načítám data...

Automobilové "one hit wonders"

25. července 2019, 09:11 39 komentářů Jakub Pospíšil Historie, TopX

Přišly, představily jeden zajímavý model a pak se za nimi zavřela voda. Dnes se podíváme na několik zaniklých automobilek, které se rozhodně nemohou pyšnit širokou nabídkou.

zobrazit celou galeriiHistorie, TopX: Automobilové "one hit wonders"

Německá Nena a jejích 99 balónků, Rick Astley a Never gonna give you up , nebo třeba Lips inc. a jejich Funkytown. To je jen zlomek představitelů takzvaných “one hit wonders” – umělců jednoho hitu. Vydali veleúspěšný song, vyhráli hitparády a pak se po nich slehla země. Někteří neunesli náhlou slávu, jiní se nepohodli s producenty a manžery a pár jich prostě mělo jen smůlu. 

Setkáme se s takovým trendem i v automobilovém světě? Nad tím jsem se zkusil dnes zamyslet. Čtyřkolových (a vlastně i tříkolových!) hvězd jednoho modelu mnoho není, nakonec se mi jich ale povedlo dát dohromady alespoň pět. Tak se na ně pojďmě podívat. 

DMC-12 DeLorean

Jen málokdo z našich čtenářů asi nezná pohnutý příběh tohoto krásného nerezového sporťáku. Mezi léty 1981 a 1983 jich v irské továrně Johna Zacharyho DeLoreana smontovali 8583. Na první pohled skvělé a rychlé auto mělo ale jeden zásadní problém. Kvůli netradiční konstrukci a karoserii z nerezového plechu bylo dost těžké a šestiválec PRV pod kapotou s ním příliš svižně nehýbal. Mezery měl vůz i v dílenském zpracování. 

Hlavním zádrhelem byla ale cena vozu. Ačkoli DeLorean původně plánoval, že se bude jeho výtvor prodávat za částku do deseti tisíc dolarů, cenovka se nakonec zdvouapůlnásobila. Továrna tak nakonec vyráběla pohledná kupé pouhý rok a půl. Po dvou letech od založení firmy John Zachary vyhlásil bankrot a později se dokonce dostal do vazby za obchod s drogami. Ačkoli byl později zproštěn viny, žádná další auta s logem DMC na přídi už se v Irsku nikdy nevyrobila. 

Úplný konec DeLoreanu to ale nebyl. Několik dalších kusů smontovala nově vzniknuvší firma DMC Texas. Američané navíc vychytaly některé neduhy vozu a nadělili mu vyšší výkon. Díky kultovnímu statusu, který vůz mezitím získal svým účinkováním v sérii Zpátky do budoucnosti tak nakonec nevadila ani cena atakující šedesát tisíc dolarů. 

 

Velorex OS-KAR

V roce 1939 zakládají bratři František a Mojmír Stránští v Parníku u České Třebové firmu MOTO-VELO-SPORT, kde se zabývají opravami kočárků, jízdních kol a motorek. Oba bratři jsou techničtí nadšenci a už během druhé světové války v roce 1942 sestavují první motorovou tříkolku, tehdy z duralového plechu, poháněnou 98ccm motocyklovým motorem. Po válce se z důvodu nedostatku plechu pouští do pokusů s trubkovým rámem potaženým koženkou a na zakázku montují jednoduchá vozítka pro válečné veterány a živnostníky z okolí Třebové. 

V roce 1950 představují v Praze na strojírenském veletrhu svou motorovou tříkolku a zároveň se jim daří tento výrobek otypovat. Vzhledem k politickému vývoji hrozí ale jejich dílně znárodnění a proto v roce 1951 raději sami začleňují svůj podnik pod Velodružstvo Hradec Králové. Zde vznikají první kusy tříkolky s motorem Jawa 250 na devatenáctipalcových kolech. Vozítko je pojmenováno jako OS-KAR, což je jakási zkratka pojmenování “kára na ose”.

