Kterak jsem konečně k rozumu přišel a koupil - Mustanga!

Přátelé, autíčkáři, dlouho jsem měl takový ten pocit, že hromadím zbytečně staré krámy. V listopadu loňského roku jsem koupil sedmnáct let staré Mini a s hrůzou zjistil, že vůbec věkový průměr aut je v naší domácnosti úplně tristní. Nic novějšího než čemu táhne pomalu na dvacet nemám, průměr je asi 35 let. S tím už se prostě konečně muselo něco dělat.

Postupně jsem teď během zimy všechno co jsem měl rozprodal, naštěstí měli o ty mé krámy celkem zájem různí kamarádi, prostě takoví ti kluci, co furt ještě věří, že dřív se auta dělala líp a že zvuk, motor, brum brum a tyhle věci prostě dávají nějaký smysl a jsou důležité. 

Díky za ty chlapy! Fakt! V podstatě jsem prodal šest pojízdných vrán tak hezky, že jsem pak během celého března přemýšlel jakou novou skvělou káru si za to koupím. 

Porsche už jsem měl, tak to jsem si říkal, že nekoupím, na nový Lotus je děsně dlouhá čekací doba, zrovna tak na Škodovku. Do Ferrari nedám kočárek a to nové SUV bude na mě přeci jen asi moc drahé. Tak jsem postupně dospěl k tomu, že si koupím Ford Mustang. No to je prostě klasika… To víte, ten starý “Krab” mi hlodal v hlavě a říkal – kup si Mustang Mach 1, vzadu to má sedačky, isofixy, Krab junior se tam vejde, kufr je taky celkem vejkej, takže se nějak všichni vměstnáme. Pod kapotou je pětilitr o výkonu 460 koní, podvozek má některé věci přímo z Shelbyny a auto má samozřejmě manuál a rychlý pruhy. 

Už to byla skoro hotová věc, jenomže pak jsem se na ten konfigurátor Fordu zadíval znova a objevil Mustang Mach-E GT. A teď počítejte se mnou… Za stejné peníze, nějaké dva miliony s DPH (mínus teda delaerská slevička, kterou bych nerad prozrazoval, ale byla pěkná…) dostanu další dveře navíc, další kufr navíc, vepředu, to je v podstatě jako v Porsche, pak pohon všech kol a výkon a teď se držte – o 18 koní větší než u toho pětilitru Mustangu Mach 1. Mustang E GT má navíc přes 800 krouťák… to je fakt jako nářez.

Já jsem totiž poslední dobou začal hodně číst články od Vojty Dobeše a on to vlastně celý předpověděl. Říkal – Krabe, ty to jednou budeš chtít sám od sebe, ten elektromobil, prostě protože pochopíš, že je to lepší.

Tak teď už jen pokojně čekám na to než mi ho v té krásné křiklavě oranžové barvě doručí, mělo to být původně skladem, ale něco se zaseklo, tak to vypadá, že dřív než příští jaro to nebude. Obchoďák z Fordu trvrdí, že ale nejpozději 1.4.2024 už pofrčím od nich z showroomu a ještě mi to přeleští flanelovým hadříčkem. A tak jsem si mezitím koupil lítačku, řeším soláry na střechu, dobíjecí stanici a asi stihnu na zahradě postavit i větrník.