Druhou generaci menšího městského SUV od Audi už jsme na Autíčkáři jednou testovali. Letos na jaře, zatímco většina redakce pálila gumy na Mustangu Bullit, se s ním svezla Zlokočka. Až na výtky ohedně pohonného ústrojí se jí šedivý crossover docela zamlouval, leč působil možná trochu zapomenutelně a usedle. A právě s touhle image by měla zamávat verze Sportback, kterou jsem k testu dostal já. Dorazila (opět) v nenápadné šedi, splývavá záď, dynamičtější výplet masky chladiče a svalnatější doplňky dávají ale tušit, že ambicí vozu není nahánět cenné litry v kufru nebo ubytovat na zadních sedačkách trojici basketbalistů. Vozy rozeznáte na první pohled, při srovnání z profilu obzvláště vyniknou všechny rozdíly.
Q3 a Q3 Sportback pěkně vedle sebe. Stačí relativně málo a proporčně jsou to najednou jiná auta.
Díky větším, ale jednodušším kolům, výraznějším blatníkům, nižšímu profilu a pocitově nižší kabině vůči pontonu získala Q3 Sportback proporce angličáku Hot Wheels, případně auta z komiksu nebo sci-fi počítačových her. A možná budu nazván kacířem, ale musím se přiznat, že se mi takový přístup líbí. V autě jezdím většinou sám, případně ve dvou, takže šampionátu v převážení vzduchu se účastnit nemusím a docela mě těší, když ‚moje‘ auto vystupuje z řady a neztrácí se v nekonečné šedi středních SUV opatřených samolepkami „Florentýnka jede”, nebo „Oliverek na palubě” (hele, já chápu, že je teď cool si pojmenovat dítě divně, ale uvědomujete si, že s tím bude muset žít celý život?).
Ve světle výše napsaného mě pak trochu mrzí zvolená barva testovacího kusu – šedivá je sice konzervativní a nikoho neurazí, ke komiksovému dopravníku by se mi ale více hodila nějaká trochu výraznější. Třeba v podobném stylu, jaký měla v létě testovaná A1 , by odvážné proporce vynikly mnohem lépe. Naštěstí je v konfigurátoru na výběr i pěkná oranžová metalíza, sytá modř, nebo červená. A kdyby to snad nestačilo, pořád lze sáhnout do nabídky lakování Audi Exclusive, kde jsou možnosti prakticky nekonečné.
V interiéru k žádným zásadním změnám nedošlo, vypadá víceméně stejně jako v klasické Q3. To je ale úplně v pořádku. Hranatý kokpit vysochaný z kvalitních materiálů, který se vine kolem dvojice displejů, vypadá totiž skvěle. V souladu s designovým jazykem značky je vnitřek prost samoúčelných oblin a kudrlinek, interiér působí technicistně a je ergonomicky skvěle zvládnutý. Nelze ale říci, že by byl nějak neútulný, neosobní nebo sterilní. K dispozici je široká škála možností přizpůsobení, ať už se bavíme o nastavení jednotlivých displejů, zobrazení palubní desky, nebo ambientním osvětlení.
K němu si dovolím napsat trochu více. Mám totiž tenhle (podle mnohých kýčovitý) prvek výbavy moc rád. Barevná světýlka v interiéru mě baví, v testovacích autech si jejich přítomnost vyloženě užívám. O to víc mě ale často mrzí jejich nevyužitý potenciál. Některé Mercedesy nabídnou v nastavení jen trojici barev, ačkoli mají hardwarově k dispozici celou RGB škálu, BMW vám umožní jen barevné kombinace, které považuje za vkusné, Volvo instaluje pouze dvě žmurkající diody, jejichž světlo pak prakticky není vidět, a Renault sice pokryje LED pásky kdeco, ale protože blikají na frekvenci 50 Hz, jejich světlo pak zbytečně “tahá” za oči, a když přes ně zrakem jen přejedete, zobrazí se rozklad RGB škály.
Audi to zvládlo skvěle a mohu s čistým svědomím říci, že jde o nejlepší ambientní osvětlení na současném trhu. Je tu na výběr ze třiceti (!) barev, intenzita svícení se dá nastavovat samostatně pro přední a zadní část vozu, podsvětlené je opravdu kdeco. Kromě obligátních pásků ve dveřích se žárovka nachází ve schránkách ve středovém tunelu, tlumená záře dopadá i na nohy cestujících. A podsvětlené logo značky v palubní desce u spolujezdce je opravdu pěkný detail.