O tříkolku primárně určenou invalidům a válečným veteránům je v československu nebývalý zájem, za cenu 60 tisíc korun (bavíme se o době před měnovou reformou) se jedná o zdaleka nejlevnější cestu k zastřešenému vozidlu. Postupem času byl vůz různě inovován, základ ale zůstával prakticky stejný. Celkem bylo vyrobeno 15300 kusů tříkolového Velorexu.

V roce 1971 se sice společnost krátce pokouší produkovat Velorex 435-0, což je jednoduché čtyřkolové vozítko, vzhledem k zásadní nespolehlivosti a konstrukční nedokonalosti je ale tento projekt brzy zastaven a bez náhrady zrušen. 

 

Amphicar

Historie poněkud nevzhledného kabrioletu Amphicar sahá až do roku 1936. Tehdy totiž zkonstruoval třiadvacetiletý designér Hans Trippel (ano, ten Hans Trippel, který navrhl racčí dveře Mercedesu 300SL) svůj první obojživelný vůz. Tento výtvor na podvozku DKW se pak během druhé světové války vyráběl v poměrně hojném počtu a osvědčil se ve službách nacistické armády. 

Po druhé světové válce je Trippel, jakožto aktivní podporovatel Hitlerova režimu, vězněn čtyři roky ve Francii, po svém propuštění se vrací zpět do vlasti, kde pracuje v továrně Mercedesu. Vzhledem k tomu, že v rámci poválečných sankcí se v Německu nesmí vyrábět žádná potenciálně vojenská vozidla (tedy ani terénní, nebo plovoucí), nemůže využít své zkušenosti s obojživelníky. To se ale mění v roce 1958, kdy představuje prototyp nazvaný jako Alligator.

Malý kabriolet se vzadu umístěným motorem z Austinu Healey učaroval  berlínskému průmyslníkovi Haraldu Quandtovi, který zafinancoval další vývoj a v roce 1961 vzniká v Berlíně první produkční model Amhicaru. Pod kapotu se nakonec nastěhoval čtyřválec z Triumphu Herald. Trippel by raději využil “domácí” motor z německé produkce, ale bohužel žádný vhodný nenašel. Volkswagen totiž v té době využíval výhradně vzduchem chlazené agregáty a motory od Mercedesu byly zase pro využití v plovoucím voze příliš velké a těžké. 

Hlavním odbytištěm Amphicaru měly být Spojené státy. Jeho design měl tedy odkazovat na klasické “ameriky” s ploutvemi na zádi a výrazným pontonem karoserie. Kvůli “lodní” stavbě karoserie a malým kolům ale nepůsobil vůz příliš vzhledně. Když se k tomu přidal nízký výkon motoru, mizerné jízdní vlastnosti a dost neohrabané chování na vodě, bylo jasné, že Amphicar se další inkarnace nedočká. 

Mezi léty 1961-1968 nakonec vznikly jen necelé tři tisíce vozů. Dojmy z auta shrnul asi nejlépe autor dobové recenze z časopisu Car and Driver. Ten napsal, že Amphicar je “Na silnici příliš lodí, na vodě příliš autem.”

 

Tucker  48 

Preston Tucker byl nadšencem do aut a motorismu už od dětství. V mládí provozoval čerpací stanici a prodával vozy značky Studebaker. Už začátkem třicátých let se začal věnovat i konstrukci a navrhování automobilů a za druhé světové války prodal nizozemské armádě svůj nákres lehkého stíhače tanků. Na jeho výrobu ale nakonec nedošlo. V rámci své společnosti Tucker Aviation Company dokonce vytvořil projekt jednomotorové proudové stíhačky. Ta se sice nikdy do výroby nedostala, část z ní – konkrétně otočnou dělostřeleckou věž – ale nakonec armáda použila do některých obrněných transportérů.

