Díl první
Posledně jsme skončili u toho, jak stojím na krajnici někde uprostřed okruhu s motorkou, co nejede. No nic, je čas se sebrat a jednat. Teď se musím dostat pryč z okruhu. Litovat se a řešit ostatní problémy budu později. Vytáčím linku důvěry Severní smyčky, jenže "volané číslo neexistuje”, počkat, cože? Zkouším to ještě několikrát, bez úspěchu. Po chvíli si vzpomenu na to, že potřebuji předvolbu, ale ani s ní stále nic. Nebudu vám lhát, začínám být trochu ve stresu. Musíte vynechat tu první nulu a nahradit ji předvolbou, takhle: +49 800 0302 112, jenže v tu chvíli mě prostě nenapadla ta správná kombinace. Po asi dvaceti marných pokusech vymýšlím plán B. snažím se signalizovat okolo jedoucím autům, že se nemůžu dovolat, ať zavolají za mě nebo to někomu řeknou. Jenže to se dost špatně vysvětluje pantomimou za svodidly během dvou sekund, co auto letí okolo mě.
Po chvíli u mě zastavuje český motorkář a po přeletu několika aut se konečně slyšíme, takže mu stručně sděluji svůj problém. Odjíždí s tím, že dá vědět první zodpovědné osobě, kterou potká. Vskutku zanedlouho poté se vynořují auta se zapnutými výstražnými blinkry, přijíždí traťák a poté i odtahovka, konečně. Vyřešil jsem svůj aktuální nejpalčivější problém a to otevřelo dveře ke spoustě dalších. Odtah stojí 285 €, stejná taxa pro auta i motorky, ale je to cena „od“. To znamená, že já jsem to měl nejlevnější, protože moji motorku stačilo natlačit na odtah a jelo se. Když vás ale odtahovkář musí sbírat na dvou stech metrech, a to vůbec není neobvyklé, připlatíte si. Na odtahové základně platím a fasuju samolepku “weggelenzt”, což je vtipná připomínka toho, že jsem protnul cílovou čáru na odtahovce. Rozhodně je to ta nejdražší nálepka, co jsem si kdy koupil. Zatím…
Je neděle, to znamená, že naprosto všechno je v Německu zavřené. Opravny, dealerství, prodejny dílů, dokonce i Lidl. Volám a píšu na všechny strany, zatím nezávazně, abych zjistil stav. Komu se chce udělat si tisícikilometrový výlet? Překvapivě skoro nikomu. Zkouším obepsat i jednoho místního motorkáře a Mishu Charoudina, včera jsem ho zahlídl toulat se po pitu s kamerou. Jenže to moc nikam nevede. V Adenau je Yamaha a Honda, 80 % motorek, co potkám, jsou GS, kde je nejbližší dealerství Triumphu, nikdo neví. V tomhle bude výlet na Man určitě jednodušší.
Zvrat nastává u hovoru s Piklenem (můj kamarád, co jezdi gymkhanu, pořádá ježdění v Mýtě atd., nezmiňuji ho tu poprvé), po chvilce povídání doslova slyším, jak se nad ním rozsvítila ta žárovka s nápadem. Slibuje, že ještě zavolá a pokládá telefon.
Bylo to právě tehdy, kdy se moje zdánlivě nekonečná smůla začala lámat. Za chvíli mi volá zpátky s novinkami. Shodou náhod je na ringu jeho kamarád Jirka. Vlastně se s ním znám taky, spíše od vidění. Z různých akcí a trackdayů, jak později zjišťuji, dokonce jsme spolu byli na tom ježdění v Brně asi před týdnem. Tam jsem ho nepoznal, má totiž jinou motorku a jezdil v jiné skupině. Vrchol všeho, byl to právě on, kdo u mě zastavil a pak informoval traťáky. Právě proto, že on mě podle motorky poznal, asi je ta reflexní zelená výrazná nebo co. To pořád není všechno, mnohem rozumnější Jirka si svou motorku přivezl na vozíku. Na vozíku, na který se vejdou dvě motorky, si přivezl jen jednu. To byla ale blbost, co? 
