Když se to sere

Minule jsme skončili s tím, že opravy máme za sebou, svět je krásné místo plné sluníčka a barev a můžeme vesele jezdit. Realita života je ale jiná, takže servisní blog má pokračování.

Jak jsem minule popisoval, auto mi při mé první návštěvě jedné z Brněnských základen záchranky, při snaze odjet po službě domů, vypovědělo službu. Přístrojovka se rozblikala a auto na mně vesele vybalilo téměř celý repertoár chybových hlášek.  Zároveň při otočení klíčkem nastalo zlověstné ticho, ani startér se nepohnul. Po chvíli zběsilého pobíhání kolem auta, které mělo situaci vyřešit (dokonce nepomohlo ani významné otevření  kapoty), přišel spásný nápad (děkuji Stando) odpojit na pár minut baterii.  Po jejím zapojení vše jako zázrakem fungovalo a fungovalo to dlouho. Až donedávna. Auto mě z času na čas přivítalo tímto nemilým pozdravem a dávalo najevo, že na mně nemá náladu. Asi je načase přiznat, jak XKR říkám. Je to prostě Kočička. A XJ12 je Kocour. Žádný pejsek, který by se na svého pána těšil, slintal a tetelil se radostí, že ho vidí. Tohle auto Vás prostě má na háku. Když se mu chce, tak spokojeně vrní a ladné si to šine krajinou. Nebo sprintuje za svou kořistí. Ale když se mu nechce, tak ho jednoduše nenastartujete.  Chvilku to tolerovat šlo, ale když se závada začala projevovat i za jízdy, tak jsem pochopil, že tohle už je sakra nebezpečné. Když se Vám vypne z ničeho nic motor a polovina elektroniky, rozhodně není o co stát. Naštěstí se to stalo při stání na křižovatce a ne při jízdě po dálnici. Horší však bylo místo a čas. Brňáci asi znají Svatoplukovu ulici a ranní zácpy, které jsou tam na denním pořádku. Jednu jsem takhle cestou z práce zhoršil já.  Přístrojovka předvedla svůj barevný cirkus a motor zhasl. Potupně jsem musel vystoupit a vytáhnout trojuhelník, protože blikačky jsou při nutnosti odpojení baterie tak na dvě věci. Naštěstí jsem se po třetím odpojení a zapojení baterie rozjel a dojel domů.  Po této epizodě se nechuť auta k další jízdě stala pravidlem a předvádělo mi jí pokaždé při poklesu teploty.

Následovalo dlouhé studium schémat a shánění někoho, kdo by byl ochoten ponořit se do multiplexových sítí ostrovní šelmy. Prvotní obhlídka prostoru kolem řídících jednotek odhalila zajímavou věc. Odtok vody z čelního skla měl dále pokračovat hadicí. Na pravé straně auta, kde jsou pod sklem jednotka motoru a převodovky, byla hadice odpojená a voda vesele mohla téct k jednotkám. Hadice byla už docela vytahaná a nechtěla na místě držet, pomohla až stahovací páska. Jednotky mají sice svoji vlastní plastovou krabici, ale i tak to byl velice podezřelý nález. Rozmontování plastové ochrany ale ukázalo, že vody zjevné nebylo dost na to, aby se dostala dovnitř. Kontakty jsem pročistil, vše zapojil, ale závada se náhodně objevovala dál. Po nastudování elektronických schémat jsem začal podezírat CANbusovou sběrnici. Chybové hlášky totiž pocházely z jednotek, které jsou na ní napojeny. V mém případě jednotky ABS, převodovky, motoru a voliče automatu. Už jsem Vám říkal, že mám zcela netechnické vzdělání? Tak už to moc neplatí. Tohle auto ze mě aspoň v teoretické rovině udělalo docela slušného automechanika/autoelektrikáře. Bohužel další vybavení ani zkušenosti nemám a pouhé teoretizování nestačilo. Takže do hry vstupuje profesionál.

Pan autoelektrikář mi byl doporučen novým majitelem mé bývalky – BMW 525i. Do toho auta jsem nechal nacpat veškerou možnou výbavu, která se do toho auta dala sehnat (to je taková moje forma tuningu). A ano, to auto mi opravdu chybí, ale vím, že nový majitel o něj dobře pečuje. Bohužel ne všechno bylo provedeno zcela správně, protože chvíli po prodeji se zpod palubky bavoráka zakouřilo. No a tenhle pán to celé vyřešil.

Autoelektrikář přijel a vystoupil z překrásně hranaté Volvo krabice (asi 240, Volva nejsou můj obor) s koženým interiérem. Tehdy jsem pochopil, že jsem vybral dobře. Bohužel, auto se asi hodinu před jeho příchodem rozhodlo, že má přívětivou náladu a bude fungovat naprosto perfektně. Začali jsme si tedy hrát a dělat pokusy. Zjistili jsme, že při vypojení  kterékoliv jednotky hlásí chyby celý CANbus, jenže auto nezdechne (kromě vypojení ŘJ motoru) a pokaždé se po otočení klíčkem aspoň roztočí startér.  V hlavě mi zašrotovalo a začali jsme hledat místo, kde je přívod elektřiny společný pro startér i pro jednotky v motorovém prostoru a zadařilo se. Jedno konkrétní relé v pojistkové skřínce vedle jednotky ABS. Po jeho vytažení auto předvedlo přesnou kombinaci závad. Další zkoumání odhalilo zcela zoxidovaný a nedotaźený kontakt na pojistkové skříňce. Paradoxně jsem všechny tyto kontakty den předtím čistil, ale tuhle skříňku jsem zrovna přehlédl. Od té doby se závada nezopakovala a tak doufám, že jsem Kočičku už vyléčil.

Mezitím se povedly dvě další věci. Rozhodl jsem se do oprav zapojit i potomstvo. Jedna z dcer má ráda zvířátka a přírodu a takové ty další věci, o kterých si já myslím, že existují jen proto, aby mi špinily auto. Druhá je naštěstí techničtéjší, takže se podílela na výméné váhy vzduchu.

Můj mechanik pak vyménil sloupek řízení. Ten původní vypadal pod ochrannou gumou dost katastroficky a v teleskopické části byly vůle. Nový sloupek je řešený úplně jinak, takže všem majitelům XJček a XKček s podivným ťukáním ve volantu, bez vůlí na podvozku nebo hřebenu řízení, doporučuji tuto výměnu. Stojí to za to, protože pocit z řízení auta se naprosto změnil. Teď už necítím různé drobné vůle, ale dostávám pouze informaci od kol. Po výméně sloupku je řízení perfektní. Sice je docela dost naposilované, co podtrhuje GTčkový charakter auta, ale zároveň dává v dnešní době již nevídanou zpětnou vazbu.

Poslední detail je znovuopravené dřevo před spolujezdcem. Po minulé opravě byl lak trochu do bíla (je to vidět u fotky v minulém blogu), takže se znovu sundal, nanesla se nová vrstva a teď je již na palubce konečně dřevo tak, jak má vypadat.

Tímto bych už plánované opravy ukončil , otázka je, co na to Kočička. Dále se bude ladit kosmetika. Na autě jsou dva drobné důlky, které chci nechat vytáhnout. Jak jsem potkal majitele červeného XKR a viděl stav jeho laku, tak jsem musel slintat. Prý keramická vrstva, tak zvažuji, že bych se do toho taky pustil. No a nakonec zbývá ještě opravit kola. Místy je už na nich odřený lak a celkově to prostě není ono. Takže snad do konce prázdnin bude hotovo.