Na počátku devadesátých let byl britský konstruktér Gordon Murray na vrcholu slávy po zisku několika mistrovských titulů ve formuli 1 s týmem McLaren. Zanedlouho poté, co z tohoto kolotoče vystoupil, se věnoval návrhu jedinečného silničního superauta, z čehož se nakonec zrodil McLaren F1. V té době si ovšem Murray uvědomoval, jak jsou sportovní vozy čím dál rychlejší a propracovanější, tudíž se ztrácí dokonale analogové zážitky.
Proto v té době spolu se závodníkem Chrisem Craftem založili společnost, která měla podobně čistý stroj nabídnout. Dokonale puristický řidičský automobil, který bude tak jednoduchý, jak to silniční předpisy dovolí. Hlavní budou jízdní vlastnosti dané co nejnižší hmotností. Výsledkem byl jedinečně prostý sportovní model Rocket vzniklý pod značkou Light Car Company, který byl téměř znovuzrozeným monopostem formule 1 z šedesátých let.
Podvozek a karoserie
Přístup ke konstrukci vozu čerpal z principů formule 1, kde každá součástka musela být dokonale optimalizovaná. Základ tvořil prostorový rám z tenkostěnných ocelových trubek, potažený a vyztužený hliníkovými panely, které svou funkcí nahrazovaly těžké nosníky. Nejradikálnějším řešením inspirovaným motorsportem bylo pevné spojení rámu a motoru, který byl integrální součástí konstrukce vozu.
Všechna kola byla zavěšena na nápravách s dvojitými lichoběžníky, přičemž ta zadní byla uchycena přímo k převodovce. To doplňovaly plně nastavitelné tlumiče, zatímco o zastavení se staraly brzdy s ventilovanými kotouči podobnými těm používaným ve formuli 3. Karoserie ze sklolaminátu byla pouze lehkou aerodynamickou skořápkou, ale blatníky mohly být vyrobeny i z tehdy velmi exotického karbonu.
Výkon a jízda
Vůz poháněl kompaktní vysokootáčkový čtyřválec od Yamahy umístěný za řidičem, který propůjčoval méně než 400 kilogramů vážícímu automobilu jedinečnou dynamiku. Vynikal okamžitou reakcí na plyn a výrazným přívalem výkonu, který mohlo být těžké kontrolovat vzhledem k úzkým pneumatikám a absenci elektroniky. Drtivé zrychlení provázel zvuk rychlé motorky, ale v horním pásmu otáček přecházel v ječivý řev, který spolu s výkonem gradoval až k hranici 11 500 otáček za minutu, kdy se dostával do konfliktu s hlukovými limity některých okruhů.
Celek doplňovala ručně vyráběná sekvenční převodovka Weismann s dvoustupňovým koncovým převodem, která teoreticky znamenala deset převodových stupňů. Krátké převody byly určené pro dynamické svezení na okreskách, zatímco dlouhé pro jízdu vysokou rychlostí.
Zásluhou nízké hmotnosti byly naprosto bezprostřední jízdní vlastnosti. Rocket se s lehkostí motokáry vrhal do zatáček a umožňoval precizní práci s přenosem hmotnosti. Na limitu přilnavosti začala progresivně nastupovat lehce čitelná přetáčivost. Neasistované řízení okamžitě přenášelo povely volantu do podvozku, přičemž poskytovalo i komplexní zpětnou vazbu. Díky použitému zavěšení vůz kopíroval profil silnice a udržoval pneumatiky v neustálém kontaktu s povrchem vozovky.
Navíc díky viditelným kolům si řidič mohl udržovat dokonalý přehled o pozici na silnici. I ve vyšších rychlostech vůz dobře držel na silnici, na čemž měla velký podíl aerodynamika zakrytované podlahy.
Jakékoliv pohodlí bylo obětováno jedinečným zážitkům za volantem, které vyžadují mnoho kompromisů. Překvapivě podvozek díky svým kvalitám nemusel být zbytečně tuhý, tudíž se s přehledem vyrovnal i s horšími nerovnostmi. Jinak byl řidič přímo vystaven živlům v čele se silným větrem, který ve vyšších rychlostech často neobešel použití helmy. K tomu bylo nutné připočítat hlasitý řev motoru doplněný o neustálé silné vibrace.