Po skončení války se pustil do navrhování toho, co mu bylo nejbližší – osobních automobilů. Už v roce 1946 se v médiích objevily první obrázky jeho futuristicky tvarovaného vozu Tucker Torpedo, jež se vyznačoval proudnicovým tvarem a volantem umístěným uprostřed. Moderní vůz a Tuckerův entuziasmus a umění prezentace nakonec přesvědčily několik investorů, kteří výrobu jeho vysněného vozu zafinancovali. I tak byl jeho rozpočet dost napjatý. Tuckera to ale neodradilo a do svého nového vozu vymýšlel stále nové a nekonvenční technologie.

Ne vždy se ale jeho velké sny povedlo dotáhnout do konce. Původní plán na zastavění motoru s ovládáním ventilů tlakem oleje vzal z důvodu technické nedokonalosti brzy za své, Tucker ho tedy byl nucen na poslední chvíli nahradit vzduchem chlazeným plochým šestiválcem z vrtulníku Bell47. Protože ale v padesátých letech již byly vzduchem chlazené motory vnímány jako něco zastaralého, předělal jej Tucker na vodní chlazení, čímž motor ztratil jednu z mála svých výhod – spolehlivost. 

Dalším konstrukčním oříškem byla převodovka. Původní čtyřstupňový automat od Cordu nedokázal přenést točivý moment helikoptérového motoru a v záběru se rozpadal. Nahradily ho tedy dva spojené hydroměniče, jež dohromady tvořily systém ne nepodobný dnešním CVT převodovkám. 

Kvůli náročným technickým vychytávkám se vývoj vozu dost zpomalil a dokonce ani v době světové premiéry ještě nebyl prototyp Tuckeru plně pojízdný. Dokázal jet jen dopředu a zařadit šla pouze jedna rychlost. To samozřejmě neušlo pozornosti médií a z vozu se ze dne na den stal propadák. Zákazníci houfně rušili objednávky a nakonec bylo vyrobeno jen 51 vozů. Společnost záhy krachuje a Tucker v roce 1956 umírá na rakovinu plic. Některá jeho řešení jsou ale i přes řadu jeho neúspěchů dodnes vnímána jako velice pokroková a objevují se i v dnešních vozech.

 

Trabant 

Když se po druhé světové válce rozdělilo Německo na východní a západní, nacházela se ve Zwickau továrna na luxusní automobily Horch. Ač se zde zpočátku vyrobilo několik komfortních P240 Sachsering pro tehdejší funkcionáře, socialistické vedení země brzy zhodnotilo, že spíše než opulentní limuzínu potřebuje země lidové vozidlo za nízkou cenu. Proto zde 7. listopadi 1957, v den výročí Velké říjnové socialistické revoluce, začíná výroba malého dvoutaktního vozidla s karoserií z lisovaného odpadního duroplastu. Tehdy ještě nešlo o klasické Trabanty 601, jako výše na obrázku, ale o jejich podobného, leč kulatějšího předchůdce – model P50, později nazývaný také Trabant 600.

Lidové vozítko bylo na svou dobu poměrně moderní, nabízelo slušnou užitnou hodnotu za nízkou cenu a do karet mu hrála i konstrukční nenáročnost. Trabant byl totiž automobil ve své nejčistší formě. Co nebylo bezpodmínečně potřeba, to zde zkrátka chybělo. 

V roce 1964 se na scéně objevuje hranatější “šestsetjednička”, která už nabízí dokoce tři stupně výbavy a posádku hýčká takovými výdobytky civilizace, jakými byl ukazatel paliva, nebo dokonce ekonometr. Na přání je k dispozici i automatická spojka Hycomat určná primárně invalidům. Bez výraznějších změn se nakonec udržel Trabant ve výrobě až do pádu železné opony. Na jeho dodání čekali lidé v pořádnících i více, než pět let. Po sjednocení Německa ale zájem o zastaralý vůz okamžitě opadá a příliš nepomáhá ani zástavba litrového čtyřtaktního čtyřválce z VW Polo. 

