Na přelomu tisíciletí se výrazně začala zahušťovat doprava ve velkoměstech i v chudších regionech světa a spolu s tím narůstalo i znečištění. S tím se rozhodl bojovat indický inženýr Chetan Maini, využít zkušeností s ekologickými technologiemi ze Spojených států amerických a stvořit dopravní prostředek, který nebude produkovat lokální emise.
V rámci společnosti Reva byl vyvíjen ekologický vůz, který měl být díky úspoře nákladů dostupný běžné veřejnosti a náklady na provoz se vyrovnají skútrům, které byly primárním dopravním prostředkem v asijských metropolích. Aby mohl prorazit i na západních trzích bez nutnosti investic do bezpečnosti, musel být homologován jako těžká čtyřkolka. Výsledkem bylo kompaktní elektrické vozítko Reva, které v londýnských ulicích proslulo pod názvem G-Wiz.
Podvozek a karoserie
Konstrukčně měl základ vozu blíže ke golfovému vozíku než k plnohodnotnému automobilu. Šasi i skelet vozu tvořil rám z trubek z vysokopevnostní oceli, který sloužil pro uchycení ostatních součástí vozu, ale postrádal deformační zóny jako základ pasivní bezpečnosti. Podvozek svou konstrukcí odpovídal nejlevnějším indickým hatchbackům.
Tradiční plechové panely karoserie nahradil pružný plast typu ABS, který nebyl lakovaný, ale barva byla přímo součástí materiálu. Byla to nejlepší volba pro drobné městské karamboly, protože velmi dobře odolával promáčknutí a dokázal si držet původní tvar. Zároveň byla karoserie jedním z důvodů nízké hmotnosti vozu, i když to nebylo ku prospěchu bezpečnosti.
Výkon a jízda
Pohon vozu zajišťoval vzadu umístěný elektromotor roztáčející zadní kola, který ze začátku spoléhal na stejnosměrnou technologii, ale s pozdějším střídavým motorem dokázal nabídnout lepší dynamiku. Do 40 km/h bylo zrychlení uspokojivé díky okamžitému nástupu točivého momentu, ale dosažení maximální rychlosti trvalo neúměrně dlouho. Jízda do prudšího stoupání představovala problém, protože v raných verzích nedisponoval dostatkem výkonu, aby si poradil s hmotností olověných baterií umístěných pod přední řadou sedadel.
Dojezd prvních variant se pohyboval okolo padesáti kilometrů a nemohla jej zlepšit ani rekuperace, která přišla až se střídavým elektromotorem. Nabíjení trvalo přes 6 hodin, protože výkonné nabíjecí stanice ještě neexistovaly. Schopnosti vozu vylepšila zástavba lithiových baterií, čímž se výrazně zlepšila dynamika i dojezd.
Jízdní vlastnosti ani stabilita rozhodně nebyly silnou stránkou tohoto vozítka. Vysoká stavba karoserie ve spojení s minimální šířkou znamenala výrazné naklánění v zatáčkách, přičemž navzdory těžkým bateriím pod sedadly bylo těžiště překvapivě vysoko. Blízko maximální rychlosti bylo náročné udržet přímý směr. Předností však byla velmi dobrá manévrovatelnost daná skvělým poloměrem otáčení a lehkým řízením, což v úzkých uličkách velkoměsta přišlo vhod.
Komfort byl velmi omezený. Odhlučnění prakticky neexistovalo, tudíž uvnitř bylo slyšet vysokofrekvenční hučení elektromotoru. Každá nerovnost o sobě dávala vědět a skrze zadní nápravu s listovými pružinami se přenášela přímo do posádky. V zimě se ukázala i nedostatečná tepelná izolace a v první verzi efektivně nefungovalo ani odmrazování skel.
Exteriér a styling
Vnější zaoblený design byl velmi minimalistický a v zájmu prostoru uvnitř byly obětovány přirozené proporce osobního automobilu. Všechny tvary vozu byly v zájmu jednoduchosti výroby a nízké ceny, tudíž zde nebyl žádný prostor pro originální design. To se odráželo i na celkové kvalitě zpracování. Velmi krátké přídi dominovaly dva kulaté světlomety, které vystupovaly z linie kapoty a dodávaly vozu lehce komický výraz. Čelní sklo bylo velmi vzpřímené a stačil pouze jeden stěrač. Směrovky byly umístěny v předním nárazníku po stranách malé mřížky.
