Kontroverzní BMW v novém vydání. Znovu mění zaběhnuté pořádky.

Nikdy jsem se nepovažoval za pravověrného fanouška BMW. Ačkoli si jejich aut vážím a jsem si vědom toho, že nabízí skutečně výjimečné jízdní vlastnosti při zachování každodenní použitelnosti, nejsem tak úplně jejich cílovka. Spíše než čitelný podvozek a přesné řízení mi v autě na každý den udělá radost pohodlí, promyšlený interiér a dostatek prostoru. Také proto jsem se moc rád přihlásil o test bavorského MPV. Bylo mi jedno, že nemá hnanou zadní nápravu a že vysoká stavba karoserie a s ní spojený vzpřímený posez ke sportování příliš nevybízí. Zajímaly mě tu totiž úplně jiné věci. 

Už na prvních snímcích při představení nově generace rodinné “dvojky” jsem si totiž všiml, že se v interiéru nenachází typické ovladací kolečko systému i-Drive a že přední část interiéru dozala zásadních změn, které překopávají celou stávající ergonomii vozů s modrobílou vrtulí ve znaku. Protože ačkoli má ono zmiňované ovladací kolečko a s ním spojený systém své skalní fanoušky, já osobně jsem k nim nepatřil. Přišel mi zbytečně složitý a ergonomicky i vzhledově trochu zastaralý.

Nebudu tedy chodit kolem horké kaše a dnešní test začnu přímo u této revoluční novinky. Ovládací prvky vozu se přestěhovaly ze středového tunelu na prodlouženou loketní opěrku, kde je má řidič (a případně i spolujezdec) pěkně pod prsty. Najdeme tu startovací tlačítko, minimalistický volič převodovky, ovládání ruční brzdy a funkce auto-hold, váleček hlasitosti audia s přepínači na další a předchozí skladbu, tlačítko kamery a jízdní režimy. Na všechno ostatní tu není MasterCard, ale dotyková obrazovka. A já samozřejmě chápu, že tohle rozhodnutí vyvolá vlnu kyselosti a poznámek na téma, kterak je “patlání po displeji” za jízdy hrozně nebezpečné a jak se nedá do ničeho trefit a jak jde o krok zpět, jenže jakožto někdo, kdo si měl možnost předchozí rozložení s kolečkem nejednou vyzkoušet říkám, že je to přesně naopak. 

Palubní systém postavený tak, aby šel ovládat kolečkem totiž z podstaty věci zdaleka neumožňuje takovou rozmanitost a různorodost, jako plně dotykové ovládání. Tam, kde se dříve musela nacházet dlouhá menu a podmenu, která se logicky v jednotlivých úrovních otevírala na principu podsložek, podobně jako v počítači, teď najdeme názorné obrázky a grafiku intuitivně navádějící ke kliku na dotčenou oblast. Displej se dynamicky dělí na různé segmenty, které zvládají zobrazovat více funkcí najednou, ovladací lišty s tlačítky se objevují dle potřeby tam, kde dávají zrovna smysl a protože už není nutno listovat dlouhými seznamy, dostanete se k většině funkcí mnohem rychleji, než dřív. 

Ano, dříve jsem sice nemusel “patlat prstem”, ale k čemu mi to bylo, když jsem musel pročítat dlouhá menu a k požadovaným funkcím se složitě dokrucovat. A pak je tu samozřejmě kompatibilita s aplikacemi Android Auto a Apple CarPlay, u nichž ovládání plně dotykového rozhraní kolečkem připomínalo snahu o hraní na piano krumpáčem. Pokud je tohle budoucnost v moderních BMW, mám z toho docela radost a považuji to za krok správným směrem. Jen jsem si tedy všiml, že tohle rozložení nenechává v interiéru vhodné místo pro řadící páku. Osobně mi to nevadí, ale chápu, že by to mohl být kámen úrazu zvláště u sportovních verzí klasických sedanů.

Přesunutí ovladačů do displeje a na loketní opěrku uvolnilo spoustu prostoru na středovém tunelu. K dispozici tu tak je velká schránka (pojme i menší batoh), pořádné držáky na nápoje a v neposlední řadě také vertikální nabíjecí stojánek na telefon. Interiér působí vzdušně a prostorně, ačkoli samotný automobil se půdorysem řadí mezi nejmenší bavoráky. Důvodů pocitového prostorového hodokvasu je několik a všechny je dobře známe z klasických malých MPV. Tím nejzásadnějším je samozřejmě výška kabiny, která umožňuje posádce sedět vzpřímeněji, než bývá v BMW zvykem. Další do party je posuvná zadní lavice, díky které si můžeme vybrat, zda chceme raději větší zavazadelník, nebo více místa pro pasažéry ve druhé řadě. K dokonalosti chybí už jen rovná podlaha, ale to už bych si asi vymýšlel příliš. Vpředu nahrává dojmu prostornosti ještě poměrně velká prosklená plocha, směrem dozadu to ale trochu kazí stoupající linie spodní hrany oken. 

