Jeden Švéd nestačí

Přijdou chvilky, kdy se člověk zamyslí a řekne si, že nastal čas přestat svého opečovávaného mazla trápit každodenním a hlavně pak zimním provozem. U mě tento okamžik nastal letos v létě, kdy se po některých komplikacích C70 znovu probrala k životu. Přece jen už má dvacet let a tak si trochu toho zvláštního zacházení zaslouží.

K dispozici byla Fabia po dědovi a firemní Rapid, kterého máme od loňska na nekřesťanský operák. Po už asi desáte hádce okolo tohoto prokletého stroje (neustálé závady DSG, infotaimentu, žraní oleje a nemrzky + další) v zastoupení Škoda auto u kterého máme smlouvu, mi definitivně ruply nervy a smlouvy jsem předčasně vypověděl.

K mému překvapení jsem poprvé po roce trvání smlouvy nebrečel já, ale pronajimatel. Z hrůzou totiž zjistili, že nějakým omylem nemám ve smlouvě jedinou sankci a tak po uplynutí 3 mesíční výpovědní lhůty jsme volní. Náklady s tím vzniklé nesou oni (och to mě mrzí…).

Takže základní nástin situace bychom měli. Rapid jde na konci září z domu a mě doma zůstané občas náladová C70 a Fabia v holobytu co při dálniční rychlosti žere zhruba stejně jako podstatně silnější a rychlejší Volvo. Nastal čas na restrukturalizaci vozového parku. Fabia se prodala asi za 12h od nahození inzerátu a já začal řešit auto s jasnými podmínkami.

Kombi (přece jen aspoň jedno praktické auto se doma hodí), automat (jinak moji drahou polovičku asi řídit nedonutím), ideálně něco trochu vyššího co se v zimě nelekne závějí na Vysočině (časem se asi budeme stěhovat) a stím taky jasně spojená podmínka vyhřívaných sedadel a nezavislého topení (zmrzlá kůže pod zadek už fakt ne…). No a pokud by se tím dalo přes zimu jezdit na srazy, tak by to vlastně bylo úplně ideální. Po zohlednění rozpočtu tak hledáčku zůstalo pouze Volvo XC70 a XC90. Druhé jmenované vypadlo hned následně, protože díky své výšce (respektive výšce sedadel) se do něj nedostane můj děda, kterého občas vozím. Začalo tak pátrání po solidní XC70 v cenové hladině +-150 000,- (tak aby zůstal nějaký ten polštář na prvotní servis).

Věčery trávené u inzerce ukončilo nalezení krásné vínově červené XC70 D5 stojící v jednom Pražském bazaru (ne, nebyla to Áčka…ano, jsem vůl). Auto mělo mít kompletní historii z autorizovaného servisu a po výměně některých bolestivých částí motoru. Sbalil jsem tedy obálku s pořebným obnosem a sedl na vlak do Prahy. Už první živý pohled na auto stojící v krajní časti bazaru mi dal jasně najevo, že tohle dobře nedopadne. Bazarník by měl dostat diplom za mistrnou práci s foťákem, neboť fotografie byly opravdu krásné… realita však o poznání děsivější. Kapota a přední blatníky po kroupách. Na dotaz proč to není v inzerátu mi bazarník odvětil “Fááákt? Ono je to po kroupéééch? A je to viděěět?”… zapudil jsem myšlenku zbičovat jej diagnostickým kabelem (protože si to ten kabel nezaslouží) a dál se věnoval autu ve vidině toho, že důlkovaná kapota bude jediný problém…

Nebyla.

Oba boky hrubě obtažené od klíčů by nebyly až takovým problémem, ovšem na dveřích spolujezdce se tak krasně ukázal asi centimetr kitu, který začínal lézt přes lak (hlavně, že “nebourané”). Oba přední xenonové světlomety praské a znehodnocené dlohodobým zatékáním přes praskliny. Výpis chyb se pak téměř nevešel na monitor a zahrnoval nejrůznější závady od mrtvých jednotek (xenony + couvací senzory), až po problémy s regulací tlaku turba. Po nastartování se pod kapotou ozval, jinak kultivovaný, naftový pětiválec kovovými ránami ne nepodobnými uderům palicí do bloku… tohle fakt nebrat. Vycouval jsem z bazaru a zavoval na další inzerát, který jsem měl v merku a který byl také v Praze.

Jednalo se o údajně slušně zainvestovanou XC70 v dosti vzácné barvě Scarab green s podobnou barvou interiéru jako vínová crosska na place (světlý interiér s tmavě hnědými sedačkami a příplatkovým dřevěným volantem). Bohužel jsem se od majitele dozvěděl, že je na 14 dní na dovolené, takže taky nic. Dal jsem s kamarády jedno smutné pivo a o půlnoci jsem byl opět vlakem v Brně.

Druhý den jsem se vydal s kamarádem do Olomouce, kde měla stát sice stříbrná a skoro holá a však opečovávaná další XC70. Testovací jízda dopadla docela dobře, pár drobných chyb, které se však odepsaly z ceny a pěčlivě vedená servisní historie za poslední tři roky. Docela dobrý a za cenu která byla nastavena bych asi přežil i černý interier + dodělal chybějící vyhřívané sedačky a bufík. Byl jsem rozhodnutý auto rovnou odvézt. K mému překvapení však majitel neměl nachystané zádné papíry na prodej a ochotný to byl řešit až po návratu z dovolené za 14 dní. Řekl jsem si tedy proč ne, předběžně jsme domluvení a já mám čas kouknout se ještě po něčem lepším.

