MR2 vs MX5 - Den zúčtování

   A jako bojiště byl vybrán okruh v Sosnové. Sešli jsme se tam s kamarádem Ondrou na trackday od Special Drive a já konečně sebral odvahu a zeptal se, jestli by mi tu jeho Miatku půjčil. Svolil a já se nemohl dočkat, až konečně budu moci prověřit asi nejpřirozenějšího a asi i největšího rivala mojí MR2. Několikrát už jsem se v MX5 svezl, ale doteď nikdy neřídil. Tak konečně přišla moje chvíle.

   Nejprve pár faktů. Mazda byla ve verzi NB s motorem 1,8 l a výkonem nějakých 140 koní stejně jako Toyota. Samozřejmě krom koncepce je hlavním výraznějším rozdílem hmotnost, kdy MR2 je řádově o nějakých 150kg lehčí. V její neprospěch ovšem zase hraje pouze pětistupňová převodovka a absence LSD. Hlavně ale krom stupně navíc má Miata celkově o dost kratší převody, což pocitově nejen přidává na dynamice, ale také hlavně na okruhu pomáhá držet se ve vyšších otáčkách i v nižších rychlostech, kdy jsem nucen tam v MRce na hulváta dát jedničku, abych neměl plouživý výjezd. Ono je přeci jen rozdíl řadit ze dvojky na trojku v 80km/h při 7000ot/m než ve 100km/h při 6700ot/m. Takže nejen, že jsou v Mazdě lépe dostupné akční otáčky, ale také to člověka víc baví, protože víc řadí i na malých okruzích.  Já si dám trojku maximálně na cílových rovinkách, jinak jedu prakticky celý okruh (nejen Sosnu, ale i třeba Mýto…)jen na dvojku.

    Ukázkové je u obou aut rozmístění pedálů. I se svýma nohama o rozměru ploutve se dá tancovat po pedálech o obou aut parádně. Se svými „širšími“ 185ti centimetry  jsem ale v Miatě měl trochu problém najít ideální polohu za volantem. Volant není stavitelný ani výškově (navíc v autě byl aftermarket volant s celkem širokou nábou) a v oblasti stehen mi chybělo trochu místa a více dozadu už jsem se posunout nemohl. Ale nebylo to nijak hrozné.  MR2 má sice na pohled stísněnější interiér, ale díky hlubšímu tunelu pro nohy (není tam motor ani převodovka) tam člověk tak nějak prostě zapadne. Co se týká celkového dojmu z interiéru alespoň v této konkrétní verzi, tak Mazda vede. Přeci jen celý vnitřek v béžové kůži působí více švihácky než černo šedivá látkovo-plastová kombinace u Toyoty. Ale co, na potahy to nejezdí.

   Tak vyrážíme. Ještě by se možná slušelo připomenout mé pocity z minulých svezení touto Miatou na okruhu. Rozdíl v koncepci byl ohromně citelný i ze sedadla spolujezdce. Zatímco MR2 se musí do zatáčky „poslat“ a pak pod plným plynem na výjezdu využívat trakce díky motoru za zády, tak Miata při stejném postupu jeví známky nedotáčivosti a na rozdíl od Toyoty si plynem utahovat stopu, což v rámci faktoru zábavy většinou končí více či méně spektakulárním bokem. Jojo, boky, to MR2 neumí. Respektive utrhnout se dá, ale je to spíše na škodu, díky již zmíněné trakci se smyk nedá kontrolovat plynem, ale prostým zadupnutím se smyk vyrovná, Takže rozhodit se dá, ale hodně to zpomaluje, a i když zábava to je, tak driftovací náčiní MR2 rozhodně není. Vyznává čistou stopu a jízdu na maximální hraně, kdy se zadek jemně smýká, ale není potřeba dávat kontra. Pokud se tento limit podaří najít, je v zatáčkách až neuvěřitelně rychlá naprosto nezná nedotáčivost. Velmi návykové. Jako by se mi Toyota snažila sdělit, ať ji šlapu na krk, ale s citem, plynule, a hlavně v zatáčce prudce neubírat, jinak umí i kousnout. Oproti tomu MX5 očividně říká řidiči: „Hraj si se mnou, rozhazuj si mě, zadovádíme si“. Tak něco takového jsem čekal, když jsem v Miatě vyrážel na trať.

