reklama
načítám data...

Kubajs autoúpravcem

11. srpna 2017, 13:14 8 komentářů TheKubajs

Moje druhé auto mě naučilo, jak auta fungují, kam vedou všechny tajemné hadice a dráty a že leccos si na autě můžu udělat sám.

zobrazit celou galeriiJakub  Pospíšil: Kubajs autoúpravcem

Z minulého dílu seriálu o mých autech víte, že moje soužití se Swiftem skončilo poměrně neslavně. Swifta jsem bez technické prodal za pár drobných a začal chodit pěšky. To bylo na jaře roku 2011. Na auta tenkrát stejně nebylo moc času, věnoval jsem se totiž přípravě na maturitní zkoušku. 

Tu jsem, k radosti své, i svého příbuzensta, absolvoval s překvapivě dobrým výsledkem a začal si užívat své nejdelší (a poslední) prázdniny.

Někdy v červnu mi z ničeho nic zavolala babička s tím, že se u ní mám stavit a vzít si sebou řidičák. Potřebuje prý něco převézt. Přišlo mi sice zvláštní, že danou věc nepřeveze děda, ale za babičkou jsem se vypravil rád. 

Po chvíli napínání nad obědem a kafem mi babička slavnostně předala malý techničák a dva plastovo-kovové klíče. Děda si koupil nové auto a tak se v rodině uvolnil starý favorit. Nemusím asi vysvětlovat, jak nadšený jsem z toho auta byl. Měl jsem obrovskou radost, že jsem zase na kolech a auto si užíval plnými doušky. Samozřejmostí se staly pravidelné autovýlety po čechách s kamarády. Fáčko mě vždy dovezlo kam jsem potřeboval a byl jsem s ním velmi spokojený.

reklama

Jenže pak mě napadlo, že by se dalo tohle auto ještě trochu vylepšit. Začátek byl dobrý. Přestavěl jsem výbavu LX na GLX. v autě jsem měl tak nově poličku na kazety pod rádiem, kryt páky ruční brzdy, koženou manžetu řadičky a digitální hodiny. 

Ale pak mi začalo vrtat hlavou, že vylepšení není nikdy dost. Nakoupil jsem tedy červené potahy sedaček a hlavně pořádná litá kola. Interiér jsem “vytunil” červeným balakrylem, na vrakovišti za stovku koupil tříramenný volant a kouřová zadní světla a na zadní plato nainstaloval repráky z tržnice.

Nedílnou součástí byl i, taktéž vrakovištní, pseudolaďák s pořádnou rourou. Jak tyto vesnické úpravy vylepšily vzhled vozu Vám nejlépe přiblíží následující kompilace.

Jak je ale vidno z fotek, favorit neměl zrovna pěknou kastli. Prahy a lemy po vyvaření zůstaly bez přelakování a dveře do kufru byly zevnitř tak rezaté, že tam rostl mech a lyšejník.

Rozhodl jsem se proto pro radikální krok. Za pád drobných jsem nakoupil nové dveře od kufru a novou kapotu a celý favorit jsem se jal s kamarádem přestříkat. Sprejema. V garáži. Pokud se chytáte za hlavu, je to naprosto adekvátní reakce.

A jak že to celé dopadlo? Inu, posuďte sami. Jen doplním pro úplnost, že favorit měl touhle dobou už i nové pedály a řadičku Sparco z Autokelly a také jsem na něj nainstaloval přední a zadní lízátko pod nárazník a přídavná dálková světla.

Favorit vypadal v mých očích jako luxusní rallye batmobil a já na něj byl opravdu hrdý. Až postupem času jsem zjistil, že sprej se zkrátka bude loupat ať už plech vyčistím lihem jakkoli, že čím nápadnější auto, tím více kontrol od policie a podobně. 

Favoritem jsem jezdil přes dva roky. Poté jsem dostal svoje první služební auto, Citroen berlingo. O tom napíšu zase někdy příště. Autem po mě jezdil ještě rok a půl kamarád, poté asi rok stálo na zahradě. Postupně ho ale nahlodala koroze a tak mi nezbylo nic jiného, než z něj odmontovat zajímavé díly a vzít ho na poslední cestu na vrakoviště. Na jednu stranu mi ho bylo líto, na tu druhou jsem ale rád, že jsem mohl tomuhle starému favoritu přidat další 4 roky a přes 50000 kilometrů života. Podíval se se mnou několikrát do zahraničí, naspal jsem v něm mnoho nocí a nikdy mě nenechal. Měl krásně čitelné řízení a svým slabým motorem mě nenuil nikam spěchat. Prostě definice pohodového auta.

Za svou zkušenost s favoritem jsem moc rád. Za tři roky jeho vlastnictví jsem se naučil, že na starém autě si mohu skoro všechno udělat sám a že auto vlastně není tak složité, jak se může zdát. Naučil jsem se poslouchat různé zvuky a hledat v nich vzkazy, které se mi auto snaží říct. Naučil jsem se pracovat s tmelem, svářečkou, kytem a pájkou, zjistil jsem jak funguje palivové ústrojí, jak je zapojená elektrika v autě a podobně. Favorit byl skvělé auto na naučení. Měl jsem ho moc rád a rád na něj vzpomínám. A někde ve skrytu duše se pořád cítím jako ten postpubertální vlasáč a jsem na něj v té matně černé barvě pořád docela hrdý.


