Australský Holden až do osmdesátých let spolupracoval na výrobě sportovních verzí svých modelů se závodníkem a australskou legendou Peterem Brockem. Tyto úpravy probíhaly v rámci společnosti HDT Special Vehicles, součásti Holden Dealer Teamu, která v té době byla považována za neoficiální ladičskou odnož Holdenu. Ovšem Brock měl větší ambice a chtěl konkurovat špičkovým evropským vozům co do výkonu i pohodlí. Prvním pokusem bylo vylepšení Opelu Monza a jeho osazení velkým osmiválcem.
Vztahy se začaly měnit, když se Brock vzhlédl v ezoterii, kterou začal uplatňovat i v konstrukci vozů. Nově vyvíjený supersedan na základě luxusního modelu Calais se měl stát jedinečným automobilem mimo jiné díky síle krystalů v takzvaném Energy Polariseru. K tomu je nutné připočítat nedostatečně otestovanou zadní nápravu, což Holden nemohl tolerovat. Brock si ovšem nedal říct a v roce 1987 slavnostně představil jedinečný sedan HDT Director na základě Holdenu Calais se všemi kontroverzními prvky.
Výkon a jízda
Zadní kola vozu poháněl tradiční velký vidlicový osmiválec z produkce koncernu General Motors, který na přání nejnáročnějších zákazníků mohl dosahovat až objemu 5,6 litru. Základní verze upřednostňovala masivní točivý moment v nízkých otáčkách pro suverénní jízdu po dálnicích. Obzvlášť ve větší verzi vynikal masivním zátahem a výrazným zrychlením. To bylo vždy obohaceno o tlumené bublání osmiválce umocněné zakázkovou výfukovou soustavou. Manuální řazení vyžadovalo přesnou ruku a jasné vedení.
Jízdní vlastnosti vozu výrazně ovlivnila instalace vylepšeného zadního nezávislého zavěšení inspirovaného evropskými sportovními sedany, které z nepřesného dálničního křížníku udělalo auto s ovladatelností blížící se úrovni evropské konkurence. Director s jistotou držel jízdní stopu a při výjezdu ze zatáčky mu nechyběla dostatečná trakce zadních kol. Nastavení podvozku přinášelo neutrální chování, ale při ubrání plynu se vůz mohl stát nepředvídatelným zásluhou nízkého tlaku v pneumatikách.
Úpravy podvozku měly pozitivní vliv na komfort, obzvlášť z pohledu filtrování nerovností. Na pohodlné jízdě měl prý velkou zásluhu Energy Polariser, který tlumil nežádoucí vibrace pohonného ústrojí a kmity od podvozku. Reálným důvodem komfortního svezení byl z velké části nízký tlak v pneumatikách, který nesvědčil jízdním vlastnostem ani spotřebě. Není možné pominout ani kvalitní odhlučnění, díky kterému pasažéry nic nerušilo.
Exteriér a styling
Původně šlo o usedlý velký sedan s decentními tvary, který se díky HDT proměnil v brutálního silničního agresora, kterému ostatní uhýbali z cesty. Největší zásluhu na tom měl agresivní laminátový bodykit doplněný o řadu dalších prvků, které vůz rozšiřovaly a přibližovaly k silnici.
Holden Calais (1. generace / VL)
Přídi dominoval vpředu vysunutý nárazník s otvory pro chlazení motoru a brzd s integrovaným spoilerem. I decentní mřížku nahradil výrazný větrací otvor. Vzhled doplňovaly částečně překryté přední světlomety, které přídi dodávaly zamračený až zlověstný dojem.
Silueta sice odpovídala klasickému tříprostorovému sedanu se zaoblenými hranami, ale se spoustou úprav v tunerském stylu. Blatníky dostaly výrazné rozšíření, které tvořilo velkou část boku vozu, přičemž zasahovalo i do zadních dveří. Nechyběly ani nástavce prahů, které je opticky propojovaly. Celek nejčastěji dotvářely vícedílné disky se střední částí s pěti paprsky v barvě karoserie a možností instalace dodatečných aerodynamických krytů. Svou velikostí kompletně vyplňovaly rozšířené podběhy kol.
