V osmdesátých letech minulého století nabízel americký koncern General Motors pro rodiny také kompaktní dodávky jako rychlou odpověď na úspěch konkurenčních minivanů od Chrysleru. Na rozdíl od nich využívaly modely Astro a Safari užitkový základ, proto bylo nutné představit nové modely na platformě blízké osobním vozům, jak to tehdy s větším úspěchem dělali hlavní konkurenti.
V návaznosti na úspěšně přijatý futuristický koncept se v GM rozhodli propůjčit svému minivanu radikální design vesmírného věku. Zatímco Chevrolet Lumina APV měl sloužit jako levný rodinný přepravník, Oldsmobile Silhouette hrál na prémiovou notu s lepšími materiály a bohatší výbavou. Na Pontiac připadl úkol zaujmout mladší klientelu prostřednictvím sportovního stylu a moderních technologií.
Zároveň jako jediný z trojice později ve vyšších počtech zamířil i na evropský trh, kde měl také těžit z rostoucího zájmu o rodinná MPV. Výsledkem snah zaujmout mladé rodiny byl neotřelý minivan Pontiac Trans Sport vyráběný od roku 1989, který se dočkal i specifických úprav pro evropský trh.
Podvozek a karoserie
U této trojice minivanů General Motors upustilo od tradičních postupů výroby rodinných automobilů ve prospěch konstrukce inspirované sportovními vozy. Namísto klasické samonosné karoserie tvořil základ vozu z velké části pozinkovaný prostorový rám z oceli, který přinášel vysokou pevnost a odolnost proti korozi.
Mnohé vnější panely karoserie byly v zájmu úspory hmotnosti a určitého snížení těžiště vyrobeny z kompozitních materiálů či plastů. Zatímco velké ploché díly jako kapota byly vyrobeny z kompozitní ho materiálu SMC vyztuženého skelnými vlákny, vstřikovaný elastomer RIM posloužil na menší díly, ale i na nárazníky. Jednotlivé panely karoserie byly k rámu připevněny speciálními druhy lepidel inspirovaných leteckým průmyslem.
Výkon a jízda
K pohonu předních kol tohoto velkého automobilu nejčastěji sloužily šestiválce z produkce GM, ale pro Evropu byly v nabídce i menší motory různého původu a konfigurace. První ročníky spoléhaly na poněkud letargický motor V6, který nabízel solidní spolehlivost, ale v případě naložení vozu či požadavku na vyšší rychlost dynamicky strádal. K tomu bylo nutné připočítat třístupňovou automatickou převodovku spojenou s hlučným vytáčením motoru.
Chevrolet Lumina APV (GMT199)
Situace se výrazně zlepšila v roce 1992 se zástavbou většího šestiválce s původem v motoru Buick. Ten díky silnému točivému momentu od nízkých otáček vynikal pružností a silným zátahem, což přinášelo dostatečné zrychlení i na dálnici, bez tak výrazného ohledu na náklad a počet pasažérů. Instalace modernější automatické převodovky se čtyřmi stupni kromě projevu pohonného ústrojí zlepšila i spotřebu paliva.
V nabídce pro Evropu nemohly chybět ekonomičtější čtyřválce ani volba manuální převodovky. Moderní motor se dvěma vačkovými hřídelemi kombinující litinový blok a hliníkovou hlavu se projevoval odlišným charakterem a dosahoval obstojné dynamiky při nižším zdvihovém objemu. Vzhledem k preferencím evropských zákazníků později doplnil nabídku ověřený dieselový motor od Peugeotu, který byl vyloženě ekonomickou volbou s velmi slabým výkonem, ale vysokou odolností a nízkou spotřebou.
Na svou kategorii dobré jízdní vlastnosti vozu těžily ze vcelku nízkého těžiště a relativně vysoké torzní tuhosti konstrukce, ale vzhledem k pohodlnému naladění zůstávaly kompromisní.
Kombinace vzpěr MacPherson a zadní polotuhé nápravy s vlečnými rameny a příplatkovým samočinným vyrovnáváním světlé výšky nedokázala eliminovat výraznější nedotáčivost a náklony karoserie při průjezdu zatáčkou, byť chováním vůz převyšoval konkurenci z koncernu Chrysler. Vůz preferoval rovné úseky, kde bylo jedním z nedostatků velmi přeposilované a nepřesné řízení.
