Fordem tam a Fordem zpátky. Tourneo se vymyká zažitým předsudkům

Mohla bych vám sem hodit Jeníkův loňský článek s poznámkou, že slabší motor mu na schopnostech neubírá a automat činí dodávkáři život o dost příjemnějším. Ale to bych pak nemohla napsat nic o tom, jak jsem donutila dva odpůrce dodávek – jeden je nesnáší tak nějak obecně a druhý jich má vlivem své práce plné zuby – strávit dva dny v Transitu převlečeném za Tourneo Custom. A to by byla škoda. 

Velký oranžový Ford byl totiž povýšen do funkce služebního vozu, když jsme se rozhodli  vypravit na dálný východ za účelem návštěvy Barum Rally 2022. Moji dva spolucestující měli i jiné nápady na dopravní prostředek. Ve hře byla Tesla Model 3, aktuální Volvo V60, kabriolet Volvo C70 a Lancia Delta, ale copak se něco z toho hodí do role přenosového media vozu lépe než právě dodávka? (Ano, všechno – pozn. Hamster) Tento argument rázně smetl ze stolu všechny připomínky a bylo rozhodnuto. 

Tourneo Custom, které jsme pro svou misi obdrželi, je skutečně dost podobné tomu, které nám redakcí prošlo loni na podzim. Zásadní rozdíly tu najdeme přesně dva – nový naftový dvoulitr a automatickou převodovku. První zmíněný poskytuje výkon 170 koní, což je oproti dříve testovanému mild hybridu o něco slabší, během cesty jsme ale netrpěli pomalostí ani na dálnici, ani na okreskách. Výsledná spotřeba kolem devíti litrů nafty by se jistě dala ještě trochu stlačit, kdyby za volantem seděl řidič úspornějšího ražení. K autu se pohonná jednotka vysloveně hodí, protože má dostatek síly, ale přitom nepůsobí jankovitě, když trochu víc šlapete na plyn.

Aby vás nic nesvádělo k nepřístojnostem, máte k dispozici pouze dva jízdní režimy – normal a eco. Režim eco si oblíbil zejména Spolucestující1 a tvrdil, že mu pak auto připadá vyrovnanější. Já mám ovšem podezření, že to byl jen prachsprostý alibismus. Kdykoliv jsme si totiž stěžovali, že se nám z jeho divoké jízdy dělá špatně, odbyl nás argumentem, že v režimu eco něco takového nepřipadá v úvahu. Osobně jsem si úsporný mód vyzkoušela na dálnici cestou zpátky a nemile mne překvapilo, že v takovém případě auto odmítá překročit stotřicetikilometrovou rychlost. Předjíždění obytňáků a pomalejších dodávek se nám tak trochu zkomplikovalo. 
Práci automatu nemám v zásadě co vytknout. Sice nepatří k nejrychlejším, funguje ale nenápadně a hladce, bez obtěžujícího škubání. 

Zhruba tříhodinová cesta do Zlína nám příjemně uběhla. S1 se usadil na přední sedačce, aby mohl popustit uzdu svému hnidopišství, a okamžitě zaměřil pozornost na záslepku vedle vypínání start-stop, kterou významně mačkala ona významně nic nedělala. Neuniklo mu ani červené a modré pole manuální klimatizace, tihle lidé by chtěli mít snad všechno automatické. 

S2 pro změnu láteřil ze zadní řady, že mu tam něco vrže. Nechápu, jak mohl přežít týden v Loganu. Zřejmě to ale nebylo tak zlé, protože se na sedadlech obklopil útulným bordýlkem a mou nabídku, ať si sedne dopředu, po celou cestu tvrdošíjně odmítal. Pravda, zadní trojsedačka sice na první pohled nevypadá jako etalon pohodlí, ve skutečnosti se na ní ale sedí velmi dobře a milým bonusem je spousta místa okolo. Prostřední opěradlo je možné sklopit dopředu a tím vznikne pro ostatní dva pasažéry velký odkládací stolek, k dispozici mají i vlastní ovládání klimatizace, takže si opravdu nemají na co stěžovat.

Jediné, co je trochu škoda, jsou předem určené polohy trojsedačky, kterou nelze libovolně posunovat. Náš nápad odsunout ji až dozadu a uprostřed si udělat taneční parket, tak bohužel nevyšel. Variabilita vnitřního prostoru tedy není kdovíjaká – můžete si pouze vybrat, zda budou dvě zadní řady sedaček za sebou, nebo proti sobě. V testovaném kuse jsme třetí řadu neměli, což nám nevadilo, neboť vzadu tím pádem vznikl obří kufr, který jsme se během akce neúspěšně snažili zaplnit nakoupenými modely autíček. Později jsem dokonce zjistila, že se do zavazadlového prostoru pohodlně vejde bicykl, aniž by se z něj muselo cokoliv sundavat.