Koncem dubna 1991 tak z linky ve Zwickau sjíždí poslední Trabant a značka zaniká. Od té doby se sice čas od času objevují zkazky o tom, že se pracuje na stylovém nástupci (dle momentální společenské nálady to měl být úsporný diesel, auto na CNG i elektromobil), takové projekty ale nakonec skončí vždy jen na papíře. 

 

Tak to bylo pět automobilek, které si svou chvíli slávy mohly užít jen s jedním vozem. Napadá vás nějaký další zástupce této nepříliš početné kategorie? Podělte se s námi v diskuzi.

 


Související články

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Tomino
25. července 2019, 09:42
0

Já bych ještě doplnil Cord 810/812. Spousta originálních zajímavých technických řešení, V8 s kompresorem, přední náhon. Vypadalo to ze začátku na velký obchodní úspěch a ono pak nic. No a ta řadička převodovky...

reagovat
ro
rock
25. července 2019, 10:51
1

Mám za to, pro 810/812 byl pro Cord už druhej výstřel...

Tomino
25. července 2019, 11:08
0

A fakt :-) Dík za info. Jsem si naivně myslel, že nic jiného nevyrobili :-)

gramo
25. července 2019, 15:58
0

A mrkačky na kličku.

No Trabant 601 byl taky druhý výstřel a když započtenem P240 Sachsenring vyráběný se stejným logem, tak vlastně třetí.

Caddy
25. července 2019, 10:15
1

u nás se Back to the future uvádí jako Návrat do budoucnosti, ne „zpátky“ :) Asi dvě minuty jsem přemýšlel, co mi nehraje :-D

A Tuckeru doporučuji film „Tucker: The man and his dream“, kdyby náhodou ještě někdo neviděl :)

reagovat
ro
rock
25. července 2019, 10:17
0

Oltcit?

reagovat
Vojta Nekvapil
25. července 2019, 13:10
0

Ale to byla licenční výroba.

ro
rock
25. července 2019, 10:48
0

Jinak teda mezi různými obskurními malosériovkami by těch jednorázových pokusů bylo určitě hodně, tak zkusím pár, co jsou docela známé až kultovní.

reagovat
Jakub Pospíšil
25. července 2019, 11:16
0

Avanti mi do článku navrhoval v redakčním chatu už Jeník. Já jsem o něm ale nic moc nevěděl a nechal si ho na případné pokračování :)

Caddy
25. července 2019, 21:14
0

tak Avanti hlavně nezapadá do koncpetu "Přišly, představily jeden zajímavý model a pak se za nimi zavřela voda. Dnes se podíváme na několik zaniklých automobilek, které se rozhodně nemohou pyšnit širokou nabídkou."

Studebaker je znacka s pomerne bohatou historii i portfoliem :)

ro
rock
26. července 2019, 02:58
0

Studebaker ano, ale řeč je o značce Avanti, která koupila od krachujícího Studebakeru práva na model a název a existovala pak dalších 40 let po zániku Studebakeru.

beastar
25. července 2019, 13:32
6

Fisker Karma

reagovat
Inženýr
25. července 2019, 14:58
0

Jo, ten mě taky napadl, ale nedávno jsem viděl fotku toho postaršího kluka jak to chce rozjet a konkurovat Evžovi. Pokud by se mu to podařilo, tak za mně palec nahoru, protože konkurence je potřebná, natož pokud se jedná o Evžu.

beastar
25. července 2019, 16:59
0

Přesně jak říkáš. Evžen dostal pocit nedoknutelnosti. A co je horší neomylnosti. A klasický zavedený automobilky moc zatím na něj nemají odpověď.

krab
25. července 2019, 14:18
0

Venturi Atlantique, zrovna včera večer jsem na díval na recenzi od Jamese ( mimochodem JayEmm on cars je parádní pořad)

reagovat
ro
rock
26. července 2019, 03:13
0

Venturi potom spáchalo několik desítek modelu Fetish, ne?

custom1
26. července 2019, 07:01
0

Venturi vyrobilo několik různých modelů.

krab
26. července 2019, 07:19
1

To máte asi pravdu, mě napadlo, protože jsem na něj teď akorát tenhle týden koukal...
Ono fakt málokdo postavil jen jedno auto. Ten Bricklin z Kanady nebo odkud asi je super příklad...

