Honda Civic 1.0 VTEC Turbo: Nečekaná spojení

Honda Civic se v automobilovém světě těší poměrně rozporuplné pověsti. V první a druhé generaci šlo o levná, ale slušně zpracovaná auta, která si oblíbili hlavně šetřiví řidiči, a mnoho kupujících se rekrutovalo z řad seniorů. Šlo o typický příklad malého japonského hatchbacku, kterému se podařilo prorazit jak v Evropě, tak i za oceánem. Slušné prodejní úspěchy tak zapříčinily, že s každou další generací se rodina Civiců rozrostla a nabídla více možností. Ve třetí inkarnaci tak příchází mimo jiné i odvozené kupé CRX, během devadesátých let se čím dál častěji začal skloňovat pojem VTEC a v sedmé generaci přichází i označení Type-R. 

Z auta nekonfliktních tvarů a jednoduché konstrukce se tak postupně stala modla pouličních závodníků a ztělesněný symbol tuningové scény přelomu tisíciletí. Najít dneska ojetou Hondu bez “vylepšovacích” doplňků se skoro rovná malému zázraku. Hodně Civiců dopadlo neslavně a na silnici dělalo spíše ostudu, vzniklo však i pár moc pěkných kreací. 

Pak přišel rok 2006 a s ním velký zlom. Místo nekonfliktního a účelového designu se na trhu objevila osmá generace přezdívaná “ufo”. Jako by se v Japonsku inspirovali tím, jak se mladí majitelé ojetých Civiců snaží svá auta vyzdobit a odlišit, a šli jim designově naproti. Od té doby to vypadá, že se Honda snaží s každým faceliftem a s každou další generací o ještě odvážnější design. A dnes testované auto je toho jasným důkazem.

Vzpomínáte si ještě na hru Need for Speed Undergroud? V menu designových úprav bylo několik kategorií. Přední nárazník, zadní nárazník, křídlo, boční lišty, difuzor, netradiční zrcátka… Tak tohle auto má všechno. Vlastně když si odmyslíte ten svalnatý bodykit, je tam pořád celkem jasná silueta pětidveřového hatchbacku, ale zamaskovaná pod hromadou věcí. Tím nechci říct, že by to bylo špatně. Civic je díky tomu jiný. Velmi japonský. A mně takový přístup vlastně docela vyhovuje. 

Ano, je tu spousta samoúčelných nesmyslů. Většina násosů na karoserii nejsou násosy, ale falešné mřížko-záslepky. O aerodynamické účinnosti difuzoru na zadním nárazníku a křídla si dovolím pochybovat. A takové ty dvě “trysky” v horních rozích víka kufru jsou prostě jen velmi velké kryty pantů. Jenže dohromady je to nakonec docela sladěné, a když se navíc přidá tmavá modř, která zčásti skryje některé prolisy, vypadá pětidveřový Civic překvapivě hezky. Rozhodně to není auto pro každého, ale narozdíl od oněch Need for Speedových kreací z nultých let v něm nebudete působit dojmem zastydlého puberťáka. Vizuální tuning sice je přítomen, ale proveden konzistentně a promyšleně. 

Interiér je trochu umírněnější. Materiálově a zpracováním není mnoho co vytknout, ergonomických přešlapů je tu taky pomálu. Vše důležité se ovládá jednoduše nahmatatelnými tlačítky a točítky a oproti minulé generaci Civicu se tu dokonce znovuobjevil otočný ovladač hlasitosti. Snad jedinou výtku si zaslouží středová konzole s opěrkou. Ta je totiž příliš vzadu a navíc je v ní zčásti díra určená pro cupholder. Bohužel to vede k tomu, že pokud je v cupholderu nápoj a řidič si bezmyšlenkovitě odloží ruku na opěrku, zápěstím nevyhnutelně zavadí o kelímek. Pokud je plný, dojde k vyšplouchnutí nápoje. Drobnost, ale nepříjemná.

Mé názory na hondí infotainment už jsem do éteru hlásal mnohokrát, takže jen velmi stručně. Je to vlastně obyčejný tablet s poměrně zastaralým Androidem. Sám o sobě za moc nestojí, ale s celkem minimálním úsilím jde slušně upravit do mnohem funkčnější podoby. Stačí trocha googlen,í a místo původní navigace můžete mít třeba Waze a místo přehrávače medií Spotify. A taky je tu k dispozici Apple car play a Android auto, takže i kdyby se vám nechtělo se vrtat v systému, lze hodní displej používat bez nějakých výraznějších kompromisů. Ovšem pozor – starší hardware už se občas při zrcadlení telefonu nepříjemně zasekává.