Je mi jasné, že za chválu světýlek schytám posměšky a poznámky o kýčaření, kolotočích a podobně. Faktem ale zůstává, že tlumená zář dodává vozu hlavně v noci příjemný charakter a výrazně pozvedá pocit hodnotnosti. A mám dobrou zprávu i pro ty, kterým se tato vychytávka moc nezamlouvá. Jedná se o příplatkovou položku, takže řešení je jednoduché – stačí si ji prostě nenakonfigurovat.
Asi by bylo záhodno se i zmínit o tom, jak vlastně ‚kvétrojka sportback‘ jezdí. Testovaná základní dieselová jednotka má objem dva litry a na přední kola posílá 150 koní. To není nijak závratná hodnota, motor ale pocitově táhne v celém spektru otáček a s vozem se dá cestovat bez nějakých zásadnějích výtek k nedostatku síly. Žel agrární zvukový projev dieselového čtyřválce se nepodařilo potlačit tak, jak bych si na palubě prémiového vozu představoval. Jistě – v zásadě o nic nejde, zvuk motoru rozhodně nerve uši a rádio ho v klidu přehluší i na nižší hlasitost. Mocné zaklapání po nahození studeného agregátu ale úplně ignorovat nelze. I po zahřátí o sobě dává motor často vědět, zvláště přeleze-li ručička otáčkoměru dvouapůltisícovou hodnotu.
Nepříjemným překvapením se nakonec stala spotřeba. Ta se totiž po testovacím týdnu, který zahrnoval přískoky po Praze, nějaké ty okresky a dva delší dálniční přesuny, zastavila na hodnotě 9,5 litru na sto kilometrů. Jistě na tom má svůj podíl fakt, že šlo o novotou vonící vůz s nájezdem necelých dvou tisíc kilometrů, i tak mi ale přijde, že od tabulkových 4,7 litrů na sto kilometrů (dle NEDC) se liší přeci jen už příliš. A to si dovolím říci, že jsem jezdil relativně šetrně, navíc většinou sám nebo ve dvou, a bez nákladu.
Podvozek a řízení se snaží posádku co nejlépe odříznout od dění na silnici. I přes velká kola se dovnitř přenáší jen minimum vibrací a bouchání, narozdíl od některých jiných rádoby SUV, která musí být tvrdá, aby působila závodnicky, je Q3 Sportback celkem houpavá a nezáludná. Nějaký cit v řízení nečekejte, zážitky ze sportovní jízdy taky ne, není to ani na trhání rychlostních rekordů. Tohle auto by paradoxně asi dávalo největší smysl jako autonomní přepravník. A něco mi říká, že většině jeho potenciálních zákazníků by to ani nevadilo.
Je mi jasné, že většina našich čtenářů, kteří se vyznačují tím, že mají rádi auta a baví je řídit, by nad tímto vozem ohrnula nos a přidala pár nepěkných slov o neforemné škatuli. Jenže pro ně tenhle vůz není. Je to auto pro ty, kteří mají rádi individuální přepravu, ale není to pro ně nijak zvlášť zábavná činnost, ale spíše otázka pohodlí a možná prestiže. Jim pak za volantem udělá vymakaný systém ambientního podsvícení mnohem větší radost než komunikativní řízení (které strhává každá vyjetá kolej). Takovým lidem nevadí, že většina nasávacích otvorů v nárazníku je falešná, protože prostě vypadají dobře. A přesně pro ně je nová Q3 Sportback určena. A něco mi říká, že s ní budou nadmíru spokojeni.
Verdikt
Audi Q3 Sportback je zajímavě tvarované menší SUV pro ty, kterým záleží na stylu a na tom, jak je vnímá okolí. Nenabídne strhující řidičské zážitky, neboduje obrovským zavazadelníkem a Berounku s ním taky nepřebrodíte. Interiér potěší milovníky moderních technologií a lehkého sci-fi, svalnatý vzhled angličáku (zvláště v nějaké veselejší barvě) je příjemně přehnaný a v záplavě SUV se neztratí. Základní diesel je poměrně důstojná motorizace, leč hlavní výhoda naftového motoru, kterou je nižší spotřeba, se tu trochu ztrácí. Nemyslím si ale, že zrovna spotřebované litry paliva budou hrát při nákupu tohoto vozu nějak zásadní roli. Tady je to zkrátka hlavně o vzhledu.
Technická data
Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1968ccm
Výkon: 110 kW (150 koní)
Točivý moment: 340 Nm
Převodovka: sedmistupňová S-Tronic
Maximální rychlost: 205 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 9,3 s
Provozní hmotnost: 1655 kg
Průměrná spotřeba dle výrobce: 4,7 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 9,5 l/100 km kombinovaná
Základní cena vozu Audi Q3 SB 35 TDI: 1 083 900,- Kč
