Kdo mě zná, tak ví, že o dovolené pracuji. Nejinak tomu bylo, když jsem měl volno na přelomu července a srpna loňského roku. Takže jsem se v jeden krásný slunný den místo válení u bazénu vydal na cestu z Brna do Prahy pro náhradní díly.
Na cestu mi byl zapůjčen Saab 9-5 s LPG, který byl zvolen záměrně skrze úsporu paliva a velký vnitřní prostor. To, že jsem vyfasoval kus, na kterém se třepaly brzdy, nefungovala klima a stěrače vše rozmazávaly, raději přejdu. Nicméně moje vize odvézt vše uvnitř vozu ztroskotala v Praze na faktu, že kapota ze Saabu 9-5 po druhém faceliftu je prostě delší než ty před a po prvním faceliftu. Jinak by se dovnitř nejspíš vlezla i s předním nárazníkem, světlomety a dalšími drobnostmi.
Takže kapotu mám přikurtnovanou (děkuji Peťovi K. za pomoc při úpevnění) na střeše a za doprovodu husté dopravy a obav z připevněného kusu plechu nad hlavou se vydávám směrem k domovu. Po cestě mě ale čeká ještě jedna zastávka…
…navigace mě spolehlivě vede… kecám. Waze mi udělal speciální projížďku Prahou. Ale nakonec mě přece jen zavádí za Čerčany na silnici 109 směrem na Poříčí nad Sázavou. Sjíždím z hlavní na docela nenápadné odbočce, přejíždím mostek a dostávám se na parkoviště označené pro zákazníky muzea. Jsem tu správně.
Nejedná se o žádné velké muzeum, jakým disponuje například samotná automobilka Škoda v Boleslavi, ale na to, jak z venku vypadá kompaktně, tak je to ve skutečnosti docela slušný prostor, čemuž i odpovídá víc než slušné množství exponátů…
Hned, co vcházím do budovy, mě vítá na recepci krásná stará Jawa a milá usměvavá recepční/ pokladní (nevím, jaký je správný terminus technicus). Rozhlížím se kolem a shledávám, že jsou zde slušně vybaveni tématickým oblečením, hromadou suvenýrů, čokolád… A začíná se mi klepat ruka — samozřejmě jsou zde modely aut v různých měřítkách. Jako sběratel se musím ovládnout a nekoupit ani jeden, protože to není kam už doma dávat.
Vyzvedávám si lístek, ptám se na focení a jdu dovnitř. Nevím, jak to zde vypadá jindy, ale lidí je tu dnes minimum, což je voda na můj mlýn, páč mohu fotit, aniž bych musel čekat nekonečné minuty, než se mi klasicky otevře prostor.
Procházím si nejdřív vše kolem zběžně, posílám pár provokativních fotek kamarádům, i když je to ve kontextu s mou pracovní dovolenou spíš takový výkřik do tmy a jdu udělat pár (stovek) snímků.
V posledních dvou chodících kolech po prostorách si pozorně pročítám většinu informačních cedulí k jednotlivým vozům, kde jsou vypíchnuta ty nejzajímavější fakta.
Dále vypíšu jenom takový výběr aut, která mě nejvíce zaujala a něco málo k nim. Více dělat by bylo zbytečně zdlouhavé a o ničem, lepší je si tam prostě zajet.
První exponát, který mě zaujal, je „prachsprostá“ jedničková Octavia před faceliftem. Ona zas tak obyčejná není, jinak by tady určitě nestála. Jedná se totiž o kus z málosériové produkce Octavií, které byly pro větší pohodlí prodlouženy o 11 cm na B-sloupku. Podle všeho díky právě prodlouženému rozvoru nebylo možné vozidla montovat na montážní lince, ale musela být kompletována ručně.
Auto by mělo mít údajně všechno z výbavy, navíc je zde ještě dřevěný vyklápěcí stolek pro cestující vzadu. Při pohledu na odložený popelníček a láhev Becherovky není těžké uhodnout, že tento kus přímo vozil tehdejšího premiéra vlády, Miloše Zemana, který tvrdil, že státník by měl jezdit ve vozidle domácí (tedy české) produkce.
Od pohledu divně vyhlížející záď jinak dosti známých linek. To je prosím předprodukční prototyp vozu Škoda Garde.
To, co od pohledu neštymuje jsou zadní světla, která byla z vozidel Tatra. Než se Garde dostalo do výroby, tak byla změněna za ty typické, co nosily běžné 120-tky.
Proč ale onen vůz zmiňuji, je ten fakt, že jeden člověk od Škodovky s ním údajně jezdil v běžném provozu, a to i za hranicemi Československa dřív, než se vůbec Garde dostalo do výroby.
Jak je zmíněno v popisu v muzeu, tohle by bylo dneska nemyslitelné a asi by padla minimálně jedna hlava.
Kupátko pro Brežněva. Takto by se dal shrnout kousek, který stojí před prototypem výše zmiňovaného Garde.
Tehdy se naše strana snažila zavděčit velkému bratru ze Sovětského Svazu a tak pro tehdejšího nejvyššího, Leonida Brežněva, nechali ve škodováckých závodech postavit jednu 110R, která měla toho oproti té standardní dost navíc.
Nejvíce zaujme asi lakování vozu, královská modrá, kterou na žádné jiné Škodovce z té doby nenajdete. Navíc je jako jediná metalickým lakem. Vůz byl přikrášlen o znak na kapotě, zrcátko na blatníku, předělaná byla mřížka na zadním čele vozu, beze změn nezůstal ani interiér.
Jenomže tenhle celý počin se setkal s neúspěchem, Brežněv totiž sbíral pouze americká auta (paradox, že?) a tak byla přikrášlená 110R stáhnuta zpátky do Československa.
