https://www.autickar.cz/blog/clanek/get-out-drive-vol-4/1666/
v průběhu týdne jsme s Karlem vymysleli trasu a několikrát se vzájemně ujistili, že v sobotu jedeme. Ke konci týdne hlásím úspěch, olejová hadice na Kappu Coupé dorazila, bez otálení jsem prostě musel hned jít a zprovoznit ji. Už mi holka chyběla. Karel ihned pokládá dotaz zda nechám HPE doma beru Coupé, ale okamžitě jej ujišťuji, že se plán nemění a Maserati bude dělat společnost Delta HPE. V pátek odpoledne ještě píšu sms: “natankováno.”
Snad z toho vzrušení před cestou, ale spíše vlivem festivalu, který se u nás tu noc rozjel, jsem nezamhouřil oka…ale já se ten víkend opravdu projet chtěl a tak když to nevyšlo na východ slunce, proč nejet na západ?
A jelikož Karel je pro každou špatnost a hlavně, jízda v Mase je tak podmanivá a neodelatelná, bylo jasné, že vyrazíme. Doma jsem pro ten nápad získal hned dva spojence, synátor se dost dlouho na Deltu koukal na dílně, to ještě měla motor venku a čekala na vrácení zašlé slávy a vyptával se, kdy s ní konečně vyjedeme. To čekání mu krátila Delta v měřítku 1:43 a teď nevynechá příležitost se projet. A přidala se i dcera, která se těšila na samotný západ slunce a příslib pohádky během cesty.
Půl sedmá se blíží, čas vyrazit, žena se ještě optá zda má na nás čekat nebo jít spát. Odvětil jsem, že slunce zapadá 19:33, tak ve 20:15 budeme doma a uklidnil ji, že děti půjdou spát téměř jako obvykle.
Sraz u Karlovi garáže a vyrážíme. Městem se propletát nebudeme, Karel to bere vpravo, bereme to po dálnici, ta je v opravě, svede nás to ihned do levé půlky, alespoň zahřejeme motor. Omezení končí asi po dvou kilometrech, Karel na to řádně šlape a Mase ihned mizí v dál, podřadím a šlápnu na to. Ne, 140 koní co by Delta měla mít se nedá srovnat s dvakrát dupaným osmiválcem, Mase nekompromisně mizí za zatáčkou, a to mám na jejím konci stošedesát.
Město jsme nechali za námi, blinkr vpravo a sjezd přes benzínku, dál jedeme po okreskách a více v poklidu. Co zní v Maserati z kabiny Delty neslyším, u nás ale zní hlavně Hurvínek v podání Miloše Kirschnera. Za Litenčicemi to začíná být zajímavé, cesta je nahoru dolů, samá zatáčka a trošku hrbolatá, jedeme asi stovkou, prostě na pohodu.
Do cíle dojíždíme 19:31, sluníčko už mizí za obzorem, možná to chtělo dorazit o nějakou minutku dříve, ale i tak je to fajn. Uděláme pár fotek a hurá na Samotu, odměníme se hrnkem kafe a děti pak nočním dováděním na hřišti.
Jeden den, dvě stejné cesty, stejné místo a možnost srovnání kouzla východu a západu slunce u Buchlovic.
