ale k většině jejich modelů chovám hluboký respekt. Mnichovští inženýři prostě umí. Žralok alias E24 či E31 patří mezi zasloužené legendy automobilové historie. Emtrojky snad nemá cenu ani zmiňovat, každý ví, jak skvělá auta to jsou. Pokaždé když si vzpomenu na svezení v Z1, tak mi běhá mráz po zádech. Za čarokrásnou Z3 se ohlédnu vždy, když ji na silnici potkám. Z8 je jedno z nejúžasnějších aut moderní doby. Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna, historie BMW je plná skvostných čtyřkolových kamarádů. Ostatně sami jsme se před časem pokoušeli dát dohromady ty nejlepší z nejlepších a věru to nebyl jednoduchý úkol. Pozornější z vás si jistě povšimli, že se zde rozplývám nad starými modely a nezmiňuji nové kousky. Copak zapomněli u BMW jak se dělají pořádné vozy? Byť někteří fandové teorii o tom jak v BMW přestali tvořit dobrá auta podporují, já si to nemyslím. Pořád jsou schopni vytvořit skvost, viz takové 1M coupé nebo nová M2, či překvapivě schopná 340i, jejíž recenzi si přečtete již zanedlouho. Jen obyčejné modely již nejsou tak výjimečné jako bývaly dříve. Těžko říct jestli je to tím, že konkurence se postupně na bavoráky dotáhla, nebo naopak BMW se přizpůsobilo více konkurenci. Tak či tak, posledních deset let se už na BMW nesypou pozitivní ohlasy ke každému novému modelu, jako to bývalo třeba v devadesátých letech. Na mých bedrech nyní spočívá zapeklitá otázka. Je nová pětka staré dobré BMW, nebo nad ní máme zlomit hůl?

"Přiznej se. Ne, nikomu to neříkej a nech si to pro sebe. Když to řekneš, fanoušci BMW tě zavrhnou." V podvědomí probíhá dialog mezi kladnou a zápornou částí mého já. Pokud se nepřiznám, získám kladné body u všech staromilců a fanoušků starých dobrých BMW. Ale na to kašlu. Vy, drazí čtenáři Autíčkáře, si zasloužíte znát pravdu. Je čas pro veřejný coming out. Podle mého názoru je nejlepší pětkou v historii BMW… E60! Je to venku a ani to moc nebolelo. Ano, vážně jsem přesvědčený o tom, že vůbec nejlepší 5er není zbožňovaná E39, ale trochu kontroverzní Bangleova E60. Dle čeho tak soudím? Rozhodně má zajímavější motorizace než ,třicetdevítka.' Má téměř ideální nastavení podvozku, tak povedený kompromis mezi jistotou a komfortem jsem snad jinde neviděl. E39 oproti tomu působí trochu rozměkle a ne tak sofistikovaně. Abyste mi nerozuměli špatně, toho staršího ze zástupců rodu považuji za vynikající auto. Jen mi přijde o generaci novější model prakticky ve všem o kousek lepší. Snad až na interiér, ten patrně v roce 2003 vytvořili z recyklovaných kelímků od jogurtu, jinak si jeho nevalnou kvalitu vysvětlit nedovedu.

Po předchozí nemastné a neslané pětce s kódovým označením F10, mají v Mnichově co napravovat. Minulá generace se opravdu odklonila od tradičních atributů, toliko typických pro bavoráky. Byla neohrabaná, trochu jsem postrádal charakternější pohonné jednotky a celkově mi to auto přišlo jako skvělé Audi. Což asi není nic, na co by byli mnichovští inženýři pyšní. Pětkové BMW bylo v každé generaci autem, které patřilo na vrchol segmentu. F10 se sice mohla v řeči čísel poměřovat se špičkou třídy, faktem ovšem zůstává, že mezi největšími konkurenty se nacházela jízdně zajímavější auta. Dokáže se nová generace, označovaná jako G30, vrátit zpátky na úplný vrchol? Těžký to úkol, že?

