Bazarový snílek: Rover 220 Turbo

Čekali jste tradičního týdenního "Autíčkáře na lovu"? Jestli ano, bohužel vás musím zklamat. Dnes se výlet po tuzemské inzerci bude muset spokojit s jedinou zastávkou. Za to se jí ale budu věnovat podrobněji, než v jediném zevrubném odstavci. Na Hané je totiž na prodej tento sportovní vůz z britských ostrovů. V tuzemsku dozajista raritní zjev, který se vidí jednou za dobu ledovou a na prodej je jednou za přestupnou dobu ledovou. V takovém visuálním stavu, jako je exemplář v inzerátu, už pak možná nebude na prodej nikdy. Jenže jaké vlastně tohle hranaté kupé je? Utratit za něj skoro sto tisíc nebo prchnout jinam?

Rover řady 200 druhé generace spatřil světlo světa v roce 1989. Výrobce z ostrovů tou dobou prožíval svou symbiózu s japonskou Hondou. Využíval jejich platforem a technologií a na oplátku poskytl své volné kapacity na linkách v britských továrnách, aby Honda mohla snáze chrlit auta na nejstarší kontinent. Dvoustovka tak byla dvojčetem Hondy Concerto – poněkud senilnější variantě Civicu 4. generace. S příchodem faceliftu v roce 1992 se pak mimojiné objevila i verze Coupe zbavená dvou přebytečných dveří, oproštěna od trochy konzervativních tvarů a disponující odnímatelnými střešními panely. Na vrcholu potravního řetězce pak byl právě vůz z inzerátu. Dvoulitrové kupé s turbomotor série T o výkonu 200k / 6.300 ot./min. a točivém momentu 237 Nm v již 2.100 ot./min. bylo dost zběsilé na to, aby jej deník Independent uvedl titulkem "Rychlé jako Porsche, za poloviční cenu". 220 Coupé Turbo sice papírově překonalo obligátní stovečku za 6,9s, v dobových testech mu však pravidelně byly měřený časy mezi 6,0 – 6,5 sekundami a všichni se shodovali, že auto uhání jako píchlá svině. Ostatně onen čas potřebný k dosažení 100 km/h má hodnotu, která by stačila na pohodlný život i mezi dnešnimi splašenými hatchbacky. Navíc jako skoro každý benzínový turbomotor ze staré školy, i tahle téčková jednotka nadšeně reagovala na levné performance úpravy a za pár peněz šlo stádo pod kapotou dále rozšířit. Mezi předními koly se navíc skrývá mechanický samosvor, který společně s (na tehdejší dobu) netypickým lineárním projevem motoru představoval dobrý základ pro možnost delikátního dávkování výkonu pravou nohou. Takže máme vymalováno? Kdo miluje rychlost v přímce, nemusí pokračovat ve čtení a rovnou by měl uhánět do Přerova…

Když jsem začal po 220 Coupe Turbo pátrat podrobnějí, jako jeden z prvních informačních zdrojů jsem použil fórum na britských pistonheads. Tady se dobře rozjetá pohádka začla měnit v nervy drásající thriller, kde kladný hrdina motor svádí lítý boj s výstavním záporákem podvozkem. A stejně jako v holywoodských dílech i v tomto případě dostával hrdina těžkou čočku. Pokud bych názory britských jezdců na podvozek sportovního Roveru volně přeložil, znělo by výsledné hodnocení asi jako: "Je to *****  ******* s úplně ********* ********* **** **** *****.". A to měla dvoustovka kupé narozdíl od svých chudších sourozenců vzadu nezávislé zavěšení místo vlečky, vpředu se pak skrývá klasický McPherson. Podle všeho však měkké zavěšení s nevalným naladěním nedokázalo zkrotit temperamentní turbomotor a masivní torque steer. Necitlivé řízení, chabý grip, či špatná ovladatelnost jsou pojmy, na kterých se shodují skoro všichni, jež měli s 220 Coupé alespoň krátkou zkušenost. V dobovém srovnávacím testu Autocaru sice 220 prokázala obdivuhoudnou výkonnost v přímce, ale jízdně to oproti Prelude a Fiatu Coupe projela na celé čáře. Záporák se chystá zasadit finální ránu, střih, chvíle napětí…   Náš hrdina má poslední šanci, aby konečky prstů nahmatal některý z tuningových tvrdších podvozků a záporáka neutralizoval – i ty nejlevnější značky prý fungují lépe, než vyměklé sériové komponenty a jízdu značně pozvednou.

Ustál to Rover? Na to bych potřeboval osobní zkušenost. Britské kupé má však jeden obrovský problém i kdybyste se milerádi rozhodli přivřít obě oči nad jízdními vlastnostmi. Ten problém pochází z Itálie a je jim zmiňovaný Fiat Coupe. Jeho smysl je podobný – najít a zničit vše, co je ve viditelném přímém směru. Disponuje ještě údernějšími turbomotory, silnou viskospojkou mezi předními koly a přestože to také není žádný etalon jízdních vlastností, má prý nad Roverem v zatáčkách jednoznačně navrch i dle silně nacionálních Britů. Dnešní bazarový snílek tak končí spíše studeným probuzením. Jenže Rover má pořád ono kouzlo rarity, které mu nikdo nevezme a pak – hledejte za 95 tisíc takhle zachovalé Coupé 20V Turbo od Fiatu…