Nový komentář

Komentář úspěšně přidán.

Komentáře

Petr 'Krab' Jeřábek
11. srpna 2017, 20:53
0

Dneska koukám jste se s těmi blogy pěkně rozšoupli :-D No, Fávo bylo u Tchýně, já s ním taky leccos najezdil a potkal ho teda podobný osud, mimo ten Tuning teda :-D Ale zas máš o čem psát ...
Já s Favouškem nemám tak vtipnou story. Byl to standartní LS , ještě z té doby než ho radikálně zdražili a byl tmavočervenej. Řízení bylo naopak šíleně gumový a pětka byla jen rychlostí z kopce jako tišitel rámusu, jinak použítelná moc nebyla. Na druhou stranu, vždy mě dovezl kam jsem potřeboval, nikdy nenechal stát u silnice a vlastně mi ho bylo moc líto, když šel do té recyklace

reagovat
David Marek
12. srpna 2017, 00:58
0

a mně se to vlastně i líbí :D

reagovat
beastar
12. srpna 2017, 12:22
0

Taky jsem ho měl asi jako každý druhý. Dneska se to zdá tak dávno. Prestříkat to sprejema to už chce odvahu:)) Paradoxně mě to auto taky nikdy nezradilo v monterkové modré na obřích hlínách s pneu pirelli zhruba v půlce ceny celého auta a černý interiér wow. Taky mi to auto ukradli. No jo Favorit...:))

reagovat
Th
TheKubajs
14. srpna 2017, 09:56
0

Mě ho jednou někdo v noci otevřel, popojel a nechal ho o pár metrů dál. Asi se lekl klapání ventilů-ke konci života už mělo fáčko docela rozhozenej předstih.
To stříkání sprejem byl punk od začátku do konce. Celý to stálo asi 1500 a tak 7 hodin práce. Stějně tak třeba navaření toho vejfuku z vrakoviště, to šlo taky metodou pokus-omyl.
A ještě jsem měl zmínit jednu oblíbenou kratochvíli a to byla participace na různých srazech majitelů tohoto mladoboleslavského zázraku.

ToMyx
14. srpna 2017, 10:37
0

Velmi podobně jsem se k asi dvouletému užívání Favouše dopracoval i já. Taky byl po dědovi, který vzhledem k pokročilému věku uznal, že řízení už není úplně OK. Byl bílý a vypadal stejně jako ten na srazu vlevo, prostě už v 89' bylo jaké, jaká barva je in:-D Děda říkal, že za to ta fronta v Boleslavi stála a určitě i bolavý záda při malování nápisů na zástěrkách a pneu na bílo:-)
Favouš měl najeto za vlastnictví dědy (1989-2005) nějakých 39tkm, stál pořád v garáži. Já jsem za 2 roky přidal dalších cca 60tis a ke konci se zdálo, že i trochu ožil. Hlavně, když jsem s ním blbnul na mokru...:-)
Nakonec šel do likvidace ve 2015, po sestřiné puse svodidlům a bráchovo ignoraci koroze a pravidelného servisu. Škoda ho, stále "voněl" novotou i po těch letech. Nikdy nezapomenu na to kolébání při změnách směru...

Th
TheKubajs
14. srpna 2017, 11:03
0

Jo, ta kolébavost byla skvělá. Člověk se cítil jak kapitán na lodi, zvlášť, když ještě neměl tlumiče v úplně nejlepším stavu. A na sníh mám taky vtipnou vzpomínku. Jednou jsem jel po okresce, kterou pluhoval přede mnou traktor s radlicí vzadu. Jenže ji nespustil úplně dolů a tak vytvořil na povrchu silnice parádní roletu. Za 4 km jízdy za traktorem jsem vyklepal 2 ze 4 kabelů ze svíček, takže jsem ve finále jel na dva válce a ještě se divil, proč to nejede :)

ToMyx
14. srpna 2017, 11:21
0

Kapitán lidi, přesně a posádka měla mořskou nemoc:-)
Favoušovi dávaly zimy zabrat, hlavně ta sůl. Nikdy nezapomenu na moje jalové jízdy těsně po zimě na mokru ještě na zimákách. Stačilo na dvojku přidat a trochu rychleji zatočit a Favouš jel poslušně "rovně", párkrát jsem to vypiloval až k takové dokonalosti, že jsem stačil ve skluzu zařadit i za tři:-D Pokud ze blížila zeď, škarpa nebo něco podobně finálního, stačilo trochu povolit plyn a kola se chytly. Vždy mě zařáželo jak tenká byla ta mez než kola úplně ztratily přilnavost, přišlo mi to jako vypínač. Prostě auto pro řidiče:-)

beastar
14. srpna 2017, 14:30
0

Ono to vlastně samozřejmě s nadsázkou řidičské auto docela bylo:D Bez posilovače, úzká kola a vratký podvozek, vskutku nízká hmotnost a velmi nepřesná převodovka k tomu vcelku letargické extrémně vadnoucí brzdy a silně se kroutící karoserie. O tuhosti a kvalitní konstrukci se nedalo mluvit ani ve vtipu. Trocha nepozornosti a řidičské neopratrnosti a váš klenot od AZNP skončil snadno ve škarpě či ve stromě a to byla vždy katastrofa a konec většinou i pro řidiče, který našel volant zaražený kdesi v hrudním koši...