Navštívíte-li stránky českého zastoupení Land-Roveru, dozvíte se, že každý ze čtyřlístku Range Roverů má svůj specifický přívlastek. Král modelové řady je označen jako “dokonalý”, verze Sport se pyšní přídomkem “nejdynamičtější”, malý Evoque vyzývá k “vyjádření názoru” a dnes testovaný model dostal do vínku přídomek “avantgardní”. Tímto francouzským (sic!) slůvkem přiřkly sudičky z marketingového oddělení značky Velaru roli průkopníka.
Takové označení by snadno svádělo k myšlenkám na odklonění se od tradic a sledování moderních trendů. Což v dnešní době nemusí být zdaleka tak lákavé, jak to na první pohled vypadá. Podíváme-li se na to, kam kráčí automobilový průmysl, respektive dnes se spíše už říká “trh osobní mobility”, nejsou to vždy lákavé vyhlídky. Však to znáte – nějaké ty bicykly, baterie a další nepříjemnosti. A taky sdílení. No ale uznejte – sdílet s někým cizím Range Rover? Nechat nějakého šupáka, aby vám pošlapal koberečky s vysokým vlasem a umazal sedačky z vybrané kůže? To se přeci nesluší.
Naštěstí jsou si toho v koncernu JLR dost dobře vědomi a žádné takovéhle nepříjemnosti se ani v takzvaně avantgardním modelu nekonají. Je tu vše dle nejlepších pořádků, které se už pěkných pár let nemění. Silný benzínový motor, kvalitní materiály, pohodlí, dokonalá izolace od plebsu, jež se pinoží tam někde venku za laminovanými skly. Pod koly ubíhá libovolný povrch, od autobahnu, přes polní cestu, australský trail, až po vrcholnou disciplínu ve formě středočeské okresky, a posádce je stále stejně dobře, hudební produkci kvalitní audiosoustavy neruší žádné nehezké bouchání od podvozku.
Testovaný vůz přijel ve výbavovém stupni R-dynamic, což je lehce sportovnější verze. Poznáte ji podle agresivněji tvarované přídě s nižším předním nárazníkem a nasávacími otvory po stranách. Právě onen nárazník decentně zhoršuje terénní schopnosti vozu a snižuje nájezdový úhel, i tak si ale vůz s klidem poradí s 65 centimetrů hlubokým brodem (čára ponoru je vyznačena černým pruhem obložení na boku vozu).
Sportovnější vzhled je tu doplněný adekvátní motorizací. Přeplňovaný šestiválec o výkonu rovných čtyř set koní a kroutícím momentu 550 newtonmetrů dodává vozu snad až nepatřičnou dynamiku. V praxi to znamená, že je tahle stodola rychlejší než 99% procent všeho, co na silnicích potkáte. Díky sofistikovanému adaptivnímu vzduchovému podvozku si ale i přes vysoké těžiště a úctyhodné rozměry drží velmi slušnou ovladatelnost a agilitu. Samozřejmě je zcestné očekávat nějaký cit ve volantu, nebo jízdní vlastnosti závodního auta, není ale třeba se obávat, že by byl Velar přemotorovaný a tím nebezpečný.
Výkon tu neslouží k dosahování sportovních výkonů, ale jako jedna z nezbytných složek luxusu. Z toho důvodu se snad ani nesluší nějak sáhodlouze rozebírat spotřebu. Ano – s Velarem jde sice jezdit za 8 litrů na sto, ale je to přístup podobný tomu, jako kdybyste si dali v Michelinské restauraci jen čaj, protože je tam drahé jídlo. Ano, ušetříte, ale za jakou cenu? A není to přeci škoda? Takže reálně se s Velarem jezdí za nějakých třináct. Je to uspokojivé a vzhledem k osmdesátilitrové nádrži to ani nijak zvlášť nesnižuje akční rádius.
Interiér Velaru je moc příjemné místo. Kombinace světlé a tmavé kůže, hliníku a tří velkých displejů působí luxusně, ale zároveň decentně. Ač je Velar “ten avantgardní”, nehraje se tu na zbytečnou extravaganci, vše funguje tak nějak samozřejmě, jednoduše a bez zbytečného divadélka. Dobře to ilustruje například displej přístrojové desky, který je samozřejmě barevný, ale zobrazení budíků je tu striktně černobílé. Ano, mohlo by hrát všemi barvami, ale proč, když je ve finále kontrastní černobílá klasika to nejefektivnější a zároveň do jisté míry i nejelegantnější řešení.