Navzdory logu Pontiacu evokujícímu sportovně laděné vozy a lehké úpravě geometrie podvozku zůstával Trans Sport primárně pohodlným americkým křižníkem. Podvozek dobře filtroval větší či menší nerovnosti a na oplátku přinášel pouze pohupování bez ohledu na zatížení vozu.
Díky dobrému odhlučnění a aerodynamickému tvaru přední části do kabiny výrazněji nepronikal hluk od motoru ani proudícího vzduchu. Bohaté prosklení prosvětlující kabinu si vyžádalo instalaci výkonné klimatizace.
Exteriér a styling
Vnější design byl dokonalým příkladem futurismu z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, tudíž na rozdíl od čistě utilitárních konkurentů působila trojice od GM spíše jako koncept. Vůz nečekaně kombinoval klínovitý tvar s praktickou hranatostí. V základu vyznával rovné linie a velké plochy, ale Trans Sport k tomu přidal obložení připomínající body kit, v některých verzích i kontrastující s barvou karoserie, čímž se snažil působit sportovněji.
Na ostře se svažující přídi byly u původní americké varianty nad nárazníkem umístěny podélné kryty světel se směrovkami zasahujícími do boků, přičemž na každé straně ukrývaly dvojici hranatých světlometů. Pro Pontiac typické nozdry našly své místo až na předním nárazníku s horizontálními linkami. Linie šikmé kapoty svým úhlem přímo navazovala na čelní sklo, které bylo vybaveno rozměrnými stěrači s integrovanými ostřikovači.
Při pohledu z boku nejvíce vynikla ostrá příď a hranatý prostor pro posádku, přičemž tato silueta vysloužila trojici vozů přezdívku „Dustbuster“ neboli příruční vysavač.
Zatímco ve spodní části našly své místo ochranné plastové panely s horizontálními liniemi, v horní části bylo bohaté prosklení se zatmavenou částí bočních sloupků vytvářející imitaci souvislého skla. Výjimkou byl výrazný B-sloupek v barvě karoserie. I designy kol se snažily působit futuristicky a v případě Pontiacu i sportovněji.
Vertikálně orientovaná záď nijak neomezovala prostor uvnitř ani zavazadlový prostor. Zadní, na výšku orientované, sdružené svítilny propojovaly zadní okno s tím bočním, čímž opticky obepínaly D-sloupky. Víko zavazadlového prostoru bylo prakticky ploché až na zaoblený horní okraj nejčastěji krytý spoilerem či pokračující horizontální linie ve spodní části.
Pro evropský trh našly na zadním nárazníku či víku zavazadlového prostoru místo mlhové světlomety. Světelná technika obecně se dočkala znatelné úpravy pro evropskou homologaci.
Interiér a výbava
Interiér se inspiroval palubou dopravního letadla, ať už místem řidiče, nebo prostorem pro cestující. Působil moderně, ale na rozdíl od exteriéru zde hrály prim částečně zaoblené tvary. Zařazení nad model Lumina nabízelo možnost koženého čalounění, ale v kabině dominovaly plasty a nepříliš dobrá kvalita zpracování. Tvar přední části přinášel určité kompromisy, mezitím vzadu byl dostatek prostoru pro pasažéry i zavazadla.
Horizontálně členěná palubní deska se vzhledem ke sklonu čelního skla táhla daleko dopředu, tudíž se výrazně odrážela, přičemž tato konfigurace znesnadňovala orientaci při manévrování. Za generickým volantem od GM našel své místo mírně předsazený přístrojový panel s upraveným podsvícením s dvojicí hlavních ukazatelů a hned čtveřicí doplňkových. Pod volantem byla často umístěna pouze řadicí páka a páčka směrovek, zatímco ovládání stěračů a světel mohlo být řešeno tlačítky a posuvníky po stranách kapličky přístrojů.
Ve spodní části byl umístěn středový panel, na kterém našel své místo panel autorádia přizpůsobeného evropským frekvencím a ovládání ventilace, přičemž úložný prostor vespodu mohl v některých verzích sloužit jako držák nápojů. Pohodlná široká sedadla byla určená primárně pro dlouhé rovné přejezdy, tudíž nepotřebovala výrazné boční vedení.
Výplně dveří nabízely úložný prostor a materiály v několika odstínech šedi. V evropské verzi byla nožní brzda nahrazena klasickou pákou ruční brzdy umístěnou mezi řidičem a dveřmi.