Abychom měli výčet stížností ze strany S1 a S2 kompletní, musím zmínit ještě manuální otevírání posuvných dveří ( To je zásadní nedostatek! Jak mám bez elektrických dveří zastavovat na zastávkách MHD? pozn. Hamster), chybějící interkom (dotazování se po masážích už beru jako čirou provokaci), absence područky na straně u dveří a hlučnost v rychlosti sto padesát kilometrů v hodině. Já se přidám pouze s jednou námitkou, totiž že víko kufru je opravdu těžké a zavřít ho se zlomeným žebrem není zrovna hračka. 

Jinak jsem – asi ne překvapivě – spokojená, protože přesně tento typ uspořádání dodávky mi mimořádně konvenuje. Dokonce se mi po dlouhém hledání povedlo nastavit centrál tak, aby se klíčem otevíraly všechny dveře včetně kufru (pokud by vás to zajímalo, musíte na klíči čtyři vteřiny podržet současně tlačítko zamykání a odemykání). Pochválit musím přední sedačky, které na dodávku slušně drží v zatáčkách (vzhledem k okreskovému jízdnímu stylu S1 jsem to ocenila) a zejména množství odkládacích prostor vpředu. Kolem každého předního sedadla jsem napočítala tři držáky na pití, z nichž nejmíň jeden pohltí i velkou petku. Další spousta věcí se vejde do mnoha kapes ve dveřích a milý detail je stropní přihrádka na vysílačku. Také audio, byť nenese žádnou zvučnou značku, hraje velmi slušně. Velmi pozitivně hodnotím fakt, že jednou vypnutý lane assist už zůstane vypnutý a že při instalaci digitálního zpětného zrcátka někdo myslel hlavou a kameru umístil za zadní sklo. Díky tomu stačí zapnout zadní stěrač a vždycky dobře vidíte. 

Krátce se zastavím ještě u jízdních vlastností, které se rovněž staly terčem poznámek mých dvou spolujezdců. Tourneo Custom, které je ve skutečnosti Transit, totiž jezdí spíš jako dodávka než osobní vůz. Nezatížená zadní náprava na nerovnostech hopsá, a když vlítnete do hrbolaté zatáčky moc rychle, dokáže i nepříjemně odskočit. Celkový projev je poměrně dost houpavý (S1 tvrdí, že se auto kymácí jako koráb na rozbouřeném moři), což vám může vyhovovat i lézt na nervy v závislosti na vašem založení. Chcete-li po okreskách jezdit jako šílenec, potřebujete holt dodávku od Mercedesu. S čím si naopak Ford poradí velmi elegantně jsou příčné nerovnosti typu městských retardérů. Po těch se jen mírně zhoupne, aniž by musel ubírat rychlost. Za zmínku stojí taky skvělý rejd – auto se otočí téměř na fleku. Ovšem i s ohledem na jízdní vlastnosti se domnívám, že pro zájemce, kteří chtějí obří auto na lidi, je Tourneo Custom dobrou volbou – cestující se usadí pohodlně, každý má svou nabíječku i držák na pití, všichni mají dost místa a ještě zbývá hromada prostoru na zavazadla i bicykly. Nakonec i zarytí odpůrci dodávek přežili a v Praze opět vystoupili svěží a plní energie (Mluv za sebe! :-) pozn. Hamster).

Všem třem nám pak trochu spadla čelist při pohledu do ceníku. Máme tu další důkaz těžkých časů a rostoucích cen, kam se podíváš. Základní cenovka Tournea Custom je aktuálně 1 226 396 korun a dobře vybavené auto, které jsme testovali, se hravě vyhoupne přes hranici půldruhého milionu. Otázka je, zda jinde pořídíte levněji. Toyota Proace Verso ve výbavě Family s automatem začíná na částce 977 000 Kč plus DPH, něco málo tedy ušetříte, ale nijak zásadně. Peugeot, Citroen a Opel už mají osobní dodávky v nabídce pouze s elektromotorem (naštěstí si pořád můžete nakonfigurovat užitkovou verzi i na lidi, je ale otázka, jestli máte šanci dostat stejnou výbavu), zbývá tedy VW nebo Mercedes a tam si s cenou zcela jistě nepomůžete. Koukám, že nad osobními dodávkami se spalovacími motory se stahují mračna a nemám z toho ani trochu radost. Jediná výhoda je, že mohu článek zakončit obligátním doporučením: Kupujte, nebudou…