Report trackday Vysoké Mýto 16.9.2018

Předpověď hlasí hezké počasí. To zas bude narváno. Honilo se mi hlavou v sobotu. Nejlepší bude dorazit hned na otvíračku. Děti jsme před šestou ráno vyměnili za dědky, zapřáhli závoďák a fičíme do Mýta. Formality vyřízeny a těsně před devátou už zahřáté Seicento brumlá na startovní čáře. Ještě ujišťuji podezřívavé organizátory, že hluk se určitě do limitu vejde. To moje zuřivé štěne může fungovat jako referenční bod. Cokoli hlasitější už je fakt přes čáru. (Doptal jsem se na skutečně naměřené hodnoty. Seicento 101,2 dB. O pár desetin víc měla nakonec Sierra a MR2.) Je 9:00, start, budíček pro Vysoké Mýto :) Za ten den jsem povozil pět různých pasažérů a měl tu čest řídit FTO.

Nejdříve jsem povozil ženu a pak naše otce. Říkám drahé do sluchátek: “Ještě dvě kola a pojedu to vychladit”. Odpověd: “Jo, mě už je blbě”…

Prvního dědka se podařilo do sedačky přikurtovat dokonce na všech pět bodů pásu. Nevšední zážitek zaručen. Do dnešního rána ani nevěděl, že nějaký závoďák máme. (To ať babi může klidně spát.)

Druhého dědka jsme taktak zacvakli aspoň na dva body mezi zámek pásu a nejbližší ramenní popruh. Popravdě jsem nevěřil, že je možné, aby se tam vešel. Každopádně tam byl napresovaný tak, že se připásaný v žádném směru nemohl pohnout ani o milimetr :) Však taky tvořil 18,6% váhy vozu. Verdikt: “To Seicento je výrazně rychlejší zevnitř než zvenku.”

Když jsem jel odpoledne sám, tak Seicento drželo krok s áčkovou miatou. Co si budem vykládat, furt je to jen jednadvojka, takže na delší rovince ztratí dech. Odpoledne jsem se snad naučil i trochu do zatáček a ostatní účastníci se již nemuseli tak bát, že mi zaparkují ve výfuku. Taky pomohlo trochu utáhnout reduktor a přesunout brzdný účinek více dopředu. Nejdříve se totiž blokovaly zadní kola. Za ten den jsem dojel, a pak se nechalo předjet, tak ze čtyři auta. To je o čtyři víc než s Cali :) Pustil jsem jich nepočítaně.

Kluci s Nissanem Micra měli našlápnuto na obhajobu minulého vítězství. Krom drobných úoprav podvozku to hlavně obuli místo sjetých galusek na pořádné semislicky. V minulém reportu jsem psal: “Při rozjezdu a vytí motoru za zvuku omezovače zůstáva na asfaltu 15 cm široká a 15 m dlouhá čára”. Tentokrát jsem žádnou čáru nezaznamenal, zato to pekelně zrychlovalo. Škoda, že to do plechcupu nevydržela poloosa.

Plechcup jsem sledoval z tribuny. Dalo se na to dívat, tři auta najednou na trati a dalo se porovnávat, jak to kdo zajel. Opticky měly MR2 a FTO výrazně navrch. Na tom MR2 je na výjezdu ze zatáček krásně vidět, jak ten motor před zadní nápravou vynáší. Mrkněte.

Manželka komentuje: “Nejlepší byly jízdy hned po plechcupu. Všichni vyrazili po přestávce odpočatí a přemotivovaní, pouštěli to do zatáček rychleji než dřív. A hlavně z nich vylétávali.” Což vcelku hojné publikum na tribuně uvítalo :)