Hned dva exempláře prototypů Škody 720 ukazují, co mohlo být, kdyby…
Škodovka v 60. letech chystala nástupce modelu 1000 MB. Vůz měl být v té správné petrolheadské koncepci, čili pohonný agregát vpředu a náhon na zadek. Navíc se zde objevil revoluční stavebnicový motor, který dle speciálních podložek mohl mít objem v rozpětí 1,25 až 1,5 litru a design stvořený ve spolupráci s italskými designéry.
Měla to být konkurence pro západní automobilky typu BMW, Ford nebo Alfa Romeo, ale nic z toho se nakonec neuskutečnilo. Těžko se dohadovat, jestli za tím stála čistě finanční rozhodnutí, nebo do toho zasáhla politika.
První z dvojce je bílý sedan, který byl údajně původně červený a dle bližšího pohledu odhaduji, že měl ještě několik jiných barevných variant. Na pohled je evidentní, že to, co z konceptu zůstalo, je šrot, který muzeum zachránilo odkudsi ze stodoly. Bohužel jakákoliv renovace je naprosto nemyslitelná, protože je velká část dílů vzhledem k revolučnímu vývoji unikátní.
Žlutý kombík je zachovalejší, ale ani on neměl tak úplně štěstí a jeho příď od jedné havárie vypadá jinak. Původní vizáž nebylo z čeho poskládat a tak tenkrát posloužil recept „co dům dal“.
Na celé věci mi přijde smutné a zarážející, že někdo nechá takové unikáty dojít do žalostného stavu. Zajímalo by mě, jestli třeba zkoušeli přímo v Mladé Boleslavi po vozech pátrat.
Co si z tohoto letmého výpichu nechávám na konec – stroj, na který jsem se nejvíc těšil, Škoda Rapid 130 R/H. Jedná se o jediný exemplář (existuje ještě replika) okruhového speciálu, který vznikl ve spolupráci Obermann Racing. Vůz disponuje speciálním rozšířeným bodykitem, sníženou hmotností na 675 kg a motorem o objemu 1,3 litru, ze kterého bylo vyhnáno 101 kW výkonu a 138 Nm. V kombinaci právě s nízkou hmotností dokázala tato Škodovka letět 260 km/h a ze 24 hodinovce na Nürburgringu si odnesla ze své třídy stříbrný věnec. Nebýt technické závady v samotném závěru závodu, tak bylo doma zlato.
Jediné, co mě mrzí, je, že nemám celou fotku vozidla, protože ve výhledech mi tak nějak zavazely jiné závodní skvosty.
A to je z mého obsáhlejšího výčtu vše. Zajímavých exponátů je tam mnohem víc. Ať už se jedná o statické modely z vývoje první generace Superba, pick-upy vyráběné v Turecku, proslulý Favorit ve výbavě Henlain nebo jiné legendární závodní speciály. Bylo by zbytečné a asi dost zdlouhavé o všem zde mluvit a připravil bych vás tím tak o tip na výlet.
Krom vystavených exponátu jsou zde všude kolem i různé rekvizity od závodních a motoristických cedulí a vlajek, přes dobové oblečení s nářadím a poháry až po oddíl, který je věnovaný tehdejší výuce v autoškole.
V prostorách naleznete i kavárničku přidruženou k recepci, která je zkraje konferenčního sálu.
Vyžití se najde i pro děti. Venku jsou prolézačky a uvnitř je Favorit, který je volný k uměleckému počmárání od vašich ratolestí. Navíc, co jsem pochopil, tak i v rámci expozice je pro děti přichystaný program s papírkem na vyplnění, nejspíš s hádankou.
Na odchodu kupuji čokoládu domů v tematických obalech a turistickou známku, na velké mapě s nápisem „Odkud jste k nám přijeli“ zapíchávám špendlík do míst, kde se nachází nora, ve které bydlím, a vydávám se s kapotou na střeše na cestu zpět za doprovodu pravidelných tiků po 5 minutách, kdy se vykláním do zrcátka, abych viděl, jestli kapota necestuje.
Takže abych to shrnul. Návštěvu Světa Škodovek bych doporučil i motoristovi, který není vyloženě fanoušek. Jsou zde příjemné prostory plné exponátů, které nemáte šanci vidět asi nikde jinde, ani v samotném muzeu v Mladé Boleslavi (tím nechci rýt, i tohle místo podle mě stojí za návštěvu). Jediné, co mě mrzí, tak je špatná pohledová přístupnost některých vozů, takže krom Rapid R/H jsem se ani moc nepokochal třeba doprovodnou Avii, která jezdila s rally speciály. Nicméně chápu, že prostory jsou zde omezené. Na druhou stranu je díky tomuto uspořádání možnost vidět větší množství exponátů.
Muzeum má otevřeno v sezóně od dubna do října. Vícero podrobností najdete zde: www.svet-skodovek.cz
Tak se tam taky stavte. :)
PS. Aby nevznikaly nějaké domněnky a pochybnosti: nejedná se o žádnou placenou propagaci a ani mě nikdo na dobré slovo nepožádal, abych něco takového sepsal. Jenom celému projektu tak nějak od začátku fandím, proto jsem jej i tehdy podpořil drobným obnosem na Startovači, když se muzeum teprve dávalo dohromady a byly potřeba peníze na novou střechu. Za to mám z projektu radost a pěkný hrníček.
A ano vím. Text vydávám mimo termín, kdy je aktuálně zavřeno, protože stagnace, prokrastinace a jiné povinnosti.
Za korekci děkuji Jardovi z redakce!
