Citroën C3 AirCross: Malé auto vyrostlo

Muselo. Tak jednoduchá ta odpověď skutečně je. Crossovery jsou tak žádané, že nemít je v nabídce je pro automobilku, která chce na evropském trhu uspět, zkrátka nemyslitelné. A to je trochu nesmyslené. Asi není žádným tajemstvím, že nejsem nadšeným fanouškem kategorie SUV. Automobil, který se tváří jako terénní vůz, ale ze všech vlastností off-roadu mu zbyly jen nevýhody. A crossovery posouvají tuto absurditu ještě dál, už se ani nesnaží předstírat nějaké terénní schopnosti, přišly o pohon všech kol i o vyšší světlou výšku. Jako kdyby výrobci hledali další negativní vlastnosti napříč automobilovými kategoriemi a sestavovali z nich auto.

A s tímto světonázorem jsem si šel vyzvednout novinářský Citroën C3 AirCross. Předešlého dne jsem vrátil testovanou Kiu Stonic, která ve mě nevyvolala přílišné nadšení. Při vidině dalšího malého crossoveru se mi tak před očima rozplývala ta krásná představa motoristického novináře, radostně sedlajícího zářivé novinky automobilového trhu.

Na první pohled je C3 AirCross zvláštní auto. Maska podobně jako u všech nových Citroënů zpočátku vzbuzuje rozpaky. Přemýšlel jsem, čím to je, a dospěl jsem k závěru, že díky dvojici světel nad sebou zkrátka není úplně jasné, kde má tento vůz ‘očička’. A i z jiných úhlů působí C3 AirCross jako nafouknutá C3, kterou ostatně také je. Poněkud zvláštní je, že ač se AirCross tváří více ‘outdoorově’, výrobce jej ochudil o praktické ochranné polštáře Airbump. ‘Náš’ kus dorazil k testu v kombinaci oranžové a bílé barvy. Barevných kombinací je opět nepřeberné množství a některé dávají vyniknout bláznivým detailům jako barevné proužky na zadním bočním okénku. V našem případě byl tento detail bílý a já se celý týden nemohl zbavit asociací na sanitní vůz Škoda 1203.

Nafouknutím malého autíčka vždy přijdete o jeho roztomilost, AirCrossu však nelze upřít, že se s tímto nešvarem popasoval poměrně se ctí. Jistě, maličká C3 už to není, ale když se podíváme, co se přihodilo Fiatu 500L, tak… asi mě chápete, ne? 

Uvnitř také na první pohled poznám, že sedím v Citroënu. Zajímavé materiály a textury přístrojové desky, barevné detaily a velká obrazovka radiomapy přebírající většinu funkcí. Zkrátka Citroën. Jsou tu však i první důvody ke stížnostem. AirCross má být jakousi rodinnou variantou Citroënu C3, tak bych očekával kabinu plnou praktických detailů, přihrádek a ‘Simply clever’ řešení. Jenže ouha, ona tu nejsou. Ano, je tu malá pogumovaná polička před spolujezdcem, která se ukázala překvapivě použitelnou, je tu i prostor před řadící pákou s bezdrátovou nabíječkou mobilního telefonu, avšak nějak se zapomnělo na všelijaké schránky a kapsy. Středový tunel si pro sebe uzmula ruční brzda. Její páka (nebo snad madlo? Pádlo? Prostě něco, čím se jistě ovládá něco hodně důležitého ve stroji o velikosti letadlové lodi) zabírá veškerý prostor za řadící pákou. Není tu ani kam dát kelímek s kávou.

Jinak je však interiér AirCrossu překvapivě prostorný a nepřekvapivě pohodlný. Radiomapu již známe z jiných modelů, je jednoduchá, přehledná a snadno se ovládá. Stále bych uvítal ovládání klimatizace mimo menu a podmenu radiomapy, ale rozhodně to pro mě není důvod Citroën zatracovat.

Pohon testovaného vozu zajišťuje vznětová šestnáctistovka BlueHDi spřažená s šestistupňovou manuální převodovkou. Motor funguje tak, jak od této jednotky čekáte. Nepopírá, že spaluje naftu, dieselový klapot však není výrazný ani obtěžující, zato zátah je pro malý crossover víc než dostačující. Šestistupňová manuální převodovka v testovaném kusu byla velmi francouzská, páka občas odmítala poslušnost. Několikrát se mi stalo, že když jsem konečně našel trojku, už jsem ji zase nepotřeboval. Pravda, mohlo se jednat o vadu konkrétního kusu a je také možné, že si převodovka ještě sedne, protože testovaný AirCross byl prakticky nový, pravdou však je, že i v jiných Citroënech už jsme si nepřesného řazení všimnuli. Ostatně to u francouzských aut tak nějak patří k dobrým mravům.