Vzadu si pasažéři užívali dostatku prostoru a pohodlí, přičemž bylo možné připlácet i za kapitánská křesla. Jednotlivá sedadla bylo možné vyjmout, případně jejich zadní strana mohla fungovat jako stolek. Ve vyšších výbavách ke komfortu přispívala stropní konzola s úložnými schránkami a čtecími lampičkami. Dostatek prostoru zůstával i ve třetí řadě, přičemž ani v této konfiguraci nebyl velký problém se zavazadlovým prostorem.
Již součástí základní výbavy bývala výkonná klimatizace, tónovaná skla či elektrické ovládání předních oken a zrcátek, přičemž v první polovině devadesátých let do základu přibyl například airbag řidiče. Za příplatek bylo dostupné elektricky nastavitelné sedadlo řidiče, vzduchová nivelace zadní nápravy či prémiová audiosoustava později i s ovládáním na volantu.
Trans Sport facelift
V roce 1994 bylo představeno modernizované provedení, které se zaměřilo na úpravy z pohledu designu i technologií. Původní příď byla citelně zkrácena, částečně zaoblena a doplněna světlomety ze sedanu Bonneville, aby se přiblížila konzervativně pojatým konkurentům. Evropská verze se vzhledově přiblížila variantě od Oldsmobilu. Palubní deska dostala úpravu proti odleskům, zatímco nový čtyřramenný volant povinně zahrnoval i airbag. Čím dál běžnější byla středová konzole mezi sedadly vpředu.
S faceliftem se mezi příplatky objevily nové vychytávky. Dlouhé boční dveře výhradně na pravé straně mohly mít v době modernizace elektrický posuv s ovládáním i z místa řidiče, zatímco kapitánská sedadla mohla být vybavena integrovanou dětskou sedačkou. Paleta motorizací se změnila v posledním modelovém roce, kdy oba šestiválce nahradila jedna modernizovaná varianta.
Přijetí trhem a verdikt
Po svém představení sklízel Pontiac Trans Sport a jeho sourozenci od novinářů obdiv za odvahu a technologickou invenci, ale bohužel na prodeje to mělo spíše opačný efekt. Pro mnoho zákazníků byl mimo jiné příliš bizarní s nepraktickou přední částí, tudíž raději sáhli po konzervativně střižených konkurentech od Chrysleru, což se odrazilo ve výrazně nižších prodejích.
V Evropě byly síly mírně vyrovnanější, Trans Sport byl zde považován za příklad americké prémiovosti s bohatou výbavou, ale také se příliš neprodával.
Kromě nezaměnitelného designu byla jednou z výhod konstrukce vozu vysoká odolnost proti korozi a drobným oděrkám. Kabina vozu vynikala modularitou mimo jiné díky samostatně vyjímatelným sedadlům. Obzvláště vrcholné šestiválce nabízely dostatečným výkonem a kultivovaností, přičemž mechaniku od GM bylo ve Spojených státech snadné udržovat spolu s jednoduchou dostupností náhradních dílů.
Bohužel excentrický design s sebou kromě odpuzování zákazníků přinášel další negativa. Silně skloněné a relativně tlusté A-sloupky omezovaly výhled šikmo vpřed, zatímco palubní deska se odrážela v čelním skle. U verze před faceliftem se také velmi obtížně odhadovalo, kde vůz vpředu končí. Některé motorizace byly nekultivované a příliš slabé na vůz této velikosti, mezitím bohaté prosklení navzdory čelnímu sklu odrážejícímu infračervené záření kladlo vysoké nároky na klimatizaci.
Pontiac Trans Sport facelift
Pro některé z nedostatků a kontroverzní design se do roku 1996 prodalo okolo 250 tisíc kusů Pontiacu Trans Sport, což jej prodejně zařadilo mezi dostupný a nejvíce populární Chevrolet Lumina APV a prémiový Oldsmobile Silhouette předtím, než spatřila světlo světa druhá generace.
Nástupci a odkaz
Prvotní šok z designu a neobvyklé konstrukce se do současnosti proměnil ve fascinaci, přičemž model Trans Sport a sourozenci zůstávají specificky zaměřenou ikonou přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století ve Spojených státech amerických. Zároveň je jedním z nejvýmluvnějších příkladů futurismu přeneseného do mainstreamového automobilového průmyslu, což mu na trhu youngtimerů zajišťuje velmi dobrou pozici mezi minivany.
