BMW je pro mou hlavu velice složitou, skoro až kontroverzní záležitostí. Nemyslím teď obecné představy veřejnosti o tom, jestli jsou BMW vybavena blinkry, nebo jestli jejich řidiči dostávají speciální školení, jak „správně“ jezdit s BMW. Myslím moje osobní sympatie či antipatie.
Kdysi dávno, když jsem po prodeji Lincolnu koukal po novém starém autě, tak jsem okolo BMW čas od času zakroužil. Ale E36 ani E46, které by padaly v úvahu, mne nezaujaly. Ne, že by to byla špatná auta. Koneckonců třeba jízdní vlastnosti E46 Compact mi přišly skvělé ale… Na to, abych v tom dokázal jezdit, by bylo potřeba hodně „Panzerschokolade“. No a pak už vidím ty novinové titulky. „Luxusní mladík v neukázněném BMW terorizuje Brno!“ Ne, děkuji. Počkat, ta přídavná jména měla být naopak. Co už.
Dlouhou dobu mě BMW prostě míjela. V redakci se vždycky našel někdo, kdo se testu ujmul a já se tím nemusel trápit. Co bych s tím dělal. Snad za to může Jeník, který mě s nadšením vždycky usadil za volant a řekl: „hrej si.“ A tak jsem si hrál. Na výčet věcí, co mě zabavilo, tu prostor není, ale postupem času jsem BMW přišel na chuť. Když se pak objevila možnost vzít si 530e, neváhal jsem. Proč? Protože Honza Křeček řekl, že 330e je nejlepší motorizace, co si kdo může vybrat. No to se musí zkusit.
Na první dojem jsem si nebyl jistý. Šedá barva v podzemních garážích nenechá vyniknout všem tvarům, ani velikosti auta. Ale ty základní věci jsou tu správně. I za umělého osvětlení zářivek vidíte, že co se proporcí a tvarů týká, je tady svět ještě v pořádku. Po chycení za kliku se na vás rozsvítí interiér a společně s rozsvícením světel pohasla moje nejistota.
Interiér je tady skvělé místo k životu. Barevná kombinace karamelové a černé se stříbrnými doplňky nemůže urazit snad nikoho. A vzhledem k tomu, že Pětka je auto určené k přepravě na větší vzdálenosti, ergonomie je tady téměř dokonalá. Spíše než jako v autě si člověk připadá jako usazen v křesle. Adaptivní tempomat dělá svou práci, lane assist také, skoro jako by vás ten děj, který vidíte skrze přední sklo, ani nemusel zajímat. Sedačky hřejí a celé to společně s kvalitním odhlučněním působí konejšivě. Vážně toho vážně moc dělat nemusíte, pokud chcete v rychlosti nad 90 kilometrů za hodinu změnit jízdní pruh, stačí to směrovkami oznámit autu. To už udělá vše za vás. Člověk tak získá čas prohlédnout si a osahat všechna tlačítka a točítka, pomatlat displeje a pohladit kolečko iDrivu. Až na podivná tlačítka s nastavitelnými předvolbami a čísílky, kterým jsem za celou dobu nepřišel na kloub, je tady vše, jak má být. Všechna BMW používají podobnou architekturu palubní desky a pokud člověk jednou v nějakém seděl, neztratí se. Baví mě i digitální přístrojová deska. Ta dokáže zobrazit auta kolem sebe a na displeji umí zobrazit i více motorových vozidel. Kamiony a autobusy jsou zobrazeny jako velký hranatý náklaďák, osobní auta jako malé BMW a i motorkáře auto rozezná a na displeji vykreslí siluetu motorkáře. Milý detail.
První stovky kilometrů na dálnici sice řeknou, že velký sedan je tu jako doma, a dokonce ke svému provozu v rychlostech mírně nepředpisových nepotřebuje mnoho benzínu, ale až ranní slunce a jízda do práce ukáže, k čemu je tady to označení e. Ani jsem si nevšiml, že jsem celou cestu projel bez spálení jediné kapky benzínu. To uvědomění přichází až s ranní kávou, a tak mi 530e nenuceně ukazuje svoji druhou stranu. Vlastně to dává smysl.
Ano, můžete namítat, že nevýhoda plug-in hybridu spočívá v tom, že si s sebou vždycky vozíte zátěž navíc v podobě baterií a smířit se musíte i s menším kufrem. A nedejbože, když se vám to vybije, to pak musíte spálit víc benzínu. Ale to nemůžu souhlasit. Zaprvé, hybridní ústrojí má stále nějakou ‚štávu‘ v zásobě i když ukazatel baterie hlásí, že došly. Takže je stále funkční. A zadruhé, i když jedete po dálnici, kde se elektromotor uplatní méně, můžete si to připodobnit k něčemu, co možná znáte. Já třeba po kapsách tahám vždy švýcarský kapesní nůž, zapalovač, papírové kapesníky a propisku. Nepoužiju je zrovna každý den, ale jsou chvíle, kdy to přijde vhod. A podobně to můžete mít i s onou elektrovýbavou ve voze. No, tohle přirovnání možná trochu kulhá, ale snad chápete, co chci říct.