Zpátky na začátek. Procházím potemnělou garáží jednoho obchodního centra. Právě tady si mám vyzvednout novou pětku. Na jednu stranu se docela těším, na tu druhou mám vážné obavy, že se mi nebude líbit. Dostávám do ruky plastovou obálku a k ní instrukce, jak se odsud mám vymotat. Podepisuji nezbytné papíry a s poděkováním odcházím. Sahám do té plastové kapsičky a koukám, co jsem to k vozu vlastně dostal. Jako první nahmatávám obyčejný klíč, který dostanete snad ke každému BMW. Uvnitř dále nacházím spoustu nezbytných dokladů a také jednu zvláštní věc, kterou na první pohled nedokáži identifikovat. Je to mobil, když to má větší dotykový displej? Nebo snad nějaká diagnostická krabička? Ale ne, jsem trouba, docvakne mi za moment. To je přece chytrý přístupový klíč k vozu. Úplně jsem zapomněl, že nová pětka dostala ,smart key' po vzoru větší sedmičky. Později vyzkouším, co všechno umí, teď se ovšem chci co nejrychleji dostat z té poněkud pochmurné garáže. Procházím mezi řadou zaparkovaných bavoráku a hledám ,svůj' vůz. Jo tuhle M4 Competition bych si nechal líbit a fialovo-modrá barva jí zatraceně sluší. Na vedle stojící 750i, se kterou mimochodem nová pětka sdílí platformu, bych si objednal jinou barvu než černý mat, ale věřím tomu, že bych se s takovým autem také rychle sžil. Zpoza velké X5 ovšem vidím jakési blikání, to bude mnou hledaný objekt. Přicházím k autu a na chvilku znervózním. "Opravdu mi dali správný auto? Není to sedmička?" Krátký pohled stranou mě ubezpečuje, že mám opravdu pětku. Na první pohled jsou si podobné, ale na ten druhý jsou rozdíly jasně viditelné. Není to jak u Mercedesu, kde musíte přemýšlet jakou kategorii vozu jste si vlastně pořídili. Beru za kliku a vklouzávám do úzké, velmi anatomicky tvarované sedačky. Trochu přemýšlím, jak se sem poskládá nějaký prostorově náročnější člověk, protože mě sedačka docela svírá i přesto, že jsem za poslední měsíc shodil skoro 10 % své váhy. Po pár vteřinách však pocit stísněnosti mizí a já se krátce rozhlížím po interiéru. Patříte mezi lidi, pro který je první dojem důležitý? Já ano, a proto mám radost, že G30 umí na první dobrou zaujmout. Vše vypadá, že je na svém místě, palubní deska je orientovaná na řidiče a já mám pocit, jako kdybych v tom autě už někdy před tím seděl. Mačkám startovací tlačítko, slyším jak startér kratičkou chvilku pracuje a pak to přijde. Studená řadová šestka s naléhavostí sobě vlastní vyštěkne a usadí se na zvýšeném volnoběhu, kde vrní jak spokojený kocourek. "Jo, tohle bude dobrej tejden…"

BMW už dávno neexperimentuje s designem jako v dobách Chrise Banglea. Vzhled G30 je evolucí předchozí F10. A nutno podoktnout, že velmi zdařilou evolucí. Ostré hrany, výrazné linky a typické znaky pro BMW. To všechno nechybí a jako celek to funguje skvěle. V našem případě je to podtržené povedeným M paketem, který vnějšímu vzhledu jen a jen pomůže. Takhle má vypadat BMW. Důstojně, elegantně a zároveň dravě. Musím říct, že na prvních obrazcích mě pětka příliš za srdce nechytla, ale G30 je typickým příkladem toho, že některá auta vypadají ve skutečnosti mnohem lépe než na statickém obrázku. A čím déle se na ni koukám, tím více se mi líbí. Mé nadšení neopadá ani v interiéru. Jakmile se usadíte dovnitř, hned vás napadne, že tady je v hlavní roli řidič. A tak to má být. Materiály jsou kvalitní a vše je sestavené s velikou pečlivostí, ostatně přesně tak, jak od auta s cenovkou přesahující dva miliony očekáváte. Kupodivu mi ani nevadí povrch palubní desky, což je plast imitující kůži. Obvykle mi takové řešení nebývá po chuti, ale mnichovští ukázali, že to jde udělat vkusně. Uvnitř mi tak vadí snad jen drobnost v podobě digitálního štítu před řidičem, který má podle mého nesmyslně ohraničené virtuální budíky kovovým lemem. Z toho důvodu nečekejte, že byste si mohli navolit třeba promítaní navigační mapy přímo do kapličky přístrojů, jako to umí třeba vozy koncernu VW či od PSA s i-Cockpitem. Jinak ovšem proti palubní elektronice nelze mít námitek. Barevný HUD je krásně čitelný, přehledný a kdysi kritizovaný iDrive zde dosáhl dokonalosti. Je funkční, rychlý s logickým ovládáním a spoustou možností nastavení všeho možného. K jeho skvělé použitelnosti přispívá i velice kvalitní displej infotainmentu s jemným rozlišením a velkou zobrazovací plochou. To se mi vážně líbí.