   Ovšem na rozdíl od minulých svezení tu byl jeden velmi zásadní faktor. Pneumatiky. Jejich stav pouze v případě MR2, ale hlavně rozdílné obutí na MX5. Zatímco v případě minulých projížděk byly obuty na všech čtyřech kolech stejné, takové solidní street pneumatiky, tak nyní si Ondra dopředu nasadil výborné Advany AD08r – také si je pořídím (fotky jsou starší z naší jarní vyjížďky, takže tam jsou ještě všechny stejné). Od takového setupu jsem čekal, že to ještě více posílí přirozené vlastnosti Mazdy a se slabšími gumami vzadu to bude prostě drift machine na požádání. Jaké ale bylo mé (nutno podotknout velmi příjemné) překvapení, že tomu tak není. Nevěřil jsem, jak moc se tím Mazda svým chováním přiblíží právě MRce. V rychlých zatáčkách, pokud tam člověk vletí a ubere, začne zadek díky právě těm „slabším“ pneu krásně utahovat stopu, až se někdy lehce smýkne bez nutnosti jakkoli kontrovat. Samozřejmě pokud to člověk strhne a dupne na plyn tak to samozřejmě driftuje na požádání, ale pokud chce člověk jezdit čistou stopu, tak horší gumy vzadu, respektive lepší  vpředu dělají divy. Vskutku jsem byl velmi překvapen. Řídil jsem to poprvé, ale díky právě zmíněným okolnostem jsem se rychle dostal do tempa a jezdil v podobném stylu jako se svým autem. To jsem tedy opravdu nečekal.

   Ale pocity jsou jedna věc, vlastní rychlost věc druhá. Tak jsme samozřejmě neodolali a dali si malý „battle“ na trati. Takže taková menší naháněčka. Točil jsem to na kameru, ovšem už v prvním kole jsem sebou nějak škubnul, a kamera mířila hodně dolů, něco málo tam vidět je, ale rozhodně to nestojí za to to sem dávat bohužel. Kdo vyhrál? Asi nikdo. V podstatě jsme jezdili za sebou a nikdo nijak náskok nenavyšoval. V pomalých místech byla nepatrně rychlejší Mazda (asi díky těm Advanům vpředu a díky mým předním sjetinám), v rychlejších pasážích zase Toyota dokázala stáhnout tu několikametrovou ztrátu. Takže přímý duel vítěze neměl.

   Takže kdo čekal, že řeknu, které auto je lepší (ač se může zdát, že bych samozřejmě preferoval svoje za každou cenu), tak bohužel nemohu sloužit. To bych si musel projet Miatu na stejných gumách. Jak jsem již popsal výše, je tam rozdíl v celkové charakteristice, ale to neznamená, že je jedno horší nebo lepší. Prostě jen jiné, každé volí zábavu jinou formou a asi i zaujme někoho jiného. Já bych svoji MRku neměnil. Přeci jen kruhové objezdy bokem nejsou moje parketa a jsem spíše na tu čistou stopu, na což bych dle mého osobního názoru řekl, že je MR2 vhodnější. Nicméně minimálně v tomto „setupu“ je Miata také naprosto skvělým okruhovým náčiním a i sám Ondra se zmínil, že ho to takto baví víc, než s identickým obudím. Naprosto ho chápu. Takže Miaťáci, zkuste si někdy dát dozadu něco horšího, respektive dopředu něco lepšího a uvidíte, alespoň na okruhu, za mokra na silnici už je to prý možná až moc hravé. Za mě to rozhodně mohu doporučit. Jen tím nemyslím dozadu nějaké sjeté zimáky, ale tak nějak střídmě samozřejmě :) .