Takže tu máme dvě tuny, necelých 300 koní a 420 Nm kroutícího momentu. Stovka za 5,9 sekundy zní jako adekvátní údaj a dynamika v provozu je příjemná. Synergie mezi spalovacím a elektrickým motorem je příkladná, spotřeba paliva i v případě provozu jen na benzín u mě nepřekročila sedm litrů na sto. Asi jsem málo divočil, ale proč taky… Není to stroj na zábavu jako M340i. Pětka je naladěná spíše cestovně a komfortu přidávají i o něco menší kola, než bych čekal. Osmnáctipalcové ráfky černé barvy na šedivém autě moc nevyniknou, ale jsem za ně rád. A když se dostanu na zábavnou okresku, tak mě pobaví. Vyšší bočnice nejenom přidává na komfortu, ale v zatáčkách a rytmu mírně nelegální rychlosti je více cítit, jak má sklony se více hrnout, trochu sklony k nedotáčivosti, které jsou tvrdě potlačeny aktivním řízením zadní nápravy a pohonem všech čtyř kol. Skoro mě až překvapuje, jak to celé působí hravě. Překvapivá je i decelerace. Při plných brzdách z vyšších rychlostí je cítit, že dvě tuny dělají své a záď působí trochu nejistě, ale příplatkové ‚M‘ brzdy si společně s rekuperací poradí.
Když jsem si zašel nakoupit, tak jsem na chvíli auto připojil na nabíječku. Těch třicet minut, během kterých nakoupím potraviny a kávu, stačí na dobití pár kilometrů. Maximální dojezd na elektřinu, který je 530e schopna nabídnout je 60 kilometrů. V realitě jsem se dostal k padesáti, což je stále hezké. Stačí to na to, abyste k přesunu mezi městy použili spalovací motor a v něm se pohybovali bezemisně. Dobít můžete i jízdou. Ale to jsem odběhl. Když jsem se vracel k autu, postaveného u nabíjecí stanice, docenil jsem jistou absurditu toho pohledu. Jako by tam ani nemělo patřit. Působí jako typické auto se spalovacím motorem. Je elegantní a nemůžu se vynadívat na to, jak velkou plochu má kapota. Ano, líbí se mi. Snad i více, než řada 3. A už z dálky se na mě směje ‚eMkový‘ znáček umístěný na předním blatníku. Vážně tohle auto patří k nabíječce? No ano.
František nebyl dostatečně vystaven síle a váhavosti tohoto malého turbomotoru bez hybridu, takže si dovolím přijít s informací, že ten hybrid konečně dělá z přefouknutých čtyřválců, které jsou efektivní a silné, i čtyřválce “jdoucí krásně za plynem”, ať už to v tomto hybridu znamená cokoli. Až ono “e” na konci udělá z BMW x30 něco, co se chová skutečně jako řadová nefoukaná šestka. Jen je to tedy o dost silnější… – pozn. Jeniik
Verdikt
Honza měl pravdu. Líbilo se mi. Přesně se trefilo do mých představ o velkém a pohodlném sedanu, a ještě k tomu přepsalo moje představy o tom, jak by měl plug-in hybrid fungovat. Hladkost, s jakou celé ústrojí dokáže pracovat, je nevídaná. Jestli má někdo pocit, že hybridní auto ho připraví o požitek z jízdy, mýlí se.
A víte co? Dokonce mi i dává smysl. Kombinovaná spotřeba po týdnu a bezmála devíti stovkách kilometrů se ustálila na 7,2 litru na sto kilometrů. V dálničním režimu za přiměřených rychlostí jsem se pohyboval pod šest. A když koukám do ceníku a porovnávám to s cenami spalovacích verzí…Výkonově obdobné verze, tedy 530d xDrive (již od 1 678 300 Kč) a 530i xDrive (již od 1 543 100 Kč) vyjdou na podobné peníze. A pokud bych netoužil speciálně po spalovacím motoru, co bude hrabat zadními kolečky, nejspíš bych o nich ani nepřemýšlel. Pro dostavník každodenní potřeby bude tato verze ta nejlepší.
Technické údaje
Motor: přeplňovaný čtyřválec 1 998 ccm + elektromotor
Výkon celkově: 215 kW (292 koní) při 5000 – 6500 ot./min
Točivý moment celkově: 420 Nm při 1350 – 4000 ot./min
Výkon spalovacího motoru: 135 kW (184 koní) při 5000 – 6500 ot./min
Točivý moment spalovacího motoru: 300 Nm při 1350 – 4000 ot./min
Výkon elektromotoru: 80 kW (109 koní)
Točivý moment elektromotoru: 265 Nm
Převodovka: osmistupňová automatická
Maximální rychlost: 230 km/h
0-100 km/h: 5,9 s
Hmotnost: 1970 kg
Průměrná spotřeba dle WLTP: 2,2 l/100 km
Průměrná spotřeba (v testu): 7,2 l/100 km
Cena již od (BMW 530e xDrive): 1 610 700 Kč