Dalších 10 dní v inzerci naprostá tragédie. Neexistovalo jediné auto, na který by mělo smysl se jet alespoň podívat. Navíc se mi v hlavě rozvíjel čím dál tím větší odpor k monotónímu černému interiéru, který autu přidává nejméně dalších 5 let na stáří. Napsal jsem tak dovolenkáři se zelenou crosskou, jestli je po jeho návratu do ČR možná prohlídka vozu. Prý to není problém v pondělí 16.7. To byla dobrá zpráva, protože majitel stříbrné se měl vracet až 18.

V pondělí 16. ráno jsem si potvrdil termín a místo prohlídky a odpoledne už opět sedal na vlak do Prahy. Tentokrát s mnohem menším očekáváním, než při předchozí cestě. Služby ČD snad ani netřeba komentovat, takže notně rozlámaný a utahaný jsem vypadnul z vlaku na hlavním nádraží v Praze. Naštěstí jsem měl zajištěn odvoz a druhé kritické oči, kdybych měl přece jen při prohlídce zrovna na obličeji moc růžové brýle. 

Ve smluvený čas přijela na místo už na první pohled velmi slušně zachovalá XC70 z roku 2004, která měla vše, co jsem si v požadavcích na další povoz vymyslel a k tomu navíc i mezi Volvaři výjimečné a opěvované skleněné předface xenony. Zkušební jízda i diagnostika dopadla dobře a nebyl důvod jet do Brna zpět vlakem… tím to však teprve začalo…

V ten okamžik bylo cca 19:00 a po mé informaci, že auto beru, v autě zůstal vyděšený majitel a hrobové ticho které protínala pouze slova manželky majitele linoucí se z telefonu na jeho uchu “ne že mi ho prodáš!”. Začala válka nervů. Auto chci, jenže majitel si po dovolené strávené ve Voyageru nějak prodej rozmyslel a bláhově předpokládal, že se na auto podívám, nevezmu ho a on následně zruší inzerát a bude klid. Můj zájem prostě nečekal a nastala patová situace, kdy u auta stál kupec, který zabil půl dne cestováním vlakem z Brna do Prahy a prodejce, co tak úplně nechce prodat. Nehodlal jsem se vzdát, to auto za to stojí.

O půl hodiny později už dole byla i manželka a válka nervů pokračovala. S díky jsem odmítl nabídku, že mě zavezou zpět do Brna abych nemusel vlakem a vzhledem k tomu, že stále nezaznělo rozhodné “NE, neprodám” jsem pokračoval v tepání sice chladnoucí, avšak stále ještě přítomné naděje, že crosska dnes odjede semnou do nového domova.
Vše se pořád neslo ve veskrze zábavném duchu s podtextem mírného napětí na obou stranách, které obšas vygradovalo ve výbuch smíchu, kdy se do situace přidal nějaký náhodný procházející jako třeba majitelka domu, ve kterém majitel prodávaného (aktuálně spíš neprodávaného) auta bydlel a před kterým jsme stáli.

bytná: “Co je, vypadáš nějak divně?”
majitel auta: “Ale, prodávám auto, ale nějak se mi to rozleželo a aktuálně se mi už moc prodávat nechce.”
bytná: “No tak to je jednoduchý, ne? Na to musí být dva. Kupec co chce koupit, ale hlavně prodavající co chce prodat. Tak pánovi poděkuj za zájem a máš to vyřešený.”
majitel auta: “No to jo, ale pán se pro to auto táhne dneska půl dne vlakem z Brna a já mu ještě ráno prohlídku potvrdil.”
bytná: “No tak to bych tě tady rovnou rozšlapala!”
všichni přítomní: --výbuch smíchu—

Po tom co můj odvoz musel odjet se k nám přidal i synovec majitele, který měl za úkol auto nainzerovat a následně také inzerát stáhnout, což se mu však nějak nepodařilo. Debata pokračovala a já začínal pomalu získávat kladné body. Když někdy po deváté hodině začal majitel prohlížet, co má vlastně v autě, věděl jsem, že se blíží mé vítězství (bylo 21:15) :D Pozvání nahoru do bytu, abychom dořešili peníze a smlouvu, následovalo jen pár minut na to. Synovec a majitelem auta si nalili smutného panáka a po společném cigáru u nich na balkoně a dalším potvrzení, že se crosska bude mít v Brně jako v bavlnce, bylo dokonáno. Smlouva podepsána, peníze předány a já se těsně před desátou vydal na cestu.

A tak se stalo, že vám tady představuji nového člena rodiny a to zelené Volvo XC70 D5 AWD v 5q automatu s chipem o VolvoČesky, kompletně novými tlumiči, pružinami, výbojkami v xenonech, repasu úhlovky, vyhřivanými sedadly, bufíkem a hlavně s témeř posvátnými origo skleněnými xenony.

Ještě nemá jméno a pár drobností na opravu se na ní taky najde, ale už teď vím, že bude autem důstojným jak pro soukromé cestování, tak i pro firemní schůzky. Snad bude méně náladová, než její starší a aktuálně už hlavně garážováný bráška :)

EDIT: Tak jméno už má. Drahá polovička naznala je to velký, zelený a vypadá to furt nas*ně… takže to prý bude Hulk :))