Boxster vs MR2

Samotné svezení s Boxsterem bylo i z mého pohledu popsáno v Krabově blogu již před nějakým časem. Toto srovnání jsme měli v plánu již od té doby, ale vzhledem ke stavu brzd nebyla Toyota na 100% připravena, a aby toto srovnání nevyznělo tak moc subjektivně z mého pohledu jakožto vlastníka MR2, rozhodně jsem chtěl, aby se s ní svezl také pan Krab a řekl k tomu své. A to se povedlo, tak může vzniknout tento blog.

   Obě auta sama o sobě již tedy byla popsána, každé ve svém vlastním blogu. Tak se rovnou vrhněme na dojmy z obou aut. A hned při prvním pohledu zvenku jsou rozdíly veliké. Z fotek to není tak patrné, ale když stojí auta hned za sebou, působí MR2 jako hračka pro děti. Porsche působí mnohem dospěleji, prostě jako regulérní auto nejen na pózování, nebo dovádění, ale klidně na výlet přes půl Evropy. Dost lidí kritizuje přílišnou podobu této první generace Boxsteru s větší sestrou 911 generace 996. Pravda, zepředu se jedná o v podstatě identická auta, nicméně jako celek se mi Porsche líbí, design ani moc nezestárnul a působí na mě takovým až veselým dojmem. Názor na design MR2 ať si každý udělá sám, ale vedle Boxsteru (ostatně vedle skoro čehokoli) působí prostě jako „baby auto“. 

A podobné dojmy panují i po usednutí dovnitř. Do Toyoty člověk zapadne jako do škatulky, vše je po ruce, ale interiér může působit trochu stísněně, ačkoli se tam i větší postavy vejdou bez problému. To po přesednutí do roadsteru ze Stuttgartu je to hned něco jiného. Interiér je prostornější a luxusnější, byť zpracování některých ovladačů není nikterak slavné. Ale stále je to na hony vzdálené šedo-černému plastovému interiéru Toyoty. Co se týká praktické stránky věci, opět Porsche vede. Malá vanička vepředu a slušný prostor za sedadly v Toyotě sice pro účely takového vozu stačí, nicméně na cestu k moři po vlastní ose to opravdu není. Boxster má vepředu také úložný prostor, ale už ten je o dost větší než u MRky a k tomu ještě velmi slušný kufr za motorem. Takže bagáž pro dva se do něj pohodlně vejde. Ale předpokládám, že toto asi není to nejdůležitější, co Vás zajímá, tak pojďme jezdit.

   Šestiválcový boxer. A tím bych mohl skončit a bylo by řečeno asi vše podstatné. Už po nastartování je znát ta aura. Ten zvuk je nezaměnitelný. Stačí párkrát jen tak polechtat plyn a je jasno. Se zvyšujícími se otáčkami je to ještě lepší a před omezovačem úplně nejlepší. Bohužel ale v běžném provozu je často celkem problém se k němu dostat. A není to tím, že by auto bylo pomalé. Zpřevodování je totiž až nepříjemně dlouhé, dvojka končí někde ve 125km/h, kam až dosáhne trojka, jsem ani na okresce nemohl zjistit, ale tipuji někde přes 170km/h. Přitom motor má nádhernou výkonovou špičku a to nejlepší dává až úplně nahoře mezi 5500 a 7000ot/m. I když 230 koní není nijak málo, tak právě dlouhé převody autu dle mě hodně ubírají na dynamice. Ono na trojku z 50ti km/h na výjezdu z obce nějak razantně zrychlit prostě nejde. Ok, tak dáme dvojku, ale kupodivu to není o moc lepší. Člověk prostě musí vydržet, až přijdou ty správné otáčky, pak to jede opravdu krásně a navíc za doprovodu úžasné zvukové symfonie. Nijak by mi nevadila výkonová špička až v nejvyšších otáčkách, naopak, mám to velmi rád, ale ty kvalty by to chtělo prostě kratší. Řízení je poměrně tuhé a poskytuje ukázkovou zpětnou vazbu. Auto se sice malinko naklání (přeci jen je to cesťák), ale do zatáčky se vrhá ochotně a ve volantu je všechno krásně cítit. Tady problém nehledejte. Vytočit dvojku, trojka, před zatáčkou ubrat, za omamného štěknutí z meziplynu si podřadit na dvojku, a zase na plyn a tak dál, a tak dál. To by mohl člověk dělat celý den. Když jsme u toho řazení, překvapily mne velmi dlouhé dráhy řazení a přesnost také nebyla úplně na 100%, ale bůh ví, jaký život za sebou auto má. Nicméně auto jako celek funguje krásně, jízda v něm je takový malý svátek. Prostě ho jen tak vzít na svižnou projížďku s nebem nad hlavou a ten motor, ten by se dal poslouchat donekonečna. A co na to Toyota?