Poté, co v General Motors naznali, že s designem zašli až příliš daleko na úkor prodejů, padlo rozhodnutí změnit směr. Už facelift umírnil vzhled přídě, ale teprve druhá generace vsadila na naprosto konvenční tvary s běžnou ocelovou konstrukcí. Kromě původních značek se tato generace prodávala i jako Opel, který se více přiblížil evropským zákazníkům.
Bohužel v novém tisíciletí se celý koncern potýkal s velkými obtížemi spojenými mimo jiné s neúspěchem klíčových modelů, které při finanční krizi vyústily v záchranu před krachem ze strany státu. To si vyžádalo výraznou restrukturalizaci a zrušení nadbytečných značek jako Saturn či Hummer. Prémiová značka Buick vzhledem k úspěchu na čínském trhu zůstala zachována, zatímco sportovní Pontiac byl zrušen.
Pontiac Trans Sport a jeho sourozenci jsou jedním z raných příkladů amerických MPV neboli minivanů. Za vznikem moderního minivanu na americkém trhu stojí koncern Chrysler prostřednictvím modelů Dodge Caravan a Plymouth Voyager představených v roce 1983, mezitím v Evropě zahájil éru velkoprostorových vozů Renault s modelem Espace. Koncern GM se v tomto segmentu snažil zaujmout originálním designem, ale to se ukázalo být krokem vedle.
Během devadesátých let v Americe přibývaly minivany domácí i japonské produkce s novými vymoženostmi jako posuvné dveře na obou stranách či sklopná sedadla do podlahy, ale v novém tisíciletí se kurz obrátil. Po nepříliš vřelém přijetí nových modelů se GM a Ford postupně zaměřily na rodinná SUV s vyšší marží, tudíž s asijskou konkurencí v podobě Toyoty Sienna či Hondy Odyssey v rámci segmentu za americké automobilky bojoval koncern Chrysler s modely Town & Country a Grand Caravan.
Zatímco z Evropy klasická MPV prakticky zmizela a nahradily je kompaktní dodávky, na severoamerickém trhu se začíná blýskat na lepší časy. Po letech preference rodinných SUV všech velikostí a původu si čím dál více zákazníků uvědomuje výrazně lepší praktičnost minivanů za nižší cenu, což se podepisuje na růstu prodejů v poslední době.
Základní údaje
- Roky výroby: 1989 – 1996
- Země původu: Spojené státy americké
- Základ: Platforma GM U-body (1. generace / GMT199)
- Design: Wayne Kady, Terry Henline / GM Design, Pontiac Exterior Design Studio
- Motor:
- atmosférický 2,3 l řadový čtyřválec (benzín)
- atmosférický 3,1 – 3,8 l vidlicový šestiválec (benzín)
- přeplňovaný 1,9 l řadový čtyřválec (nafta)
- Uspořádání: motor vpředu napříč, pohon předních kol
- Převodovka: 5stupňová manuální; 3stupňová automatická; 4stupňová automatická
- Výkon: 66 – 134 kW (90 – 180 koní)
- Točivý moment: 187 – 305 Nm
- Maximální rychlost: ~150 – 200 km/h
- Zrychlení 0–100 km/h: ~9,1 – 17,8 s
- Kombinovaná spotřeba (udávaná): ~7,5 – 13,0 l/100 km
- Rozměry (D × Š × V): 4854–4933 × 1887 × 1656 mm
- Rozvor: 2789 mm
- Pohotovostní hmotnost: 1560 – 1745 kg
Byl jediným důvodem nižších prodejů první generace minivanů od GM kontroverzní design, nebo zákazníci neměli důvěru ve specifickou konstrukci?
* Některé vizuály mohou obsahovat drobné úpravy generované AI.
Oceníte představení dalších pozoruhodných, neobvyklých a přeznačených amerických minivanů? Budu vděčný za zpětnou vazbu a předem děkuji za upozornění na případné chyby či nesrovnalosti.
Autoamazed’s Cars najdete i na Facebooku.
Zdroje: Pontiac, Chevrolet, General Motors Heritage Center, Pontiac Trans Sport European Owners Club & Registry, Artcurial, Hampson Auctions, Bring a Trailer, Cars & Bids, Edmunds, Car and Driver, MotorTrend, Automotive Sales Numbers, Business Insider, Ward's Auto World, Auto Motor und Sport, Minivans: The Modern American Family Hauler od J. M., Wikipedia









































