Japonské Subaru je celosvětově známé pro své odolné vozy schopné bez problémů vyrazit i mimo silnici, zatímco jeho odkaz ve světě rallye už není tak silný, jak býval. Mezi japonskými minivozy kategorie Kei ovšem kdysi platilo za největšího inovátora z pohledu techniky. Do tohoto dostupného segmentu přinášelo prvky jako nezávislé zavěšení či čtyřválcové motory, které ani dnes nemusí být běžným standardem.
Na začátku devadesátých let Nissan spolu se svou řadou Pike Cars zahájil módu retro designu, který zájemcům o malé automobily dopřál dávku klasického stylu. I když standardní Kei Subaru Vivio stále vynikalo po technologické stránce, během první poloviny devadesátých let jeho zaoblený design postupně zastarával. Po posílení prodejů bylo rozhodnuto o vytvoření retro verze se vzhledem inspirovaným klasickými britskými vozy, která se v roce 1995 představila pod označením Subaru Vivio Bistro. Samotný název Vivio odkazoval na objem motoru 660 cm3, římskými číslicemi VI VI O.
Výkon a jízda
Na rozdíl od tříválcové konkurence poháněl vůz hladší čtyřválec, byť stejně skromného objemu, který byl dostupný i v silnější variantě přeplňované kompresorem pro sportovní model Bistro Sports. Byť byla nejčastěji poháněna pouze přední kola, vzhledem ke zvyklostem Subaru byl v nabídce i pohon všech kol.
Atmosférická motorizace byla celkově pomalá, ale zásluhou nízké hmotnosti působilo Vivio v městských rychlostech překvapivě čilým dojmem. Kompresor vůz proměnil v opravdové řidičské auto poskytující nečekanou dynamiku, obzvlášť s manuální převodovkou.
Zásluhou ve své kategorii velmi propracovaného podvozku se všemi koly nezávisle zavěšenými byly jízdní vlastnosti opravdu dobré. Vivio skvěle drželo stopu v zatáčkách a lehká karoserie se relativně málo nakláněla. Řidiče potěšila i zpětná vazba od řízení. S pohonem všech kol prokazovalo překvapivé schopnosti i za opravdu špatné přilnavosti. Zároveň podvozek nabízel určitou plavnost a schopnost filtrovat nerovnosti, byť krátký rozvor přinášel poskakování na příčných nerovnostech.
Subaru Vivio (KK3 / KK4)
Exteriér a styling
Zaoblený design devadesátých let u verze Bistro nahradil klasický britský vzhled inspirovaný vozy Mini a Wolseley. Obzvlášť vpředu se snažil působit až honosným dojmem, naprosto přehnaným pro vůz podobné velikosti. Přídi dominovala velká vzpřímená mřížka chladiče s opravdu bohatým chromováním.
Původní úzká světla vpředu nahradily dva velké kulaté světlomety s lesklými obroučkami, které byly posunuty až ke kraji, kde decentně vystupovaly z karoserie. Oddělené kulaté směrovky doplňoval pochromovaný nárazník klasického střihu.
Z boku jde o vcelku běžné japonské miniauto z devadesátých let, retro jsou především detaily. Siluetě tohoto malého automobilu dominovala velká okna s tenkými sloupky. Zde jsou nejvýraznějším klasickým prvkem kola s designem evokujícím lesklou poklici. Prvky jako kliky dveří či kryty zrcátek se dočkaly chromované úpravy. Laky často odpovídaly klasickým britským barvám jako například britská závodní zelená.
Zadní část si zachovala svoje zaoblené tvary. Víko zavazadlového prostoru mělo upravené zářezy na nová zadní světla. Ta se skládala ze dvou kulatých reflektorů s chromovanými obroučkami na každé straně. Výrazné pochromované madlo sekundovalo stejně vyvedenému nárazníku.
Sportovní verze Sports se lišila hned několika exteriérovými prvky. Decentní nasávací otvor na kapotě přiváděl dostatek vzduchu ke kompresorem přeplňovanému motoru. Sportovní kola, za příplatek i BBS, s větším průměrem doplňovala koncovka výfuku vystrčená zpod zadního nárazníku.
Interiér a výbava
Interiér se výrazně nelišil od původního modelu, tudíž nedokázal zakrýt levný původ. Tvrdé plasty se střídaly s dalšími lacinými materiály, dokonce zde byly vidět odhalené šrouby. Minimalistická palubní deska se zaoblenými tvary měla nahoře výraznou zapuštěnou poličku.
Zaoblená kaplička přístrojů si musela nejčastěji vystačit pouze s kulatým rychloměrem s klasickým fontem, pouze sportovní verze mohla být vybavena i otáčkoměrem. Luxusnější dojem podporoval dekor z falešného dřeva kolem ukazatelů i středového panelu. Kromě dalších detailů mohl být použit i na volantu, ale ve sportovní verzi bychom mohli najít i ikonický volant Momo.
