Alfa Romeo Stelvio 2.2D MultiJet: Na co si to hraješ?

Přišlo to náhle. Najednou jsou stromy pestré a barvy z nich opadávají, aby na zemi utvořily vrstvu šustivé nálady. Slunce bodá do těch barev ostrými paprsky, které však už neheřejí. Přišel podzim. Silnice tonou v mlžném oparu a jejich oslizlý povrch nás benzínové hlavy nutí si přiznat, že letošní sezona končí. A právě touto ospalou zamlženou krajinou se řítí červený objekt. Nebojácně se pouští do zatáček a jeho rudý lak se skvěle vyjímá na barevném pozadí. Autíčkář testuje novou Alfu Romeo.

Alfu Romeo Stelvio se zážehovým motorem jsme již našemu redakčnímu testu podrobili. Dnes tu ale máme plnou porci kontroverze, toto je totiž naftové SUV od Alfy. A naftové SUV nebývá to první, co člověku při zmínce legendární značky vytane na mysli.

Když se Stelvio usadilo v showroomech prodejců Alfy Romeo, ozvalo se z řad nadšenců pochopitelně remcání. To už tak mezi petrolheady patří k dobrým mravům. Tentokrát však ono remcání nemělo ani zdaleka takovou intenzitu, jakou bych očekával. Nejdříve jsem se lekl, že ostří hoši mezi alfisty vymřeli. Potom jsem ono smíření se s SUV s logem Alfy Romeo přisoudil tomu, že v dnešní době už toto zkrátka nikoho nemůže překvapit. Svá SUV mají legendární sportovní zančky jako Maserati, Jaguar či Porsche. Dalším faktorem potom je jistě i nová platforma, která vrací Alfy Romeo mezi špičku sportovního segmentu. No dobrá, ale pořád je to SUV. Pohon všech kol, vyšší těžiště a tak – může to být zajímavé i pro nadšence sportovní jízdy?

První dojem je veskrze příznivý. Ano, je to SUV, ale nepůsobí nijak monstrózním či zavalitým dojmem. Design se hrdě hlásí k novému tvarovému jazyku nastolenému konvenčnějším sourozencem – sedanem Giulia. Nic tu nechybí, nic tu nepřebývá. Ač jsem zarytý odpůrce kategorie SUV, v rámci objektivity mi nezbývá než přiznat, že tohle auto vypadá opravdu dobře. Záď zdobí velké ozdobné koncovky výfuku, přídi dominuje nezaměnitelná maska. Celek působí vyváženě a kompaktně. Rád bych se zde rozohnil nad zbytečnou masou kovu, nesmyslným nakynutím automobilu – jenže prostě nemůžu, nebyla by to pravda.

Uvnitř nepřichází žádné velké překvapení. Interiér je velmi podobný tomu, jaký již známe z Giulie. A je to tu pravá Alfa Romeo. Oku lahodící linie nenarušují zbytečnosti, kabina se snaží působit až spartánským dojmem. Obrazovka radiomapy netrčí do prostoru, je elegantně zakomponována do středu palubní desky, všechny ovladače jsou potom ergonomicky dobře rozmístěné a přehledně uspořádané. Snad jen startovací tlačítko má člověk tendenci hledat všude jinde, jen ne na volantu – za ten pocit, že startujete skutečný sporťák spřízněný s Ferrari, to však stojí.

A potom jsou tu ty páčky. Respektive nejsou tu ty páčky. Tento nešvar se netýká jen Alfy Romeo, z aut prostě mizí páčky. Místo nich se pod volantem i na místě voliče převodovky usadily joysticky, které se neustále vrací do středové polohy. Já opravdu nevím, co bylo špatně na staré páčce blinkrů nebo proč nemůže volič převodovky zůstat posunutý do polohy, kterou si řidič přeje, a není tak nutné pokaždé na obrazovce kontrolovat, že skutečně systém přijal příslušný pokyn. Pokud někdo víte, co za onou páčkovou revolucí stojí, napište to prosím do komentářů, opravdu by mě to zajímalo.

Naopak pádla řazení pod volantem jsou čirá radost. Vysochaná z chladivého kovu, připevněná napevno ke sloupku řízení a s oním krásným mechanickým cvaknutím při každém přeřazení – toto už snad ani lépe udělat nešlo. A ani ke zbytku kabiny nemám výhrad. Sedadla jsou pohodlná, poskytují dostatečnou oporu a rozumný rozsah nastavení, prostoru je uvnitř tak akorát a i na zavazadla zbylo místo.

No dobrá, máme tu tedy hezkou karoserii hlásící se k odkazu značky Alfa Romeo, máme tu sportovně střižený interiér s pádly řazení pod sportovním volantem – ale pořád tu před námi stojí naftové SUV. To zavání trapasem, k čemu bude všechna ta hra na motorsport, když vysoké těžiště všechno zničí? A jestli nám zásahy ESP v menší a nižší Giulii přišly až příliš přísné, jak asi bude stabilizace krotit rozlet Stelvia?

