Putování za poznáním #vol.III

Minule jsme skončili tam, kde dnes začínáme. Ten kdo nečetl, dva předešlé díly tohoto opusu o nic významného nepřišel. Začalo to vše v Německu u Mnichova nakonec dvěma vozy na prodej, které ale ani jeden nepůsobily vyloženě přesvědčivě. Přes Basilej ve Švýcarsku jsme se podívaly na černý mimochodem nádherný vůz kde, ovšem dojem nakonec kazila forma a to sice karoserie kabriolet. Jasně blíží se léto a celkově sezóna nicméně zrovna u Porsche 911 mě tahle forma prostě úplně neláká. Tohle auto bylo kousek od města Lugano. Odtud bylo nutné pokračovat do Tyrol v Itálii konkrétně do městečka Silandro. Tady čekala, temně modrá Carrera poslední, která byla na mé cestě a ve výběru.

Přes drobné nesrovnalosti v začátku komunikace v místě dealerství se zdálo být vše v nejlepším pořádku. Značkové kafe od značkové asistentky prodeje bylo výborné. Prodejce ve značkovém obleku se jevil jako velice solidní člověk. Tak co jiného čekat od typizovaného prodejce ve značkovém „bazaru“. Auto vypadalo skvělé vyleštěné a umyté a v nejlepší kondici. Počátky zkušební jízdy vedli po silnicích kde je 911, jako doma tedy v místech kde si užijete táhlé rovinky i pasáže se zatáčkami. Vlastně celé to bylo tak nějak kouzelné i vzhledem k prostředí a roční době. Do auta jsem se předběžně ještě před návratem zpět do prodejny zamiloval. Před prodejcem jsem samozřejmě zachoval poker face a s občasným „hmm“ a protáhlým obličejem jsem odpovídal na jeho vtipné poznámky.

Na místě jsem prolezl interiér, vyzkoušel elektrickou výbavu, sedadlo, okénka taková ta běžná klasika. Z jízdy jsem si odnesl, ale jeden nepříjemný poznatek spojka mi přišla i na 996 opravdu hodně tvrdá se zvláštním záběrem. Druhý rychlostní stupeň šel řadit velmi obtížně a chtělo to docela cvik, aby tam požadovaná rychlost správně zapadla. Byl jsem varován před tímto problémem a tady se zjevně jeden takový rodil. Ve srovnání s ostatními vyzkoušenými auty to bylo prostě špatné. Potom přišla studená sprcha. Požadoval jsem kontrolu auta na zvedáku a na to se nikdo zrovna moc netvářil. Po mém vysvětlení že takové auto nehodlám kupovat jen proto, že na pár kilometrech pěkně jede, mi bylo vyhověno.

Pohled pod sukni byl tristní a masivní únik oleje byl i pouhým netrénovaným okem rozpoznatelný. Některé další věci hovořily o tom, že poslední majitel asi nebyl zrovna poctivý a s autem jezdil spíše na doraz. Požadoval jsem tedy ve světle všech událostí alespoň nějakou slevu. Kdyby chtěli poskytnout slevu alespoň v hodnotě 50% nutných oprav, už bych volal pro nějaký odvoz. Bohužel jednání zkrachovala už v začátku. Auto to je vážně pěkné co do vzhledu, ale má poměrně dost drobných závad, které by bylo nutné opravovat a jak víme, servis není z nejlevnějšího kraje. To jestli auto není opravované po nehodě, už jsem tedy ani nekontroloval.

Zůstal jsem tedy bez auta tak trochu na konci světa a bez dalšího plánu. Frustrace se přihlásila ke slovu a já se viděl už na cestě do Čech. Přestal jsem věřit, že najdu auto, které bude v kondici odpovídající ceně. Na „jisté“ kousky kde je to 99% jsem bohužel neměl peníze, taková auta začínají někde u 900 000,-. Co mě trochu zlepšilo náladu, že v takovém turistickém ráji jakým je tento kout Itálie nebyl problém během pěti minut sehnat nějaký slušný hotel. Vedle v obci zvané Coldrano jsem sehnal slušný pokoj v hotýlku s bazénem a Wifi za vcelku dobrou cenu.

Otec samozřejmě netrpělivě očekával, co celá situace přinese a pro mě to byl zároveň i trochu souboj na dálku jestli dokážu sehnat dobrý vůz i bez nějakých odborných rad. Večer došlo na lámání příslovečného chleba. Zazvonil telefon a byl to on, to víte, že se mi nechtělo pouštět do debaty, o tom jaké to tedy nakonec bylo. Celé to dopadlo totiž ve finálně 1-0 pro Basilejské.

Přes začátek typu já ti to říkal, až po závěrečné, není to legrace, měl vcelku pravdu. Měl jsem sto chutí dojet si někam poblíž pro nějakou bouranou nebo s motorem po smrti a spokojit se s tím že se to prostě opraví. Člověk má na sebe po takové anabázi poměrně zlost a tak není divu, že jsem přemýšlel, že to prostě koupím za tu jejich cenu a bude. Situaci zachránila až má žena a večerní chat s ní. Ženy mají možná někdy sklon k hysterii, ale pokud jde o auta, umí uklidnit. Bylo mi řečeno, ať proježděné peníze neřeším a že je to prostě investice do toho sehnat dobré auto s tím že se třeba něco sežene. Jaký optimismus ovšem tak trochu z nouze jsem tomu sám začal věřit. Šel jsem spát a nespalo se mi zrovna nejlépe. Tu noc jsem přemýšlel nad celkovou marností situace.

