BMW 118d E87: malý, ale šikovný

S těmito slovy mi má drahocenná maminka předávala, čerstvě po převzetí řidičského průkazu, klíčky od svého vozu. Bohužel, pouze na půjčení a zneužívání novopečeného řidiče na věci typu "dojeď natankovat a umýt" nebo "vyzvedni strejdu ve 3 ráno v hospodě ve Velkých Popovicích, až bude na mol, a bude odmítat se připoutat, protože je Superman". Nebýt tohoto malého nesmyslného BMW, asi bych nikdy k autům nezačal tíhnout. V porovnání s Corsou, kterou jsem řídil v autoškole, to byl závodní stroj dosahující nesmyslných rychlostí. "Rychlý", obratný, zadokolka, šestikvalt, BMW..to zní jako ideální auto pro mladého kluka, že? 

Hned po usednutí na vás dýchne německy sofistikovaný interiér. Vše je tam, kde byste to čekali a skoro každé tlačítko či točítko působí tak, že na nich nikdo nešetřil. Audiosystém BMW Professional hraje tak, jak by člověk od prémiového hatchbacku čekal, pouze ke konci života u nás v rodině se, jak je to u tohoto typu obvyklé, ztrácely z obrazovky pixely při vyšších teplotách v kabině. Plasty jsou většinou měkčené, na některých místech samozřejmě tvrdé, nejlevnější model značky se zkrátka nezapře. Co se mně osobně moc líbí, je látka na dveřích, která navozuje pocit prémiovosti.  Jelikož náš vůz byl v téměř základní výbavě, měl pouze vločku (manuální klimatizace), která chladila velmi rychle a malý prostor vevnitř byl vychlazen během pár minut. Plastový volant je velmi příjemný, žádné široké černé kulaté, co se nachází v nynějších vozech bavorské značky. Sedačky jsou pohodlné a nabízí relativně dobré boční vedení. Kufr je ideální pro dva, dva kufry a batohy do něj dáte. Po stranách kufru naleznete také dvě malé praktické síťky na různé zbytečnosti, které by jinak po kufru za jízdy poletovaly. Jediné, na co si mohu vevnitř stěžovat, je nedostatek místa díky tunelu, o který jsem si neustále opíral nohu při jízdě po dálnici. O zadních sedačkách se moc mluvit nedá, místa na nich moc není a za mnou (185 cm) už místa na nohy nebylo ani pro děti. Situace bude pravděpodobně horší u třídvéřové karoserie, ale pokud chcete vozit vzadu i lidi, kupte si něco většího. Poděkují vám. 

Motor je velmi kultivovaný. Naftové klapání je slyšet pouze při chladném počasí, než se zahřeje. Při jízdě se zahřátým motorem vyluzuje velmi zajímavý zvuk, který jsem přirovnal k siréně. Výkonová křivka je na poměry naftových čtyřválců lineární, hezky graduje kolem 2500-3000 otáček, aby kolem 4000 umřel. Žádný kopanec do zad nenastává, takže se dá výkon dobře dávkovat. S váhou okolo 1400 kg se nejedná o žádného drobečka, a skorozákladní naftová motorizace s výkonem 105 kW nebudí v člověku pocit rychlého vozu, ale v reálném světě je výkonu dostatek a s předjížděním není žádný problém. Převody jsou delší kvůli nižší spotřebě, ale skvěle na sebe navazují a řadit s manuální převodovkou je potěšení. Jedinou výtku mám k pružnému zrychlení na šestém převodovém stupni, kdy zrychlení neexistuje, takže jakékoliv zrychlení na dálnici znamená podřadit na pátý převodový stupeň. Brzdy jsou výtečné, skvěle se dávkují a člověk si v nich snadno vybuduje jistotu. Rozložení pedálů přímo podbízí ke zkoušení heel and toe, ale jelikož jsem levý, nikdy se mi nepovedlo jej trefit přesně. Ono to má taky pravděpodobně co dělat s tím, že pokud otáčky klesnou pod 1500, meziplyn se podaří velmi těžko díky turbolagu. Řízení je rychlé, trochu odezvy v něm je, ale žádné zázraky nečekejte, na můj vkus je vcelku přeposilované. Podvozek je typicky bavorský. Tvrdší, ale nic hrozného, stále je relativně pohodlný i na našich silnicích či tankodromech. Předvídatelný, neutrálnějšího rázu, ale díky lehčí zádi nemá problém si občas, zejména na kluzkém povrchu, pohodit zadkem. Naftový motor sice zajistí ve většině situací "bezpečnější" nedotáčivost, ale pokud naberete dostatečnou dynamiku, nemá problém jet na výjezdech ze zatáček s vlající zádí. Díky maminky kolegovi jsem jako novopečený řidič zakoušel první zimu opravdu příjemné jízdy na sněhu. Pokud znáte křižovatku Kolbenova x Kbelská, tak jistě víte, že pokud jedete od Hloubětína směrem doprava nahoru po Kbelské, není to nijak záludné. Pokud jste ale novopečený řidič se zapnutým DTC na čerstvě nasněženém sněhu, pojedete ji k vlakovému mostu krásně bokem, kdy vás bude chránit právě zbytek asistenčních trpaslíků.

BMW 118d umí překvapit tím, jak příjemným vozem na denní ježdění může být malý naftový hatchback s pohonem té správné nápravy. Ze sedaček vás nebude bolet celý člověk, rádio pěkně zahraje, motor si spokojeně popřede a vy pojedete po dálnici nelegálními rychlostmi, aniž byste o tom věděli. Volba naftové motorizace do městského auta je diskutabilní, ale chápu tu spoustu lidí, kteří si 118d při koupi nového vozu vybrali. U ojetin je to již trochu problematičtější, neboť tento dvoulitrový nafťák nemá zrovna pověst nezničitelného motoru, ale díky tomu jsou vozy jím vybavené o dost levnější jak šestiválcové vozy a dynamika je stále dostatečná.