Pomalu vyjíždím z podzemních garáží a učím se vnímat rozměry auta. Vzhledem k tomu, že si můžu nastavit sedačku ,až na podlahu' a trochu se v autě utopit, působí pětka jako o něco větší auto než ve skutečnosti je. Po pár kilometrech za volantem vnímám jednu věc. Neuvěřitelný klid, kterým pětka oplývá. V komfortním režimu neutočí na mé nejnižší pudy a jen tak si suverénně proplouvá městem jak na obláčku. Odříznut od okolního světa, nerušen venkovními podněty. Přesně tak, jak se sluší a patří na luxusní sedan vyšší střední. Osmistupňový automat je hladší než pokožka novorozence a perfektně pasuje k naladění auta. Pomalu se blížím k hranicím města a čeká mě první cesta po dálnici. Motor je již zahřátý, takže mu dám trochu napít vysokooktanového benzinu. Přepínám do sportovního módu a tlačím plynový pedál do podlahy. Automat si bleskově podřadí o tři kvalty, vykouzlí krásný meziplyn a doposud klidný šestiválec si způsobně odkašle do výfuku. "Ohohóó," co, že jsem to říkal o tom gentlemanském chování? Jsem uprostřed dálničního nájezdu a 540i vystřelí jako když pobídnu koně ostruhami do slabin. Na konci nájezdu mám na rychloměru asi 135 km/h, v místech, kde obyčejně auta znervózní už při 110 km/h. A já necítím ani sebemenší náznak nejistoty. Pětka pořád nemá dost, zrychluje jak utržená ze řetězu. Tohle, že je přeplňovaný motor? Kde je turbo lag? Reakce na plyn je úžasná, návyková. S každým přidáním chci víc a víc. A ten zvuk! Nevím, jestli si bavorák pomáhá umělým zvukem do repráků, ale je mi to jedno. Zní skvěle. Po krátkém dálničním sprintu uhýbám z dálnice a zastavuji na odpočívadle, abych zpracoval první dojmy. Po chvilce za mnou zastavuje také můj kamarád s první generací CLS 500 jenž mi dělal doprovod a okamžitě vyskakuje se slovy: "Ty vole, to BMW jede jak splašený, já ti vůbec nestačil!" A věřte, že osmiválcová pětistovka od Mercedesu umí být také pěkně rychlá…

BMW vždy hrálo na city. Nabízelo dokonalý mix jistého, ale zároveň komfortního podvozku a především charakterní pohonné jednotky. Říká se, že příchodem turbo éry přišly bavorské motory o část svého DNA. Nejsem takový znalec benzinových agregátů BMW, abych toto tvrzení dokázal potvrdit či vyvrátit. Je pravdou, že staré atmosférické strojovny, bývaly svým projevem výjimečné a jedinečné. Nicméně, přesně to samé se dá říci o novém motoru s kódovým označením B58, který pracuje pod kapotou nové pětky. Třílitrová řadová šestka je podpořená jedním twin-scroll turbodmychadlem, disponuje výkonem 340 koní a točivým momentem 450 Nm. Samotná čísla ani vzdáleně nedokážou přiblížit, jak tenhle motor funguje v reálném prostředí. Jedním slovem je báječný. Má dostatek síly už od nejnižších otáček. Zároveň však nabídne i postupnou gradaci výkonu, tak jak jsme byli zvyklí od starých dobrých atmosfér o čemž svědčí i fakt, že hodnota nejvyššího výkonu se nachází mezi 5 500 – 6 500 otáček za minutu. S pohonem všech kol umí velká pětka zrychlit na stovku pod pět sekund, takže výkon zde opravdu nechybí. A ten sametový projev. Krásný zvuk a naprosto klidný a vyvážený chod jsou věci, kvůli kterým budete tento turbomotor milovat. Na tohle se zvyká opravdu rychle. Dobrou zprávu mám pro ty z vás, které zajímá každý decilitr spotřeby. Za celý týden, co jsem s 540i jezdil, se držela průměrná spotřeba na hranici 9,5 l na 100 km. A to je zatraceně dobrá hodnota, vzhledem k poskytovanému výkonu a stylu, jakým já využívám auta.