Při pohledu z boku nejvíce vynikla výška vozu ve srovnání s minimálním půdorysem, který nenaznačoval vysokou bezpečnost. Velkou část boku zabíraly nečekaně rozměrné dveře umožňující přístup i na zadní sedadla, ale vzhledem ke strohosti vozu nebylo okno stahovací, nýbrž pouze posuvné. Za nimi zbyl prostor pouze na miniaturní okénko. Plechová nebo v případě lepších verzí litá kola byla umístěna v podbězích, které byly nadměrně velké. Na levém zadním blatníku byl umístěn miniaturní konektor schovaný za plastovým víčkem, který odpovídal tehdejším nabíjecím zástrčkám.
Vertikálně orientované zadní čelo mělo zaoblenou horní část. Zadní světla byla rozdělena na zahnutou červenou část a menší kulatou směrovku, zatímco couvací světlomety našly své místo na nárazníku vedle registrační značky. Přístup do miniaturního zavazadlového prostoru umožňovalo vzhůru výklopné zadní okno.
Interiér a výbava
Utilitární interiér nevynikal kvalitou ani výbavou, ale byl postaven s ohledem na minimální výrobní náklady. Všechny díly byly vyrobeny z laciných tvrdých plastů, přičemž slícování odpovídalo těm nejlevnějším vozům na indickém trhu. Alespoň bohaté prosklení dávalo pocit vzdušnosti ve stísněné kabině.
Jednoduché palubní desce dominoval plastový výlisek dostupný v různých barvách plnící funkci středového panelu i kapličky přístrojů, v němž se soustředily veškeré ovládací prvky a ukazatele. Ventilaci interiéru primárně zajišťovaly dva výdechy umístěné uprostřed. Za minimalistickým volantem bez airbagu byl velký rychloměr doplněný o ukazatel dojezdu, který vycházel z napětí baterie bez ohledu na vnější vlivy, tudíž byl pouze orientační.
Funkci řadicí páky zastupoval otočný ovladač na palubní desce vpravo od volantu. V pozdějších verzích nahradil spínací skříňku imobilizér doplněný o kódovou klávesnici. Lacinosti vozu odpovídaly odhalené kabely pod palubní deskou i obyčejné výplně dveří.
Plochá sedadla bez bočního vedení mohla být potažena lacinou látkou či koženkou, přičemž byla umístěna poměrně vysoko kvůli bateriím uloženým pod nimi. Proto je bylo možné jednoduše odklopit. Navzdory rozměrům vozu zde našla místo i lavice druhé řady, která ovšem byla pouze nouzovým řešením. Vhodnější bylo ji složit a rozšířit tak miniaturní zavazadlový prostor. Pod přední kapotou bylo místo pro nabíjecí kabel.
Přijetí trhem a verdikt
Na domácím trhu se Reva výrazněji neprosadila, ale pod označením G-Wiz slavila úspěch v ulicích Londýna. V rámci boje s kolonami zde bylo v roce 2003 zavedeno drahé mýtné, které se ovšem netýkalo elektromobilů, tudíž G-Wiz představoval úsporu v řádu tisíců liber ročně. Navíc lukrativní městské čtvrti chtěly podpořit ekologickou dopravu, tudíž poskytovaly nabíjení i parkování zcela zdarma.
Proplétání městským provozem bylo díky kompaktním rozměrům velmi jednoduché. Zároveň plastové panely ani elektromotor nevyžadovaly prakticky žádnou údržbu. Tím ovšem končila všechna pozitiva tohoto přibližovadla.
V prvé řadě šlo o velmi lacině vyrobené vozidlo, které bylo nepoužitelné mimo ulice velkoměsta a ani v zimě příliš nevynikalo díky slabému topení. I za ideálních podmínek nabízelo nízký výkon a velmi omezený dojezd, přičemž původní olověné baterie podléhaly brzkému poklesu kapacity. To alespoň částečně napravily postupné modernizace. K tomu bylo nutné připočítat ošemetné jízdní vlastnosti a nepohodlnou jízdu.
Éra tohoto vozu skončila ve chvíli, kdy se ukázala tragická úroveň pasivní bezpečnosti v případě dopravní nehody a začali se objevovat modernější konkurenti. Do roku 2012 vzniklo více než 4 500 kusů, z čehož velká část připadala na Spojené království, což z něj tehdy činilo nejprodávanější elektromobil.