Víte, kde leží St.Margrethen? Nevíte, to nevadí, také jsem to do nedávna nevěděl také. Je to v Rakousko švýcarském pohraničí u Bodamského jezera a nějakých 205 kilometrů od Silandro v Itálii. Ráno toho dne v mé duši bylo temno a zrovna, když jsem projížděl v záchvatu zoufalství místní inzerci, anebo hledal, alespoň něco k prodeji po cestě domů mi znovu zvonil telefon. Na druhém konci linky byl on se svým plánem, který se mi nejdříve ani trochu nelíbil. Po krátké konverzaci mi došlo, že nemám co ztratit a tátův kamarád který dal typ, nebude asi hloupý.

V podstatě jsem tuhle Margaretu měl i po cestě a kolem Bodamského jezera je ze všech stran docela hezky. Cestu si asi většina z vás umí představit, když si uvědomíme kde Silandro leží. Bylo to místy docela zajímavé a myslím si, že nejeden „zábavy“ chtivý řidič by tady své touhy dokázal naplnit. Samozřejmě na A12 veškerá zajímavost končí, ale mám pocit, že kolem tolika lyžařských destinací jsem nikdy předtím neprojel. Naštěstí jsem cestoval vozem velmi pohodlným se spotřebou malého dělostřeleckého tahače z období druhé světové války a tak jsem všechno na cestě i u ní drtil bez mrknutí oka.

Vyrážel jsem v 9 ráno a kolem druhé hodiny už jsem obědval u Schöflisbergů v restaurantu. Kontaktoval jsem pana prodávajícího dle instrukcí z rána. Současně jsem psal kamarádovy mého otce, jestli je vše domluvené. S pánem, který zde Porsche nabízel, se dalo mluvit vcelku rozumně, jen bylo nutné dojet do 5 kilometrů vzdáleného Fußachu což mi rozhodně po tom všem cestování nepřišlo jako problém. Byl jsem dost nervózní, mohlo to být totiž to velké finále, jak ho známe z Hollywoodu nebo jen prohloubení mé už tak špatné nálady. Tady jsem byl pozván dovnitř do rodinného domku, dostal jsem čaj a domácí apfelstrudel a nálada byla uvolněná. Prodávající si byl evidentně vědom, co prodává a v jakém to je stavu. Mohl jsem vidět kompletní servisní knížku, a že auto bylo kupované tímto pánem v Porsche v St. Gallenu. Následně bylo vše pečlivě vyskládáno v deskách a každá provedená oprava a údržba měla svou konkrétní fakturu či doklad. Nebylo tedy nutné spoléhat se jen na informace z knížky. K vozu bylo vše včetně manuálu, náhradních klíčů, druhé sady kol a několik dalších drobností. Viděl jsem fotografie, když bylo auto ještě nové bez značek. Nabýval jsem dojmu, že tady jsem dobře.

Potom to přišlo, byl čas se projet. Museli jsme tedy trochu popojet v rámci aglomerace ke garáži. Po otevření se mi naskytl pohled na perfektně zachovalé TVR 280i (musel jsem se zeptat, o co jde) Šlo o auto z druhé série ve žluté barvě.  A hned vedle v perfektním stavu stálo to, co jsem tak netrpělivě očekával. Porsche Boxster S z roku 2001 ve žluté (!) barvě. Pan Erhard je evidentně fanouškem žluté barvy. Já, který běžně odsuzuji tenhle typ aut, jsem najednou stál od jednoho na dosah ruky. Začala prohlídka vozu do všech nejmenších detailů za vydatné pomoci prodávajícího, jako kdyby i on sám snad kupoval. Je vidět že známosti nejsou vlivný čaroděj jen na české půdě.

 Za volantem tohoto povozu, který si získal pověst Porsche pro méně majetné anebo pro manželky a gaye jsem si přišel hned překvapivě dobře. Samotného mě to poměrně zarazilo, ale všechno je jednou poprvé že. Celá věc se začala odehrávat podle scénáře, jak zklamaný kupec k Porsche s motorem uprostřed přišel. Mnozí z vás si určitě stihli všimnout, že proti Porsche, která se nejmenují 911, nic nemám. Dojeli jsme do malé soukromé dílny, kde byla narychlo sjednána kontrola vozu. Těšil jsem se, jak tu malou divně vypadající věc natřu a škodolibě si to vychutnám. Bůh to viděl a to co mi připravil, se dalo popsat v jednoduchosti opticky stav nového vozu. Majitel se jen pousmál a nabídl mi, ať to jedeme pořádně otestovat, že od toho tam snad jsem.

K vozu byl k dispozici hardtop což okamžitě rozmetalo moje pochyby o tom, že se prostě jedná o auto s plátěnou střechou. Přes relativně málo místa v interiéru a logicky omezené nastavení sedadla se mi podařilo i na podruhé usadit velice pohodlně. Na papíře nevypadají hodnoty výkonu a vůbec celkově nijak oslnivě. V praxi je však situace zcela jiná a hned v první chvíli auto rozmetalo lidová moudra o Porsche pro holčičky. Tedy v první chvilce kdy bylo možné probudit ho řádně k životu. Testovací jízda se nakonec ukázala jako jedna z vůbec nejlepších „jízd“ co jsem absolvoval.  Došlo tedy na závěr, protože vše bylo tak jak by to mělo vypadat v těch nejlepších návodech pro nákup ojetého vozu. Plácneme si a stanu se nečekaně majitelem něčeho co jsem původně vůbec nechtěl? Život a cesty páně jsou někdy nevyzpytatelné. O tom budu muset napsat v dalším blogu protože je toho ještě mnoho co se ten den odehraje.