VW Beetle (1982) - Cesta z města

O staré devětsetjedenáctce se občas říká, že je to víceméně rozšlápnutý brouk. Takže touhle analogií se dneska vlastně svezu s nafouknutou 911…  Snad s ní budu umět jezdit… Nebude 8 hodin na projížďku málo? 

Tohle všechno se mi honilo hlavou, když jsem včera v pravé poledne postával před Tančícím domem a čekal na Honzu ze společnosti HoppyGo, až mi přinese klíče od tyrkysového brouka z roku 1982. O možnosti vypůjčení tohoto legendárního auta přes výše jmenovanou službu jsem se dozvěděl asi před měsícem a hned mi bylo jasné, že si to nemůžu nechat ujít. Navíc se slevou za první jízdu mě půjčení brouka na 8 hodin vyšlo na celých 14 korun českých. A to se vyplatí. (To není reklama, jen konstatování a nenápadné mrknutí na autíčkáře, kteří mají hlouběji do kapsy, ale rádi by se projeli zajímavým autem. Důkaz je ve fotogalerii.)

Honza dorazil na čas, předal mi klíčky od auta, přidal pár tipů k bezproblémové jízdě, popřál příjemný zážitek a odběhl pryč. A tak jsem zůstal s broukem sám. Otevřel jsem dveře a sedl si na tyrkysové koženkovo-semišové křeslo. Celé auto vonělo směsicí koženky, oleje a benzínu. Tuhle vůni jsem cítil naposledy v trabantu. Zasunul jsem klíčky do zapalování, otočil, přidal trochu plynu a motor se s lehkým zakuckáním rozeběhl. 

Vyrazil jsem po nábřeží směrem k národnímu divadlu a pomalu se sžíval s řízením. Není nijak zvlášť přesné, ale poskytuje slušnou odezvu. Absence posilovače u malého a lehkého autíčka vůbec nevadí. Motor o výkonu 40 kW je poměrně živý, ale odezva na plyn není moc rychlá, jakoby se auto po každém sešlápnutí plynu rozmýšlelo, zda se mu chce rozjet. Řazení není zrovna přesné, ale po čase se na něj dá zvyknout a charakteristické cvaknutí při výběru rychlostního stupně je docela návykové. Spotřeba byla v mém případě poměrně vysoká (kolem 11 litrů na 100km), ale dávám tomu za vinu hodně popojíždění po městě. 

Po chvíli proplétání pražským provozem jsem se vydal ven z města. Na středočeských okreskách se mi s broukem líbilo mnohem víc, než v hustém provozu. Maličký boxer jsem začal trochu vytáčet a nestačil jsem se divit, jak dokáže být tenhle veterán mrštný a zábavný. Sluníčko svítilo, z rádia hrál Johny Cash a já si užíval plnými doušky pohodovou jízdu. Mezi středočeskými poli se zkrátka brouk cítil jako doma. Kilometry přibývaly a já se projížděl po malých vinutých silničkách kolem Staré Boleslavi. Neměl jsem žádný konkrétní cíl, cílem byla tentokrát opravdu jen cesta. 

Interiér tohoto konkrétního brouka je oproti originálu vybaven pohodlnějšími sedadly s příjemným bočním vedením a autorádiem, jinak je ale v původním stavu. Před řidičem se nachází jeden sdružený přístroj spojující rychloměr, jehož ručička neustále osciluje v rozsahu cca 10km, takže jeho funkce je spíše orientační a palivoměr oscilující podobným způsobem. Vpravo od volantu najdete knoflík ovládání světel (pouze potkávacích, dálková nejsou na voze k dispozici), knoflík ovládání stěračů, spínač zadní mlhovky, rádio a dva otočné ovladače topení. Před spolujezdcem se nachází malá zavíratelná schránka a to je vše.

Do kapes ve dveřích se bohužel nevejde ani jedna pet lahev, je to zapříčiněno hlavně faktem, že ve dveřích žádné kapsy nejsou. Zato zavazadlové prostory má brouk hned dva. Jeden pod přední kapotou (v něm nalezneme i plnohodnotné rezevní kolo a sadu nářadí) a jeden za zadní lavicí. K němu je však možný přístup pouze interiérem, což znemožňuje naložení čehokoli většího, než je krabice od banánů. Vzhledem k tomu, že by se do toho prostoru stejně nic většího nevešlo, nejedná se o příliš velkou komplikaci. Tento nákladový prostor ovšem bez problému pojme nákup pro dvoučlennou rodinu na týden, jak je zvěčněno ve fotogalerii.

 Zadní lavice by dle malého TP měla pojmout až 3 osoby, nicméně reálně je poměrně stísněná i pro dva. Ve fotogalerii je vidět, kolik místa bych měl za sebou v brouku já sám. Moc ne. Cestující vzadu nejsou omezování bezpečnostními pásy, ty totiž nejsou u tohoto vozu na zadní lavici namontovány. Z komfortních prvků výbavy v interiéru můžeme jmenovat 2 popelníky a čtecí lampičku v B sloupku u řidiče.

VW Beetle je zkrátka auto osekané o všechny zbytečnosti. Je akorát tak velké, aby odvezlo 4 osoby v případě nouze, ale nikterak je nehýčká. Je v něm tolik místa, abyste si na cestu vzali jen to, co opravdu potřebujete. Je tak akorát rychlé, aby bylo lepší alternativou vlaku, ale rychlosti nad 100 km/h už nejsou kvůli rámusu nic příjemného. Brouk je zkrátka auto na pohodovou jízdu. 

A pak je tu ještě jedna věc. V tyrkysovém brouku se na vás budou kolmejdoucí usmívat, řidiči vás pustí na křižovatce, silnice v centru prahy se najednou stane docela přátelským místem. Brouk je zkrátka lék na blbou náladu. Nejen pro vás, jako pro řidiče, ale i pro kolemjdoucí.

Rozhodně doporučuju si ho také půjčit. Alespoň na to jedno odpoledne. Stojí to za to.