Intermezzo I – troška informací o autě
Toyota Sera je dvoudvéřové kupé vyráběné v letech 1990–1995 a oficiálně prodávané pouze v Japonsku. Jeho zvláštností jsou „butterfly doors“, prosklené dveře otevírané šikmo nahoru, které se staly inspirací pro stejně řešené dveře v McLaren F1, což v jednom rozhovoru skutečně potvrdil jeho tvůrce, Gordon Murray.
Jednalo se o designový experiment a technologický demonstrátor Toyoty vzniklý v době japonského ekonomického boomu, kdy se ještě japonské automobilky nebály experimentovat. Prioritou vozu nebylo přinést oslnivé výkony, ale spíše podpořit image Toyoty jako inovátora, přinášejícího moderní futuristické technologie a design masám a mladým lidem.
Samotný název „Sera“ je odvozen od budoucího času francouzského slova „být“ – v češtině tedy „bude“, vyjadřující, že se jedná o „auto snů směřující do budoucnosti“.
Vůz byl postaven na základech malého městského autíčka Toyota Starlet čtvrté generace (EP80), sdílí s ním tedy spoustu podvozkových komponent, z nejvýkonnějších přeplňovaných variant Starletu GT Turbo (EP82) pocházejí brzdy a podobné jsou i převodovky. Pětistupňový manuál C155 bylo možné ke konci produkce doplnit i samosvorným diferenciálem, avšak drtivá většina vozů byla vybavena čtyřstupňovým automatem A242L (tři stupně plus Overdrive), který se přeci jen k futuristické povaze vozu hodil mnohem více.
Jako jediná motorizace byla zvolena benzínová patnáctistovka 5E-FHE, což byla největší a zároveň nejvýkonnější atmosférická varianta z motorů řady E představené již v roce 1985 s litinovým blokem a šestnáctiventilovou hlavou. Vychází z varianty 4E-FE, což byla velice často používaná třináctistovka pohánějící ostatní masově vyráběné soudobé Toyoty jako Corolla nebo Starlet až do roku 1999. Prodloužením zdvihu točivé 1.3 a použitím tenčího těsnění hlavy válců a modifikovaných pístů vznikla neméně točivá 1.5 s označením 5E-FE s vyšší kompresí pohánějící sportovnější nebo větší modely jako Paseo, Tercel nebo Raum. Sera však dostala ještě krapet víc upravený motor s písmenkem H v označení. Motory 5E-FHE se oproti 5E-FE liší navíc ještě agresivnějšími vačkami s vyšším zdvihem ventilů, vysokokompresními písty, silnějšími kovanými ojnicemi a klikou a inovativním sacím potrubím s proměnnou délkou sacích kanálů Toyota ACIS (Acoustic Control Induction System). Tyto motory byly schopny podat maximální výkon 96 kW a červené pole u nich začínalo až u 7900 ot./min. Toto sání se bohužel z prostorových důvodů do Sery nedostalo, dostala tak konvenční sací paroží a výkon zde dosahuje pouze 81 kW.
On ten starej automat to stejně do červených nechce moc často pustit, s manuálem a příplatkovým samosvorem to musí být jiná liga. Auto je na naše poměry docela malinké, vysoké jen 126 cm, ale přitom má světlou výšku 14 cm. Takže auto je vlastně nízké, ale zato položené vysoko. A krásně devadesátkově měkoučké s dlouhým chodem tlumičů, žádný tvrdý sporťák. A na to, že je bohatě prosklené, bylo vlastně docela lehké (možná k tomu přispěl výrobní systém Toyota FPS – ale o tom později), s manuálem 890 a s automatem 930 kg, příplatkový ABS zvyšoval hmotnost o 10 kg, sound systém SLSS dalších 20 kg.
V době uvedení ve své třídě a cenové kategorii nabízelo auto opravdu bohatou, moderní, futuristickou i docela crazy výbavu. Standardem byl posilovač řízení, automatická klimatizace, projektorové světlomety (čočky), zrcátka i okna v elektrice a sportovně tvarované sedačky. Jedna z nemála japonsky šílených věcí je třeba v té době povinná nouzová světlice připevněná v kabině u podlahy spolujezdce. Kupující si mohl připlatit za originální žluté mlhovky, ABS (s ním současně dostal místo zadních standardních bubnových brzd kotoučové brzdy), nebo třeba za rádio s CD slotem, čtecí lampičku a v pozdějších letech výroby i airbagy nebo centrální zamykání. To je ale stále taková „klasika“, jenže výčet výbavy tady nekončí, ty největší lahůdky totiž teprve přijdou.
Další a relativně často přikupovaná příplatková výbava byl už zmíněný aktivní sound system s 10 reproduktory, pětikanálovým zesilovačem s DSP od Fujitsu pod palubkou a subwooferem v kufru Sera SLSS – „Super Live Sound System“. Na zadním platu nad kufrem pak trůnil masivní hliníkový reproduktorový box obsahující čtyři směrové reproduktory a servomotory, které uvnitř otáčely repráky pro změnu směru šíření zvuku. V normálním režimu bylo možné nechat zvuk hrát klasicky zezadu dopředu, Casual mode měl připomínat koncertní sál, kdy nasměroval reproduktory dozadu a zvuk se pak odrážel od zadního okna a Funky mode přidal ještě další různé digitální zpracování zvuku.
Co se pak na autech u nás v Evropě moc nevidí je třeba „Parking Pole“ – svítící tyčinka umístěná v levém předním rohu auta, která pomáhá při parkování – řidič má lepší přehled, kde má roh auta. Ale to by bylo málo futuristické, Toyota proto nabídla jako příplatek rovnou ultrazvukový parkovací senzor, který jako dnes klasicky pípal při přibližování k překážce.
Pořád málo futuristické? Přidáme třeba dešťový senzor a máme z toho automatické stěrače, někteří dealeři nabízeli i montáž autotelefonu pro analogovou síť NTT, existují zmínky i o faxu (ačkoli ho vlastně nikdo neviděl, takže možná fax existoval jen jako položka v ceníku příplatkové výbavy). Možné bylo připlatit si i za lepší rádio s externím CD měničem na 6 nebo 12 CD, nebo třeba digitální kompas NaviBoy na palubní desku. Počkat – kompas? To je přece technologie starověké Číny z 9. století. Takže kromě kompasu jste později v katalogu originálního příslušenství pro Seru mohli najít dokonce i TV přijímač s hlasovou GPS navigací s mapama!
Málo crazy? Přidáme třeba čističku – ionizátor vzduchu nebo automatický dávkovač parfému do klimatizace. Nebo dávkovač vůně umístěný nad sebou a napájený solárním panelem. Motýlí dveře otevírané nahoru šly dokonce kombinovat se speciálními příčníky, takže šlo na střechu upevnit třeba lyže, rybářské pruty nebo třeba surf. Pro milovníky sportů byla třeba v nabídce nepropustná přepravní taška na mokré vybavení, abyste si nezamočili a nezašpinili kufr. V originálním katalogu jste mohli najít ještě třeba vysavač, leštičku nebo kufřík s autokosmetikou.
A příště Vám už teda povím, co všechno se po příletu do Anglie stalo…