Vraťme se však ještě k oné otázce smysluplnosti crossoveru. Jak už jsem zmínil, automobily, které se tváří drsně jen protože proto, u mě dosud nenalezly mnoho pochopení. Často slýchám argumenty o snazším nastupování či chatách na horách, ale nesnažte se mě přesvědčit, že polovina majitelů SUV jsou invalidé a ta druhá žije v horské pustině mimo civilizaci. A crossovery jsou v té nesmyslnosti ještě dál, protože z oné lepší průchodnosti terénem už nenabízí prakticky vůbec nic. Jenomže tady sám sobě odporuji. Když tvrdím, že terénní schopnosti SUV nikdo nepotřebuje, proč by je tedy mělo SUV vůbec mít. A toto je crossover. Automobil, který si z SUV ponechal pouze trochu drsnější vzhled, zatímco nesmysly jako pohon všech kol či absurdní světlou výšku odhodil. Ještě tak vyhodit onen naprosto zbytečný ovladač s režimy ‘jízda rovně’, ‘smyk ve vánici’, ‘kopec’, ‘Mexiko’ a ‘smyk off’ a budu naprosto spokojen. A mám i konstruktivní tip pro tvůrce Citroënu – ten prostor by se dal využít na ovadač klimatizace. Nebo aspoň na další poličku.

Abych dokázal pravdivost své nové teorie, vydal jsem se s C3 AirCross do království sněhu a ledu, které právě panovalo v Orlických horách. Jak jsem začal stoupat serpentinou z Kvasin nahoru, začalo přituhovat. Sněhu bylo stále víc, až pokryl silnici celou. A potom ji pokryl do výšky několika centimetrů. Ale já se nebojím, mám statečný crossover. Přepnul jsem režim čehosi na ‘smyk ve vánici’ a vyrazil vzhůru. A ono to funguje! Automobil, ač není vybaven žádným poctivým železem ve formě pohonu všech kol či uzávěrek, se sune vpřed. Že vás to nepřekvapuje? No jistě, na zasněženou silnici přeci nepotřebujete žádné SUV či offroad. Úplně stejně dobře se AirCross valí sněhem i na režim ‘Mexiko’ (nebo co že to ten obrázek s kaktusem má být) a posléze i na základní silniční režim. Skutečně není ani na solidně zasněženou silnici potřeba nic víc, než slušné zimní obutí. Lehce vyšší světlá výška se může hodit v městské džungli, kde si nepoškrábete nárazník o obrubník, všechny ostatní výdobytky SUV jsou zbytečné a v AirCrossu mi vůbec nechybí. Naopak, kdyby tu nebylo ani to točítko s kaktusy, dunami a smyky, byl bych spokojenější. Ani závěrečný úsek malou silničkou k chatě, kam už ani pluh nejezdí, nepředstavoval pro Citroën problém.

Verdikt

Postavit C3 AirCross byl od Citroënu dobrý nápad. Lehce outdoorový veselý vzhled funguje dobře na standardní C3 i na Cactusu, pro AirCross je potom naprosto perfektní. Pomáhá mu maskovat jeho velikost a zároveň se svým veselým pojetím nesnaží tvářit jako něco seriózně terénního. A pod tím barevným kabátkem je to Citroën, jak ho známe. Občas trochu laciné plasty, ne úplně přesné řazení a pár nedotažených detailů, zato však uživatelsky přívětivé prostředí a příjemná atmosféra. AirCross je pohodlný, úsporný i prostorný. Není dokonalý, avšak je veselý a jednoduchý a jako malý rodinný vůz plní bezezbytku vše, co od něj očekáváte. A já mám nadto opravdu rád auta, která se neberou příliš vážně.

Technické údaje

Motor: vznětový čtyřválec 1.560 cm3
Výkon: 120 koní (88 kW) ve 3.500 ot./min
Točivý moment: 300 Nm ve 1.750 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Pohotovostní hmotnost: 1.233 kg 
Maximální rychlost: 183 km/h
0-100 km/h: 9,8 s 
Kombinovaný spotřeba (udávaná): 4,1 l/100 km
Cena (C3 AirCross 1.6 BlueHDi Shine): 532.900,- Kč