Jak poznám, že je to ta pravá?

Zatímco Ostravská relace Autíčkáře vysílá pořad, „Chcete mě“ a náhle poté překvapivě zjišťuje, že   tu Jarunu prostě nedá, Krab si o sobě začíná myslet, jaká je hnusná a prodejná děvka. Našel vůbec kdy v životě tu pravou automobilovou lásku, jež je z osudného sepjetí nic, ani rez nerozdělí? Automobil, k němuž hrdobně na věky vzhlížeti bude? Vypadá to, právě že ne. Má mě to štvát, nebo to mám brát za vlastní přednost, jelikož mé srdce tíhne k různorodosti a já tím pádem nezemřu jako zapřisáhlý fanoušek všech generací Mazdy Miata. A to dokonce až do té poslední, pokud se dožiji 50tých let 21tého století. A ta bude s elektromotorem, robotickým autonomním řízením a vyrobená výhradně z recyklovaných obalů kosmické stravy Mc Donalds aby vážila stále svých 990 kilo.

A toho se právě chci vyvarovat. Problémem patrně ovšem je, že tu touhu po nové a nové příležitosti vyzkoušet nové a další auto nejde od určité fáze zastavit. A já skáču z jednoho volantu na druhý jako včelka mája z květu na květ. A tak nějak jsem těch květů opylil už poněkud víc. Koukám, dnes mám nějaké záblesky vzbudit pozornost oslnivou schopností ovládat český jazyk slohem i gramatikou. Učitelé, Gymnazijní profesoři a budoucí či bývalý promovaní pedagogové, zkrátka češtináři, nehodnoťte prosím Krabův krabopis. Kdybych své blogy psal v Mandarínské čínštině bylo by to snadné, ale v tak složitém jazyce, jakou je čeština? No, nic, zpět ke květinkám. Bylo jich méně než u šéfa tohoto webu, ale vlastní statistika dává rovněž poněkud znepokojující údaje. Speciálně, když srovnám se situací svojí, realitu mé skoro-tchýně a skoro-tchána.  Škoda 1000MB, Trabant, Favorit. Aha, takže člověk asi může svůj aktivní dospělý život prožít s opravdu velmi malým počtem vozů, někteří dokonce i s jedním jediným. A na takovém najede klidně tři miliony mil. A nedá ho pro nic na světě z rukou pryč. A není teda náhodou ten milý pán Volvista z New Yorku právě ten pravý Autičkář? Ty jo! Radši se do dalších úvah nepouštět.

Každopádně já to mám prostě pestřejší. Na druhou stranu je tu přesně ten problém, kdy a čím ten kontinuální výběr toho pravého auta zastavit. Mám ve své blízkosti kamarády, co poněkud osiřeli v normálních vztazích a jakožto moderní svobodní mládenci pořídili appku Tinder.  Tinder je v přeneseném významu do automobilového světa něco jako fakt vychytaná auto inzerce. Chceš auto a líbí se ti moje auto na fotce? Napiš kocourku, nebo zavolej!

Problémem je si doopravdy vybrat. Protože, když už to vypadá nadějně řekneš si: Hmm, to není stále ta pravá. Protože co když se ta Ona objeví na appce zítra! A mezitím ti tamta předchozí uteče a dá slušně řečeno košem. Minimálně takto to znám z barvitých vyprávění u pracovních obědů. V autech, ač je nějak zvlášť nezajímají, mají jasno. Oktávka je oukej, ale kdyby tak měli benefitní Audi A4! To by bylo něco! Představte si, když bych jim ukázal svou promiskuitní automobilovou statistiku a průměrný věk mých vozů spočítaný na dvacet-pět let. A to už je solidní gerontofilie!

Problémem je si doopravdy vybrat. Čím víc má člověk na výběr příštího auta peněz, tím je to snad celé horší. Své o tom určitě může vyprávět Simon, zvaný STG!  A jeho kámoš Shmee 150 zrovna tak. Sice přesvědčivě tvrdí, jak skončil v chomoutu s Astonem Vantage GT8 na věčné časy a nikdy jinak, jenže počkejte si na vlogy co přijdou v letošním létě, speciálně pokud bude mít na tuhle šílenou barevnou kombinaci prachatého ženicha z Dubaie. No, šílenou! Vlastně šíleně krásnou barevnou kombinaci.