Tak to bychom měli odvoz domů. A to stále není všechno, pokud zavoláte do deseti minut, ještě navíc dostanete… Taková nebo podobná věta, známá z teleshoppingů, se mi sem skvěle hodí. Jirka tu není sám. Je tu s ním i pár dalších bláznů petrolheadů, tentokrát už s auty. Totiž pár, vlastně celý zájezd, a ne s ledajakými auty, namátkou: Porsche, Giulia, M2, Lotus. Na odtahovém parkovišti mě vyzvedává Jirkův kamarád Honza. Ten si na zábavu přivezl repliku Caterhamu s dvoulitrem od Fordu a celkem hlasitým výfukem. Co se dá dělat, motorku asi do kupy nedám. Mohl bych sice nabít baterku a zajet kolo jen na ní, bez dobíjení, a riskovat další odtah. Jenže jezdit kola za tři stovky namísto třiceti eur si asi nemůžu a ani nechci dovolit. No, když už jsem se tak hezky usadil, tak rovnou jedeme. Tahle runda je na mně. Je potřeba projezdit ty jízdy, co jsem přikoupil ráno.
Cestou k závorám se ptám, jak to zatím jde a co časy. Honza na čas nejezdí, jede si “jen tak pro radost”. Jo, o tom nepochybuju. Na rovinkách emtrojkám nestačíme, ale hned jak přijdou první zatáčky, už jim šlapeme na paty, o pár zatáček dál nám dokonce i uhýbají. Přesně cítit, co se s autem děje, je tak nějak těžší, když nedržíte volant, přesto s jistotou cítím, jak se Catu odlepilo kolo od země. Více než jedno. Více než jednou. Radost. Je to skutečně zážitek.
Sjíždíme na smluvený plácek české výpravy, kde si řidiči vyměňují cenné aktuální info o tom, co se děje na dráze. Ti, co se chystají na trať, se informují u těch, co právě dojeli. Jaký je provoz? Válí se někde vraky nebo fleky od oleje, které tam dříve nebyly?
Jak skvělé je nechat se svézt v Caterhamu na Nordschleife? Velmi. Nepochyboval jsem. Musím říct, že to je docela dobrá náplast na moje dosavadní “štěstí” a vážně skvělý zážitek, který nepřekoná jen tak něco. Tak moment, co to stojí támhle?
To, co stojí támhle, je KTM X-bow. Tomuhle propůjčuje poněkud ostřejší dynamiku uprostřed uložený oturbený dvoulitr od Audi. Výkon by měl sahat až ke 380 koním. Sice je o něco těžší než Cat, ale zase jsou tu nadto aero prvky. Navíc jde o poměrně unikátní verzi se zasklením a manuální převodovkou. I střecha na to prý jde pořídit a zvládne maximální rychlost, teď si držte klobouky, 30 km/h! To by mě zajímalo, jak se po ringu jezdí tímhle? Omluvte ten úhel kamery, měl jsem ji nastavenou spíš na motorku.
Pro řidiče Marka je tohle sice poměrně nová hračka, ale píseček tu zná důvěrně, už tu jezdil v minulosti s jinými vozy. Soukám se dovnitř, sakra tady fakt moc místa není, ale líbí se mi “schůdky” na podlaze. To aby si mohli různě vysocí spolujezdci vybrat, kde si zapřou nohy. Tuhle výbavu zde skutečně oceníte, věřte mi. Informativně se dotazuji na čas. Chce si někdo tipnout? Správně, Marek jezdí pro radost! No jo, to už známe.
Je to přerostlá motokára ve všech ohledech a teď nemám na mysli ono oblíbené novinářské klišé, že to “jezdí jako motorkára”. Tohle není “jako”, tohle skutečně “JE”. Zrychlení vás příjemně tlačí do sedačky, při řazení vám hned za hlavou odfukuje turbo a okolí se postupně mění v zelenou šmouhu. Na rovinkách nás opět brzdí nižší maximálka, takže tam si zase eMka trochu dovolují, ale ne na dlouho. Letíme do první zatáčky a člověk tak nějak čeká, že se bude brzdit hodně pozdě, ale stejně ho to překvapí. Zrovna mi začíná běžet život před očima, v očekávání, že brzdit budeme už leda o svodidla, když v tom se konečně propnou čtyřbodové pásy. Ten pocit se od nárazu skutečně moc neliší. Když si pak člověk najde volnou chvilku, kdy zrovna neumírá, může sledovat precizní práci předního push-rod zavěšení, které má přímo před nosem. Je to krása. Navzdory na první pohled jisté podobnosti je to diametrálně odlišný zážitek od předchozího svezení. S Catem to byla v jistém ohledu taková nezávazná, rozevlátá zábava. S tímhle je to spíš o maximální efektivitě. Zábava je samozřejmě taková, jakou si ji uděláte, "youtube corner" jedeme lehce bokem, ale jinak nás ty spoilery drží ve stopě a nízko při zemi.