Pracovní týden uběhl jako voda. G30 v klasickém režimu město-dálnice funguje naprosto samozřejmě a přirozeně. Což je vlastně očekávatelná zpráva. Jenže dnes začíná víkend. A mě zajímá, jak si tento velký sedan povede na okreskách. Sobota ráno a já se nacházím v Českém ráji. Spousta točitých silnic kolem mě. To by byl veliký hřích nevyužít takové možnosti. S prvním zábleskem slunečních paprsků se potichoučku vykrádám z postele, abych nevzbudil svou drahou polovičku s dcerou a nechal je v klidu dospat. Soukám se za volant a už samotné nadšení z toho co mě za chvilku čeká, mi zvedá tepovou frekvenci. Vymotávám se z našeho malého víkendového městečka a vyrážím vstříc těm nejzakroucenějším silničkám v okolí. Volič jízdních zážitků přepínám do polohy ,Sport plus' a jde se na to. Rychlou pravou střídá mírná levá, ostře na brzdy a trefit apex. Povedlo se a plný plyn na výjezd. Krátkou rovinku slupnul bavorák jak malinu a přichází další série zatáček. Levá, pravá, brzda před horizontem a lehká korekce volantem a natvrdo do pravé vracečky. Vykroužím dokonalý oblouk a hurá na další sekci. V hlavě mi zní akorát jedna myšlenka: "Pane na nebi, tohle je boží!" Po pár minutách zpomaluji a nechávám vydechnout brzdy i motor. Snažím se zpracovat dojmy. Tak za prvé, BMW se mnou komunikuje skrze volant. Cítím co se děje pod předními koly. Nevím, jak se povedlo mnichovským inženýrům naladit elektronický posilovač řízení, ale je to skvělé. Druhým nejsilnějším vjemem je pohon všech kol. Nečekejte těžkopádnou nedotáčivost. Naopak cítím, jak mě z každé zatáčky tlačí ven zadní kola, užívám si neskutečnou vyváženost celého auta. Pohrávám si s myšlenkou, jestli by zvládla tahle velká cestovní limuzína jezdit i dveřmi napřed. Vypínám DSC. Najíždím pomalu do zatáčky a přidávám plyn. Záď se lehce zavrtí, dávám lehké kontra, ale neděje se nic dramatického. Další zatáčka je širší. Zkouším si auto rozhodit už při nájezdu dovnitř. Ťuknu si do brzdy, snažím se přenést váhu a v pravý okamžik přidávám plyn. Zadní kola mírně vybočí stranou, kousek se sklouznou, ale pak se opět zakousnou do asfaltu a bavorák letí vstříc další zatáčce. Asi by to šlo poslat bokem, ale potřeboval bych na to ještě širší silnici a hlavně větší koule. 540i má ohromující množství přilnavosti. Nikdy bych neřekl, jak mě dokáže velký a pohodlný sedan chytit za srdce na okreskách…

Boj ve vyšší střední třídě je velmi náročný. Konkurence je neúprosná a neusíná na vavřínech. Máme tu trochu alternativní Lexus GS, který můžete mít třeba s atmosférickým osmiválcem. Skvěle jezdící britskou kočku v podobě Jaguaru XF. Seversky strohé, ale velmi efektivní Volvo S90 nebo naopak temperamentní Maserati Ghibli. Zapomínat nemůžeme ani na Audi A6, jehož nová generace už pomalu, ale jistě klepe na dveře. Nejtradičnějším konkurentem ovšem zůstává Mercedes třídy E. V aktuální generaci se jedná o vynikající auto s velkou spoustou asistenčních systému, za které by se nemusela stydět ani vrcholná třída S. Přestože jak BMW, tak i Mercedes nabízí ve finále velmi podobné jízdní výkony, oba dva k tomu dojdou jinou cestou. Mercedes je jako pojízdná digitální laboratoř. Uvnitř toho skvělého interiéru máte pocit, že vás auto celou dobu zkoumá a pak se snaží vám přizpůsobit. BMW na to jde jinak. Pětku si musíte ochočit, musíte se jí dostat pod kůži sami, bude to sice chvilku trvat, ale pak ji budete milovat. Nechci vám tady tvrdit, že má nová G30 stejně analogové chování jako třeba E39. Nemá a už ani nikdy mít nebude. Žijeme v době digitální. Jenže 540i je jako Matrix. Virtuální realita, kterou si však díky svým schopnostem může přizpůsobit a ohýbat podle svého. Je to nejlepší simulace analogového auta v digitálním světě.

Tohle byl jeden z nejkratších týdnů s testovacími auty, který jsem dosud zažil. Strašně moc se mi nechtělo 540i vracet. Ano, tak moc jsem si nového bavoráka oblíbil. Smekám před mnichovskými inženýry. V Mnichově postavili opravdu impozantní vůz a nechtěl bych být v kůži konkurentů. Musí mít těžké spaní.

Verdikt

Na začátku jsem si položil otázku, jestli je nová generace pětky tím nejlepším univerzálním autem na trhu. Na takovou otázku si musí každý člověk odpovědět sám, protože máme jiné priority. Za sebe však mohu říct, že kdybych si měl dnes vybírat auto z vyšší střední, nejspíš bych se vydal do showroomu BMW. Nabízí kouzelný mix těch správných vlastností, které u aut vyhledávám a oceňuji. Kvalitní interiér, špičkový motor a naprosto skvělý podvozek. To je neodolatelná kombinace. Dokonce si pohrávám s myšlenkou, jestli je vůbec potřeba vrcholná M550i s osmiválcem. 540i je natolik schopná, že mi za celý týden ty dva válce navíc vůbec nechyběly. Dobrá práce BMW, dobrá práce.

Přečtěte si také recenzi o BMW Z1 – zapomenutém klenotu