Jsem divnej, mám rád jezdění v zimě. Ve sněhu. Nejlíp když je neprohrnuto, neposypáno. A když sněží. Na plný pecky. Takový to čemu jeden kamarád dal trefné přirovnání že padají hovna s hákem. Co se mi na tom líbí? Já nevím, snad že je to výzva. Po čistý cestě umí jet každej. Ale když to klouže, blbě to řídí, ještě hůř brzdí, všecko je bílý, tak je najednou na silnicích klid a pohoda. Všichni jedou jak potento, drží odstupy, plynule, čitelně.
Původně tohle měl být článeček o mém nedávném výletě do Šalingradu, teda do Brna, který se odehrál právě v takové príma chumelenici. Ale protože jsem línej, tak to furt nějak nezvládám a pokud to dobře dopadne, mohla by z toho být péefka. Estli to do zítřka dopíšu.
Tak jedem. Začátek prosince mám bezvýhradně spojen s akcí které se účastním už asi třicet let. Setkání fanoušků sci-fi, fantasy a podobných blbin, které s v současnosti jmenuje Fénixcon. Akce během let několikrát prošla různými místy konání, i název se párkrát změnil. Nejdřív to byl Dracon, já zažil jeho konání v hotelu Santon na přehradě. Legendární místo, tam se děly věci. Nekonečná párty až do rána v předsálí u recepce, fenomén zvaný crashing, neboli nabourání pokoje, kdy na dvoulůžáku nocovalo 14 lidí… To byly časy, představte si, tenkrát ještě zamrzala přehrada! A ty silnice kolem pryglu, ty byly jak bobová dráha. Tenkrát jsem jezdil Trabantem a na něm bylo skvělý, že když nic nestartovalo, tak Trabant jo. Klidně v minus dvaceti.
Protože hotel neustále měnil majitele, jednou došlo k tomu, že akce byla na poslední chvíli zrušena. Jenže jeden z pořadatelů se rozhodl, že to nejde aby to nešlo. A šlo to. LastMinuteCon, udělaný na poslední chvíli, který zachránil letitou tradici.Na takovým hezkým místě mezi hřbitovem, policejní školou a mešitou. Zdenál si za to vysloužil přezdívku Big Shaman. Zdravím tě kamaráde, tam někam, na tu věčnou párty.
Akce potom prošla, už jako FénixCon, několika místy. Z pohledu řidiče byl zajímavý hotel Slovan. Na to že to je v centru, se tam dá celkem snadno dojet autem a dobře zaparkovat. Je tam parkovací dům a jako ubytovaný jsem platil 200kč za celý víkend. Auto pod střechou, pod kamerama, z hotelu třeba v pantoflích a tričku, mimo hrozbu městské policie. Což jak jistě víte, je docela bonus. Tenkrát ještě nebylo město pruhovaný ale že by to s parkováním byla sranda, to teda ne. Stačilo vyjít třeba na Lidickou nebo Veveří a už jste viděli z jedný strany odtah a z druhý botičkáře.
Mělo to tam taky výhodu, že to bylo pár kroků do míst kde se konají vánoční trhy, takže se dalo po příjezdu zaparkovat, ubytovat a jít se projít vánočním Brnem. Bez auta. Předladit si náladu. Svařák grog punč a plno dalších vysokooktanových aditiv, hele nějaký povědomý figury nazdár! Lehce rozdovádění slovenští kamarádi objevili na Svoboďáku Zvoneček přání, na který tam cinkaly děti.
"Jój čo to je? Možem aj ja?" A tak se vánočním Svoboďákem neslo mohutné zvonění a přání "JEBAŤ!"
A zase ten sníh. Možná ještě někde mám video, jak v neděli dopoledne projíždím zasněženým městem kde bílou plochu rušily jen stopy ranní šaliny.
A teď se už několik let scházíme v hotelu Vista v Medlánkách, jo je to kousek od místa kde několikrát bylo kafe a káry. A tam jsem taky zamířil letos, 6.prosince. Přesně v čase, kdy meteočarodějové hlásali kalamitu. Vyjel jsem po ránu asi v půl devátý, u nás lehce poletoval sníh. Ve Velkém Meziříčí už sněžilo a než jsem po starý 602 dojel do Bíteše, už padaly ty hovna s hákem. Paráda! Loni taky sněžilo, tradice je tradice. Krásně se jelo, provoz poklidný, klouzalo to jen tak aby to byla zábava.
Když jsem dojel do Brniska, začalo mi být jasný že to počasí není na nějaký courání po městě a do obchodních velechrámů se mi taky nechtělo. Čím vyplnit čas, kromě tradiční návštěvy Technického muzea? Dyť já ještě nikdy nebyl v Anthroposu! Jedem na mamuta! Uličkama přes Lískovec, dolů do Šrajbecu. A sněží a sněží! Neprohrnuto, neposypáno! Prohlíd jsem si mamuta, vycpaný pračlověky a kostliváky. Ale hezčí byla výstava o Amazonii. Mě nejvíc dostaly obrazce co indiáni tvoří když se rituálně sjedou ayahuascou. Na to se koukáte a zdá se vám že se to hejbá, že vám ujíždí zem pod nohama.
A jedeme dál! Do Technického muzea. To je při cestě, tuhle návštěvu nevynechávám nikdy. A pořád sněžíme. Na silnici nejsou vidět čáry a šipky. Teda ona není vidět ani ta silnice. Na křižovatkách se to rovná všelijak, auta mají problém změnit pruh, jedou ve sněhových brázdách. Technické muzeum navštěvuju rád, opět je tam spousta vozidel, jako hodináře mě těší že několikery věžní hodiny nejsou jen exponát ale jdou a spousta dalších věcí pro technické nadšence. Bohužel střecha nad největší halou pořád není opravená ale už se cosi děje. Hejbá se tam jeřáb. Pak už jen rychlý oběd, dobrý špagety v místním bufetu, vykličkovat z areálu, prohrabat se sněhem zpátky na Hradeckou a do Medlánek na Fénixcon. Víkend plný nehorázných blbin. Skvělý jako vždycky.
Tak zase za rok. Ve sněhu. Jako vždycky.
A vy Autíčkáři, jezděte, mějte z toho radost a dávejte na sebe pozor ať se zas někde sejdem u konve s kafem. Jak říká náš bezpečák v práci "Ať jseš v Praze nebo v Brně, vždycky jenom opatrně!"
Hodně štěstí, zdraví, zábavných kilometrů, volných parkovišť, plných nádrží a nabitých baterek, málo policajtů, nehod a blbců. A to by už stačilo, vyplnil jsem si tím kus sváteční nudy.
