Autorem recenze je člověk vyznávající klidný styl jízdy a ohleduplné zacházení s automobilem samotným. Nejraději jezdí s tempomatem zapnutým na maximální povolený rychlostní limit, baví ho plynulá a ekonomická jízda. Jako spolujezdec, při sportovním stylu jízdy velmi rychle propadá nutkání co nejdříve daný vůz opustit, v extrémním případě klidně i před jeho úplným zastavením. Ukazatel teploty oleje považuje za nutnost. Automatická převodovka mu nevadí, nicméně má tendenci ji komandovat manuálními povely. Start-Stop a další elektronické asisteny vypíná, zatím jej nepřesvědčily o svém přínosu. Vnější vzhled auta je víceméně podřadný, důležitými kritérii jsou pohodlí, funkčnost, ergonomie a bezpečnost. Následující hodnocení je poplatné této charakteristice.
Na začátku se zároveň cítím povinen zmínit, že má maličkost byla spíše příležitostným uživatelem dotčeného vozu, která si jej přivlastňovala během dovolených v ČR. I přesto jsem s ním najel několik tisíc kilometrů v různých podmínkách. Hlavním provozovatelem vozidla byla jiná osoba a příležitostně spolucestující mops, jehož chlupy se z interiéru dostávaly lépe než z Golfu VII či Octavie II, ale hůře než z Astry H.
O vozidle
Seat vystřídal na pozici každodenního městského přibližovadla leasingový Volkswagen Golf Comfortline 1.2 TSI, který u nás pobyl dva roky. Jednalo se opět o operativní leasing, ta skutečnost, že se člověk nemusí v podstatě o nic na autě starat (pokud nechce), je přijemně návyková. Důvodem změny z Golfa na Leon byla ta “nepříjemnost”, že pouze tento se v rámci leasingu a koncernu nabízel v dané době s motorem 1.2 TSI. Octavia i Golf již byly osazeny 1.0 TSI, kterým provozovatelka vozidla nevěřila, ačkoli si z podstaty věci jako jediná mohla tento tehdy zbrusu nový motor pod kapotou bez následků dovolit. Takže opět 1.2 TSI 81 kW s šestistupňovým manuálem.
Exteriér
Oproti Golfu byly malým estetickým zhošením pouze plechové disky, což na druhou stranu přidalo na komfortu a resistenci obrubníkům. Estetice se udělalo zadobře koupí krytů kol v Globusu. Taktéž volba barvy nás nezajímala, zkrátka co na nás zbyde. Zato další dva prvky exteriéru mi již chyběly: základní světlmety stačí svým dosvitem tak do rychlosti 90 km/h, potom už člověk docela luští silnici a věří, že nepotká zvěř či cokoli nad velikost masařky. Druhým pohřešovaným prvkem byly parkovací senzory, pro mne vcelku velké překvapení. Naštěstí je hatchback dobře odhadnutelný a těch pár jemných parkovacích zďuchnutí za ty tři roky nezpůsobilo škody na žádném autě.
Interiér
Z vnitřku jsem byl na začátku lehce bipolární: blažené pocity měly příčinu hlavně v ovládání automatické klimatizace, analogové kapličce přístrojů, malém displayi s fyzickými tlačítky a oproti Golfu také ovládání na volantu. Rychlé, efektivní, přehledné. Na druhou stranu šedočerné provedení polstrování a veškerého oplastování působilo ze začátku depresivně, pouze plastová hlavice řadící páky dávala vzpomenout na blýskavou koncovku z Golfu a konečně mi chyběly vyhřívané sedačky. I když jsem je nikdy předtím neměl a nezkusil, nějak jsem je očekával a chtěl, jelikož typická ranní etuda, kdy se řidič prvních pět minut klepe a řídí zkřehlými konečky prstů, nepatří mezi oblíbená opakování. Nicméně největší mrzutost mi celé tři roky přinášela absence tempomatu. Já bez něj řídit nechci, nicméně hlavní uživatelka auta jej snadno oželela, neb při jeho aktivaci jaksi usíná…
Auto za ty tři roky najelo něco přes 30,000 km přičemž zhruba 75% ujeté vzdálenosti poskakoval Seat po dopravně dokonale zvládnutých Českých Budějovicích, 17% připadlo na zajížďky do sousedních okresů a Prahy a posledních 8% najezdil Leon do Zürichu a zpět. Takže, jak si hlavní hrdina na těchto cestách vedl a jak si jej díky tomu budu pamatovat?