Exteriér a styling
Vnější design se naprosto vymykal představě moderního sportovního vozu s agresivními tvary a inspirací klínovitým profilem, místo toho skládal poctu raným monopostům formule 1 s motory uprostřed. Sázel na upravený doutníkovitý tvar s otevřenou kabinou, bez ostrých hran a jakýchkoliv nadbytečných designových prvků. Dojem klasického monopostu dotvářela odhalená kola včetně zavěšení.
Velmi nízkou a úzkou příď zakončoval nasávací otvor oválného tvaru těsně nad zemí, zatímco otevírací kapota chyběla. Klasické kruhové světlomety na stopkách byly přichyceny přímo ke konstrukci, ale při jízdě na trati je bylo v zájmu lepší aerodynamiky možné zasunout pod přední kryt. Také směrovky vystupovaly z linie karoserie. Vzhledem k inspiraci monoposty chyběl klasický nárazník, tudíž vůz nabízel jen minimální ochranu při kolizi.
Při pohledu z boku nejvíce vynikl útlý a nízký tubus karoserie, který nenarušovalo nic kromě podélně orientovaných nasávacích otvorů u motoru. Nezávisle stojící a velmi úzká kola byla kryta pouze malým blatníkem, který zatáčel spolu s nimi. Plně otevřená kabina měla pouze decentní větrný štítek, zatímco otevírací dveře chyběly úplně. Za řidičem byl v linii karoserie integrovaný i nízký ochranný oblouk.
Aerodynamická záď splývala do kapkovitého tvaru, přičemž v útrobách ukrývala motor. Na horní straně našlo své místo klasické vystupující víčko, zatímco jedna koncovka výfuku vystupovala pod zašpičatělou zádí. Minimalistické zadní svítilny byly umístěny na hrubých kovových držácích.
Interiér a výbava
Interiér byl dokonale puristický a nebylo zde nic, co nebylo nezbytné, čímž se svým pojetím přibližoval plnohodnotným závodním vozům. Byla zde pouze odhalená konstrukce a viditelná mechanika včetně lanek, vše v zájmu zachování nízké hmotnosti. Rozsáhlejší čalounění ani luxusní materiály nebyly vzhledem k zaměření vozu součástí.
Palubní desku zastupoval jednoduchý plochý panel, ve kterém byly vsazeny všechny potřebné ukazatele a klasické či kolébkové přepínače. Řidič sedící uprostřed měl před sebou rychloupínací minimalistický volant v klasickém stylu s koženou obručí, za kterým mohl být umístěn plně digitální přístrojový štít ve stylu tehdejší formule 1, jenž ušetřil pár gramů hmotnosti oproti klasickým budíkům. Po stranách byly rozmístěny všechny přepínače.
Sekvenční řazení obstarávala páka po straně řidiče namísto moderních pádel pod volantem, vedle které našla své místo menší páka ovládání koncového převodu. Kovové pedály byly uzpůsobené k řazení s meziplyny. Sedadlo řidiče tvořila pevná skořepina potažená vinylem, která byla pevně spojena s konstrukcí vozu a díky čtyřbodovým pásům držela řidiče na místě.
Za řidičem bylo v tandemu umístěno sedadlo spolujezdce, které v případě, že nebylo potřeba, kryl panel karoserie. Mělo sice stejně kvalitní pásy, ale vzhledem k rozměrům kabiny musel pasažér sedět obkročmo kolem řidiče. Jakýkoliv odkládací či zavazadlový prostor chyběl, stejně jako komfortní výbava.
Přijetí trhem a verdikt
Po představení vzbudil Rocket obrovské nadšení novinářů pro jedinečné řidičské zážitky, ale v době před nástupem track dayů vůz velmi těžko hledal zákazníky ochotné k tolika kompromisům. Přitom na technických okruzích dokázal konkurovat tehdejším superautům a zároveň být nesmírně zábavný na okreskách.
Díky nízké hmotnosti a motoru od Yamahy kombinoval drtivou dynamiku s ohlušujícím řevem vysokootáčkového agregátu. Nabízel jedinečně čisté zážitky za volantem a nic navíc. K tomu bylo nutné připočítat jednoduchý líbivý design, který nezapřel inspiraci v klasických monopostech formule 1.