Nástupci a odkaz
Dnes už je Reva pouze obskurní raritou, která ukazuje, jak dlouhou cestu za posledních dvacet let elektromobily ušly. Ovšem ve své době šlo v ulicích Londýna o velký fenomén, který využívali ekologičtí aktivisté, ale i slavné osobnosti a politici, kteří chtěli ukázat angažovanost na ochraně přírody. Zároveň byla vděčným terčem nemilosrdných vtipů motoristických nadšenců v čele s moderátory pořadu Top Gear pro její četné nedostatky.
Toto vozítko také ukázalo, jak se díky zásahům politiků a přehnané podpoře může dočkat úspěchu i automobil, který by za běžných podmínek jen obtížně hledal zákazníky. Výhody rozhodně nebyly tak velké, aby ospravedlnily dlouhou řadu kompromisů. Je nutné uznat, že technologie rozhodně nebyly na takové úrovni, aby mohl vzniknout kvalitní a levný elektromobil.
Ve snaze o udržení vysokých prodejů byly přidány ocelové výztuhy pro zvýšení bezpečnosti a také byl upraven podvozek, ale bohužel se společnost začala propadat do ztráty. Přímý nástupce se proto představil v roce 2013 už pod značkou velké indické automobilky jako Mahindra e2o, která firmu Reva koupila. Stále šlo o malý elektromobil s panely karoserie z plastu, který ovšem nabídl výrazně modernější hranatý design.
Mimo jiné nabízel bezpečnou samonosnou konstrukci, li-ion baterie s výrazně lepšími parametry a homologaci běžného automobilu. Kategorie těžkých čtyřkolek se v poslední době opět dostává do módy, tudíž se v evropských velkoměstech čím dál častěji objevují malé elektromobily jako současný Citroën Ami, které mají svým pojetím velmi blízko k Revě G-Wiz.
Od té doby se trh s elektrickými vozy diametrálně proměnil a už rozhodně nejde pouze o podivná přibližovadla do města. Opravdu velký vliv na vnímání veřejnosti měla Tesla Model S, která ukázala, že i elektromobil může být cool. Dokázala spojit každodenní použitelnost v dostatečně kvalitní kabině s výkony hodnými superauta.
Dojezd už není velkým omezením a případné dotace dokážou pořizovací cenu elektromobilu podstatně snížit. Pro některé dokážou i kompletně nahradit vůz se spalovacím motorem. Reva G-Wiz v tomto vývoji určitě sehrál svou roli.
Základní údaje
- Roky výroby: 2001 – 2012
- Země původu: Indie
- Design: Chetan Maini / Reva Electric Car Company
- Motor:
- Stejnosměrný paralelní elektromotor
- Střídavý asynchronní elektromotor
- Uspořádání: motor vzadu napříč, pohon zadních kol
- Převodovka: 1stupňová s přímým převodem
- Výkon: 13 – 14 kW (17 – 19 koní)
- Točivý moment: 52 – 80 Nm
- Baterie: 9,3 – 9,6 kWh
- Maximální rychlost: 64 – 80 km/h
- Zrychlení 0–100 km/h: N/A s
- Kombinovaná spotřeba (odhadovaná): ~13,0 kWh/100 km
- Dojezd na elektřinu: 64 – 120 km
- Rozměry (D × Š × V): 2600 – 2638 × 1324 × 1510 mm
- Rozvor: 1710 mm
- Pohotovostní hmotnost: 565 – 740 kg
Uspěla Reva G-Wiz jenom díky specifickým podmínkám Londýna na začátku tisíciletí, nebo ve skutečnosti nešlo o tak špatný vůz?
*Některé vizuály mohou obsahovat drobné úpravy generované AI.
Oceníte představení dalších pozoruhodných, neobvyklých a elektrických indických mikroaut? Budu vděčný za zpětnou vazbu a předem děkuji za upozornění na případné chyby či nesrovnalosti.
Autoamazed’s Cars najdete i na Facebooku.
Zdroje: Reva, Mahindra Reva Official Engineering, Garáž.cz, Top Gear, Autocar, GoinGreen, CarDekho, eBay, Reva GWiz Car Club, The Independent, Sam’s Mahindra Museum, Electric Vehicles: A Decade of Transition od M. Burton, Euro NCAP / DfT: Heavy Quadricycle Crash Safety Report 2007, Wikipedia
