Na přelomu tisíciletí se japonská automobilka Toyota těšila vysokým prodejům, ovšem svou konzervativní imagí nedokázala zaujmout mladou klientelu. S cílem zlákat nastupující generaci mileniálů na zdejším trhu tehdy z interního projektu Virtual Venture Company vznikla mezioborová skupina WiLL, která spojovala společnosti z oborů od elektroniky až po potravinářský průmysl a tvořila pro ně atraktivní produkty.
Na ověřeném technickém základu se Toyota rozhodla postavit neotřelý automobil, který bude moci být považován i za módní doplněk. Bez nudné korporátní identity měl najít cestu k mladé generaci a využít jejího příklonu k elektronice, novým technologiím nebo touhy odlišit se. Výsledkem této snahy byl nekonformní sedan Toyota WiLL Vi představený v roce 2000, který na technickém základě modelu Yaris kombinoval moderní a retro design.
Výkon a jízda
Vzhledem k použitému základu a snaze o zjednodušení nabídky poháněl přední kola vozu pouze jeden zcela konvenční čtyřválec, který obětoval jakékoliv sportovní ambice za vysokou spolehlivost. V zájmu plynulého svezení byla zvolena automatická převodovka, která ještě omezovala potenciál dané motorizace. Dynamika byla dostatečná v městském provozu stejně jako u ostatních malých aut, ale ve vyšších rychlostech chyběl dostatek točivého momentu, což doplňoval výrazný hluk vytočeného motoru.
Podvozek byl přímo odvozený od modelu Yaris, tudíž šlo o kombinaci vzpěr MacPherson a zadní nápravy s torzní příčkou. Vůz díky svým rozměrům nabízel skvělou manévrovatelnost v úzkých uličkách japonských velkoměst, čemuž napomáhal i lehce nastavený posilovač řízení postrádající zpětnou vazbu. Při ostřejších průjezdech zatáčkou se vůz díky měkčímu nastavení podvozku výrazně nakláněl, zatímco při jízdě po dálnici postrádal potřebnou jistotu.
Při vývoji byl kladen velký důraz na celkový komfort, čemuž byla obětována i část jízdních vlastností. Měkký podvozek dobře filtroval nedokonalosti vozovky, ale vzhledem ke krátkému rozvoru se nedokázal vyrovnat s příčnými nerovnostmi. V městském provozu bylo uvnitř nečekané ticho vzhledem k hluku okolí, ovšem ve vyšších rychlostech generovala neobvykle tvarovaná karoserie výrazný aerodynamický svist.
Exteriér a styling
Hlavní devízou vozu ve snaze odlišit se od běžné automobilové produkce byl jedinečný vnější design, který se vymykal tehdejšímu přístupu k návrhu aut. Moderní hrany doplňoval retro zaoblenými tvary, přičemž připomínal spíše kočár z pohádky než osobní automobil. V zájmu designu byla upozaděna aerodynamika ve vyšších rychlostech.
Toyota Yaris / Vitz (1. generace / XP10)
Celá příď včetně kapoty s třemi podélnými prolisy byla výrazně zahnutá směrem dolů, přičemž podélně orientované obdélníkové světlomety kopírovaly její tvar. Běžnou mřížku chladiče nahrazovala úzká štěrbina s oranžovým logem WiLL místo typického znaku automobilky Toyota. Větší větrací otvor v nárazníku doplňovaly kulaté směrovky.
Z boku nejvíce vynikl neortodoxní design vozu a jeho nezvyklý profil. Na zaoblenou příď navazovala zahnutá střecha, která byla ostře utnuta negativně skloněným zadním sklem. Linie oken kopírovala tvar střechy, zatímco na dveřích byla trojice prolisů, které ladily s provedením kapoty. V rozšířených blatnících s ostrou horizontální hranou našla své místo kola s velmi jednoduchým designem.
Kromě sklonu zadního okna, které nevyžadovalo pro Japonsko typický stěrač, se záď svým designem velmi podobala ztvárnění přídě. Opakovalo se zahnuté víko kufru se třemi prolisy i podélně orientovaná světla, pouze panty byly výrazně viditelné. Zadní nárazník měl naprosto jednoduché tvary. Ani v zadní části stejně jako na zbytku vozu nebylo žádné označení Toyota.
Za příplatek byla dostupná plátěná shrnovací střecha, která přinesla otevřené nebe nad hlavou, ale vzhledem k zachování velké části konstrukce nepřinášela kompromisy na poli bezpečnosti.
Interiér a výbava
Kompletně přepracovaný interiér navozoval uvolněnou atmosféru, která se vymykala typické japonské představě o strohém vnitřku vozu. Velký podíl na tom měly zaoblené plastové panely připomínající svou texturou bochníky chleba či převaha odstínů hnědé barvy. Zároveň interiér velmi dobře izoloval posádku od ruchu velkoměsta.
Jednoduše tvarovaná palubní deska dělená do několika různobarevných úrovní postrádala jakékoliv ostré hrany. Kromě kulatých výdechů ventilace vystupovala uprostřed horního panelu i samostatná kaplička přístrojů. Do bílého pozadí byl kromě rychloměru zasazen i displej palubního počítače, otáčkoměr by byl vzhledem k použití automatické převodovky nadbytečný.
Ve spodní části vystupoval stříbrný středový panel s otočnými ovladači a dominantním moderním rádiem, které ovšem bylo možné zakrýt. Hnědé výplně dveří byly zasazeny do plechového okraje v barvě vozu.