Vzhledem k tomu, že jsem testoval verzi vylepšenou M-paketem, dostal jsem sportovně černý interiér se sportovně hliníkovými doplňky a karbonovou lištou. A ačkoli chápu, že trh si takové věci v BMW žádá, v téhle rodinné bublině by se mi přeci jen víc zamlouvala světlá kůže a dřevo. Protože on je to stejně s tou velkou televizí vepředu a poličkami spíš obývák, než automobil. A to myslím, prosím, jako kompliment. 

Asociace s obývákem by ale mohla právem vzbuzovat otázky ohledem dynamiky. Pod označením 223i se ale skrývá dvě stě přeplňovaných benzínových koní, které malé MPV vystřelí z nuly na sto za sedm vteřin. Mohlo by se skoro zdát, že je to na takové auto zbytečně moc, ale mně se přebytek výkonu v nenápadném balení docela zamlouval. Co už se mi líbilo méně byl “emkový” sportovní podvozek, který v kombinaci s velkými koly na nerovnostech drncal o dost více, než bych považoval za komfortní. Projel jsem se i verzí bez emkových znáčků a mám pocit, že co do ovladatelnosti a čitelnosti nic neztratila a byla o dost pohodlnější. Věřím, že v nějaké rozvinutější části světa, kde nejsou silnice děravé jako ementál, dokáže přitvrzelá verze rozdávat radost, ale na našich tankodromech je spíš k vzteku. 

Jinak ale nemohu jízdním vlastnostem dvojky nic vyčítat, právě naopak, mohu jen chválit. Je čitelná, výborně se stáčí na brzdách, které lze přesně dávkovat a nevadnou, při telecí jízdě dokonce občas dokáže pohodit zadní nápravou. Takové jízdní vlastnosti by záviděl nejeden “sportovní” model jiných výrobců. Tady je to o to zajímavější, že se tak chová něco, co patří do společného karosářského hrníčku s Opelem Meriva nebo Xsarou Picasso. A to mě moc baví. 

Narozdíl od výše jmenovaných MPV se ale designérům povedlo vtiskout Active Toureru docela příjemné tvary. Nejsem si sice úplně jistý přední částí a ledvinkami, ale na to si beztak časem zvykneme. Jinak to ale vozu v tmavé zeleni náramně sluší, dlouhá kapota zdařile rozbíjí bublinový tvar a letmým pohledem na zadní část si zase vzpomínám na povedené hatchbacky jedničkové řady. Celé dohromady to působí velice povedeným dojmem a jak jsme si už řekli, nezůstává jen u dojmu. Kdyby byla takhle povedená všechna MPV, byl by svět o mnoho krásnějším místem. 

Verdikt

BMW postavilo velmi dobré rodinné auto. Většina ortodoxních fanoušků BMW vám sice bude tvrdit, že ideální rodinné BMW je “em pětka” v kombíku, ale v normálním světě přeci jen oceníte dostatek prostoru a jednoduché ovládání více, než výkon supersportu. Hledáte-li kvalitně postavené chytré auto na takové normální ježdění, může být právě Active Tourer odpovědí. Mě osobně potěšila dvojka nejvíce novým rozložením ovladacích prvků s velkou loketní opěrkou a výhradně dotykovým displejem, které mi přijde ergonomicky skvělé a opravdu promyšlené a pevně doufám, že se tenhle koncept bude dál rozvíjet i v ostatních modelech značky. 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1998 cm3 
Celkový výkon: 150 kW (201 koní)
Točivý moment: 320 Nm 
Převodovka: automatická dvouspojková
Pohotovostní hmotnost: 1 620 kg 
Maximální rychlost: 241 km/h
0-100 km/h: 7 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná (v testu): 6 l / 100 km (6,8 l / 100 km)
Základní cena (218i): 781 300 Kč
Základní cena testované verze (223i): 951 600,- Kč

Pokud se vám fotografie u dnešního článku zdají obzvláště profesionální, vězte, že vzhledem k technickým problémům s fotoaparátem jsem bohužel o svou sadu obrázků přišel a tak jsem doplnil test pressovými fotkami, které poskytlo novinářům české zastoupení BMW. Jsou to fotografie onoho konkrétního testovaného kusu, pouze vyfocené několik týdnů před testem samotným.