Ještě se mi jako dítěti hrozně líbil Coyote, ale to byla stavba, používalo se to v seriálu Hardcastle a McCormick. Taková červená placka...

custom1
29. července 2019, 06:58
1

Coyote byla ve skutečnosti Manta Montage, replika McLarenu M6GT.

Sh
Shock
25. července 2019, 16:13
1

Mě napadl např Gillet Vertigo. A když se to vezme kolem a kolem, tak i takový Caterham je taková OneManShow :)

reagovat
ro
rock
26. července 2019, 03:15
0

Caterham měl další model...

MikeEM
26. července 2019, 07:32
1

Navíc Caterham není v žádném případě propadák

PepaSFI
25. července 2019, 18:50
0

nevzpomínám si že by Trabant měl palivoměr, leda takovou plastovou hůlku, snad až ten čtyřtaktní, taky nevím nic o stupních výbavy. Zato měl tři karosářské varianty, dvoudveřový základní sedan nebo spíš kupé, kterému němci kdovíproč říkali limusina, pak třídveřový kombi, podle dnešních měřítek by na to asi pasovalo označení shooting break a největší exotika, Tramp, plážovka, kabrio bez dveří. Prý snad byl i pickup s korbou ale moc zpráv o něm není. Ekonoměr opravdu byl, se stupnicí z Ledek, zásuvka na přívěs měla kontrolu že přívěs svítí a za příplatek se dalo pořídit nezávislé topení, luxus maximální.

reagovat
Jakub Pospíšil
25. července 2019, 19:00
0

Ve verzi de-luxe se opravdu palivoměr nacházel. Tyčka tam ale zůstala také. Tramp byla zajímavá blbost, její hlavní využití bylo ale jako policejní vozidlo na ochranu hranic železné opony.

PepaSFI
25. července 2019, 20:02
0

a nebylo to nějaký home made? Tohle provedení jsem měl, s ekonoměrem, gumoplastovým volantem, spínačem výstražných blinkrů a kontrolkou přívěsu, ještě to mělo nastavování sklonu světel ale ne na dálku ale páčkama pod světlama ale zato to mělo na to nastavení kontrolku, couvac světlo i mlhovku jen ten palivoměr ne, ani žádnou předchystanou díru ani v palubce ani v nádrži.

Jakub Pospíšil
26. července 2019, 09:27
0

Tady je nějaký dobový test, kde si ten palivoměr docela pochvalují, asi v půlce článku: http://www.trabant.cz/clanky/testy/trabant-601-s-de-luxe-test-dsv-c-3-1982

PepaSFI
26. července 2019, 10:36
0

tak to ta výbava šla všelijakými cestami, já měl už dokonce originální 12V elektriku a zesílené B sloupky, jeden známý dokonce elektronické bezkontaktní zapalování ale palivoměr ne.

Nimrod
25. července 2019, 21:39
0

vector? pravda, s těma možná 22 produkčníma kusama w8 díru do světa neudělal, ale na začátku 90. let ho znali skoro všichni. přece jen to bylo jedno z mála (nebo jediný?) americký auto, který chtělo (nebo spíš chtěl wiegert) být lepší než evropský supersporty. dneska je známý asi už jen díky tý přístrojovce...

reagovat
ro
rock
26. července 2019, 03:05
0

Vector zvládl ješte malou sérii modelu M12, takže celkem dva produkční modely.

btw jedna W8 si zahrála v Conneryho filmu Rising Sun...