Klasičtěji pojatý volant ve svém středu opakoval motiv tří prolisů. Za ním byl na sloupku řízení umístěn útlý volič automatické převodovky zakončený hlavicí ve tvaru koule. Obdobná páčka sloužila i k nastavení sedadel. Ta byla čalouněná příjemnou látkou a tvořila téměř společnou lavici, ale jinak byla plochá a velmi měkká.
Na zadních sedadlech to vzhledem k rozměrům auta bylo poněkud stísněné a negativně skloněné zadní okno ubíralo další centimetry. Zavazadlový prostor nebyl příliš prostorný, ale díky tvaru zádě byl alespoň dostatečně velký vstupní otvor. Kategorii nejmenších vozů odpovídala i skromná výbava.
Přijetí trhem a verdikt
Představení tohoto nezvyklého vozu vzbudilo obrovský mediální zájem, ale poptávka zákazníků tomu bohužel neodpovídala. Cílová skupina považovala design za příliš excentrický i na tolerantní japonské poměry. Přitom uvnitř pracovala konvenční spolehlivá technika doplněná o útulný interiér. Vzhledem k použitému základu byly mechanické díly dobře dostupné. Zároveň byl ideálním vozem do úzkých uliček, a navíc velmi dobře izoloval od hluku vnějšího světa.
Bohužel nevýhod bylo relativně mnoho. Zadní sedadla byla stejně jako zavazadlový prostor poněkud stísněná, což prakticky znemožňovalo použití i malou rodinou. Příliš měkký podvozek nezvládal rychlé průjezdy zatáčkou a na dálnici vůz trpěl nedostatkem výkonu a hlukem způsobeným špatnou aerodynamikou. V případě opravy byly neobvyklé panely karoserie těžko dostupné. Po necelých dvou letech ve výrobě vzniklo lehce přes 16 tisíc kusů, což byl v intencích automobilky Toyota zanedbatelný počet.
Nástupci a odkaz
Na dnešních silnicích jde o jedinečnou raritu, což platí i na japonských silnicích, kam putovaly všechny Toyoty WiLL Vi. Je to jeden z nejlepších příkladů designových pokusů z přelomu tisíciletí, které to dotáhly až do sériové podoby. Zároveň ovšem ukázal, že postavit extravagantní karoserii na konvenční základ nemusí přinést dobré výsledky, obzvlášť když se design utrhne ze řetězu.
Navzdory prvotnímu neúspěchu byl model WiLL Vi ve výrobním programu doplněn větším hatchbackem WiLL VS na základech běžné Toyoty Corolla. Hranatější tvar s řadou ostrých hran působil mladistvě a moderně, ale přitom tak moc nepoutal pozornost okolí. Ani interiér už nebyl tolik odlišný od běžné automobilové produkce, přičemž v zájmu designu tentokrát nebyl obětován prostor uvnitř.
Později přibyl do modelové řady i menší hatchback pojmenovaný WiLL Cypha, který zaujal především pojetím přídě s vertikálně orientovanými předními světlomety. Zároveň byl jedním z raných vozů s internetovým modulem, který položil základy pro moderní multimediální a navigační systémy od Toyoty. Navzdory odlišnému designu spojovala oba pozdější modely stoupající spodní linie bočních oken. Přes umírněnější design se ani jeden z následných vozů nedočkal úspěchu, který by dokázal zastínit WiLL Vi.
K roku 2004 byl projekt WiLL kompletně zrušen a nebyly za tím jen neuspokojivé prodejní výsledky. Do této spolupráce byla zahrnuta spousta velkých firem včetně výrobce elektroniky Panasonic či pivovaru Asahi, které měly odlišné představy o spolupráci a zároveň působily na výrazně odlišných trzích.
Cílem automobilky Toyota bylo mimo jiné pochopit nákupní chování mladé generace a její požadavky, což poskytlo podklady pro budoucí projekty jako například značku Scion, která se později zaměřovala na mladé zákazníky na severoamerickém trhu.
Základní údaje
- Roky výroby: 2000–2001
- Země původu: Japonsko
- Základ: Toyota Yaris / Vitz (1. generace / XP10)
- Design: Michio Tada, Jiro Goto / Virtual Venture Company
- Motor:
- atmosférický zážehový 1,3 l řadový čtyřválec
- Uspořádání: motor vpředu napříč, pohon předních kol
- Převodovka: 4stupňová automatická
- Výkon: 65 kW (87 koní)
- Točivý moment: 123 Nm
- Maximální rychlost: ~165 km/h
- Zrychlení 0–100 km/h: ~11,9 s
- Kombinovaná spotřeba (udávaná): 5,8 l/100 km
- Rozměry (D × Š × V): 3760 × 1660 × 1575 mm
- Rozvor: 2370 mm
- Pohotovostní hmotnost: 940 kg
Byl největším problémem Toyoty WiLL Vi její extravagantní design, nebo návrháři potřebovali otestovat radikální přístup a zjistit, zda přinese úspěch?
* Některé vizuály mohou obsahovat drobné úpravy generované AI.
Oceníte představení dalších pozoruhodných, neobvyklých a pohádkových japonských sedanů? Budu vděčný za zpětnou vazbu a předem děkuji za upozornění na případné chyby či nesrovnalosti.
Autoamazed’s Cars najdete i na Facebooku.
Zdroje: Toyota, Toyota Global Heritage Archives, Bring a Trailer, Car & Classic, Best Car Web Japan, Goo-net, The Autopian, Car Folio, Car Styling Magazine, JDM Nostalgia Magazine, Automotive Design History od J. L. Snyder, WheelsAge.org, Wikipedia
