2012: Odyssea chudého petrolheada II.

Když jsem odpoledne seděl ve vlaku do Havířova, slíbil jsem vám pravidelné reporty z cesty. Bylo mi jasné, že minimálně někteří z vás (ví víte o kom mluvím) se těší na historky o BobAshovi zoufale stojícím u krajnice vedle páru plivajícího minivanu. Minimálně jeden z Vás, který také ví, o kom mluvím, určitě doufal, že se nakonec Aerostar ve vzteku pokusím zapálit a vzplanu sám.

Pro vás všechny mám tedy smutnou zprávu. Na reporty z cesty nedošlo nikoliv proto, že bych snad měl plné ruce práce s řešením problémů. Bylo to tím, že celá cesta uběhla tak rychle a bez problémů, že jsem napsání příspěvku odkládal tak dlouho, až jsem se ocitl doma. Minivan za pět tisícikorun urazil 250 kilometrů dlouhou cestu bez zaváhání, ručička teploměru se nedostala za písmeno "M" ve slově "NORMAL" uprostřed stupnice a drobné detaily jako servo kňučící nad nedostatkem ATF nebo podivné zvuky z přední nápravy se vyřeší, až k tomu bude vhodnější chvíle. Spálil jsem odhadem 25 litrů benzínu a cesta trvala zhruba 4 hodiny, včetně zastávky v nejmenovaném nábytkářském obchodním domě za účelem nákupu jakýchsi nesmyslů do domácnosti.

Ale aby to nebylo jen samé zklamání, mám pro vás poučení č. 1:

Až budete někdy kupovat starý automobil, vybavený podomácku zbastleným imobilizérem a původní majitel vám bude názorně předvádět jako deaktivaci, DÍVEJTE SE POŘÁDNĚ. A když to neuděláte a budete zoufale volat o pomoc a radu, ujasněte si alespoň, co kdo myslíte pojmem "přiložit naplocho". Pohledy dvou lidí na stejný pojem se totiž mohou lišit o 90°, což má za následek paniku – nechybělo mnoho a původní majitel si za mnou musel udělat výlet do Ostravy…

A poučení číslo 2? Kupujte nesmyslná auta za babku. Nejenže je to zábava a dobrodružství, ale hlavně utratíte málo peněz a získáte spoustu užitku…

Více se ale dozvíte v dlouhodobém silničním testu, se kterým začneme co nevidět.