Zádi dominoval masivní laminátový spoiler, který částečně zasahoval do boků a zadního čela vozu. Vzadu jej doplňoval rozměrný rám kolem zadního okna, který ve své horní části integroval i třetí brzdové světlo.
Stejně jako u běžné verze zadní světla překrývaly elegantní horizontální linky, ale Director je měl vždy vyvedené v barvě karoserie, stejně jako panely kolem a mezi nimi. Zadní nárazník s širokým větracím otvorem a nejčastěji pouze jednou koncovkou výfuku působil až decentním dojmem. Na celém voze bychom nenašli jediné logo Holdenu, protože jej kompletně nahradila označení HDT.
Interiér a výbava
Interiér si zachoval hranaté tvary, ale v rámci iniciativy Petera Brocka byla věnována velká pozornost použitým materiálům. Přibylo kožené čalounění i dřevěné dekory, přičemž mnoho plastových částí mohlo být překryto lepšími materiály. Kaplička přístrojů, často potažená kobercem a vykládaná dřevem, byla obklopená různými ovládacími prvky včetně cyklovače stěračů. Původní jednoramenný volant mohl být nahrazen sportovním volantem s dřevěnou obroučkou. Za ním byl panel s kruhovými i podélnými ukazateli, které byly ocejchovány na výrazně vyšší hodnoty.
Kožená sedadla nabízela opravdu kvalitní boční vedení, ale ani nepřišla o velkou dávku pohodlí. Pasažéry vpředu odděloval nízký středový tunel, kde kromě řadicí páky a ruční brzdy našel své místo i páskový ekvalizér prémiové audiosoustavy.
Celkové rozměry celého vozu byly nejvíce patrné při pohledu na zadní sedadla, kde bylo opravdu mnoho místa. Našli bychom zde pohodlnou širokou lavici, která nabízela i sklopnou opěrku uprostřed. Zavazadlový prostor také nabízel dostatek prostoru i pro rezervní kolo, ale spoiler výrazně blokoval výhled vzad. Nechyběla plaketa s podpisem Petera Brocka.
Energy Polariser
Nejvíce kontroverzním prvkem tohoto vozu byl Energy Polariser. Všechno začalo v roce 1984, kdy Brock po náročném závodě vyhledal chiropraktika. Ten ho kromě změny životního stylu zasvětil do takzvané orgonové teorie a síly krystalů. Výsledkem tohoto poznání byl právě Energy Polariser, který měl údajně srovnat neuspořádanou molekulární strukturu vozu.
Hlavní přínosy měly podle Brocka spočívat ve snížení vnitřního tření motoru, omezení vibrací a celkovém uhlazení jízdy. Samotné zařízení bylo malou krabičkou, uvnitř které byly krystaly zalité v epoxidu. Mohly jej doplňovat ještě drátky a alobal, což mělo plnit funkci antény. Energy Polariser našel své místo pod přední kapotou, blízko u přepážky. Bohužel věda nedokázala prokázat reálný vliv na kvality vozu.
Přijetí trhem a verdikt
Uvedení vozu se všemi kontroverzními a nedostatečně otestovanými prvky se bohužel nesetkalo s pochopením u koncernu General Motors. Ten, když nebyly splněny jeho požadavky, se okamžitě a veřejně distancoval od tohoto projektu i samotného Petera Brocka.
Spolu s tím byly zrušeny i všechny tovární záruky a dodávky holých karoserií. Kromě kontroverzního Energy Polariseru byla problémem i zadní víceprvková náprava, která neprošla dostatečným testováním. Možná hrozba problémů s homologací a chybějící podpora a zázemí velké automobilky odradily drtivou většinu potenciálních zájemců o tento vůz.
