Bedna kytu se představuje

Jak už jsem minule avizoval, z našeho hledáčku pro tento závod postupně vypadla všechna použitelná auta a zůstala jen ta nepoužitelná. Přesně proto to děláme. Odjet závod s velkým podílem nezpevněných silnic a terénu s továrně vysokou čtyřkolkou, která má nedej bože i závěry diferenciálů, dokáže každej druhej jouda (Na druhou stranu až se s tou naší kraksnou někde zahrabeme, budeme za každého takového Joudu a jeho pomocnou   ̶r̶u̶k̶u̶ kurtnu neskonale vděčni).

My jsme se rozhodli vyrazit něčím, co absolutně nemá ambice či předpoklady pro použití byť jen ve velmi lehkém terénu. Nečím, jehož torzní tuhost je asi stejně velká, jako torzní tuhost kelímku od jogurtu (dobře tak možná dvou kelímků v sobě). Něčím, co má z výroby předpoklady odpálit při větším náklonu továrnou nastraženou výbušninu v interiéru, kousek od hlavy bláznů, kteří budou mít odvahu do něj sednout.

Zní to děsivě? Možna, ale taky to slibuje spoustu zábavy. Přivítejte do terénu snad to nejméně použitelné auto ze stáje švédské automobilky, naše právě zakoupené Volvo C70 convertible 2.0T LPT 120 kW (řadový petiválec s turbem) kterému jsme dali láskyplné jméno “Bedna kytu”. Tento kabriolet byl stvořen primárně pro projížďky po hladkém asfaltu silnic na slunečném pobřeží spojených států. My z něj máme v plánu vytvořit nízkonákladový off-road, který (snad) přežije strasti a útrapy Rumunských hor (pokud vůbec zvládne tu 1000 km dlouhou cestu k nim.).

Konkrétní kousek má za sebou dlouhou a ne úplně růžovou historii ve které figurují v posledních letech, až na drobné vyjímky, spíše ty smutné okamžiky. Auto v minulosti dostalo nejspíše pořádnou pecku na levý zadní roh. Ten byl následně opraven metodou tak odbornou, že je přes celý levý bok patrný svár lezoucí z odpadávající, místy až půl centimetru tlusté, vrstvy kytu. Pravý bok je po zevrubném zjištění opatřen dalším sochařským výtvorem, avšak již ve výrazně tenčím provedení (zatím tak pouze lehce praská, místo toho aby byl rovnou na odchodu jako na druhé straně).

Interier má zezření ubytovny pro bezdomovce po docela slušné párty s krabicovým vínem a možná i kapkou něčeho ostřejšího. Listí které napadalo do vozu přes klackem zapřené okno u spolujezdce (stahovačka KO) je tou romantičtější částí. Zdevastovaná sedačka řidiče (byť na ní stále funguje výhřev :D), chybějící díly palubovky, středového tunelu, obložení prahů a vsudypřítomné zbytky dlouhodobého zatopení podlahy vozu jsou jasným důkazem toho, co Bedna kytu za poslední roky zažila.

Bylo toho hodně. Nejspíše po té, co se začal otevírat kyt na levé straně, byla kdesi u Karlových Varů odstavena do kopřiv. Dlouhou dobu (tuším, že rok a půl) čekala s děravou střechou vystavena všem povětrnostním vlivům na případného blázna, který se bude snažit o její záchranu.

Našel se. A tak milá Bedna kytu, v té době vlastně ještě projekt Fénix) cestovala (po vlastní ose!) přes celou republiku až do jedné obce nedaleko od Brna. Zde prodělala výměnu řízení, horního silentbloku motoru, vysušení interiéru a spoustu dalších drobných oprav. Dokonce pro ni byla plánovaná dost náročná péče u klempíře a C70 se tak mohla těšit na lepší zítřky. Zázraky se však dějí primárně v pohádkách.

Před měsícem a něco to vzdala pravá stahovačka, pak turbo a nakonec propadla i technická. V ten okamžik došla stávajícímu (dnes již minulému) majiteli vozu energie. Tak se stalo, že se tato smutná silueta bývalé krásy C70 v kabriu objevila v inzerci jako vrak vhodný k rozporcování na díly za cenovku 10 000 Korun českých (Podotýkám, že pořizovací cena byla v roce 2000 přes milion a půl).

Dál už to znáte z předchozího článku. Bedna kytu byla zakoupena a v pátek také převezena na místo, kde stráví pečlivě zaplachtovaná zimu, aby se z ní do léta stal speciál vhodný na Gumbalkan 2019. Co se bude dít? Primárně se vymění lehlé turbo za některé z plonkovních v mé garáži (či vypomůže garáž některého z dalších bláznů motajících se okolo těchto strojů). Dále je v plánu zbavit auto odpadávající sochařiny na bocích a nanesení nové tak, aby C70 dostala další (a dost možná poslední) dvouletou možnost legálně brázdit české silnice.

V interiéru je třeba odpojit pyropatrony aktivních zadních oblouků ROPS, které mají za úkol chránit posádku při převrácení vozu. Nikoliv proto, že bychom potřebovali více adrenalinu, ale primárně z důvodu, že výrobcem nastavený úhel odpalu bude v podmínkách Rumunských hor a jejich terénu naprosto reálně dosažitelný. Věřím, že by nebylo nic zábavnějšího, než pohled na dvojitý výbuch odhazující do širokého okolí naši výbavu nahrazující zadní sedadla, ale vzhledem k přítomnosti mé hlavy v dopadové (a vlastně i startovací) zóně, budou muset ostatní účastníci závodu tuto legraci oželet. :)

Ve finále je v plánu pár praktických úprav pro vlastní závod, které si zatím necháme jako překvapení. Opravdu nám držte palce, protože s omezeným rozpočtem a minimem času jsme si vzali hodně velké sousto. Ovšem když musíš, tak prostě musíš. Teď už je Bedna kytu naše a není cesty zpět. Vyrazí na Gumbalkan a já věřím, že si neutrhne ostudu (snad ani nic jiného a to i přes přítomnost velmi pozitivní RZ “4KO” :) ).