Autíčkář na lovu: Zábava na každý den

I když to tak nevypadá, čas od času na mě přijde nálada, kdy bych nejradši prodal všechny auta, koupil si Toyotu Corolla a podzim svého automobilového života prožil s pocitem, že za volantem jsem jen kvůli přepravě z kolbenky do domova. Jedna taková epizoda na mě přišla před pár dny, chvíli po tom, co jsem se rozhodl zredukovat počet dílů na MX-5, které straší v mém obydlí, garáži a přilehlých nemovitostech. Problém takové nálady je, že odezní a pak přijde zásadní dilema. Kdybych prodal MX-5, co bych si za utržené peníze koupil?

Jaké mám vlastně požadavky? Chtěl bych auto, se kterým můžu jezdit každý den do práce, se kterým můžu i na výlet přes půl světa, které pojme alespoň dvě krosny (tento parametr se často ukázal jako limitující) a které bude nějakým způsobem zábavné. Nemusí to být nutně sportovní vůz, ale měl by prostě být nějak divný.  A vzhledem k tomu, jak jsem si oblíbil pohon zadní nápravy, tak by to měla být i zadokolka. Jo, a taky to nesmí být BMW. Existuje něco v cenovém limitu do 150 tisíc korun, co by mě zabavilo? Tady je můj hypotetický výběr, podpořený doopravdickými inzeráty:

Ford Mustang

Tak nějak automaticky mě moje první úvahy vedou za oceán a na koně. Možná je to tím, že   o novém Bustangu Mullit jste si přečetli nedávno a pár dnů zpět se projevil dávno ztracený a zapomenutý Greeny s článkem o modrém Foxu s osmiválcem. Spíš to je ale tím, že Mustang, který nevypadá jako Mustang, mě už nějakou dobu láká. Mohlo by to být auto na každý den a pro každou špatnost?

První možností by bylo hledat mezi Foxbody. Tuzemská inzerce se jimi přímo nehemží, ale tři kousky jsem našel. Odstupňoval jsem je i podle množství utrpení, které by sebou přinesly.

Level 1: Přihlásit, utěsnit, a snad jezdit (ale pomalu!)

Modrý notchback (to znamená, že je to dvoudveřový sedan) z roku 1979 je osazen letargickým šestiválcem o objemu 2,8 litru, který má celých 109 koní. No, člověk by aspoň za volantem nikam nespěchal, ale… Nerad bych, aby mě po cestě předjíždělo i naftové Piáno. A ta střecha určitě netěsní.

Alternativou by mohl být tento hnědý notchback s pornoteriérem, ale to sebou nese obdobné radosti. Jako jediné auto? Spíš ne. No nic, tak popojedeme.

Level 2: Šlápni na to, ať mi vlajou vlasy!

Tento kousek z roku 1985 by bodoval zejména tím, že má mnohem hezčí masku (Je mi úplně jasný, co si myslíte. „Haha, prej hezčí, dyť to vypadá stejně hnusně, kupte mu někdo brejle!“), je osazen asi tak jedenapůlkrát lepším motorem a postrádá pevnou střechu.  140 koní, které produkuje pohon, na běžný provoz stačí a přecijen, není to polykač okresek.  Proč to vlastně není první varianta, když je lepší? A proč to ještě nemám?

Level 3: Cože, proboha, proč, cože?  

S tímto inzerátem se přesuneme do sféry, kde rozum zůstává stát. Do Mustangu Cobra z roku 1979 nebo 1980 někdo v Rakousku v osmdesátých letech swapnul místo pětilitrové V8 dvoulitrový šestiválec  z Capri. Všechny úpravy jsou ale zapsány v TP, takže je to na úplně normální přihlášení. No, možná kdyby v techničáku nebyla fotka auta, které má úplně jinou barvu. Ale s tím se dá počítat, je to přece na renovaci, že? A čelní okno se taky splaší. Takže, pokud máte v úmyslu trpět, můžete.

Lincoln Mark VIII

Mark VIII je labutí písní krásných coupé od Lincolnu. Byl poslední a další už asi ani nebude. Možná proto dostal tak nadčasový design, že ani dnes mi nepřijde, že by to bylo už dvacetileté auto. A ani technika nepůsobí tak zastarale. Mark VIII sedí na vzduchovém podvozku, má nezávislé zavěšení všech čtyř kol a pod kapotou mu dřímá hliníkový osmiválec InTech o objemu 4,6 litru a výkonu 290 koní.  Potřebuje člověk ještě něco? Ano, třeba elektricky nastavitelná sedadla s paměťmi,  digitální palubovku a další blbiny? To všechno Mark VIII má.

Jak možná tušíte, pro Lincolny mám slabost od svých osmnácti let, kdy jsem jednoho dva měl. Zrovna tento Mark VIII by pro mě první volbou nejspíš nebyl, protože nemá tu správnou kombinaci barvy a interiéru, ale zase za ty peníze…  Drobnou až skoro nepodstatnou maličkostí může být fakt, že by potřeboval nové brzdové trubky a je nabouraný. Ovšem díly na opravu jsou k němu. Takže by mohla stačit trocha práce a luxusní coupé by bylo opět na cestách.

Toyota MR2

Zlí jazykové v redakci (zdravíme Radka!) říkají, že MR2 je super. No jo, ale kterou generaci vybrat? Do první, která se mi docela líbí, žádnou krosnu nenacpu. To samé platí i pro třetí generaci, to s tou krosnou, ne že se mi líbí… To nám to docela zužuje, že? Alternativou by mohlo být MG TF, ale… No, raději se podíváme do inzerce.

V úvahu připadá jen jeden kousek, kterým je  červená MR2 z Uherského Hradiště. Podle inzerátu je to kus, pro který prostě přijedete a koupíte. První majitel v ČR byl ročník 1948, všechno je originální (Takže i gumy? Olej? Voda do ostřikovačů?), prostě nadějný youngtimer. Jen vám tedy povím, nějak mě to auto nechává chladným. Tak nic.

Bonus na konec: Isuzu Piazza

Při tom všem psaní jsem si vzpomněl na jednu podivnou krabičku, která byla před mnoha lety na prodej a čas od času mě zamrzí, že jsem si ji tehdy nekoupil. Takových aut je tedy podstatně víc, ale tuhle jsem od té doby v inzerci už nezahlédl. Je to Isuzu Piazza, třídveřový hatchback, který navrhl Giugiaro, a Isuzu jej do výroby poslalo jen s minimem změn oproti navrženému konceptu. Od roku 1987 byly navíc Piazzy opatřeny podvozkem, který vyvinul Lotus. Ten byl oproti původnímu podvozku překopán od základu, přidaly se k němu větší brzdy a také drobné úpravy interiéru a exteriéru. S oturbeným čtyřválcem o výkonu 147 koní by to mohla být ta nejzajímavější krabička na korporátním parkovišti, kterou by ale každý přehlédl.

Napadá vás něco, co by mě mohlo zaujmout? Opomenul jsem nějaké úžasné auto? Neváhejte a podělte se se mnou v diskusi!