Už před koncem plechcupu jdu startovat stroj, o svezení požádá nějaký mladík. “Tak nasedej!”. Ten stint jsem došel k závěru, že na brzdy musím začít šlapat silněji. Výsledek byly jedny hodiny na konci rovinky a dvě krizovky.
“Sorry, jseš v pohodě?”, ptám se mladíka, poté co dotočíme hodiny na konci cílové rovinky.
“Jóó, supééér”, volá nadšeně do sluchátek.
Dvě kola po sobě, nahoře na konci rovinky, mě přehnané brzdy škubly do přetáčivého smyku před vjezdem do zatáčky. Naštěstí jsem je oba chytil a vytáhl. No, moc nadšený jsem z toho nebyl. Tak moc na ty brzdy prostě nemůžu.
“To bylo boží, fáákt”, a “Bylo to vynikající!”.
Měl zkrátka větší zážitek a radost, než kdybych to zajel čistě :)

Vojta mě požádal, jestli bych jej svezl a já rád vyhověl. Svých 195 cm do Seicenta skutečně nasoukal a ověřený dvoubodový pás jej v kokpitu zapečetil. Myslím, že jej jízda nijak neohromila. Později jsem zjistil proč. Na oplátku mi totiž nabídl, ať se projedu v FTO. Prý si mám vyzkoušet volant na pravé straně. To byl pro mne zážitek dne. Varoval mě, že je trochu zatuhlá převodovka. Vlevo vpravo jsem pákou dokázal pohnout jen obouruč. “Beztak pojedeš pořád jen na dvojku”. Naopak řízení bylo úplně lehounké. Dalo se točit volantem jedním prstem. To v Seicentu si mákneš oběma rukama, abys vůbec zatočil (v pondělí mám tak namožené zápěstí, že pravačkou nezvednu rychlovarnou konvici). Jsem na startu.

Má to odpich a krásný zvuk. Před koncem rovinky jsem dokázal zařadit dvojku, projel serpentinu a zamiloval se. Na to jak je to přeposilované, to je neskutečně komunikativní. Okamžitě poznáš nedotáčivost a přetížení to zvládne o dost větší než čento. Rohlík. Výjezd na plný na dvojku, před koncem rovinky už brnkáme o omezovač v 8 tisících otáčkách. Nenajdu odvahu řadit. Vozím se dokola.

Jaký to obrovský rozdíl! Lehounce otáčím volantem, auto se vrhá do zatáček s nečekanou ochotou. Jako by ten dvoulitr 24v předu ani nebyl. Stačí šlapat na plyn nebo na brzdu až na podlahu, ABS to pořeší a jedním prstem točit volantem. Minimální námaha. Člověk za tím volantem snad i relaxuje a zároveň zažívá vyšší přetížení. V čentu musím makat jak negr, rvát tam rychlosti, prát se (doslova) s volantem, zároveň musím citlivě a jemně na brzdu, páč mám hned zblokované kola, vykloubit si kotník pro meziplyn, rvát se znovu s volantem. V porovnáni fuška jak cip.

Ve třetím či čtvrtém kole jsem se rozhodl tu trojku nahoře na kopci zařadit. Zní snadno, hůře se udělá. Řadí se levou rukou v zatuhlé kulise. Trojku jsem nenašel. Prostě tam nešla dát. Na trojku je už pozdě. Brzdím do zatáčky a snažím se tam vrátit dvojku. Kde sakra je? Nemůžu najít už ani tu dvojku! “Shit!". Vracečku projíždím samospádem a stále nemůžu najít žadnou rychlost. Ani jedničku. Já jsem to Vojtovi snad rozbil! No nic, snad to vyjede aspoň ven z okruhu. (V noci se mi pak zdál sen. Uprostřed velkého labyrintu byla šaltrpáka a já se musel celým tím labyrintem prošaltrovat, abych na jeho dolním levém rohu konečně zařadil). Dvojka tam konečně spadla! Hurá! Otočil jsem to zpátky na dráhu a užil si několik dalších koleček. Pak už se zvedla teplota oleje moc vysoko. Až na to řazení je to vážně skvělý strojek na snadnou a výživnou zábavu.

Trackday povedený, rád jsem Vás zase potkal. S čentem jsem se sžil o kus víc. Budu se těšit na příště.

Diky https://www.fortelock.cz/ za podporu!