Jenže chyba lávky, přátelé, je zbytečné vás napínat, Stelvio jezdí skvěle. Neměl jsem dosud možnost okusit jízdní vlastnosti konkurenčního Porsche Macan, všechna ostatní SUV však Alfa strčí hravě do kapsy. Zatímco v Giulii s pohonem pouze zadních kol vyvolávaly zásahy neodpojitelného stabilizačního systému občas rozpaky, pohon všech kol Q4 ve Stelviu se stabilizací pracuje ukázkově. Automobil i s Q4 preferuje zadní nápravu, ESP povolí korekci směru plynem a toto všechno cítíte. Skutečně. Je to zvláštní, už jsme si málem zvykli, že zpětná vazba je věcí minulosti, že dnešní překomplikovaná řízení tak dokonale odfiltrují vše včetně informací o dění pod koly. Mysleli jsme, že je to daň za technologický pokrok, za variabilní převod a další vymoženosti. Ale Alfa dokazuje, že to tak nemusí být. Tohle SUV má v řízení více citu než leckterý hothatch. A nadto je to řízení skutečně ostré a reagující na sebemenší pohyb volantem, tedy přesně takové, jaké máme na Alfách tak rádi.

Alfisté jsou někdy považováni za podivíny, za lidi, kteří podlehli líbivým tvarům karoserií a technickou stránku věci hájí zuby nehty už tak nějak z principu a skoro až zaslepenosti. Jistě i na tom něco pravdy bude, Stelvio je však jasným důkazem, že Alfa Romeo nejsou jen líbivé tvary a hezké logo. Typická konstrukce přední nápravy, jejíž kola i v plném rejdu zůstávají za všech okolností kolmo k vozovce, motor posunutý za přední nápravu pro ideální rozložení hmotnosti, chytrý systém pohonu všech kol, který neubírá nic z výhod ‚zadokolky’ – to nejsou jen líbivá cingrlátka, to opravdu funguje.

Pohonné ústrojí samotné už tolik překvapení nepřináší. Osmikvalt ZF patří dnes k tomu nejlepšímu, co na trhu je, a se vznětovým agregátem pod kapotou Stelvia spolupracuje velmi dobře. Samotný motor jsme již měli možnost vyzkoušet v Giulii a ve Stelviu pracuje stejně dobře, 210 koní je dostatečnou porcí i pro ostřejší jízdní styl. Jeho jediný neduh – zvuk až příliš připomínající agrární pohonné jednotky – se mu v SUV snáze odpouští, spotřeba 8 l/100 km v průběhu náročného testování také nezavdává důvod k nespokojenosti.

Možná to teď působí, jako by Stelvio bylo naprosto dokonalé…Ne, není. Vlastně ona sbírka drobných chyb je poměrně rozsáhlá. Couvací kamera svým rozlišením i velikostí obrazu vyvolává nechápavé grimasy, sedadlo řidiče po vypnutí motoru odjede kamsi za B-sloupek, odkud se nedá vystoupit s tou pravou italskou elegancí, automatická dálková světla mají tendenci ignorovat BMW v protisměru. Nevím, proč právě BMW, faktem však je, že v obou případech, kdy systém zaspal, byl oslněným nešťastníkem právě řidič BMW. Třeba to ale není chyba, ale skrytý záměr vyvolaný odvěkým rivalstvím. Kdo ví. Dokonalá tedy Alfa není, je však stále svá a staví na hodnotách, které jsou mi blízké.

Verdikt

Alfa Romeo Stelvio není typické SUV. Má vyšší stavbu karoserie a všechny výhody, které SUV přináší. Běžný (a v České republice legální) terén, omezující se na nějaké ty vymleté polní cesty a travnaté svahy ,zvládne a přidává k tomu jízdní komfort ještě o kousek lepší, než nabídne už tak značně pohodlná Giulia. Především se tu však Alfě Romeo podařilo zkrotit jízdní neduhy vyšší karoserie a stvořit automobil, který je radost řídit. A tím nemyslím jen ve srovnání s konkurencí SUV, ale obecně. Radiomapa nedosahuje kvalit systému od BMW, výbava lehce pokulhává za premianty segmentu a najde se tu i několik nedotažeností, to však jsou jen drobnosti. Zato zážitek z řízení srovnatelný se Stelviem jinde zkrátka nedostanete. Volba je jen na vás…

Hell Detail

Stelvio je vybaveno elektronickou parkovací brzdou s automatickou aktivací i deaktivací. Pokud však řidič není připoután, automobil se sám neodbrzdí. Bezpečnost nade vše.

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 2.143 cm3
Výkon: 210 koní (154 kW) v 3.750 ot./min
Točivý moment: 470 Nm v 1.750 ot./min
Převodovka: osmistupňová automatická
Provozní hmotnost: 1659 kg 
Maximální rychlost: 215 km/h
0-100 km/h: 6,6 s 
Kombinovaný spotřeba (udávaná): 4,8 l/100 km 
Cena (2.2D MultiJet 210k Q4 Super): 1.277.000,- Kč