Ventilace byla postaru ovládána táhly, což pasovalo k retro stylu. Tlačítka byla velká a hranatá, ale byla vyrobená z laciných plastů. Vzhledem k rozměrům auta bychom zde nenašli klasickou středovou konzoli, ale místo ní se mezi řidičem a spolujezdcem nejčastěji tyčila neúměrně vysoká páka ovládání variátoru.
Sedadla byla jednoduchá bez jakéhokoliv bočního vedení. Potahy měly připomínat kvalitnější vlněnou látku, pokud zákazník nezvolil koženku, která působila o něco hodnotněji. I když to nebylo velké auto, tak přední sedadla poskytovala dostatek prostoru. Vzadu se pasažéři mačkali, zatímco nad hlavou byl dostatek prostoru. Zavazadlový prostor nebyl z největších, ale v případě lepší audiosoustavy byly v platu umístěny dva velké reproduktory.
Subaru Vivio Bistro Sports
Přijetí trhem a verdikt
Verze Bistro od začátku slavila nebývalý úspěch a podařilo se jí oživit zájem o celou modelovou řadu Vivio. Dokonce bylo nutné navýšit výrobu, aby se podařilo uspokojit poptávku. Kritici zesměšňovali retro vzhled naroubovaný na moderní automobil, ale zákazníkům z řad žen a mladých lidí velmi imponoval.
Kromě jedinečného designu šlo o technologicky kvalitní vůz s hladšími motory a lepším podvozkem než konkurence. Vivio Bistro bylo skvělé do města a ve sportovní variantě bylo jeho řízení zábavné. Také šlo o jedno z mála retro aut, které nabídlo i pohon všech kol.
Samozřejmě se objevily i nedostatky. Rozhodně nešlo o prostorný automobil, obzvlášť na stísněných zadních sedadlech. Kvalita mnoha dílů a zpracování nezapřely původ v levném vozu a stejně jako u většiny ostatních japonských automobilek se ani Viviu nevyhnula koroze.
Atmosférický motor nevynikal ve vyšších rychlostech, obzvlášť ve spojení s převodovkou ECVT. Celková prodejní čísla verze Bistro nejsou známa, ale Subaru Vivio se prodalo přes 1,3 milionu kusů a retro varianta v posledních letech tvořila podstatnou část vyrobených vozů.
Nástupci a odkaz
Bistro má v Japonsku kultovní status mezi malými auty, a to platí obzvlášť pro sportovní variantu Sports, která spojila roztomilý design s překvapivým výkonem kompresorem přeplňovaného motoru. Bohužel v současnosti majitele nejvíce trápí kritický nedostatek specifických náhradních dílů. Úspěch tohoto vozu ukázal, že kvůli retro vzhledu není nutné vyvíjet kompletně nový automobil a zároveň přinutil konkurenci uspíšit vývoj podobných modelů.
Nástupce modelu Vivio jménem Pleo taktéž nabídl klasicky střiženou verzi Nesta, která spíše než Mini připomínala londýnský taxík. Větší Impreza také existovala v retro verzi Casa Blanca, která ovšem u zákazníků neuspěla, protože místo roztomilosti působila bizarně.
I když je v současnosti Subaru zásluhou svých zvýšených modelů nesmírně úspěšné na globálním trhu, tak s vývojem vlastních aut kategorie Kei skončilo v roce 2012. Všechny dnešní modely této kategorie jsou pouze přeznačkovanými Daihatsu, tudíž není možné očekávat žádná jedinečná řešení či designové výstřelky jako v devadesátých letech.
Základní údaje
- Roky výroby: 1995 – 1998
- Země původu: Japonsko
- Základ: Subaru Vivio (KK3 / KK4)
- Design: Subaru Design
- Motor: atmosférický zážehový 0,7 l řadový čtyřválec; kompresorem přeplňovaný zážehový 0,7 l řadový čtyřválec
- Uspořádání: motor vpředu, pohon všech kol / pohon předních kol
- Převodovka: 5stupňová manuální; bezestupňová
- Výkon: 38 – 47 kW (51 – 63 koní)
- Točivý moment: 54 – 106 Nm
- Maximální rychlost: 130 – 140 km/h
- Zrychlení 0–100 km/h: 9,5 – 16,5 s
- Kombinovaná spotřeba (udávaná): 5,0 – 5,5 l/100 km
- Rozměry (D x Š x V): 3295 x 1395 x 1375 – 1385 mm
- Rozvor: 2310 mm
- Pohotovostní hmotnost: 650 – 740 kg
Dokázala by podobná klasicky střižená verze na základě běžného vozu uspět i v současnosti, nebo jsou dnešní zákazníci mnohem náročnější?
* Některé vizuály mohou obsahovat drobné úpravy generované AI.
Oceníte představení dalších pozoruhodných a bizarních falešně klasických hatchbacků? Budu vděčný za zpětnou vazbu a předem děkuji za upozornění na případné chyby či nesrovnalosti.
Daniel Trojan, https://www.instagram.com/autoamazed_uncommon_cars/
Zdroje: Subaru, Cars & Bids, Pastore Car Collection, Goo-net Exchange, Car Sensor Japan, Hemmings Motor News, Minkara, CarView, Jalopnik, WheelsAge.org