Navzdory všem kontroverzím měl Director i své kladnější stránky. Bodykit a další laminátové prvky dodávaly vozu drsný vzhled, i když aerodynamický přínos byl diskutabilní. Interiér byl nečekaně kvalitní a vynikal prémiovými materiály. Motor i bez pomoci Energy Polariseru propůjčoval vozu skvělou dynamiku a jízdní vlastnosti byly zásluhou zadní nápravy opravdu dobré, přičemž podvozkem dokázal být pevný i pohodlný.
Zásahem Holdenu projekt téměř okamžitě skončil. Byly přerušeny dodávky vozů k úpravě i náhradních dílů. Dealerství z obav o reakci automobilky také odmítala jakkoliv spolupracovat. Odhady počtu vyrobených vozů se pohybují mezi pouhými 9 a 13 kusy, než došly předem připravené automobily k úpravě.
Nástupci a odkaz
Z tohoto kdysi kontroverzního vozu se postupně stal zlatý grál obdivovatelů a sběratelů raritních automobilů. Má za sebou jedinečný příběh Petera Brocka, který se snažil vzepřít obrovské automobilové korporaci a dělat si to po svém. Vzhledem k rozkolu s koncernem General Motors už HDT nepředstavilo podobně střižený model, který by na Director navázal. Brockova společnost se snažila přeorientovat na jiné značky, ale bez spojení s Holdenem nedokázala prosperovat. Firma dále upadala a dnes je pod novým vedením běžným výrobcem tuningových doplňků.
Holden se rozhodl stvořit vlastní sportovní divizi, která by naplnila jejich standardy. Ve spolupráci s britskou společností Tom Walkinshaw Racing představil Holden Speciality Vehicles neboli HSV. Prvním modelem byl již v roce 1988 představený vysoce výkonný Holden Commodore SS Group A, který byl tovární obdobou modelu Director.
Byť nebyl tak radikální a jedinečný, prošel rozsáhlým testováním a byl krytý tovární zárukou. Tím začala dlouhá řada sportovních vozů, která by pokračovala až dodnes, kdyby v rámci restrukturalizace v roce 2020 nebyl Holden ze strany GM zrušen.
K usmíření mezi Holdenem a Peterem Brockem došlo až v roce 1994, kdy opět začal závodit za tovární tým. Tato spolupráce už bohužel nevedla ke vzniku vysoce výkonného vozu, pod který by se podepsal sám Peter Brock a společnost HDT.
Základní údaje
- Roky výroby: 1987
- Země původu: Austrálie
- Základ: Holden Calais (1. generace / VL)
- Design: Peter Brock / Holden Dealer Team
- Motor: atmosférický zážehový 4,9 – 5,6 l vidlicový osmiválec
- Uspořádání: motor vpředu podélně, pohon zadních kol
- Převodovka: 5stupňová manuální; 3stupňová automatická
- Výkon: 187 – 231 kW (251 – 310 koní)
- Točivý moment: 415 – 536 Nm
- Maximální rychlost: ~220 km/h
- Zrychlení 0–100 km/h: 7,2 – 7,8 s
- Kombinovaná spotřeba (udávaná): 14,0 – 18,0 l/100 km
- Rozměry (D × Š × V): 4766 × 1722 × 1367 mm
- Rozvor: 2668 mm
- Pohotovostní hmotnost: 1412 kg
Stačilo by se zbavit těch nejvíce kontroverzních prvků, nebo byly ambice Petera Brocka tak velké, že nedokázal ustoupit?
* Některé vizuály mohou obsahovat drobné úpravy generované AI.
Oceníte představení dalších pozoruhodných, neobvyklých a výkonných australských sedanů? Budu vděčný za zpětnou vazbu a předem děkuji za upozornění na případné chyby či nesrovnalosti.
Autoamazed’s Cars najdete i na Facebooku.
Zdroje: HDT Special Vehicles, Holden, Australian Muscle Car Sales, Trade Unique Cars, Muscle Car Stables, WhichCar, Shannons Club, Street Machine Magazine, Australian Muscle Car Magazine, Peter Brock: How Good Is This!