Mr. JWW si svoje vysněné Porsche 911 GT3 RS nechal doručit do slunného Toskánska, protože kde lépe vychutná svojí první noc s touto vpravdě výjimečnou automobilovou nevěstou. Na okreskách mezi vinicemi, nebo v zácpě Londýnské city? A bude ho mít na věky? Ne, nemyslím si. Pojezdí, natočí, nafotí, odkopne, vymění. Je to taky prostitut. A ještě má k tomu tolik zhlédnutí. Prostituce je prostě velký business. No a Tim, alias Shmee 150, to je zkrátka taky klasický automobilový prostitut. Zrovna jako Krab, ovšem Krab ještě není žádnou celebritou. Neřeší tím pádem, co si pořídit za rozpočet chlápka, který právě vyhrál jackpot ve sportce.

Ale jímá ho nutkavá touha utratit drtivou většinu úspor a blogovat o tom, jak snadné je snít svůj sen v rozpočtovém supersportu.  A to už nám trio Křečka, Šneka a Jezzy názorně ukázalo za mlada, jak to přesně nefunguje. I když nutno dodat, že v Krabově případě se jedná o starší stuttgartský automobil pyšnící se předními příčkami statistik spolehlivostí TUV. A to se ještě může v danném cenovém rozpočtu rozmýšlet mezi hned několika modely a typy těchto německých legendárních sportovních vozů, včetně krátkého myšlenkového výletu směrem Mnichov. Ano, i nad tímto vozem vyrobeným v opravdové divizi M motorsport by se dalo snadno zauvažovat. Ale o procesu výběru a důvodu finálního výběru jako takového si počtete až zas někdy jindy.

Krab asi nyní nejvíc řeší něco jiného. Jestli by nakonec nebylo záhodno obětovat vůči tomu novému objevu nějaké auto ze stávajícího vozového parku. A to není lehká volba. Já vím, v Somálsku nemají co jíst a pít a mají tam sucho a obrovská vedra a já tady řeším, jestli využiju čtyři auta. Snažím se najít důvody proč je potřebuju, pak proč je to naopak hloupost a jedno musí z domu ven. A pak přijdu večer do garáže a pohladím ho po blatníku a pomyslím si přesně jak Vavris! Tu Jarunu přece nedám! Vždyť vlastně bude stačit dostavět přístřešek na další auto a bude. Do garáže se holt už nic dalšího nevejde. Nápad umístit našeho Triumpha do obýváku se nesetkal s tím pravým schvalovacím podpisem. A poté co jsem si vzal do ruky metr a začal měřit šířku francouzského okna a určité půdorysy v obývacím pokoji, začala být Mrs. Krab poněkud nervózní a pohupovala se  ze strany na stranu. Tenhle nápad průchozí nebude. Stačí, když se nám loni v zimě objevila v obýváku motorka. Ani pohotová argumentace, že komisař Moulin parkuje také svou Ducati doma v interiéru a jeho Lole to nevadí, se nesetkala s tím správným pochopením.

Takže se doma v posledních týdnech stále radíme a přemýšlíme co budeme dělat. Existují tři varianty. Varianta „A“ je velice jednoduchá. Přivítáme do Krabových klepet připluvšího dalšího automobilového člena rodiny. Varianta „B“ připouští, že přivítáme do klepet připluvšího nového člena, ale jednoho člena, našeho starého dobrého anglána Triumpha propustíme do služeb dalšího lidského kustoda, který se o něj bude na nějakou další dobu starat a pravidelně ho venčit. A pak je tu varianta „C“ a ta Krabovi sebere z klepet jeho milovanou klaunovu botu. Upřímně řečeno, varianty „B“ a „C“ jsou neuvěřitelně těžké volby. A varianta „A“ už má jasný scénář. Jak už prostě vím ze zkušenosti, jedno auto ze čtyřech nebude totiž skoro vůbec používané. A to je to nejhorší. A Já nemám rád automobilová muzea a investiční auta v pompézních prodejních galeriích. Protože, zkrátka auta mají jezdit. To je jejich účel a člověk musí mít čas a chuť se jim pořádně věnovat. Paní Krabová vymyslela vzápětí i variantu „D“.  Varianta „D“ znamená. „Nech si prosím tě to, co máš teď, nic nekupuj a máš to vyřešený“ A vůbec nebuď mě, už neotravuj a spi. Už mě z tebe bolí hlava!“  A Krab „krůto zaplakal“, jako v jedné oblíbené písničce.

A jaká varianta je ta jediná správná? Pomůžete nebohému Krabovi v jeho velkém dilematu? Hlavně se mu tedy nesnažte radit, že varianta „D“ má něco do sebe. Nemá. Zkrátka nepřichází do úvahy ani na vteřinu.

No, příští blog snad již bude o něčem zajímavém, například o tom, jaké je to nové Krabovo auto a proč je to to nejlepší auto na světě!