Metalicko-Mechanická Unie

Když nedávno žena začala řešit, že by se nám hodilo doplňkové nové auto, bo její pojízdná nákupní taška pomalu cepení jako náš prezident, vlilo mi to krev do žil. Konečně možnost pořídit další praktické, úsporné a snadno ovladatelné vozidlo do rodiny! Okamžitě mi bylo jasné co pořídit, abychom náležitě ocenili inžinýry z její domoviny. UMM! Předpokládám, že jste o něm v životě neslyšeli. Ona bohužel ano. A přestože jsem horem dolem vysvětloval tisíceré výhody takového stroje (můžete do něj na pláži mokří, nedá se to rozbít, bo tam neni co rozbít od začátku, nemá střechu, jezdí to na fritovací olej kterej je v Portugalsku levnější než nafta, et cetera et cetera..). Byla to poměrně marná diskuse s očekávatelným rozuzlením. Protože je to prej škaredý. 

A co že to je za ůžasný stroj, pro který musí mít každý přítel praktických dopravních prostředků pochopení? 

União Metalo-Mecânica, zkráceně UMM, byla celkem příznačným podnikem pro Portugalsko v sedmdesátých letech a nesla sebou spoustu podobností s vývojem průmyslu ve vychodním bloku. Mezi lety 1933 a 1970 vládl v Portugalsku António de Oliveira Salazar, korporativististický diktátor (v určitých aspektech ne nepodobný Hitlerovi), který vytvořil diktaturu zvanou “Estado Novo” (nový stát). Když v roce 1970 zemřel a kolonie se začaly hlásit o svou nezávislost a začala Guerra de Ultramar - poslední část koloniálních válek – vznikla potřeba terréních vozidel. Proto byla zahájena akce ustavení UMM. To se vzala skupina malých výrobců aut (o portugalských značkách aut někdy příště) traktorů, pluhů a koňských povozů a nakoupila/ukradla/okopírovala se hromada licencí – od Jeepu, Land Roveru až po Masey Ferguson. Samozřejmě, celá tato snaha trvala déle než celá zámořská válka i samotný režim, který padl v roce 1974. Nakonec byla samotná automobilka ustavena až v roce 1977 a protože potřeba vojenských a pracovních strojů trvala, začala se tam vyrábět licenčně původně francouzská auta značky Cournil, kterou později spolklo PSA a která primárně předělávala druhoválečné jeepy na zemědělské stroje. 

I samotný Cournil Enrepreneur, jak se předloha jmenovala, byl víc traktor než auto. Ale zároveň měl i vojenské geny, takže bylo na čem stavět. Všude se dočtete, že automobilka za svou existenci vyrobila 6 typů vozidla UMM. Popravdě to bylo pořád jedno a to samé v evoluci, a když změny přesáhly určitou mez, dostalo nové jméno. Postupně se jmenovaly (překvapivě) UMM Cournil, UMM 4x4, Alter, Alvor a Alter II. V roce 2000 byl ještě navržen Alter 2000, ale ten se do výroby nikdy nedostal. 

Pro svojí vpravdě rurální náturu se UMMy dostaly do výzbroje několika armád (samozřejmě těch lusofoních), celkem se uchytily ve Španělsku a díky historii ve Francii. Automobilka skončila v prodej soukromým zákazníkům v roce 1994, ale do roku 1996 prodávala ještě auta pro armády, policii a hasiče. Většina strojů na které můžete dnes na pyrenejském poloostrově narazit jsou právě vysloužilé vojenské stroje. 

UMM se ve své historii zúčastnil i Rallye Paříž-Dakar, a to velmi úspěšně: v roce 1983 i 1984 dokončily soutěž všechny nasazené vozy, což nebylo zdaleka obvyklé. Na dakaru soutěžily vždy skříňové verze: jinak se vyráběl jako pick-up, double pick-up, polokabrio, i prosklená verze. Pro různé speciální nástavby bylo možno objednat pickup/crew-cab bez korby. A samozřejmě, existovaly i oholené taktické verze “Operacional”, které byly v podstatě ekvivalentem slavných “růžových panterů” britské SAS. Akorát to nebyly Land Rovery, takže byly mnohem spolehlivější. Pár jich můžete potkat po Africe ještě dnes. Ohledně dat výroby je to celkem záhada. Na internetu lze najít i kusy vyrobené v roce 2000, přestože už společnost auta v té době 4 roky nevyráběla. Znám dokonce několik majitelů, kteří nejsou schopni svůj stroj přiřadit do žádné generace, protože prostě nesedí motor, nebo verze nebyla prodávána (třeba pětidveřák, nebo trooper carrier). Improvizace, a tím i množství mezitypů bylo enormní. Zlé jazyky tvrdí, že mezitypem byla půlka produkce. 

Lze takové auto dnes provozovat? Paradoxně ano, a to díky francouzskému původu: spousta dílů je přímo od PSA a stále se dají sehnat, plechařina v podstatě nemá žádné komplikované tvary a svářečka s kladivem stačí na většinu servisních úkonů. Jen musíte vědět, ze kterých Renaultů byl právě Váš UMM vyroben.. 

Je mi jasné, že teď ani vy nechápete, jak mi to mohla žena odmítnout. Ale budu na tom ještě pracovat, na portugalskou pláž neexistuje lepší auto.

PB