Autíčkářova garáž: Rizk DBR2 - veterán z Marsu

Musím se vám přiznat, že ačkoli si kupuji mnoho magazínů s automobilovou tématikou, málokdy mne v nich nějaké auto zaujme do takové míry, že mě donutí strávit pár hodin hledáním na internetu a utápěním se ve vlastních představách, jaké by to bylo, kdybych s ním mohl jezdit. Moderní auta plná elektroniky mě většinou ze židle nevytrhnou. Měl by snad teenager (kterým ještě stále jsem) obdivovat hlavně vozy typu Nissanu GT-R?

Nevím, každopádně dvouspojkové převodovky, desítky řídících jednotek a nejmodernější blbuvzdorné pohony všech kol mne zajímají asi stejně jako historie holandských dřeváků. To, že po otevření jednoho z automobilových magazínů narazím na vůz, který se pro mě okamžitě stane "musthave" záležitostí, jsem tedy opravdu nečekal.

Který kus plechu že dokázal omámit mé smysly? Jmenuje se Rizk DBR2 a, ehm, není z plechu. Pokud vám je jeho tvar povědomý, tak vězte, že předobrazem se stal Aston Martin DBR2, závodní speciál z roku 1957. Rizk je však o kousek větší, přesně tak, jak si dnešní doba žádá. Není to však pouhá pocta originálu, tento DBR2 zachází dále. Koukněte se na něj – drátěná kola s centrální maticí, ladné křivky karoserie jako by byly vytvořeny samotným větrem, výfuky vyvedeny za předními koly či krásně prošívané sedačky. Hledali byste zde moderní technologie? Já ne, avšak přesto tu jsou, a to dokonce tak moderní, že je nenajdete ani v Bugatti Veyron. Tohle auto je postaveno na karbonovém monokoku vyrobeným pomocí zařízení, které používá Boeing. Karoserie je z materiálu zvaného karbon-nomex a je 1500 krát tužší, než kdyby byla z kovu, což se hodí, pokud jste závodník co má problémy s parkováním. Naštěstí není 1500 krát těžší, takže Rizk váží hubených 800 kilo. Tepelná izolace v motoru a na podvozkových částech je vyrobena ze sloučeniny "aerogel", kterou vyvinula Nasa pro svůj Mars Rover. Ještě pořád si myslíte, že je to archaický veterán?

Pokud však pod kapotou očekáváte nějaké vysoce moderní pohonné ústrojí, například litrový přeplňovaný dvouválec s deseti bateriemi Duracel a solárním štítkem z kalkulačky, budete asi mírně rozladěni. V motorovém prostoru totiž můžete najít několik vysoce charakterních a nekosmických motorů od karburátorového šestiválce 4,2 původem z Jaguaru E-type, přes V8 LS3 z Chevroletu Corvette až po dvanáctiválec rovněž z E-type. O brždění se starají kotouče Wilwood a na přední i zadní nápravě je plně nezávislé zavěšení. Kolik to má koní? A co zrychlení na stovku? Popravdě netuším. Ale, sakra, koho to zajímá? Svět se nedá popsat čísly. Užívejme si hutný projev motoru, nízkou adhezi pneumatik, láskyplně hlaďme plně nastavitelný volant Moto-Lita s dřevěným věncem. Vžijme se do kůže posádky čtyřiadvacetihodinovky Le Mans ze sedmapadesátého roku v moderní obdobě jejich stroje. Važme si, že někdo vyrobil natolik úchvatný vůz pro milovníky ničím nezředěného zážitku z řízení, navíc zjevně bez nároku na zisk, protože je v plánu vyrobit jen 50 kusů.

Rozhodl jsem se tedy nominovat Rizk DBR2 do autíčkářovy garáže. Zdá se vám to jako příliš odvážná volba? Nesdílíte mé nadšení pro tento kus karbon-nomexu? Anebo jste stejně nemilosrdně jako já propadli tvarům 50. let? Váš názor v diskuzi pod článkem je netrpělivě očekáván.