V pondělí pak jen zbývá dokoupit kurtny, aby bylo čím upnout mou motorku na vozík. Ring byl otevřený už jen večer na dvě hodiny pro ty, co si to chtěli naposledy zopakovat před odjezdem domů, já už se jen poflakoval po parkovišti a investigativně zpovídal některé návštěvníky. Třeba irského majitele sytě rudého Volva 850R, které jsem předjížděl ve videu. Jestli jim není líto trestat tam takovou leštěnku. Prý není, byl to výhodný kup – import z Japonska, protože tam jsou levnější než u nich doma. Navíc s volantem na špatné straně, což je pro ně správná strana. Ukazuje se, že to mají podobně daleko jako já, jenže jim cesta trvala dva dny, udělali si velkou sedmnáctihodinovou romantickou plavbu na trajektu, přímo z Irska. Skoro to zní jako idylka, jenže tady se tomu říká peklo a je potřeba si to připomenout.
Po úniku chladící kapaliny z jednoho tmavého Porsche, následovaném havárií asi pěti vozů, byla trať znova uzavřena. Přibližně na hodinu, z celkových dvou hodin dnes. Šrám si odnesla i parádní 964, která dojela až z Itálie, a té je teda škoda. Dál i jeden kompakt (e46), toho sice škoda není, jak víme, ale majitel údajně přijel na týden, přivezl si dvě další sady gum, velké plány. Tohle bylo jeho první kolo. Soucítím, tohle totiž docela dobře znám.
Cesta domů pak už proběhla poklidně a podle plánu. V relativním pohodlí zadních sedaček Jirkova e46 Coupe. Teda to pohodlí ve třech lidech nic moc, jel s námi i Honza, Cat hodil na kamion a odeslal si ho domů. Loketní opěrkou mi byla sada moto gum, ale já se vlezu všude. Navíc všechny ostatní alternativy by byly jenom horší.
FAQ
Kolik to stálo?
Mě to vyšlo komplet na 26 000 - jídlo, ubytování, benzín, vjezdy, odtah, prostě komplet. No, na měsíční bázi to navštěvovat asi nebudu. Šlo by to za méně/více, dle vašich požadavků na luxus.
Stálo ti to za to?
Tohle je složitější. Tady jsem trochu rozpolcen. Na jednu stranu jsem byl nekonečně nasranej, že jsem se nepovozil na motorce. Na druhou stranu jsem se svezl v Catu a KTM po ringu, a to fakt není každodenní zážitek a byla to neskutečná zábava. Vlastně jsem docela rád, jak to nakonec dopadlo. Můj výlet na ring nakonec nebyl o ringu samotným, ale spíš o nových kamarádech, co jsem si udělal cestou.
Pojedu znovu?
Tohle je ještě složitější. Možná. Třeba v srpnu by to šlo… příští rok. Teď už znám partu, se kterou bych příště jel. Rozhodně zvážím cestu autem.
Rady pro ostatní:
- Pojistěte sebe.
- Pojistěte si auto/odtah.
- Mějte plán B, jak se dostat domů, třeba i bez auta.
- Mějte plán B, jak dostat domů to, co zbylo z auta.
- Číslo na linku bezpečí je: +49 800 0302 112.
- Trénujte virtuálně.
- Jeďte autem, pro motorky je to vyloženě nepřátelský prostředí po všech stránkách (většinu času vás tam ani nepustí, auta na trati, bordel na trati, únikové zóny nejsou, past vedle pasti).
- Jeďte na několik dnů, Jirka tam byl asi týden, a jestli stihl 10 kol, tak to bylo moc.
- Zvažte půjčení auta na místě nebo i ringtaxi, užijete si to a velký kus rizika bude problém někoho jiného.
- Není to jako ostatní okruhy. Musíte vážně chtít tam jet a být odhodlaní, jde to, ale riziko je vysoké.