Nimrod
26. července 2019, 06:19
0

m12 už je megatech... ale pravda, je to furt oficiálně vector

Na
Namaste
26. července 2019, 17:25
0

tak ma napada nejaky ten wiesmann, alebo hadam aj moderny spyker... ich problemy su asi zialbohu...

no a potom su tu chvalabohu ukoncene modely - hned na ukrajine ma napadol LuaZ :-D alebo aj oka :-D

reagovat
Ronin
27. července 2019, 00:34
0

Panoz Esperante,Lister Storm,Mosler MT,Gumpert Apollo,alebo napríklad Peerless,aj keď teda neviem,či to boli zrovna hit,alebo wonders.

reagovat
ro
rock
29. července 2019, 10:54
0

Mosler měl strašně škaredou věc Consulier, Panoz dělal roadster AIV. Lister měl v 50. letech celkem úspěšnou sérii závoďáků na cizích podvozcích a teď se k tomu vrací replikou.

Ovšem Peerless sem patří naprosto bez debat (díky za rozšíření obzorů) a u Gumpertů Apollo Arrow zatím taky slibují, ale jestli nějaký vyrobili i na prodej, to netuším...

Ronin
29. července 2019, 13:52
0

Na AIVčko som zabudol,nejako som to nečekoval len som nahádzal spamati.Ten Mosler je teda ozaj šeredný,jedná sa ale opravdu o rovnakú firmu? O Listeroch samozrejme viem,ale nejako som sinto v hlave nespojil so lightweight závodničkamki z 50 až 60 rokov,moja chyba.Nové Apollo je uvádzané pod novou značkou Apollo Automobili,nie už ako Gumpert,tak som to preto tak poňal.Mimochodom Peerless je ozaj zaujímavé GT,podarilo sa mi ho spatriť aj na živo,v Moste v roku 2017,počas British Historic GT Competition.

ro
rock
29. července 2019, 14:22
0

Jj, firma je stejná. Akorát v prvních letech existovala pod názvem Consulier, pak změnili název na Mosler, ale ta příšernost se vyráběla dál. Vůbec tomu nerozumím, ale podle všeho se to vyrábělo dobrých 15 let, na americký poměry to bylo údajně na okruhu extrémně schopný auto.

Ronin
29. července 2019, 16:53
0

Ešte,že to bolo schopné,pretože som dúfal,že to bude aspoň závodné auto vyzerať trochu ako LeMans prototyp,ale nie,to je úplne marné,tragédia.Zas ja ďakujem,za rozšírenie obzorov.

Moses
27. července 2019, 20:03
0

Ked uz je tu ne Hadraplan, tak by tu mali byt este aj jeho britski kamosi Peel P50, Sinclair C5 a Bond Bug ;)

reagovat
Tomáš Trýska
28. července 2019, 12:58
0

Peel těch hraček na kolech vyrobil víc. Nejen P50, ale i bublinu Trident třeba.

Moses
29. července 2019, 00:21
0

To aj Velorex ;)



Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Volkswagen Scirocco R packet 2009
Volkswagen Scirocco R packet

2009 rok výroby
160 koní výkon
1 390 ccm objem

Volkswagen Golf Variant 1.9TDI  2008
Volkswagen Golf Variant 1.9TDI

2008 rok výroby
105 koní výkon
1 900 ccm objem

Ford Ranchero  1972
Ford Ranchero

1972 rok výroby
270 koní výkon
5 000 ccm objem

Chevrolet Camaro  1976
Chevrolet Camaro

1976 rok výroby
250 koní výkon
5 000 ccm objem

Dodge Charger 2.7i V6 /// rok 2006 2006
Dodge Charger 2.7i V6 /// rok 2006

2006 rok výroby
190 koní výkon
2 700 ccm objem