   Dá se tady MR2 považovat za Boxster pro chudé? Uvidíme co pan Krab, ale dle mě…NE. Rozhodně ne. Ale asi v jiném smyslu, než si budete myslet. Jak jsem psal, že Toyota zvenku působí jako hračka, tak je to tak i při jízdě, ale v tom nejlepším slova smyslu. Možná je to tím nastavitelným podvozkem a komplet PUR silentbloky, možná hmotností, ale Toyota se do zatáček vrhá mnohem razantněji, hladověji. Řízení je přímější a ostřejší. Věřím, že to tak přišlo i panu Krabovi, ale na mě to působí tak, že pro MR2 je rovinka jen nudný úsek který vždy předchází nějaké zatáčce. A na tu se těší ze všeho nejvíc. Stačí minimální pohyb volantem a čumák se okamžitě stačí a krásně se dá konečky prstů korigovat stopa. Tak to člověk zkusí rychleji, pak ještě rychleji a čím rychlejší je nájezd, tím si to Toyota více užívá. O nějakých náklonech nemůže být ani řeč. Dalo by se říct, že je velmi hravá, ale ne ve smyslu, jako třeba MX5. Celé auto působí nesmírně lehkonoze, jako by skoro nic nevážilo. Prostě MR2 žije pro zatáčky. Pozice za volantem bych řekl, že je také o chlup lepší než v Porsche. Naopak motorově nemá oproti Boxsteru co nabídnout. Ne, že by byla pomalá. 140 koní na hmotnost pod tunu stačí, navíc má nádherně lineární gradaci výkonu až k omezovači.  Ale zvuk civilního motoru 1ZZ-FE sice není nijak nepříjemný a ve vysokých otáčkách i celkem příjemně uječený, ale oproti šestiválcovému boxeru je to naprosté nic. Uvidíme, jestli to spraví nějaký výfuk. 

Tak jak z toho ven? Myslím, že tyto dvě auta se srovnávají špatně. Vůbec zde záměrně nezmiňuji pořizovací cenu a náklady. Jsou tak jiná, jak jen mohou dva roadstery s motorem uprostřed být. Obě vynikají, ale každé v něčem jiném. Boxster je ideální na brzkou ranní projížďku po svých oblíbených silnicích, na výlet s přítelkyní téměř kamkoli, protože je dostatečně pohodlný, prostorný i praktický. Přitom jezdí krásně, je radost ho řídit a myslím, že ten jeho zvuk si zamiluje i drahá polovička. MR2 je oproti tomu lehká hračka (já vím, toto slovo jsem použil už asi 20x, ale nevím, jaký jiný výraz použít…), která svůj potenciál předvede nejlépe právě na okruhu. Na okreskách taky, ale na to švihat zatáčky na 100% v běžném provozu nemám opravdu odvahu. Na okruhu ji člověk může využít naplno a tam se cítí opravdu skvěle. Ale samozřejmě tam také je cítit, že vzhledem ke kvalitám podvozku a jízdním vlastnostem v zatáčkách, by se nějaký ten koník navíc hodil. A že je to pravda, dokazuje MRka pana Goldiese, která se skoro 200 koňmi funguje neskutečně fantasticky. Ale to už jste si v jeho blogu asi přečetli. Takže Boxster na projížďku a výlet, MR2 na řádění a okruh. Toť můj verdikt. No a jak to teda vidí pan Krab?

PS: půjčí mi někdo Lotus Elise? Porovnat Elišku s MR2 by mohlo být také velmi zajímavé a k Lotusu má Toyota myslím blíže, než k Porsche :).

Raspby má svou MR2 rád. Víte, já mám velké pochopení pro lásku spojenou s malým lehkým roadsterem pro chudšího Autíčkáře. A jestli je to tamten, který víte jaký myslím a nebo MR2 je jedno. Sám jsem měl devadesátikoňový japonský sporťák s výklopnými světlomety. A měl jsem ho vážně moc rád. A mám vážně moc rád Raspbyho MR2, když jsem se s ní minulý víkend konečně pořádně projel. Má hodně poddajný a komunikativní podvozek a jedna pasáž zatáček do kopce kdesi kousek za Ondřejovem mě vážně pro tento roadster získala nadobro. Vytáčím pěkně dvojku a přede mnou zavřená pravá vracečka. Trochu ubírám ani není potřeba brzdit, precizně stáčím předek do zatáčky a jakmile míjím apex zatáčky hned přidávám jak jen to jde. Mrcha se krásně pod tím plynem stáčí a já můžu věřit předku a co je důležitější, věřím i té lehounké míře vybočení zádě, která se dál stará o dotočení zatáčky. Je v tom nádherný pocit kontroly nad autem. Ať si je třeba slabé a pomalé, ten pocit naprosté kontroly nad tím co dělá ten lehce exotický japonský sporťák je naprosto opojný.

A Boxster 2.7? On vám to Raspby napsal sám. On se neztratí ani na okresce a ani na dálnici. Zvuk plochého šestiválce nelze ničím nahradit ani plochým čtyřválcem, což je věc o které jsem se předsvědčoval celý uplynulý víkend. Jenže jako celek a čistě auto pro zábavu a zážitek z kontroly a ovládání nikde nad MR2 nevyčnívá. Výkon je skvělý, nakonec i zpřevodování není tak šíleně dlouhé jak by se mohlo zdát. Jde o emoce. Plochý šestiválec vyštěkne, zabrumlá a vy jste chyceni. Je úplně jedno, že existuje nějaký podstatně levnější japonský roadster. Pokud si to totiž můžete dovolit koupíte si Boxstera, protože každá jízda s ním bude intenzivnější, bude návykovější a ze zvuku motoru budete mít naskočenou husí kůži. Je to nefér srovnání. Je to srovnání dvou aut, obou velmi skvělých hráčů, akorát jeden z nich hraje okresní přebor a druhý už je dávno v lize šampionů.