Bohužel kompromisů byla celá řada v čele s absolutním vystavením pasažérů živlům, ať už šlo o vítr, nebo déšť. Jízdu provázel výrazný hluk a neustálé silné vibrace. Zároveň uměl být Rocket opravdu náročný na řízení a maximum z něj bezpečně dokázal vytěžit pouze velmi zkušený řidič. Vzhledem k malosériové výrobě a propracované mechanice byl na takto úzce zaměřený vůz relativně drahý, a přesto na něm značka nevydělala.
I když plány nebyly vzhledem k jedinečnosti vozu velké, tak do roku 1998 se našlo maximálně 55 bohatých puristů, kteří byli ochotní si jej pořídit. V letech po roce 2006 pod taktovkou syna Chrise Crafta vznikla menší série automobilů upravená pro modernější silniční předpisy.
Nástupci a odkaz
Vzhledem k celkovému počtu vyrobených kusů jde v současnosti o jedinečnou raritu, kterou je na silnici prakticky nemožné potkat, což platí i na závodních tratích. Je příkladem doby, kdy bylo možné postavit lehký sportovní vůz, který pro zábavu nepotřeboval vysoký výkon, ani spoustu elektroniky.
Po zkompletování posledních kusů a bez zázemí velké automobilky společnost Light Car Company ukončila produkci vlastních vozů a Rocket se tak nikdy nedočkal plnohodnotného nástupce. Mnoho kusů skončilo ve sbírkách bohatých lidí, kde se postupně zhodnocují, tudíž se na silnici objevují jen zřídka.
To platí obzvlášť v dnešní době, kdy Gordon Murray opět vstoupil do světa superaut se svou společností GMA, která svým pojetím navazuje na McLaren F1, ale zároveň se drží étosu lehkosti, jehož byl Rocket zářným příkladem. Duchovním nástupcem modelu F1 se stal supersport T.50, který nabízí dokonale analogové zážitky za volantem, a to především díky kombinaci neuvěřitelně nízké hmotnosti a atmosférického dvanáctiválce umístěného uprostřed. K tomu je nutné připočítat i relativně podobný a stále minimalistický vnější design.
Pro moderní éru track dayů by byl Rocket ideální volbou, ale ve své době byl příliš drahý a přišel před nástupem popularity okruhové zábavy v novém tisíciletí. Na silnicích začaly ve velkém přibývat radary a doprava nadále houstla, tudíž bylo čím dál složitější si užít zábavu za volantem na běžných silnicích.
Track daye proto rostly na popularitě a začaly vznikat specializované vozy jako například Ariel Atom či BAC Mono, které svým pojetím navazují na Rocket. Vždy jde o otevřené vozy s velmi lehkou konstrukcí doplněné o charakterní motor nejčastěji z motorky, které by byly mimo okruh příliš kompromisní.
Základní údaje
- Roky výroby: 1991 – 1998
- Země původu: Spojené království
- Design: Gordon Murray, Chris Craft / Light Car Company
- Motor:
- atmosférický zážehový 1,0 l řadový čtyřválec (benzín)
- Uspořádání: motor uprostřed napříč, pohon zadních kol
- Převodovka: 5stupňová sekvenční manuální
- Výkon: 107 – 123 kW (143 – 165 koní)
- Točivý moment: ~105 – 115 Nm
- Maximální rychlost: ~225 – 241 km/h
- Zrychlení 0–100 km/h: ~4,1 s
- Kombinovaná spotřeba (odhadovaná): ~8,1 l/100 km
- Rozměry (D × Š × V): 3518 × 1600 × 914 mm
- Rozvor: 2413 mm
- Pohotovostní hmotnost: 370 – 385 kg
Měl se Rocket pokoušet více přiblížit běžným silničním vozům, nebo je jeho jedinečnost hlavním důvodem, proč neupadl v zapomnění?
* Některé vizuály mohou obsahovat drobné úpravy generované AI.
Oceníte představení dalších pozoruhodných, neobvyklých a otevřených britských sportovních vozů? Budu vděčný za zpětnou vazbu a předem děkuji za upozornění na případné chyby či nesrovnalosti.
Autoamazed’s Cars najdete i na Facebooku.
Zdroje:Light Car Company, Gordon Murray Design Technical Archives, Evo, Goodwood Road & Racing, HotCars, Classic & Sports Car, Autocar Magazine, Motor Sport Magazine, One Formula: 50 Years of Car Design od Gordona Murray