Dálnice
První setkání s autem proběhlo na noční cestě z Zürichu. Poslední směna před dovolenou, odpíchnout a hurá na východ. Cesta ukázala jak silné stránky – opravdu stačí nasednout, nastavit sedačku, zrcátka a vyrazit – tak i ty slabé. Vícekrát jsem během cesty kontroloval, zdali nemám místo potkávacích světel aktivovaná pouze parkovací a mlhová světla. Na můj vkus opravdu špatný dosvit, občas jsem si i mlhovkami dopomáhal k lepší viditelnosti, pokud to neexistující protisměrný provoz dovolil. Motor je na dané auto naprosto dostatečný. ve třech dospělých a jednom kufru (260kg + 15kg) akceleruje do 150 km/h hbitě, pak už je to vlažnější. Tachometrových 200 km/h auto nakonec dosáhne a na rovince by je i udržel, nicméně rychlostní profil pneumatik byl pouze na 190 km/h. Šestý rychlostí stupeň pomáhá snížit hlučnost a asi i spotřebu (ono se to při průměrné dálniční rychlosti 160 km/h těžko potvrzuje), nicméně jeho zařazení mi dává smysl až od 100 km/h, aby motor netočil pod 2000 otáčkami za minutu. On to sice zvládá s grácií od nějakých patnácti set, ale je to přece jenom benzín. Základní sedačky jsou i na dlouhé cesty pohodlné, cestující vpředu naprosto nemají potřebu stavět, aby si protáhli svalstvo. Zadní cestující o tom začnou přemýšlet tak po čtyřech hodinách. Tlumení od podvozku nemám co vytknout, neočekával a nechtěl jsem ani víc, ani méně. Nadměrný hluk jsem také neregistroval.
Krajské a okresní silnice
Nebýt občasných dálničních přesunů, v autě by bohatě stačila i slabší verze motoru se 70 kW a pětikvaltem. V tomto případě točí motor na šestku při 90 km/h cca 1800 otáček, a to je pro mne málo. Velmi oceňuji možnost zobrazit si teplotu oleje mezi budíky, aby měl člověk ponětí, kdy je již bezpečné žádat od auta vše. Pokud existuje možnost připlatit si za samostmívatelné vnitřní zpětné zrcátko, rozhodně bych neváhal. Noční jízdy znamenaly časté hraní si s jeho přenastavováním.
Městský provoz
Tady si to chudák Leon vyžral. V rámci provozu pod veřejným osvětlením alespoň zmizel problém nedostatečně výkonných předních světlometů. Nicméně so provozu jihočeské metropole by se rozhodně víc hodil variátor – kdyby byl – tehdejší DSG by trpělo také. Při městské rychlosti se člověk naučí klofnout tam trojku a neřešit. Jako řidič jsem vždy profitoval z velmi dobrého výhledu do všech stran, což trochu kompenzovalo již zmíněné chybějící senzory. Přesnou spotřebu nedokážu naneštěstí vyjádřit, když bylo třeba, prostě se zajelo dotankovat. Nicméně plná nádrž znamenala podle palubního počítače vždy něco přes 800 km.
Jako spolucestující
Několik tras jsem přenechal kormidlo i jiným. Přední sedadla skýtají výhodu lepšího výhledu, možnosti natáhnout si nohy až daleko daleko k motoru a také možnosti nastavit si klimatizaci dle svých preferencí. Také přístup k nim je velmi dobrý, jen tu hlavu musí člověk sklopit. Zadní sedačky nejsou co do komfortu výrazně horší. Pokud není člověk vyloženě utiskován cestujícím vpředu, je zde i dostatek místa pro nohy. I když po oněch třech až čtyřech hodinách už začíná člověk přemýšlet o nejvhodnější frázi, jak požádat řidiče o malou pauzu. Jedinou kratochvílí na zadní lavici je v podstatě výhled z okna, USB či zásuvka v tomto autě chyběly. Dobrou zprávu mám pro ty, co si cestu rádi zkrátí spánkem (ideálně s hlasitým chrápáním, který udržuje zbytek osazenstva v trapném tichu): je to rychlé, návykové a ani potom nebolí za krkem. Za ty roky se ani nikomu vzadu neudělalo špatně od žaludku (a že bych mohl vyprávět, naposledy v Tesle před měsícem).
Co nemohu zhodnotit
- je velikost a využitelnost zavazadlového prostoru. V podstatě nikdy nebyl naložen přes polovinu své kapacity.
- Schopnosti té obrazovky uprostřed: rádiové vysílání to přijme, SD karta nepředstavuje problém a přes BlueTooth se telefon připojí, jak handsfree tak audio (Deezer). Audio hraje odevšad, nejen ze dveří
- Dynamické vlastnosti motoru – předjetí pomalejšího ale není problém ani hazard
Shrnutí
Leon si vždy počínal nad poměry statečně, startoval na první otočení i za hlubokých teplot či po opakovaných krátkých jízdách. Velmi vítaným bonusem byl i naprosto bezporuchový provoz, jakkoli je to vzhledem k dané situaci považováno za samozřejmé. Topení i klimatizace nastupují rychle, textilní potahy bych za kůži neměnil. Separátní zmínku si zaslouží zavýsknutí nad obsliuhou všeho tlačítky! I podle mých zkušeností se jedná o efektivní prostředek přepravy, pokud Vás zajímá čistě neemotivní bezstarostná přesun mezi výchozí a cílovou destinací. Nehledal jsem a také nenašel sportovnost, wow efekt či konejšivý komfort.
Seat si u nás odkroutil své tři roky a i když jsem jen zpočátku řadil pod Golf a prvotní usednutí za volant způsobovala kyselé obličeje, na konci období se mi jej opravdu nechtělo vzdát. Přirost mi svou jednoduchostí a vstřícností k srdci. Auto je nyní na prodej a já doufám, že bude novému majiteli dělat stejnou či ještě větší radost.