Dostal mě cit pro detail, který se celým Velarem táhne jako stříbrná linie. Leckdo v recenzích vychvaluje variabilní ovladače teploty, nebo tlačítka na volantu, která mění svou funkci v závislosti na podvojných menu, která ovládají. To jsou všechno skvělé technologie, ale už se o nich napsalo mnoho. Kdybych měl ale vypíchnout jednu věc, která tak nějak vystihuje způsob, jakým je interiér Velaru postaven, je to nenápadné tlačítko pro otevření schránky vedle voliče převodovky, která skrývá stojánek na nápoj. Oválný kovový knoflík vystupující z hliníkové lišty je zároveň gravírované logo Land Roveru. Má příjemný stisk, poměrně vysoký zdvih a při zmáčknutí hezky cvakne. Jeho stiskem se vyklopí víko nad ním (na fotce ten černý obdélník), které se zároveň nenápadně zasune do prostoru středového tunelu. Zavření schránky probíhá manuálně, jednoduše víko natlačíte rukou zpět. Při aretaci dílu zpět do zavřené polohy by se logicky mělo tlačítko otevírání trochu “propadnout”, protože víko zacvakáváme přes zámek tlačítkem ovládaný. Leč nestane se tak – pro tento účel je v mechanismu tlačítka schovaná pružinka, která ho udrží ve výchozí pozici. Protože to zkrátka vypadá lépe. Ačkoli si toho reálně všimne tak jeden člověk ze sta. Leckdo by řekl, že je to zbytečné. Ale není – přesně takhle to má být a přesně tohle dělá z Range Roveru jakési ztělestnění luxusu.
A ještě si dovolím jednu krátkou poznámku – Jakožto samozvaného redakčního odborníka na infotainmenty a moderní technologie (rozumějte – vždycky se v tom hrabu tak dlouho, až to rozbiju a musí se to vrátit do továrního nastavení) mě samozřejmě vozy z produkce koncernu Jaguar-Land Rover dost baví a zajímají. Kombinace tří interiérových displejů ve mě probouzí nekonečnou kreativitu a nápady, kterak by možná stálo za to zkusit, jestli je ten palubní systém opravdu tak uzavřený, jak se tváří a zda by náhodou nešlo na displeji ovládání klimatizace rozchodit Dooma a ovládat ho těmi pěknými chromovanými kolečky. Třeba v takové Toyotě CR-V rozjedete Dooma do pěti minut i se stahováním veškerého softwaru.
Tak tedy abych na to rovnou odpověděl – nepovedlo se mi to a to vůbec. Do systému se mi vůbec nepodařilo dostat, nemluvil se mnou a nenechal se rozhodit. U některých aut je úprava palubního softwaru otázkou chviličky, zdaleka nejděravější je v tomto ohledu již zmiňovaná Honda a pak levná a starší auta. Poměrně často se u infotainmentů moderních aut dostanu do bodu, kde by další zasahování do systému mohlo znamenat jeho nevratné poškození. V tu chvíli u půjčených aut vždy s pokusy končím. Do Range-Roveřího infotainmentu se ale, zdá se i podle internetových diskuzních fór zabývajících se touto problematikou, nedá vůbec dostat. Zabezpečení infotainmentu je velmi dobré, zdaleka to v dnešní době není samozřejmost a ačkoli to dnes prakticky nikoho nezajímá, do budoucna je to, věřím, celkem velké téma. Je hezké vidět, že v JLR jsou na to připravení.
Verdikt
Říkají o něm, že je nositelem avantgardy, nemusíte se ale bát, že by zaváděl nějaké nové pořádky. Velar je pořád Range Rover v nejlepším smyslu slova. Vše je podřízeno luxusu a schopnosti přepravit posádku do cíle cesty. Bez ohledu na to, jak ona cesta vypadá a v jakém je stavu. Vzhled stále na první pohled prozrazuje, jaký má vůz rodokmen, nebojí se ale designových libůstek a mění utilitárnost “velkého” Range za trochu té stylovosti, ovšem stále velmi decentím a vkusným způsobem.
Technické údaje
Motor: přeplňovaný zážehový šestiválec, 24 ventilů
Výkon: 294 kw (400 k)
Točivý moment: 550 Nm
Převodovka: automatická osmistupňová
Maximální rychlost: 250 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 5,5 s
Provozní hmotnost: 2085 kg
Průměrná spotřeba dle výrobce: 9,8 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 13,3 l/100 km kombinovaná
Základní cena modelu: 1 596 249,- Kč
Cena testovaného vozu: 2 699 439,- Kč