V interiéru je dost místa pro čtyři dospěláky, vzadu se ale trochu projevuje klesající linie střechy. Se svými zhruba 187 cm jsem tam už na hrbolech cítil, jak mi stropnice čechrá vlasy. Ve verzi bez prosklené střechy by to asi bylo o kapánek lepší. Zda je její pořízení pro vás opravdu nutné, zvažte i proto, že se překvapivě málo otevírá. Okno se odsouvá asi jen o 30 centimetrů a vzniknuvší otvor navíc není dobře odstíněn proti větru a nad 50 km/h už při jízdě s otevřeným šíbrem není slyšet spolujezdce.

Pod kapotou je v porovnání s agresivním zevnějškem vcelku skromný litrový přeplňovaný tříválec. Jeho 93 kW ale na 1,2 tuny těžké auto docela stačí a myslím, že jde o jeden z nejkultivovanějších “tříhrnků” na trhu. Zapomeňte na drnčení nebo dýchavičnost. Tohle fakt funguje a není důvod se nad skromným objemem pošklebovat. Koneckonců – v Hondě uměli z malého objemu vymáčknout maximum odjakživa. 

Trochu rozpačitější jsem z instalované CVT převodovky. Ve městě je skvělá, ale při snaze o sportovnější jízdu je třeba jí často radit pomocí pádel a ani ve sportovním režimu neřadí úplně ideálně. Občas nechává motor zbytečně přetočený, jindy podřadí o zbytečně mnoho virtuálních kvaltů dolů a pak hned zas odřazuje výš. Nakonec se mi nejlépe osvědčilo ji ovládat plynovým pedálem. Prošlápnutí na podlahu před doraz znamená podřazení o jeden kvalt, “druhá” koncová poloha plynu za pojistkou pak znamenala podřazení do stavu, kdy motor točil něco kolem 5500 otáček za minutu. Převodovka se svým specifickým projevem á la motorový člun navíc trochu kazí radost ze zrychlování. Myslím, že s manuálem by byl tenhle Civic ještě o maličko lepší. 

Ani slušný tříválec, ani editovatelný infotainment a dokonce ani sportovní vzhled ale nejsou na tohle autě to, v čem vyniká nejvíce. Je to totiž podvozek. Ten je fakt skvělý. Měl jsem k dispozici verzi s nastavením tuhosti (2 polohy) a v obou jsem měl z auta velkou radost. “Měkká” pozice dobře filtrovala rozbité silnice a záplaty, ale pořád poskytovala dost zpětné vazby a jistoty. Tvrdá dala vědět o každém kamínku pod koly, ale nebyla vyloženě bolestivá, zato hodně pomohla čitelnosti a omezila náklony v zatáčkách. 

Když se takový podvozek navíc spojí s pocitově velmi pevnou karoserií, rázem byla opravdová radost vymetat s autem silničky třetí třídy. Asi nejlepší pochvalou budiž fakt, že po zhruba hodině velice důkladného testování, krátce po vyzvednutí, jsme s Jeníkem usoudili, že za čitelnost a výbornou stabilitu podvozku můžou mimo jiné určitě i nějaké fajnové silniční gumy, třeba Michelin PilotSporty. Po vystoupení jsme seznali, že Honda sedí na zubatých zimákách. 

Jo a pokud se chcete naučit, jak se dělá lift-off oversteer…Ale o tom raději až někdy osobně :)

“Zkoušeli jste to rozhodit, co to udělá?” “Neee, to my rozhodně ne…”

Verdikt

Vypadá jako závoďák, má litrový motor, CVT a naprosto famózní nastavitelný podvozek. Tohle auto je plné rozporuplných věcí, ale nesourodé dílky se konstruktérům nakonec povedlo poskládat do velmi podařené skládačky. Civic sice není auto pro každého, ale rozhodně stojí za vyzkoušení. Nic podobného totiž v téhle kategorii asi nenajdete. Jen se připravte na to, že s takhle naladěným autem se vám nebude chtít jezdit na spotřebu.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný benzínový tříválec 988 ccm
Výkon: 93 kW (125 koní)
Točivý moment: 180 Nm 
Převodovka: bezstupňová automatická s virtuálními kvalty
Pohotovostní hmotnost: 1225 kg 
Průměrná spotřeba udávaná (při testu): 5,6 (8,3) l/100 km
Základní cena: 519 900,- Kč